Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

131. Takové uvedení koncertu jsem ještě nezažil: "Protože je v Bibli napsáno: ´Na počátku bylo slovo´, řeknu i já před hudbou několik slov."

130. "Vymodlil si faul." - Mistrovství světa v hokeji.

129. Strhl nás proud, všichni to cítíme. Modlitba je vyhozením kotvy. Zachytí se?

128. I Evropský soud pro lidská práva zamítl premiérovu stížnost, že je veden ve svazcích StB. Jestli se nám odvolá ještě jako Hus ke Kristu, pak je v pohodě navěky.

127. Když se v písni Bůh je záštita má zpívá konec verše "záštita ma-a", zní jako popěvek čínských maoistů.

126. Check-in byl v pátek odpoledne, vypadnout jsme museli v neděli ráno. Prý třídenní pobyt...

125. Vězni jsou převáženi fialovým autobusem. Neboť fialová je barva pokání. Středověk neskončil...

124. Kapr je náš beránek

123. A jeho jméno je Rouhání. Iránský muslimský prezident.

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

jaká to odvaha

jaká to odvaha
ježíš
zlatý a stříbrný
nahý
v jednom pokoji
s dnešními lidmi

jaká to odvaha


I. nahý
Ježíš při křižování byl nahý
J 19:23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. 24 Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude!"

z lidského pohledu je nahota potupa, spojená se studem
tak je tomu od pádu člověka
Gn 3:7 Oběma (Adamovi a Evě) se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Bůh se ptá: „Adame, kde jsi?“ Gn 3:10 On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." 11 Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Gn 3:21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

(o studu mezi blízkými příbuznými Lv 18:6 Nikdo se nepřiblíží k některé ze svých blízkých příbuzných, aby odkryl její nahotu. Já jsem Hospodin. 7 Neodkryješ nahotu svého otce tím, že bys odkryl nahotu své matky. Je to tvá matka, neodkryješ její nahotu.
o kněžích Ex 20:26 Nebudeš vystupovat k mému oltáři po stupních, abys u něho neodkrýval svou nahotu." )

proto i my ukřižovaného oprávněně znázorňujeme zahaleného rouškou

jen z čistého pohledu Božího jde o přirozeného
Gn 2:25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Jb připomíná 1:21: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím.“

nahý ukřižovaný:
- to, co je z lidského pohledu potupa, nejvyšší stupeň zneuctění
to je z lidského pohledu znamení nového Adama, obnova rajského stavu

(Ježíš je po sejmutí z kříže zahalen:
J 19:40 Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.
vzkříšen je však opět nahý, v prázdném hrobě učedníci nacházejí plátna:
J 20:5 Milovaný učedník se sehnul a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.)



II. zlatý a stříbrný

a) je možné a pravděpodobné,
že pro někoho se však krucifix stává pouhou ozdobou, dekorací
ozdobou obývacích pokojů, kde se hádáme, opíjíme, necháme ohlupovat televizí

pak je možno se ptát:
- co tento nahý? necítíte stud?
- nezarazí vás jeho utrpení?
- vnímáte ho ještě vůbec? nebo ho máte pozlaceného jako dekoraci?

b) věřím však, že jsou lidé, kteří žijí ve znamení ukřižovaného
apoštol Pavel: 1K 2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

a pak má pozlacení své oprávnění
Ježíšova smrt je pro křesťany slavná
1Pt 2:24 On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.
jeho kříž je podle evangelisty Jana vyvýšením
J 3:14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti (na žerdi), tak musí být vyvýšen Syn člověka.
Nu 21:8 Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na
něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu." 9 Mojžíš tedy udělal bronzového hada a
připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

chrám těl

chrám těl
chrám
ducha
jsou naše těla
/napsal kdysi ten epileptik
do korintu/

proto následovala
objetí polibky
a svaté hostiny

teprve později
chrámy z kamene

1) „epileptik“ – apoštol Pavel, epilepsie je jeden z výkladů toho, co měl za nemoc
2K 12:7 A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. 8 Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 9 ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla."
Pavel si uvědomuje (musí uvědomovat) svou tělesnou slabost
přesto zároveň ví, že jeho tělo – osobnost – je místem, které si Bůh vybral pro přebývání svého Svatého ducha
ten Pavla oživuje, posiluje, naplňuje

2) 1K 6:19 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?
tělo je místem přebývání Ducha svatého
(sóma – neutrální pojem, slouží sice hříchu, ale stojí před dvěma možnostmi
- sarx – tělo propadlé smrti
- slouží Bohu a je určeno k věčnému životu,
má být připodobněno tělu slávy Kristovy, když je proměňováno)
ten přebývá ve společenství, ale i v každém jednotlivém křesťanovi
je vlastnictvím Božím, ne naším

častější je v NZ obraz, že celé společenství je živý chrám,
křesťané jako živé kameny
Ef 2:20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21 V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; 22 v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

3) objetí polibky – tak končí hned 4 dopisy v NZ
Ř 16:16 Pozdravte jedni druhé svatým políbením.
1K 16:20 Pozdravte se navzájem svatým políbením.
2K 13:11 Pozdravte jedni druhé svatým políbením.


a ještě silnější: políbení lásky
1Pt 5:14 Pozdravte jedni druhé políbením lásky.

tělesná blízkost, která je čistá, bez erotické žádostivosti
„agapé“ bez „erosu“
(agapé – láska nezávislá na vnějších okolnostech, miluji druhého, protože Bůh nás miluje
éros – láska pohlavní, i když někdy i zduchovnělá,
ale vždycky vyvolaná vlastnostmi milované osoby a proto egocentrická,
kdy mi ten druhý má posloužit k vlastnímu uspokojení)

5) svaté hostiny
hody lásky v prvotní církvi – agapai
(Sk 2:46 Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. - Lukáš se zde romanticky ohlíží několik desetiletí nazpět
ale už u Pavla začaly výtky
1K 11:20 Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: 21 každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.)

je zajímavé , že o agapai se NZ i jinde zmiňuje už jen v negativních souvislostech
Ju 1:12 Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Hospodinem. (K: nestoudně)
2Pt 2:13 oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují.

možná se agapé měnilo na éros
možná to bylo zakrýváno přejídáním

našim posláním by mělo být: obnovit radost z toho, že jsme chrámem Ducha,
každý věřící a pak dohromady jako společenství

pánové

pán
kterému
tykáme

kázán

pány
kterým
vykáme



Mt 23:1 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: 2 "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. 3 Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. 4 Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. 5 Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, 6 mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, 7 líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim 'Mistře'. 8 Vy však si nedávejte říkat 'Mistře': jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. 9 A nikomu na zemi nedávejte jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský. 10 Ani si nedávejte říkat 'Učiteli': váš učitel je jeden, Kristus. 11 Kdo je z vás největší, bude váš služebník. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Mk 12:38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, 39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."

báseň říká: Bohu tykáme
kazatelům vykáme, prokazujeme jim větší úctu než Bohu

náboženství je vznešená věc, mluví o Bohu, jeho slávě
ti, kdo se touto řečí zabývají, mohou být v pokušení uzmout kus té úcty, která patří Bohu
když jsou zbožní kvůli lidskému uznání
ale je to i pokušení posluchačů, že se jim kazatel a Pán Bůh dostanou do zákrytu
promítají si na kazatele vlastnosti skoro-božské a očekávají je od něj

k Mt 23,8-10
zapovězen je titul „Mistře“ – doslova „rabbi“, tedy „učiteli můj“
(koncové „i“ má význam přivlastňovacího zájmena)
církevní společenství zná jediného učitele, a tím je Kristus
a mezi těmi, kdo jeho učení učí, je bratrské společenství
- zapovězen je obdobně titul „otec“ v duchovním smyslu
aby se nezastíralo, že z Boha se rodíme duchovně
- třetí výrok zdá se dubluje první (rabbi – židovský původ, katecheta – řecký původ)
je zde zapovězen titul „katecheta“ – ten, kdo uvodí, duchovní vůdce
- je tak zapovězeno oslovovat se v církvi pomocí zastávaných úřadů
důležité je vzájemné bratrství
jsou sice ve společenství určité služby, ty však nemají zmasivnět natolik, aby bylo
překážkou vzájemnosti
společenství má být bratrským, kde Ježíš je nám prvním z bratří
vládne nám mocí bratrské, blíženecké lásky

11 Kdo je z vás největší, bude váš služebník. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
hierarchie služby má jít cestou pokory

pozor: dodržování tohoto nařízení se asi nedá posuzovat podle používání titulů,
ale podle toho, jak to v církvi skutečně funguje

titul "Otec" v ř-k církvi – i apoštol Pavel nazýval Timotea synem, považoval se za jeho duchovního otce
pastor – pastýř

žalmeček

bůh
moje skrýše

kde jsem v bezpečí
před nepřáteli

v bezpečí
i před sebou samým




I. v bezpečí před nepřáteli

Ž 31:21 Ukrýváš ty, kdo se tě bojí je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.
Ž 14:6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.

J. A. Komenský (Labyrint světa a ráj srdce): vejdi do pokojíku svého srdce a zavři za sebou dveře.


II. v bezpečí před sebou samým
každý z nás má dvě JÁ

1. „já“ tělesné („sarx“)
Ř 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích;
vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. 16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti (správně: v mém těle), nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

resumé: chci dobro, ale jednám špatně
protože mé úmysly jsou deformovány hříchem, zákonem těla

2. „já“ vnitřní
Ř 7: 22 Ve své nejvnitřnější bytosti (podle vnitřního člověka)
s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat,
pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl,
a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

jenže toho já vnitřního se nedoberu, když sestoupím do hloubi srdce
když se nějak oprostím od tělesných tužeb (od sexu, od touhy po majetku),
když se uzavřu do sebe a budu žít jenom pro duchovno
i nejvnitřnější touhy lidské mohou být hříšné, tělesné, sobecké
připadá mi, že usiluji o dobro, a zatím je to stále sobectví
(abych získal uznání od lidí, abych se sám ospravedlnil)
Jr 17:9 "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?“

tohoto vnitřního člověka můžeme objevit jen ve víře
je to obnova Božího obrazu v nás, ke kterému jsme byli stvořeni
a který je proto naší dobrou „přirozeností“
Gn 1:27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem.
Kol 1:15 Ježíš Kristus je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření
Ef 4:24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.


je to život v lásce, podle Krista
v souladu s Boží vůlí, podle zákona Božího
život dobrý, kdy poznávám, že v plnění Boží vůle je radost života

Ef 3:16 (modlím se) aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil 'vnitřní člověk' 17 a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste mohli poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.
1Pt 3:4 to, co je skryto v srdci (skrytý člověk srdce) a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.


mezi tělesným člověkem a duchovním člověkem je naprostý protiklad
Ga 5:17 Touhy lidské přirozenosti (těla) směřují proti Duchu Božímu,
a Boží Duch proti nim.
Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.
Ř 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši,
osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.


růst vnitřního člověka je postupný proces:
tělesný člověk se stravuje, protože patří k pomíjitelnému,
ale vnitřní člověk se obnovuje ze dne na den
2K 4:16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
Ř 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
2K 4:10 Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.

a tak tu marti říká totéž co apoštol
Ko 3:3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.
mé „já“ je vyzvednuto a ukřižováno

podobně to říkají také:
Augustin: Bůh je nám blíž, než my sami sobě.
(když žijeme oním vnějším já)
[Terezie z Avily: „Mám dojem, že je to něco, co ze srdce nepochází, ale vychází odjinud, ještě více zevnitř, jakoby z hloubky. Domnívám se, že to musí být ve středu duše.“
(Hrad v nitru, Čtvrté komnaty, kap. 2, odst. 5)]