Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

139. Dnes je tolik věcí "kultovních".

138. "Plán postavit tu silnici za dva roky se ukázal jako zbožné přání. Stavba nakonec trvala pět a půl let." Dříve se pro rozvoj zbožnosti lidu stavěly především kostely. Dnes silnice, mosty, železnice...

137. "Do Betléma pospíchám", zpívá Neckář, a koleduje si o přesdržku: "A tak nesu jehněčí, není záhodno držet půst, musí nám jako z vody růst, ten zázrak člověčí člověčí."

136. Vánoční stromek je invazní druh. Rozšiřuje se po celém světě.

135. "Sbohem" se říct může. Ale "s Bohem", to už je za hranou.

134. Čte Bibli a takto jí rozumí: před křtem má člověk vyznat své hříchy, po křtu má donést ovoce.

133. Četl jsem se studenty sedmou kapitolu Písně písní. "To je fakt z Bible? Tak to je dobrý." (Zajímalo by mě, kolik z čtenářů tohoto blogu teď začne listovat v Bibli.)

132. Současná evangelická kázání jsou určitým způsobem dokonalá - ve zdůvodňování, proč náš život ještě není proměněný. Často jsou taková kázání i krásná - jako filigránské argumentační stavby.

131. Takové uvedení koncertu jsem ještě nezažil: "Protože je v Bibli napsáno: ´Na počátku bylo slovo´, řeknu i já před hudbou několik slov."

130. "Vymodlil si faul." - Mistrovství světa v hokeji.

129. Strhl nás proud, všichni to cítíme. Modlitba je vyhozením kotvy. Zachytí se?

128. I Evropský soud pro lidská práva zamítl premiérovu stížnost, že je veden ve svazcích StB. Jestli se nám odvolá ještě jako Hus ke Kristu, pak je v pohodě navěky.

127. Když se v písni Bůh je záštita má zpívá konec verše "záštita ma-a", zní jako popěvek čínských maoistů.

126. Check-in byl v pátek odpoledne, vypadnout jsme museli v neděli ráno. Prý třídenní pobyt...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Laudato si

Máme v mládežnických zpěvnících velmi oblíbenou píseň na text podle modlitby sv. Františka z Assisi. Refrén této písně je ponechán přímo v italštině: Laudato si, o mi Signore, což znamená: Chválím tě, můj Pane.

Před léty jsme byli s několika rodinami na sborové dovolené u moře v Itálii. Bydleli jsme v apartmánech, které pronajímaly místní rodiny - znáte to, vlastník domu zpravidla přes léto bydlí v přízemí, a horní patro pronajímá turistům. Večer jsme se pak pravidelně scházeli k pobožnostem u toho domu, kde bylo největší venkovní posezení. Četli jsme z Bible, modlili se, zpívali s kytarou. Starý pán toho domu přicházíval také, byť neuměl ani slovo v jiném jazyce než italštině. Stále se však na nás příjemně usmíval, byl rád, že se něco děje.

Před pobožností jsem vždy nechával naše lidi vybrat, jaké písně budeme spolu zpívat, a pochopitelně kdosi navrhnul i Laudato si. I když myslím nikomu z nás nejprve ani nedošlo, že tady budeme zpívat cosi v italštině. Docvaklo nám to však velmi zřetelně, když se k nám po několika slovech refrénu pán domácí hlasitě připojil. Bylo vidět, jak je rád, že si rozumíme. – A taky další večery. Jaksi poznal, kdy se ostatních ptám, jaké písně budeme zpívat, a hned vykřikoval: Laudato si, laudato si.