Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Já jsem dveře

J 10,7-10 Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
Ž 118,19-21; Jr 23,1-6; Ř 5,1-2; požehnání: Ž 121,5-8

Přátelé v Kristu,
Ježíš o sobě poví, že on je dveře. Skrze něj můžeme vejít tam, kde je naše záchrana, kde najdeme pokoj, kde můžeme spočinout, odpočinout si od všeho, co nás trápí. Kdo z nás by si nepřál takové dveře najít? Dveře do nebeského království, nebo dveře do ráje. Dveře, které jsou pro nás ovšem otevřeny už tady ve světě, protože tak to Ježíš myslí, a jimi můžeme vcházet tam, kde najdeme útočiště pro naše zneklidněné srdce, kde prožijeme záchranu, bezpečí. A kterými pak můžeme zase vycházet zpátky, zde do světa, kde běžně žijeme, a kde nacházíme živobytí. Což taky potřebujeme, přece jen nastálo ještě v ráji žít nemůžeme.

O sobě Ježíš řekne, že on je dveře. A o nás potom Ježíš poví, že my jsme ovce. A ten, kdo aspoň trochu zná Bibli, se nad tím neurazí, že jsme tady nazváni jako ovce. Protože tady se myslí především na jednu velmi dobrou vlastnost ovcí, když ony dovedou rozpoznat hlas svého pastýře, a jít za ním. Jistě, i Bible zná případy, kdy lidé jsou jako ovce hloupé. Kdy se dají svést hlasy jiných, falešných pastýřů, kdy se lidé chovají jako bezhlavé stádo, kdy ovce bloudí a podobně. Také všechny tyto příměry o hloupých ovcích by se samozřejmě daly použít na nás a dnešní lidi, kdy u nás někdy převládá stádovost, kdy si chceme jít po svém a končíme jako ovce zbloudilé, kdy slyšíme na mnohé jiné hlasy než na ten Ježíšův a necháme se jimi svést na falešné a marné a nebezpečné cesty života. A přece, znovu opakuji, když tady dnes Ježíš řekne, že jsme jako „ovce“, nemyslí tím „hloupí jako ovce“. Spíše si můžeme představit pokojné stádo oveček, které jdou za hlasem svého pastýře, který jde před nimi a volá je za sebou, a ony jeho hlas znají a důvěřují mu a jdou za ním, a takto mohou jít cestou, která by jinak pro ně byla nebezpečná, kterou by jinak samy najít ani nemohly, nebo by z ní měly strach. Ano, nejspíše si zde máme vybavit známý žalm 23. „Hospodin je můj pastýř, vodí mě na klidná místa u vod, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.

Ježíš dnes pověděl, že on je dveře pro nás jako pro ovce. On je dveře, kterými se máme směřovat, a za kterými najdeme pokoj a bezpečí. Protože jinak nám hrozí, že nás uloupí a unesou jacísi zloději a lupiči. A také toto je myslím názorné podobenství toho, jak žijeme naše životy a co je pro nás potřebné. Je nutné, abychom nacházeli útočiště v Bohu, abychom hledali duchovní spočinutí. Ano, i tak silně to můžeme říct: abychom nacházeli Boží království, abychom nacházeli dveře do ráje, už dnes, během našeho života tady ve světě. A abychom jimi vcházeli. Ježíš to tak řekne například o modlitbě (Mt 6,6): „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci.“ Komenský to rozvedl: „Vejdi do pokojíku svého srdce“. A my si můžeme pohrát se slovy a říct, že když vcházíme do takového pokojíku, že vcházíme do pokoje Božího. – Ježíš je dveře. Dveře, ty se nikomu nenutí. Dveře se jen nabízejí. Jaké jsou to tedy dveře? Co to znamená: projít skrze Ježíše? Ty dveře, to je jeho poslušnost k Bohu. A svou poslušností nám on znovuotevřel cestu do ráje, cestu, která je jinak zavřená vinou našeho hříchu, neprůchozí pro naše sobectví, pro naši touhu žít si po svém a podle svého. A když on ty dveře před námi otevřel, „nikdo je nemůže zavřít“ (Zj 3,8). A tak také my, pokud jsme poslušni Bohu, můžeme těmi dveřmi vcházet. Jsou otevřené. I když zároveň platí, a to je i naše zkušenost, málokdo je vyhledává. „Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Mt 7,14) A jak je to tedy s námi? Hledáme a nacházíme ony úzké dveře, kterými můžeme vejít do odpočinutí Božího? Nacházíme takový pokoj Boží v našich dnech? Protože: když takové spočinutí nenacházíme, říká Ježíš v dnešním evangeliu, jsme vydáni všanc zlodějům a lupičům. Když nemá naše srdce své útočiště u Boha, když žije jenom ve světě, svět nás snadno pohltí, takový člověk se ve světě snadno ztratí. A skutečně jsou tady ve světě jakoby zloději, kteří chtějí naše životy uloupit a získat pro sebe. Vzpomeňte si, kdy jste měli pocit, že nemůžete žít své životy, že vás cosi manipuluje a ničí. Někdo řekne rovnou: ďábel je takový zloděj. Třeba ďábel v podobě alkoholu a drog - zřetelně okrádá o život ty, kdo mu podléhají. Jiný to poví civilněji: někdy například stát toho po nás chce příliš; někdy média nás okrádají o možnost přemýšlet po svém; nebo konzumní způsob života nás láká na tu širokou cestu, po které jdou mnozí, a která vede naopak k prostorné bráně, ale také k záhubě, která je za ní (Mt 7,13).

Zatímco když se naučíme vyhledávat spočinutí u Boha, může být v našich životech všechno dobře uspořádané. Ježíš řekne, že takový člověk bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Takový člověk bude vcházet, vcházet těmi dveřmi, kterými je Ježíš, těmi dveřmi, které znamenají poslušnost Bohu. Bude vcházet, to znamená, že nalezne odpočinutí. Pozná, co znamenají Ježíšova slova (Mt 11,28) „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Naučí se u Ježíše nacházet otevřené dveře, bude si pobrukovat, že „ráj se opět otvírá“ (EZ 297,2). Naučí se ty dveře vyhledávat opakovaně, oblíbí si Boží pokoj. – Ale potom dostane dobrý smysl i obrácený pohyb. Je tu řečeno: takový člověk bude také vycházet, nebude žít jen duchovnem, nebude se do svého nitra schovávat, před světem utíkat, ale bude vycházet a nalezne pastvu. A to je pěkné zaslíbení. My samozřejmě víme, že potřebujeme svět ke svému živobytí. Tak či tak ve světě žít musíme. Bude-li však naším východiskem Boží pokoj, změní se také náš pohled na svět. S Božím vedením můžeme i v tomto světě nalézat dobrý Boží záměr, sytit se dobrými věcmi, které nám ve světě dává. I tohle snad nejpěkněji vyznal král David, který uměl být ovečkou: "Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne."

Pane Ježíši,
mnozí z nás máme různá trápení. Děkujeme, že u tebe můžeme nacházet východisko.