Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí

Gn 3, 6-7 Žena (Eva) viděla, že strom poznání je strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Ž 91,1-4; L 16,19-26; Jk 1,12-15; píseň po kázání EZ 511

Přátelé v Kristu,
když na něco pohledíme chtivě, když se nám něco stane pokušením, hned se promění náš pohled. To musíme mít! Hned nám připadá, že to, po čem toužíme je skvělé, výborné, dokonalé. A v dnešní době nám s posilováním té iluze dost pomáhá show-business a reklamy. Nějaká herečka nám připadá neskonalé krásná. Protože ji kamery dovedou zabrat. Stane se idolem mnoha mužů. A nějaký nový výrobek, to je konečně dokonalost sama. Mistři reklamy nás dovedou dostat, kam potřebují. – Podobnou iluzi si však zažila už pramáti Eva. Had jí vnukl myšlenku, že by mohla okusit plod ze stromu poznání. A ona hned vidí, zaprvé, že je to strom s plody dobrými k jídlu. Jak tohle mohla vědět? Vždyť se na něj prozatím jenom dívala, vždyť chuť těch plodů ještě nezná? A přesto se jí už sbíhaly sliny. – A ten strom byl, zadruhé, lákavý i pro oči. Tak to totiž s pokušením bývá, že má lákavý vzhled, přitažlivý zevnějšek. O tom by nám mohli vykládat ti, pro které se ideálem krásy stala láhev s kořalkou nebo blikání hracích automatů. Ale i nám ostatním se to, co nám škodí, často nabízí s líbivou slupkou. Sám se třeba přiznám, že pro mne byly v poslední době pokušením některé filmy, které byly plné násilí. Násilí samo nemám rád, protiví se mi. Zde však bylo znázorněno přitažlivou uměleckou formou. Měli bychom si na to dávat pozor. Stará tradice říká, že i sám ďábel se často zjevuje jako anděl světla. A my bychom měli umět rozlišovat, co je skutečné světlo a krása, a co jen falešný lesk, pozlátko. – A zatřetí je o tom rajském stromu poznání řečeno, že přímo sliboval vševědoucnost. Ano, leckteré pokušení i tohle slibuje. Už i běžný alkohol. Člověk se přiopije, a těch nápadů, co najednou má. Připadá mu, že alkoholem dostal inspiraci, že teď ví, co má udělat, vidí svou situaci úplně jinak. Dostává se do změněných stavů vědomí, hlavou se mu honí celé vesmíry atd.

Pro Evu v ráji byl tedy ten plod ze stromu poznání lákavý hned v mnoha ohledech najednou. A Eva tedy vzala z jeho plodů a jedla. Nejzajímavější na této větě je ono slovíčko „tedy“, Byl lákavý, a ona tedy jedla. Protože to bylo lákavé, vzala si. Bůh jí to sice zakázal, ale to na ni v tuto chvíli žádný vliv nemělo. Plod byl lákavý, vzala si tedy. Jakoby to bylo samozřejmé. Žádný Bůh jako by v tuto chvíli nebyl. Pro Evu teď existuje jen to, po čem touží. Její žádostivost. Ona se tady rozhoduje podle svého. Ničím jiným se ovlivnit nedá, na nic jiného nemyslí. Ani na Boha. Vždyť ona sama teď může být jako bůh. Ona sama si určuje, co chce, co je pro ni dobré. Tu myšlenku ji vnuknul Pokušitel: Vy sami můžete být jako bůh. Proč byste se měli rozhodovat podle Božího slova? Vždyť se můžete rozhodovat podle své vlastní vůle. A dnešní příběh pak ukazuje, jak si to jen myslíme, že se rozhodujeme sami, podle svého rozumu. Kolik dalších věcí je v našem rozhodování namícháno, kolik falše, kolik našich iluzí a kolik ďáblova našeptávání, manipulace. – V Novém zákoně se často vyskytuje v seznamech neřestí „žádostivost“ nebo „vášeň“. To však neznamená, že bychom neměli po ničem toužit, nic si přát. Neřestná a zkázonosná je touha tehdy, když nás zaslepí, když máme najednou klapky na očích, a to, po čem toužíme, zapálí naše srdce, nejsme schopni myslet na nic jiného a takhle se ženeme od pokušení k pokušení, a nakonec možná až k prázdnotě a zmaření života.

Pro Evu byl ten rajský plod neodolatelným pokušením. A Eva ho utrhla a dala i své muži. A když ho jedli, první věc, která se s nimi stala, bylo zjištění, že jsou nazí. Tak tedy začíná ta jejich vševědoucnost. Toto je první velké poznání. Oni byli nazí i předtím, ale doposud jim to nevadilo, to jim zvláštní nepřišlo. Tam, kde je jednota, kde je harmonie a soulad, tam má své místo i nahota. Mezi lidmi nejbližšími, kteří se mají rádi. Ale Eva s Adamem teď na sebe koukají, otevřely se jim oči, a oni vidí, že je něco v nepořádku. Začnou se stydět. Začnou se stydět za svou nahotu. Měli by se stydět za to, co provedli, za svou neposlušnost vůči Bohu, ale tu se budou snažit skrýt, z té se budou vymlouvat. Své špatné myšlenky a hříchy člověk skryje ve své mysli a svém srdci, docela snadno, že se pak už ani nestydí. Ale někdy nás stud přece jen dostihne, přijde k nám zvenku, přepadne nás. Ukáže se nám naše základní odhalenost, nekrytost, ubohost. Poprvé se to stalo těm dvěma v ráji, když vypadli ze vztahu důvěry k Bohu. Otřáslo to jimi, ale hned měli řešení. Spletli fíkové listy a přepásali se jimi. A tak i my máme oblečení, abychom zakryli svá těla, ale máme různé způsoby, abychom zakryli i nahotu svého života, ubohost svého životního způsobu.

A teď ještě na závěr krátce pomysleme na boháče, o kterém jsme četli v podobenství z evangelia. O tom bohatém muži je zdůrazněno, že se nádherně a vybraně strojil. V takovém oblečení pak člověk nejenom dobře vypadá, on přímo budí dojem, jako by se ho přízemnost netýkala. Svým oděvem dává najevo, že dovede žít. Pod dobře vypadajícím oděvem skryje, že je člověk jako každý jiný. Až později peklo odhalilo pravdu o jeho ubohosti, jeho nahotu, když jeho oděvy shořely v plameni a jeho tělo trpělo muka. – A co žebrák Lazar, ta druhá postava tohoto podobenství, postava kontrastní? Na počátku je zubožený, že i jeho vředy jsou vidět, leží na ulici. Jeho ubohost jako by se přímo valila otevřenými jizvami z jeho těla, a je všem lidem na očích. Na konci se však i tady ukáže pravda jeho života. Lazar je ukrytý v klíně praotce Abrahama. - Ten, kdo věří v Boha, kdo je mu poslušný, je jakoby ukryt v jeho náruči. Sám o sobě nepřestává být ubohý, odhalený, nahý. Jen málo a dočasně to mohou skrýt naše šaty, které nosíme. Poslední slova, která napsal Martin Luther, byla: „Jsme žebráci, taková je pravda.“ A tohle nemůžeme zakrýt šaty, ani svým bohatstvím, ani tím, že žijeme docela dobře a pokojně – jak se o to teď budou snažit Adam s Evou, a symbolizují to ony fíkové listy, kterými se přepásali (fíkový strom je v Bibli symbolem pokoje a blahobytu). Svou lidskou ubohost však můžeme skrýt jediným způsobem. Můžeme se ukrýt u Boha. Jak řekl žalmista, blaze je tomu, kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí. A Ježíš na kříži, bezmocný a ostatně také nahý, jako druhý Adam, říká Bohu: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“

Pane Bože, dotkni se nás přes nějakou věc, za kterou se stydíme,
a dej nám moudrost, ať se pak neschováváme v sobě,
ale ať hledáme své zahalení u tebe.