Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Laudato si

Máme v mládežnických zpěvnících velmi oblíbenou píseň na text podle modlitby sv. Františka z Assisi. Refrén této písně je ponechán přímo v italštině: Laudato si, o mi Signore, což znamená: Chválím tě, můj Pane.

Před léty jsme byli s několika rodinami na sborové dovolené u moře v Itálii. Bydleli jsme v apartmánech, které pronajímaly místní rodiny - znáte to, vlastník domu zpravidla přes léto bydlí v přízemí, a horní patro pronajímá turistům. Večer jsme se pak pravidelně scházeli k pobožnostem u toho domu, kde bylo největší venkovní posezení. Četli jsme z Bible, modlili se, zpívali s kytarou. Starý pán toho domu přicházíval také, byť neuměl ani slovo v jiném jazyce než italštině. Stále se však na nás příjemně usmíval, byl rád, že se něco děje.

Před pobožností jsem vždy nechával naše lidi vybrat, jaké písně budeme spolu zpívat, a pochopitelně kdosi navrhnul i Laudato si. I když myslím nikomu z nás nejprve ani nedošlo, že tady budeme zpívat cosi v italštině. Docvaklo nám to však velmi zřetelně, když se k nám po několika slovech refrénu pán domácí hlasitě připojil. Bylo vidět, jak je rád, že si rozumíme. – A taky další večery. Jaksi poznal, kdy se ostatních ptám, jaké písně budeme zpívat, a hned vykřikoval: Laudato si, laudato si.