Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Staň se mi podle tvého slova

L 1,26-38 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
Ž 89,2-3; 2S 7,1-11.16; Ř 16,25-27

Přátelé v Kristu,
na Marii se tady valí přívaly velkých slov. Třikrát promluví anděl, a pokaždé jsou to slova naprosto nečekaná, a Maria se s nimi musí nějak vyrovnat. Dějově se toho v dnešním příběhu moc nestane, vše se odehrává jen na rovině slov. A přece - jaká je v tom síla, než se posledním Mariiným slovem jakoby zvednou stavidla, která prozatím zadržovala velké plány Boží. – A tak se podívejme postupně, krok po kroku, jaká dynamika je ukryta v tom rozhovoru mezi andělem a Marií. - A možná je to nějak podobné taky tomu, co se s námi děje při bohoslužbách. Když tady slyšíme tolik velkých slov.
Prvním přívalem, který Marii téměř zahltí, je už andělům pozdrav. Marie v tu chvíli, kdy k ní anděl přišel, něco dělala. Zřejmě něco docela obyčejného doma. Vždyť je to prostá dívka v malém městě Nazaretu. Možná se modlila, možná stála u plotny. Ale rozhodně nečekala to, co se stalo. Přistoupil k ní anděl a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ A Maria je z toho naprosto „paf“. Ani ne tak z toho anděla. Jeho vzhled mohl být docela civilní, vzezření lidské. Podle Bible se to často děje právě tímto způsobem, že andělé k nám přicházejí v podobě člověka. Maria je však šokovaná tím, co Gabriel říká. Jsou to hodně silná slova: prý je zahrnutá Boží milostí. Ona, která tu teď stojí v docela obyčejném oblečení, ona, celá tak obyčejná, že obyčejnější už ani člověk být nemůže, ona teď slyší, že Bůh je s ní. No je, tomu snad všichni věříme, že Bůh je nějak s námi. „Neboj se, já jsem s tebou,“ to čteme na mnoha místech Bible. Ale když to přijmeme a prožijeme opravdu osobně, když pochopíme, že se to týká opravdu nás, takových jací jsme, a taky nás v docela obyčejných situacích života, pak to pro nás může být docela silné otřesení. Bůh je s námi. A Boží milost je s námi. Maria se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.

To už však na ni přichází další příval andělského mluvení. Maria slyší, že se z ní má narodit Mesiáš. Ona, obyčejná dívka má porodit syna, který je zde přímo nazván nejvyššími tituly: bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. Tahle velká slova se na Marii hrnou, ve výrazech stále silnějších, vše nakonec vypjaté do největších rozměrů, její syn bude největší z lidí a jeho panování bude věčné. Celá biblická teologie zde zazní v hutné zkratce. Maria sotva má čas, aby všechno pobrala. Ale pak si to přebere velmi lidsky a ptá se: moment, anděli, moc se sice v tom tvém mluvení nevyznám, ale jedné věci přece jen rozumím. Abych mohla porodit, musím nejdříve to dítě počít. A jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem? Tomu všemu velkému, co mi tady, Gabrieli, říkáš, přece jen něco chybí. Věc jakoby nepatrná - počátek tomu chybí. Aby mohlo něco vyrůst, něco velkého, je zapotřebí vždy semínka. Tak to ve světě chodí. A proto Marie přemýšlí spíše pochybovačně: To by se musel se mnou stát zázrak. Jinak to všechno začít nemůže. – Myslím, že tak nějak podobně je to i s naším vnímáním Božích zaslíbení. Čteme v Bibli o velkém Božím díle, které se má uskutečnit, také mezi námi a s námi uskutečnit, ale my obyčejní a nijak mimořádní lidé se ptáme: jak se to může stát? My sami jsme v Bibli nazváni jako synové a dcery Boží. Také my máme být účastníky jeho věčného království. Jak se to však může stát? Dobře, Bůh je možná se mnou. Jsem milostí zahrnutý. Mám se stát částí velkého Božího plánu, konkrétně i moje konání je prý pro Boha velmi důležité. To všechno je pěkné, to všechno z Božího slova vyčítám. Ale zároveň cítíme, že pro to nejsme jaksi vhodní. Přece jen jako by to nebylo o nás. To by se s námi musel stát zázrak velké proměny, abychom se dovedli do Božích plánů opravdu zapojit. Anebo kdybychom aspoň měli víru třeba jako hořčičné semínko. Semínko sice malé, ale mohli bychom si být jisti, že ho máme, šlo by vidět a ohmatat. To bychom pak mohli mít naději, že z našeho srdce vyrostou velké věci, jako košatý strom. Ale takoví si prostě nepřipadáme. Uprostřed velkých Božích zaslíbení si my sami připadáme jako naprosto nezpůsobilí. Od nás Bůh nic velkého čekat nemůže. Jsme jako půda vyprahlá, neoplodněná.

A teď se v dnešním evangeliu na Marii snáší ještě poslední množství andělových slov. Slyší, že se s ní opravdu má stát zázrak: u Boha není nic nemožného. Na druhé straně se to však nestane takovým způsobem, jak by ona očekávala. Nemůže čekat nic hmatatelného, nějaký znatelný popud. Že ji něco vnějšího uvede do pohybu. Slyší zvláštní popis toho, co se Bůh chystá udělat: Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. Jakoby Bůh vytvořil jen nějakou atmosféru - sestoupí na tebe Duch svatý. Jakoby Bůh jen vytvořil ochranu nad ní - moc Nejvyššího tě zastíní. Jeviště je připraveno. Ale uprostřed toho všeho, Boží mocí připraveného, jako by se na něco čekalo. Tato Boží milost je všude kolem Marie, ona je jí zahrnutá. Všechno je připraveno, co schází? Marii to chvíli trvalo, než ji vše došlo, ale jen chvíli. A pak povídá: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Maria k tomu všemu řekla své ano. Na to anděl čekal. Maria sice ví, že uprostřed velkého Božího plánu je jen nepatrná služebnice – a přece by se bez jejího „ano“ nic nezačalo. U Boha není nic nemožného, jen lidskou vůli Bůh lámat nechce. – A já ještě jednou říkám, že podobně je to taky dnes. Bůh ani s námi nemanipuluje. Ani v nejmenším. Pokud čekáme, že nás nakopne, abychom už konečně byli jeho služebníky, tak to se nedočkáme. Je to stále ještě jen na naší svobodné vůli a na našem rozhodnutí. Bůh si přeje, abychom mu sloužili svobodně a radostně. On nás k ničemu nenutí. Jen nás zve, abychom se účastnili na jeho díle. A chce nás motivovat krásou svých zalíbení. Když je ve víře přijmeme, když k nim řekneme své „ano“ a „staň se mi“, pak se teprve mohou uskutečnit. Řekneme „staň se mi“ – a něco skrytého v nás začne růst.

Pane Bože, litujeme toho, že naše nevěra je často překážkou pro tvé dobré plány.
Chceme v tuto chvíli říct alespoň své malé „ano“ k proměně, která se má s námi stát.