Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Bude-li ti (tvůj nepřítel) brát kabát, dej mu i košili

(L 6,29b)

Ž 22,17-25; Jb 1,20-2,10; Jk 5,1-11
EZ 627; 473; 467; 649

Přátelé v Kristu,
zamýšlíme se tady o těchto nedělích nad těžkým oddílem o milování nepřátel. Milujte i své nepřátele, řekl Ježíš. Aby ukázal, co taková láska znamená, že to není jenom nějaké pozitivní myšlení, pověděl k tomu i dva praktické příklady. Před týdnem jsme mluvili o prvním z nich: Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou. A dneska jsme četli příklad druhý: Bude-li ti (tvůj nepřítel) brát kabát, dej mu i košili. – Zdálo by se, že tento druhý příklad je snadnější k splnění. Když vás někdo bije, tak to bolí, a nastavení druhé tváře vyžaduje opravdu odolnost a hrdinství. Zatímco dát někomu kabát a pak i košili: no a co? Chvíli mi bude zima, než si seženu a najdu jiný kabát a jinou košili. – Tak to připadá jen nám, že je to snadné. Ježíš však tato slova říká posluchačům, kteří hned pochopili, že ten druhý příklad lásky je náročnější. Mluvil často k chudým, pro které bylo jejich oblečení často jejich jediným majetkem. Kabát, totiž svrchní plášť třeba měli jen jediný. (Ostatně to bylo pro mnohé lidi i u nás běžné ještě jen pár generací pozpátku, že měli doma jen jeden kabát, jako velké bohatství.) Kdo z chudých v době Ježíšově zůstal bez kabátu, bude muset trpět chladem. A pokud by přišel navíc ještě o košili, znamenalo by to už přímo ohrožení života. Především kvůli nočnímu chladu či jiné nepřízni počasí. – Žádal-li Ježíš po svých učednících, aby v situaci, kdy jsou biti nastavili druhou tvář, je to bolestivé. Jestliže však po nich chce, aby, až budou okrádáni o kabát, dali zloději i košili, znamená to, že mají nabídnout přímo svůj život. To už je otázka přežití.

Proč to Ježíš chce? Jaký to má význam? Ježíš mluví o situaci, kdy mě můj nepřítel obírá o můj plášť nespravedlivě. Jako zloděj. Možná to dělá, aby se obohatil. Nebo jen tak zneužívá svou přesilu nade mnou, aby mě poškodil. O něco mě obírá, co mi bude chybět. A na co on nemá žádný nárok. Prostě nespravedlnost. A Ježíš tady prostě říká, abychom do toho dali kromě svého kabátu i sami sebe, cele se nasadili. Dokud mi ten druhý bude brát jen kabát, mohl by si možná říkat: no a co, jen kabát, bez toho se dá žít. Však on to nějak vydrží. Pokud to bude jen otázka kabátu, bude to jen otázka nepodstatná. Zatímco když mu dám i košili, udělám z toho otázku osobní. Postavím před něj otázku svého života. Ukáži mu, že mě ohrožuje. Sám sebe nasadím v naději, že on pochopí. Snad pochopí, že nespravedlnost ubližuje, že okrádá o život. – I tento Ježíšův příklad je o tom, že se mám nasadit a třeba i něco vytrpět. Kvůli spravedlnosti. Ale i kvůli tomu, kdo je nespravedlivý. Snad pochopí, snad mu to bude k dobru. Snad. – Dalo by se samozřejmě uvádět mnoho příkladů, kdy takto dochází k ještě větší nespravedlnosti. Chudí jsou olupování a bohatí marnivě bohatnou. Slabí přicházejí o všechno, co by je mohlo chránit, zatímco silní jednají stále svévolněji. Ano, takových případů je bezpočet. Kdy chudí nic nezmůžou. A přesto chce Ježíš dát inspiraci těm, kdo se sami vydají někomu druhému, kvůli jeho zlému jednání. Kdo se vydají jako oběť ve prospěch spravedlnosti.

Jako i u jiných slov, kdy nás Ježíš vyzývá k lásce k nepřátelům, můžeme i zde hledat, jestli těmto slovům dává výklad také svým životem. A skutečně nacházíme, že i slova o kabátu a košili mají zajímavou ozvěnu v příběhu pašijí. Když čteme příběh o Ježíšově utrpení, vidíme, jak Ježíš postupně ztrácí jednu jistotu za druhou, nakonec úplně všechno. Ztrácí svobodu, ztrácí přátele atd. A mezi těmi ztrátami má své ne nedůležité místo taky Ježíšův oděv. Ježíš přichází nejdříve o svrchní šat, potom i o šat spodní. Nejprve o kabát, pak i o košili. Čteme na jednom místě (J 19:23-24): Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.“ To tedy vojáci provedli. Nakonec zůstává Ježíš zcela nahý. Měla to být součást jeho trestu, jeho ponížení. Měla to být hanba v očích lidí – hle, nahý, visící na kříži. Kdo by ještě mohl od něho něco očekávat? – A přece evangelia to tak zvláštně převrátí, a řeknou, že to, co bylo lidmi zinscenováno jako ponížení, je před tváří Boží slávou. Je to Boží syn, nahý, jako byl nahý Adam v ráji, před svým hříchem. Jistě byl Ježíš o všechno obrán nespravedlivě, nejen o kabát a košili, ale i o svůj život. Všechno mu vzali. Zároveň však evangelium řekne, že on sám sebe vydal. Jako oběť. – A už učedníci museli řešit tu základní otázku: je to ztráta nebo zisk? Hanba – nebo sláva? Museli se takto ptát, když se rozhodovali, jestli mají Ježíše následovat. Věděli: když se cele vydáme Božímu plánu, bez naší oběti to nejde. Je to ztráta, nebo zisk? A učedníci si mohli vzpomenout, že už dříve, za svého života, je o tom Ježíš učil. Když Ježíš nazýval smrtí to, co my běžně považujeme za dobrý život. A když naopak nazval dobrým životem to, co ym považujeme za ohrožení. Ježíš tehdy řekl (Mt 10:39): Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Zatímco kdo si ho chce zachovat podle svého rozumu, ztratí jej.

Jsou to náročná slova. Jako tomu všemu dát reálný rozměr? Co si můžeme odnést z dnešního slova o košili a kabátu? Ani kdybychom je vzali doslova, nebylo by to dost. Vždyť nějaký kabát a košili bychom asi dát mohli, nebolelo by nás to tolik ani neohrozilo. Co většího už by bylo obětí? Nebudu vás nabádat, abyste rozdali své domy, svůj majetek. Podstata dnešní zvěsti taky není o majetku, je o životě. Svůj život máme nasadit. Ve prospěch spravedlnosti. – Abych věděl, že tam, kde zakusím nespravedlnost, mám k její nápravě nasadit sám sebe. Ano, je to nebezpečné, když mám toho, kdo koná zlo, upozornit, že jeho nespravedlnost ubližuje, ohrožuje život. Je to dneska náročné slovo, které nám říká: bez oběti to nejde.

Pane Ježíši, tví učedníci byli ze slov o vydání svého života bezradní.
Než zažili a přijali zvěst o tvém vzkříšení.
Prosíme, pomoz naší víře, že ty ses i za nás vydal.