Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Není zde

Mt 28,1-7 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4 Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. 5 Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."

Přátelé v Kristu,
ženy se jdou o velikonočním ránu podívat k hrobu, do kterého byl pohřben Ježíš. Jdou se podívat, a těžko říct, co čekaly, že uvidí. Co tak asi mohly čekat jiného, než že uvidí znovu obrovský kámen, kterým byl vchod do hrobu zavalen, a že uvidí strážce, kteří ještě navíc hrob hlídají. Nevíme, co čekaly jiného, je tu napsáno jen, že šly, aby se podívaly. A podívaná to nakonec skutečně byla. Ale překvapivá, šokující pro všechny. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. A určitě i ženy se vylekaly, anděl je musí utěšovat: "Vy se nebojte.“

Tato Matoušovská verze velikonočního příběhu je velmi okázala, monstrózní. Myslím, že kdyby příběh o vzkříšení natáčel Hollywood, určitě by použil právě verzi Matoušovu. Mně osobně se však nelíbí. A řeknu rovnou, že nevěřím, že se tady třásla země a že tady anděl sestoupil z nebe. Mohu si to dovolit říct tím spíše, že máme v Bibli zprávu starší, původnější, časově bližší této události. Evangelista Marek to byl, kdo sepsal první svědectví o této události, a jeho zpráva je daleko prostší. Ženy nacházejí hrob už otevřený, a zprávu o vzkříšeném jim sděluje prostě mládenec v bílém rouchu. Ještě není nazván andělem. Markova zpráva je starší, a Matouš ji použil a dopracoval, směrem k zázračnosti. Neříkám, že si vymýšlel, že lhal. Možná i ty ženy samotné vzpomínaly na velikonoční ráno z většího časového odstupu tak, jak to Matouš zapsal. Objevení prázdného hrobu s nimi zatřáslo, a jim ve vzpomínkách připadá, že se třásla celá země. Ta zpráva, kterou slyšeli o vzkříšeném, byla prostě tak neskutečná, že ten posel určitě musel přijít z nebe.

Matouš rád pracuje s okázalostí, ale cíl jeho vyprávění nakonec musí být stejný, jaký je ve všech evangeliích: prázdný hrob. Hrob je zde otevřen sice andělem, ale ne proto, aby otvorem vyšel vzkříšený Ježíš. O tom tu řeč není. To se stalo nějak jinak. Nevíme jak. Vzkříšení samo nikde v Novém zákoně popisováno není. Hrob je otvírán jen proto, aby si ženy mohly ověřit, že hrob je prázdný. - Tak byla pozornost žen nejdříve zaujata třesením země a sestupujícím andělem. To viděly na začátku. Potom vidí anděla, jak usedá na hrobový kámen. A ještě dále je jejich pozornost soustředěna k pohledu do hrobu. A zde nakonec vidí – prázdno. Prostě nic. Je konec se vší okázalosti. Hrob je prázdný, vidět nic není. To podstatné je lidskému zraku i lidské fantazii odňato. – Ve čtvrtek a v pátek tohoto týdne jsme četli pašije, příběh o Ježíšově utrpení. V tom příběhu mě vždy zlobilo, co všechno si tady lidé mohli dovolit. Kolik lží, kolik násilí. Ježíš zatčen, souzen, bičován, křižován: přehlídka lidské svévole. Dneska vidíme, jaký byl výsledek toho všeho: prázdný hrob. Tenhle případ byl už konečně lidem odebrán. Bůh je neviditelný. A s Ježíšem teď začíná nový příběh, po svém, po Božím způsobu. Příběh ve skrytosti.

Vlastně si uvědomuji, proč je mi bombastičnost Matoušova vyprávění tak cizí. Asi proto, že takové vizuální efektnosti máme hlavně dnes kolem sebe plno. Tento pokrok zvládáme my lidé velmi rychle a velmi dobře. Kolik jen je různých fantastických filmů, kolik hlasitých a efektních reklam, upoutávek, jak se dnes říká. To všechno chce na nás zapůsobit, to všechno si nás chce získat a nás přesvědčit. – Jak osvěživá je ve srovnání s tím prázdnota Ježíšova hrobu. – Přesvědčivé není to, co je okázalé. Přesvědčivost není v tom, že nám nějací výrobci iluzí vytřou zraky, že ohluší naše oči. Zdánliví andělé, zdánliví proroci. Že budou masírovat naše emoce. Pravá hodnověrnost zůstává věcí osobního svědectví. Ty nejdůležitější věci v životě se předávají tak, že o nich spolu mluvíme. Že si je předáváme od srdce k srdci. Jen tak můžeme i dnes předat to, co je pro lidský život podstatné. Jen tak, že si to sdělíme navzájem, a že svá slova podložíme taky svědectvím života. Proto vidíme v závěru dnešního příběhu, že ženy jsou posílány k učedníkům. Aby jim sdělili ne to, co viděli, ale naopak to, co neviděli. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Mají předat to, co jim bylo zvěstováno. Jděte k učedníkům, a ti ať pak jdou do Galileje. Z Galileje budou vysláni do celého světa. T je příběh křesťanské víry. Svědectví se má šířit. A dneska znovu došlo i k nám a nám je znovu připomenuto. A my jím třeba můžeme povzbudit někoho dalšího. Zvěstí, že smrt není koncem.

Pane Bože, děkujeme ti,
že smysl a cíl našeho života je ve tvých rukou, ne v našich.