Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom

L 2,16-20 Pastýři spěchali a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Ž 119,10-14; Gn 37,5-11; 1K 13,9-12

Přátelé v Kristu,
k jeslím přišli pastýři, a tady Marii s Josefem vyprávěli, co jim o tom dítěti zvěstoval anděl. Slyšeli to i další přítomní, a všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Všichni jsou v tu chvíli spojeni v údivu. Ale všimněme si, že tento zážitek se u nich rozvine dvěma různými způsoby. Nejprve sledujme pastýře: Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli. To je ten první způsob. A rozhodně není podružný. Pastýři jsou naplnění radostí, a vede je to k tomu, aby oslavovali a chválili Boha. Možná jim to ještě nějaký čas vydrželo. Možná ještě dlouhý čas, to nechci snižovat. Viděné a slyšené pro ně bylo podnětem ke gejzíru radosti. Radovali se z toho, co slyšeli a viděli. – Potom tu však máme popsán ještě jeden způsob prožívání. Pastýři už od jeslí odešli, ale my se k nim ještě vraťme, a podívejme se na Ježíšovu matku. Viděli bychom asi jak se o malého Ježíše stará, jak o něj pečuje. A k tomu je tu napsáno: Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Maria si ten vánoční podnět uloží do své mysli a tam si ho uchová, a tam nad ním rozvažuje. Slova, která slyšela od pastýřů, jsou pro ni jako semínko, které se do její mysli uložilo, a ona mu svým domýšlením dává vzrůst. Maria to asi viděla komplikovaněji než ti pastýři. Pro ni nebylo všechno tak snadno dokonáno. Ano, Ježíš se narodil. Ano, anděl z nebe ohlásil, že toto je Boží syn. Ale je to snad už tím pádem jasné? Co to znamená? Co to bude znamenat?

Je několik dní po Vánocích, a my se můžeme ptát sami sebe, jaké důsledky mají Vánoce pro nás. Jak doznívají v našich srdcích – tím anebo oním způsobem? Jako u pastýřů nebo jako u Marie? Vánoce samotné jsou pro nás asi dodnes svátky spojené a údivem, vánoční zvěst snad v nás stále probouzí úžas. Vzpomeňme na koledy. Jestli jsme je letos zpívali, pak většina z nich vyjadřuje právě toto: údiv, že se Ježíš narodil, v betlémské stáji narodil, Boží syn se pro nás narodil. No dobře, ale to snad není všechno, to nemůže být všechno. Jak se to dotýká našich životů? Co s námi bude dále, co po Vánocích?

Stejně jako o svátku vánočním i dnes znovu čteme druhou kapitolu podle Lukáše. Tentokrát ovšem s perspektivou povánoční. Dění v betlémské stáji už je za svým vrcholem. Vrcholným okamžikem bylo, když zde byli všichni přítomní spojeni ve velkém údivu a radosti. Potom se však rozešli. A Maria v Betlémě teď koná docela běžné činnosti, stará se o své dítě, a k tomu nad Ježíšem přemýšlí. Vlastně musí stále konfrontovat slovo Boží a žitou skutečnost. Ona slyšela, že se z ní narodí Mesiáš, slyšela velké věci, které se mají stát, ale teď musí docela prostě pečovat o toto dítě ve stáji. Slyšela velká Boží zaslíbení, realita se však zdá docela všední, až ubohá. Jde obojí vůbec dohromady? Jak se má to, co ona zažívá, k tomu, co o tom předpověděl Bůh? Jako by to byly dvě různé věci, jako by to byly dvě koleje, mimoběžné, které jdou už dlouho vedle sebe. Sejdou se někdy, setkají, protnou? A co teď v Mariině mysli převáží? Bude to starání nad těžkými poměry? Nebo si uchová spolehnutí na Boží zaslíbení?

Tak i my musíme ve svých životech konfrontovat to, co vidíme kolem sebe s tím, co čteme v Bibli. A často, velmi často je skutečnost mnohem ubožejší než to, co čteme v Bibli. Připadá nám, jako by se biblická zaslíbení naší reality netýkala. Čteme, že Bůh je láska, a pak žijeme ve světě, který je takový divný, šedivý, násilný, marný. Čteme, že se máme milovat navzájem, ale takové předsevzetí často ztroskotá na setkání s prvním konkrétním člověkem, který nás naštve, na kterého nemáme trpělivost, jehož jednání nerozumíme. Setkají se ta slova, která slyšíme v kostele, někdy s realitou mimo kostel?

O Ježíšově matce Marii čteme, že vše, co o Vánocích viděla a slyšela, zachovávala v mysli a rozvažovala o tom. Chovala se tedy asi jako každá matka, která sleduje své dítě, a přemýšlí nad tím, co z něho vyroste. A přece v Mariině případu jde o něco jiného. Běžná matka do svého dítěte promítá svá vlastní očekávání. To jistě dělala Maria taky, kromě toho ovšem o Ježíši slyšela zaslíbení Boží. A tenhle Boží příběh ona musí domýšlet, něco, co si nevymyslela sama. Je to příběh, který se bude rozvíjet před ní. Příběh, který se bude vyvíjet až k těžko pochopitelnému konci, její syn bude ukřižován.. Ale pak také vzkříšen. Jak to všechno jednou v budoucnosti Maria pochopí a přijme? - Ale právě proto, že je to příběh, platí tady, že konec nemůžeme dobře pochopit, jestli ho nesledujete od počátku. A počátkem je zde Ježíšovo narození - anebo je počátkem vlastně už jeho početí, tedy situace, kdy bylo Marii zaslíbeno, že se z ní Mesiáš narodí. Anebo je ten počátek ukryt někde ve starozákonních zaslíbeních Mesiáše. Taková prostě Bible je, že se vše vrací až k úplnému počátku všeho. Boží úmysly zůstávají stejné od počátku světa. Teď ale tedy mluvíme o příběhu Ježíše samého. A i v příběhu jeho života se mnohé motivy rozvíjejí už od jeho narození. Už ubohost stáje něco znamená, a něco vypovídá o tom, jaký bude celý příběh. Ve zkratce můžeme říct, že dřevo jeslí odkazuje ke dřevu kříže. – A tak bych nám všem doporučil Mariin přístup. Ona to vše zachovává v mysli a rozvažuje o tom. Domýšlí to, co viděla a slyšela o Vánocích. Ona trpělivě konfrontuje realitu a Boží zaslíbení. Ani její osobní příběh nebude jednoduchý. Její pochopení Ježíše projde mnoha propady a krizemi. Ale když je o ní na začátku knihy Skutků apoštolských napsáno, že po Velikonocích spolu s apoštoly s velikou radostí chválí Boha (L 24,52n, Sk 1,14), tak tentokrát je to už radost vyzrálá, vytříbená. Radost spojená s porozuměním. Radost jako výsledek věrnosti a trpělivosti.

Pane Ježíši Kriste,
děkujeme za všechna poznání, ke kterým jsme už na cestě víry mohli dojít.
A děkujeme za naději, že jednou poznáme plně a dokonale.