Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Fp 4,4n Vaše mírnost ať je známá všem lidem

4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

Přátelé v Kristu,
radujte se v Pánu – tak nás vyzývá apoštol Pavel. Původně ve svém dopise do Filipis tak povzbuzoval křesťany ve své době, někde kolem roku 55 našeho letopočtu. Radujte se v Pánu - říká jim Pavel naléhavě, protože vnější podmínky tehdy k radosti rozhodně mnoho příčin nedávaly. Církev byla tehdy ještě mladá, byla to první desetiletí její existence, ale kolik těžkostí už stačila zakusit. Životní podmínky křesťanů byly extrémně těžké, nebezpečí hrozilo z mnoha stran, pronásledování od vládců, nepřátelství od židů i pohanů, a tak by se snadno mohlo stát, že se čerství křesťané vzdají své víry, nebo že upadnou do smutku, nebo do lhostejnosti. Proti těmto pokušením jim Pavel říká, třebaže jsou uprostřed okolního nepřátelství a zmatku, aby se radovali v Pánu. Pavel věří, že je Pán Ježíš Kristus může potěšit, dát jim sílu a trpělivost, a že se účinnost jeho potěšení ukáže i tam, kde křesťanům hrozí celý svět. – A tady si nejdříve všimněme, že tato výzva k radosti uprostřed všech ohrožení světa je vyřčena Pavlem, tím, který by v tuto chvíli sám měl velkou příležitost ke smutku a stěžování. Neboť jestliže byli jiní křesťané ohrožení pronásledováním, nebo zatčením, nebo vyhnanstvím či zabitím, tak Pavel v tuto chvíli už zatčen je a sedí ve vězení a výzva k jeho zabití může přijít každou chvíli. A přesto tento apoštol nejen že sám je i uprostřed těchto těžkostí radostný, on zároveň povzbuzuje i druhé k radosti. Motivem k radosti pro věřící lidi je to, že Pán je s nimi, že je na jejich straně. A to je podle Pavla dostatečný důvod k radosti. - Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Pavel svou výzvu ještě i opakuje, a chtěl by ji dát větší sílu a průraznost. Ať je v tomto tvá síla a stálost, že se raduješ v Pánu. A nejenom v tuto chvíli, když toto slovo potěšení slyšíš, ale taková radost v Pánu se má vracet a obnovovat. A tím se také radost získaná v Pánu odlišuje od radostí tohoto světa. Protože, jak víme, radosti tohoto světa jsou křehké, a postupně slábnou, nic v tomto světě nám nedovede poskytnout radost natrvalo. Jen v Bohu dostáváme radost, která je trvalá a kterou nám nic nevezme (J 16,22). – A řekněme si také, že to, co tady Pavel učí, se skutečně mocně potvrzovalo v životě mnoha tehdejších křesťanů. Byla to doba těžkých pronásledování, to ano, ale církev při tom rostla. Dokonce se říkalo, že krev mučedníků je semenem pro další růst církve. Zní to paradoxně a tvrdě, ale bylo to tak. Ježíš Kristus potěšoval srdce zkoušených křesťanů, a oni od něj dostávali radost a sílu svědčit o své víře. A takové svědectví pak přitahovalo další lidi, a bylo přesvědčivé, protože bylo podloženo životem, a někdy i nesením utrpení, i krví. – Dnešní pokušení v našich podmínkách je zcela jiné než to Pavlovo. Nehrozí nám nebezpečí z pronásledování, nehrozí nám utrpení pro víru. Nikdo se nám nevysmívá. Nebezpečím je spíše lhostejnost. Nebezpečím je blahobyt, iluze, že naše životy jsou zajištěny tím, co máme. Oproti dobám, kdy byli křesťané v nebezpečí, že selžou pod tlakem utrpení, jsme my v nebezpečí, že selžeme v moři lhostejnosti. Lhostejnosti k hodnotám, k víře.
Naše pokušení dnes jsou jiná než ta v Pavlově době. Ale jeho poučení platí i pro nás. Vaše mírnost ať je známa všem lidem, pokračuje Pavel ve svém poučení. Myslí zde na umírněnost, kterou se mají křesťané prokazovat. Myslí se zde na hledání správné míry. Nemáme podléhat ani strachu, ale ani lhostejnosti. Ani starostem, ale ani bezstarostnosti. Máme hledat správnou míru - a pak být mírní. Kraličtí toto místo přeloží jiným slovem: Středmost vaše známa buď všechněm lidem. I v tomto slově je zachován stejný smysl: středmost jako hledání středu, vyváženosti. Nemáme propadat ani strachu ani euforii. Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Co taková mírnost znamená? Jak se projevuje? Křesťané v Pavlově době se potkávali s nepřátelstvím okolí, s násilím. Ale neměli odplácet stejnou mincí. Mají se raději vzdát svých práv, než aby reagovali ostře a tvrdě. Například svého práva na pomstu, na odplatu, nebo svého práva na hněv, práv, které se zdají tak přirozená. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou (L 6,29), tak učil už Ježíš. A Pavel na to navazuje. Ať všichni, kdo se s vámi potkají, udělají zkušenost s vaším pokojem, s nenásilím. – My jsme dnes, zdá se, nejvíce ohroženi lhostejností a nevěrou. To je pro nás dnes snad nebezpečí největší: lhostejnost, vlažnost ve víře. Nemáme se však dát a lhostejnosti podléhat. Na druhou stranu řešením není ani nějaké hurá-křesťanství, které říká aleluja za každou větou a se světem že nemáme nic společného, že jsme úplně jiní než ostatní lidé. Ani toto není řešením. A opět: máme hledat správnou míru. Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Ať je známá, ať je to o vás známo, říká Pavel. Ať to na vás lidé poznají, že se v mírnosti projevuje vaše víra, ať jsou z toho třeba překvapení, ať se to o vás šíří. Vaše mírnost ať je známa všem lidem. – Tato Pavlova výzva předpokládá u křesťanů duševní vyrovnanost. Někomu by se mohlo zdát, že takový pojem do křesťanství ani nepatří, vždyť jsou to slova, kterými se hemží tehdejší spisy pohanských filosofů. „Dělej všechno s vyrovnaností a klidem. Ať tě nic nevyvede z míry“, tak psali Cicero a mnozí další. A Pavel tady použije termín stejný. A proč taky ne? Duševní vyrovnanost je tím, čím se mají křesťané prokazovat i uprostřed všech nebezpečí a zmatků doby. Jen základ této vyrovnanosti je u Pavla jiný než u pohanských filosofů, zásadně jiný. Základem duševní vyrovnanosti není u křesťana nějaká pevná základna nalezená v lidském srdci. Podle Bible je lidské srdce jako nejpropastnější propast (srv. Jr 17,9) a pevné dno v něm člověk sám nenalezne. Pevný základ pro svůj život nenalezne člověk sám u sebe. Nalezne jej jen u Pána Boha.
A Pán je blízko, řekne Pavel. Pán je blízko, tak znělo slovo, které se v prvotní církvi hodně používalo. Tak se potěšovali křesťané v těžkých dobách. Nebyl to až křesťanský vynález. Už žalmista to takto říkal (Ž 145:18n): „Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je.“ Pán je blízko, vysvobození je blízko. Ta slova jsou zhuštěním opakované zkušenosti, kterou mnohokrát udělali lidé, kteří k Bohu volali o pomoc: Pán je vyslyšel a pomohl jim. A pak jsou ta slova výrazem adventního očekávání: Pán je blízko, protože se nám přiblížil v Ježíši Kristu. Na něho se obracejme s důvěrou, protože on je blízko. Jde zde o slovo naděje: Pán je blízko.

Radujeme se z tvého slova, Pane náš Ježíši Kriste.
Pomáhej nám, ať z něho slyšíme naději pro svůj život,
a ať v takové naději najdeme i stálost pro chvíle ohrožení. Amen