Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Připravil mu velikou hostinu

L 5,27 Pak Ježíš vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou." 28 Levi nechal všechno, vstal a šel za ním. 29 A ve svém domě mu připravil velikou hostinu.

Přátelé v Kristu,
můžeme si představit celníka Leviho, jak sedí na své celnici. Levi, asi celkem spokojený člověk. Žije si dobře. Takový celník měl zpravidla dost peněz. Malé celnice v té době stály na mnoha místech, u mostů, u bran do města, a všichni, kdo místem procházeli, třeba se zbožím, mu museli zaplatit clo. A protože lidé se zbožím prostě potřebují chodit, například na trh anebo zase z trhu domů, měl Levi zajištěný stálý příjem. A to je velká výhoda, mít takovou jistotu – dneska, v době hospodářských problémů, si to zase znovu silněji uvědomujeme, jaká je to výhoda, mít stálé místo. Většinu peněz musel Levi sice odevzdávat, pevně předepsanou dávku, ale co si vybral nad to, to už byla jeho věc. Dobře si žil, ten Levi. Ale je ještě jedna podobná otázka: žil dobře? Kdo ví? Obyčejní lidé sice o něm říkali, že je hříšník, že je vydřiduch. Ale on se sám před sebou mohl na mnoho způsobů omluvit. Vždyť třeba nebyl víc nepoctivý než jiní. Vždyť tu práci stejně někdo dělat musel. Pokud si Levi mohl říct aspoň: „Jsem jeden z poctivějších celníků“, to už mu přece mohlo stačit k sebespokojenosti.

Sedí Levi ve své celnici. A jde kolem Ježíš a všimne si ho. A říká mu: „Pojď za mnou.“ Nic více, jen tato tři slova: „Pojď za mnou.“ A Levi nechal všechno, vstal a šel za ním. Je to zvláštní. Co Leviho zvedlo ze židle? Co ho postavilo na nohy? Co to bylo, co mu dalo sílu, že vyšel za Ježíšem? Nic tady nečteme, žádné vysvětlení, opravdu jen ta tři slova: „Pojď za mnou.“ A Levi šel. – Snad něco z jeho motivů můžeme pochopit, když si uvědomíme, že Ježíšova výzva nebyla vůbec samozřejmá. Ježíš byl duchovní učitel, doprovázen zástupy těch, kdo hledají naději. A Levi byl prostě materialista, zašpiněný od peněz. Pořád jen počítá peníze. Kdyby se Ježíš zastavil před jeho celnicí a začal mu vyhrožovat: „Běda tobě, čiň pokání, a navrať to, co jsi lidem ukradl“ - nemohli bychom se divit. Kdyby dokonce Ježíš vtrhl do jeho celnice a zpřevracel jeho stoly, asi by to mělo příznivý ohlas mezi těmi, kdo Ježíše doprovázeli. Ale Ježíš s Levim jeho situaci vůbec nerozebírá. Jen: „Pojď za mnou.“ A Levi nechává všechno ležet, a dává se na cestu. Nechává svůj dosavadní život být, a jde. Ježíš ho oslovil tam, kde už Levi měl své jisté. Tam ho zavolal. Snad ho oslovil v tom místě jeho srdce, kde tušíme, že to jsou dvě věci: „žít si dobře“ a „žít dobře“, že to není totéž.

„Pojď, vyjdi ze své zajištěnosti.“ - Když tohle místo čtu, vždycky znovu mě to láká. Dát se na cestu. Nechat všechno to, na čem člověku běžně záleží, ležet, a vydat se pryč. Hledat. Překopat svůj život. Být v pohybu. Na cestě. Neustrnout ve starém, ale hledat nové. Vyjdi, uveď svůj život do pohybu - to asi bude stále populární výzva pro ty, kdo nejsou spokojení se svým životem. A aspoň kousek nespokojenosti asi hryzá v každém z nás. A tak mi připadá hodně silné, že tady Levi dokázal nechat všechno své bohatství ležet, a vydal se na cestu. - Jenže ten Levi neslyší jen: „Pojď“. Pojď na cestu. On od Ježíše slyší: „Pojď za mnou.“ A to znamená: vyjdi na cestu dost určitou. To znamená více než: „Změň svůj život.“ Znamená to: „Změň svůj život a věř evangeliu.“ - I když ani o evangeliu tady Ježíš nemluví. Jeho evangelium se v dnešním příběhu projevuje prostě tak, že má o Leviho zájem, že ho neodsuzuje, ale naopak zve k sobě. Neodmítá ho ani nepřehlíží, naopak ho volá, zve. Že ho má rád.

A Levi za Ježíšem vyšel. Šel za ním - a teď zase naopak on pozval Ježíše k sobě. A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Ježíš dal jeho životu nový směr. Dal mu smysl. A Levi má z toho radost, proto vystrojí velkou hostinu. Má opravdovou radost, proto pozve své přátele, aby se radovali spolu s ním. Ta pravá radost je vždycky nakažlivá, a dává dohromady společenství. My lidé to zase tak často neumíme. Je mezi námi tolik zábran a překážek. Nejsnadnější je se radovat v sobě nebo jen mezi svými nejbližšími. Ale je to jeden z příslibů Božího království, že bude jako velká hostina, že budeme mít k sobě blízko, a k Bohu blízko, že se budeme umět radovat společně. - A celník Levi, aniž si to uvědomuje, zde v dnešním textu vlastně strojí takové Boží království v malém. Tu hostinu vystrojil pro Ježíše, je tu napsáno, jemu na počest. Nestydí se přiznat, že mu tento Ježíš „překopal“ život. Ba co nestydí, on se Ježíšem přímo chlubí, a všem chce povědět, jaká je to pro něj radost, že Ježíše poznal. - Jak je to s námi? Jak se my radujeme? Radujeme se z toho, že nás Ježíš povolal? Hostiny strojíme a radovat bychom se chtěli, ale ty naše hostiny jsou k oslavě lidí, strojíme hostiny sobě. K našim jubileím a životním událostem. A naše radost je pak taková hodně přízemní a omezená. – A pokud o své víře někde mluvíme, pak u toho radost často chybí. Když bychom měli dělat něco ve jménu Ježíše, připadalo by nám to asi násilné a obtížné. Jak daleko možná máme k tomu prožitku celníka Léviho, který docela spontánně a jakoby z vnitřního přetlaku uspořádá ochutnávku království Božího zde na zemi.

Milí přátelé, Ježíš na jednom zajímavém místě poví, že Boží království už je mezi námi (L 17,21). Možná bychom si mohli lámat hlavu nad tím, co to znamená. Snad to, že jsme dokonalé společenství? Že jsme bezchybní lidé? Že nemáme žádné problémy? V dějinách skutečně byly mnohé klopotné snahy takovouto církev zbudovat. Církev dokonalých lidí. Jako by už ani nežili na zemi, už se jen tak duchovně povznášeli. Byly to snahy možná upřímné, snahy asi velmi obtížné, snahy určitě marné. Radosti v nich bylo málo. – Pokud jsme zaslechli Ježíšovo povolání, nemusíme se takto starat. V dnešním evangeliu slyšíme, jak se Boží království ve světě rodí samovolně, samospádem. Takto jednoduše se to děje: Ježíš povolá hříšníka. Pojď za mnou. A on se ke svému životnímu povolání zná, a raduje se z toho. A má potřebu vytvářet společenství.

Pane Ježíši, děkujeme za všechny zážitky pravé radosti.
Dej, ať si uvědomíme, že jejich původcem jsi ty.
A že ukazují k Božímu království.