Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Uprchni do Egypta

 Mt 2,12-13 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali mudrci z Betléma do své země. Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“

Přátelé v Kristu,
v dnešním čtení se ozývá druhý, temný podtón vánočního evangelia. Král Herodes se chystá zahubit nově narozeného krále Židů. Čerstvě narozeného Ježíše. Jeho nenávist má jako raketa směřovat z Jeruzaléma, kde má Herodes palác, do Betléma, kde se Ježíš narodil. A ten hněv skutečně udeří. Herodes se tak pokusí zastavit naplňování Božích zaslíbení, zastavit je hned v zárodku. Jde rovnou vraždit, bez dalšího přemýšlení. A tady nás myslím vždycky znovu překvapuje, že Bůh proti tomu nic neudělá. Nezasáhne. Nepostaví se silou proti Herodově zvůli. Udivuje nás, že Bůh tady jedná tak zvláštně. Malého Ježíše sice zachrání, pošle pryč, ale jinak mnoho zla dopustí.

Ten problém je ovšem nejdříve na straně lidské. Problém v tom, že každý z nás lidí má své vlastní plány. A někdo má plány vysloveně zlé. Jako ten Herodes, který se chystá vraždit. Někdo jiný jedná nebo by jednal špatně z nevědomosti. Jako ti mudrcové, kteří se chystali vrátit z Betléma do Jeruzaléma a oznámit Herodovi, kde přesně se Mesiáš narodil. A tím by mu pěkně nahráli, tím by zlu nevědomky napomohli. Každý z nás má prostě své plány. A Bůh nám do těch našich plánů mluví. Asi všem lidem, tak to Bible často popisuje, že Bůh mluví i k mocným tohoto světa i k ubožákům, k lidem moudrým i hloupým. Ovšem lidé jako Herodes už ho slyšet nemohou. Takový Herodes už nemá žádné svědomí, žádnou sebereflexi. Ten už je čistým ztělesněním zvůle. Má velkou světskou moc, víckrát už si ověřil, že problémy dovede řešit rázně. On je král, a pokud chce králem zůstat, musí se všech případných konkurentů zbavit. I on sice podnět od Boha dostal, i jemu jeho rádcové říkali, že se má v Betlémě narodit král jako Mesiáš, pomoc od Boha, dostal nápovědu ze slova Božího. Takové jemné náznaky a naděje však už Herodes vůbec není schopen vnímat. – A Bůh mluví do plánů také těm mudrcům, kteří přišli od východu. Mluví k nim ve snu, a dává jim pokyn, že mají změnit své cestovní plány, a vrátit se do své země jinou cestou, než plánovali, vyhnout se Jeruzalému. Možná by si někdo myslel, že mohli do Jeruzaléma jít, a před Herodem o Ježíši svědčit, vždyť oni jsou teď plni duchovního poznání a radosti. Možná by se mohli pokusit také Heroda zapálit pro novou víru, nebo ho aspoň odradit od jeho zla. Pokyn Boží jim však ve snu říká: „Nechoďte tam.“ S lidskou svévolí si leckdy nikdo neporadí. Dokonce ani Bůh, a my lidé už vůbec ne. 

 A potom je zajímavé také to, že Bůh k těm mudrcům mluvil ve snu. To znamená tehdy, kdy je naše rozumové uvažování a plánování aspoň na pár chvil vypnuto. Náš spánek je čas odevzdanosti, kdy nám prostě nezbývá nic jiného, než důvěřovat. Odevzdáváme se spánku. Naše tělo je naučeno takové důvěře, že se může pro teď přestat kontrolovat. Spánek je vlastně stavem důvěry, víry. Často jen biologickým stavem, kdy si tělo spánek vyžádá nebo vynutí. My křesťané však v něm můžeme vidět připomínku toho, co potřebuje i naše srdce, věřící srdce. Spánek dělá s tělem to, co má se srdcem udělat modlitba: naše plánování má na chvíli usnout, naše myšlenky se mají ztišit, abychom byli citliví pro Boží pokyny. V modlitbě se aktivně máme otevřít poznávání Boží vůle. – V dnešním evangeliu se ovšem mudrci nemodlí. Asi jim připadá jejich cesta jasná, myslí si, že vědí, kam jít. Proto jim skrze sen musí Bůh ukázat, že mají jednat jinak. A potom ještě o jednom snu je tady řeč. V rozmezí pouhých dvou veršů je řeč ještě o dalším snu. Taky k Josefovi mluví Boží anděl ve snu. Ani Josef o žádný pokyn nežádá sám, nemodlí se. Asi taky jemu připadá jasné, co má dělat. Vždyť se jim narodil Ježíš, a z narození dítěte vyplývá tolik samozřejmých starostí, že na modlitbu není ani čas. Je to zvláštní: mudrci i Josef vědí, že jsou účastníci Božího dění, ale přitom se nemodlí. Ze své strany o Boží poučení neusilují. Vše se jim pak zdá jasné. Myslí, že vědí, co mají dělat. A podobně se možná ani my moc nemodlíme. Vždyť možná i nám připadá naše cesta zřejmá, nebo ani my nemáme na modlitbu čas. Bůh však přesto hledá způsoby, jak k nám promluvit. Věřím tomu.

A Josefovi tedy anděl ve snu radí útěk. „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu.“ Ano, Bůh se tady potvrzuje jako vševědoucí. On ví, co lidem prozatím nedošlo, on ví, co Herodes chystá. A Bůh vidí ještě dále, On také ví, že to nebezpečí časem ustane. Herodes brzy zemře. Bůh se zde projevuje jako vševědoucí. Jeho všemohoucnost však je zde velmi zvláštní. On připustí výbuch Herodovy svévole. A my se ptáme proč? Vždyť král Herodes jedná krutě a zaslepeně, chystá se zabíjet lidi. A protože se Herodes nedoví přesně, které betlémské dítě je Mesiáš, zabije raději všechny novorozené chlapce v Betlémě. A Bůh nezasáhne, jen poradí Josefovi útěk. Jako by se s tou Herodovou svévolí nedalo nic dělat. A je to stejná věc už od počátku světa. My lidé nejsme loutky, prostě máme svou vůli. Takhle nás Bůh stvořil a takhle nás nechává. I když jsme tou svou svévolí zaslepení, někdo více a někdo méně. Jako byl Herodes zaslepen více a mudrcové méně. Bůh nás často nechává, lidskou svévoli dopouští. A vedle toho vede a rozvíjí svůj plán záchrany. Všechno se stane ve svůj čas. Když Herodes zemře, povolá Boží pokyn ve snu Ježíše zpět do jeho země. A Boží plán bude pokračovat. My víme, že později se ten plán střetne s lidskou svévolí znovu. Taky Ježíš sám bude trpět a bude zabit. A tady se i on sám ptal: proč? Proč se to muselo stát? Proč jsi Bože nebyl se mnou? Ale i on ve vzkříšení zakusí, že díky Bohu jde Boží plán záchrany dále. A i dnes, i s námi. Lidské svévole a zaslepenosti je mnoho, i na mnoho příkladů z dnešní doby bychom si vzpomněli. Vedle toho však vede Bůh dále svou cestu záchrany.

Pane Bože náš, které podněty dáváš do života nám?
Chceme k nim být citlivější.
Ať se posiluje naděje, že ty nás vedeš k dobrému.