Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

J 1,1-4 Strom života

píseň DEZ 695 Z přetěžkého kříže, který nesl Pán, strom života stal se, plody obtěžkán…

Gn, 2,7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.15 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" 2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." 6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

Ř 5,8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. 10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. 11 A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.
12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. 13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
14 Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít. 15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
16 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění. 17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.



Přátelé v Kristu,
pamatujete si, jak vypadala rajská zahrada v tom popisu, který jsme četli ze začátku Bible? Ze země zde rostlo mnoho stromů, s plody dobrými k jídlu, a první lidé z nich mohli jíst. Bůh ty stromy stvořil pro člověka, pro jeho obživu i pro jeho potěšení. To stromoví bylo symbolem trvající Boží dobroty. A člověk mohl této Boží dobroty užívat a z ní žít. – Uprostřed zahrady pak byly ještě dva zvláštní stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Ty symbolizovaly Boha samého, jeho podstatu. Strom života ukazoval, že Bůh sám dává všemu život, strom poznání pak ukazoval, že Bůh dává poznání dobrého a zlého, rozlišení, co je dobré a co zlé. Ty stromy uprostřed byly podstatou všech ostatních stromů – jako pramen gejzíru, který pak dopadá na všechny strany: vždyť ty ostatní stromy mohly růst jen proto, že tady byl strom, který znamenal život. A ty ostatní stromy měly plody dobré, a bylo možné to poznat, protože tady byl strom, který znamenal poznání toho, co je dobré, a co je špatné. Člověk může svobodně užívat toho, co dostává z Boží dobroty, může jíst ovoce rajských stromů – všech. Jen z těch dvou stromů uprostřed zahrady jíst nesmí. To je silný symbol toho, co má člověk od Boha zakázáno, protože je to pro něj ničivé: člověk si nemá myslet, že může být jako Bůh, že se dostane a dosadí sám sebe na jeho místo. Nemá si myslet, že je to on, člověk, kdo dává život, kdo rozhoduje o životě, kdo dovede život rozmnožit, kdo dovede dát životu smysl a naplnění. A nemá si myslet, že on sám, podle svého rozumu, dovede rozlišit a určit, co je dobré, a co zlé. Sám si určit, co mi prospívá a co mi škodí.

Někdo by mohl říci: kdoví jak to v rajské zahradě vypadalo, a jestli takový ráj vůbec byl. Dobře. Ale ten obraz rajských stromů je velmi silný. A jeho zvěst je výmluvná a potvrzuje se dodnes. Když had-satan Evě nabízel: budete jako Bůh, pak je to stejný hlas, který našeptává nám, že o svém životě si můžeme rozhodovat sami, že je v naší moci, určit si, pro co budeme žít, čeho dosáhneme. Nestačí nám ty ostatní stromy, nedovedeme jen děkovat: díky Bože za to, že ty sám nám dáváš tolik dobrého. My se chceme dohrabat k těm stromům uprostřed zahrady. Sami sebe, svůj rozum a své svědomí a své touhy učinit středem světa. Kdybychom to uměli, rádi bychom sami stvořili život, život prodlužovali, život přidělovali a odnímali. A hlavně svůj život bychom rádi měli ve svých rukou. - A stejné platí o poznání dobra a zla: chceme sami určovat, co je dobré, co zlé, oč usilovat, čemu se vyhýbat. To není příběh jen o jakémsi Adamovi a jakési Evě kdysi dávno, to je příběh neposlušnosti nás všech, neposlušnosti, která je pro náš život ničivá.

Ale naštěstí to tak nemusí zůstat, naše neposlušnost není vyhnanstvím, v kterém musíme skončit a zemřít. Cesta života se ukázala v příběhu Velkého pátku, paradoxně v příběhu, kdy Ježíš sám přišel o život, v příběhu jeho ukřižování. A tak pokračujme v Novém zákoně, výkladem onoho čtení z evangelia, které stalo na počátku tohoto kázání. Evangelista Jan už řekne, že v Ježíši je náš život, že to on byl na počátku u Boha, že skrze něj povstalo vše a bez něj nic. Ježíš je tedy tím, co je v obraze rajské zahrady symbolizováno stromem života. A on je zároveň i stromem poznání dobrého a zlého, vždyť zase Jan napíše, že Ježíš je světlo lidí, k našemu osvícení a poznání pravdy. – A zároveň je ovšem Ježíš taky novým Adamem, o tom píšou zase jiná místa v Novém zákoně. On je nový Adam, pravý člověk, vzor poslušnosti, Adam, jak ho Pán Bůh chtěl mít. On ví, že jeho život pochází od Boha, že si ho nemůže sám dát, ani podržet, že jeho život je v Boží moci. A on taky ví, když pomyslíme na to, co znamenal strom poznání, on ví, že Bůh dává poznání dobrého a zlého, a rozlišení, co je dobré a co zlé. On ví, že i utrpení může být dobré, když je v souladu s Boží vůlí, zatímco vyhnutí se utrpení by někdy dobré nebylo. Proto Velký pátek. A proto končila Ježíšova modlitba na Zelený čtvrtek v getsemanské zahradě tak jak končila: “Tvá vůle se staň, Bože.”

Podle Bible, která si ráda hraje s obrazy, je Ježíš Kristus zároveň Adam a zároveň i strom života. Je stromem života i tím, kdo k tomu stromu přistupuje. Krásná pozdější tradice pak vidí podobnost mezi stromem života a křížem. Církevní otcové řeknou, že Ježíšův kříž byl vytesán ze starého dřeva z kmene stromu života. Ježíšovou obětí se ten strom znovu zazelenal a vydal nové plody. A je to silný obraz. Vždyť z oběti kříže pro nás vyplynul užitek nového života. Jak mnohé jsou plody kříže, o kterých pak Nový zákon píše: smíření s Bohem, pokoj, láska, pravé pokání, obnova lidského života. Když následujeme Ježíše v poslušnosti, smíme z těch plodů jíst a budeme mít užitek pro svůj život.

A co z toho pro nás vyplývá prakticky? Nic ve smyslu rychlého „tohle a tohle udělej“. Prožívání Velikonoc je spíše o ohledávání hlubinných základů života. A z dnešního podobenství o dvou rajských stromech vyplývá:
zaprvé - náš život nemáme ve svých rukou. Učme se od Ježíše. Ježíš svůj život neustále vděčně přijímá z rukou Božích, a když se odevzdává Bohu v bolesti a umírání, dostává vzkříšením život nový.
zadruhé – ani poznání, co je dobré a zlé, není v našich rukou. Učme se od Ježíše. Hledejme Boží vůli a té se poslušně držme, ta je dobrá. To je cesta k životu věčnému.

Apoštolské vyznání víry