Aleš Wrana: S Písmem svatým do postele

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Vně syžetu

I křesťané hodně nadávají na politiku. Oficiálně a bohoslužebně se však v církvi státní moc pojímá podle Pavla: „vládce nemá moc než od Boha. Modlete se za vládce.“ Mluvit o politice jiným způsobem se v církvi nedoporučuje, jak už jsem tu kdesi psal, snadno to vyvolává nesváry. - Až teď mne napadá, že řešením by mohlo být, kdybychom téma vymkli z kloubů. Kdybychom pořádně exegetovali Zj 17 a 18, a pak to dovedli průkazně převést do katecheze a kázání. Podle tohoto pohledu může světská moc nabývat podoby zpropadené děvky. „Vínem jejího smilství se opájejí obyvatelé země.“

Nikdy jsem nebyl bezdomovcem. Ale znám podobné pocity například z doby, kdy jsme jezdili na kánoe. Spali jsem pod stany nebo pod loděmi. Třeba celý týden navlhlí, zablácení. A pak jsme vystoupili na břeh například v Českém Krumlově, šli na pivo nebo na oběd, motali se mezi běžnými turisty, kteří město zažívali slavnostněji. Možná proto si dovedu lépe představit život bezdomovců, kteří se hemží kolem azylového domu kousek od centra Olomouce. Vlezou všude, kde není zamčeno, kálí pod keři, občas se opijí a obtěžují kolemjdoucí. Opakovaně se o jejich „řádění“ píše i v tisku. „Taková hrůza“. Už by se i chystalo přestěhování azyláku, ale kdekoliv se občané dozvědí, že by se měl přestěhovat k nim, spustí se povyk předem. – A Charita, která azylák vede, a arcibiskupství, které sídlí je pár desítek metrů vedle, se asi nikdy veřejně nepostavily na stranu těch bezdomovců. A ani já, který přes park a bezdomovecký úsek ulice chodím na konzervatoř, bych neměl odvahu postavit se „spravedlivému hněvu“ spořádaných a čistých spoluobčanů. Stydím se, ale především za sebe.

Kdysi bral 11 let tvrdé drogy. Z tohoto šíleného období ho zázračně vysvobodil Ježíš. S kterým od té doby v modlitbách rozmlouvá jako se svým důvěrným přítelem. - Po letech od uzdravení se teď několikrát dostal do lapsů. Ježíš mu k tomu řekl: „Jsi můj. Už přede mnou ani takto neutečeš.“ A k jeho nejdříve zděšení byl i v těch rauších s ním, a ukazoval mu: „Pořádně si všimni, jaká je tady marnost, jaká prázdnota.“ A taky ho postihl lupenkou. – Aby další stupeň výchovy nevypadal tak, že ho Ježíš zase nechá se v drogách topit – mám se modlit? Modlím se.

Po 1. světové válce převládala v Ostravě samozřejmě církev římsko-katolická, i luteráni ovšem už byli ve městě etablovaní, viz dva velké kostely v centru. - Když se však přesuneme jen kousek od centra do Radvanic (tehdy asi 9000 obyvatel), zde vzniká 1920 úplně první náboženská obec církve československé (velkolepá budova Husova sboru, sídlo diecéze) a žije tady skorokomuna spiritistů, s několika stovkami stoupenců (vlastnili moderní společenský dům s největším sálem v obci) a od 1914 s vlastním časopisem, Spiritistickou revui. Ti odmítají všechny "staré" formy institucionalizované zbožnosti. - Zdejší katolický kostel je postaven v eklektickém slohu slovanské renesance. (Zasvěcení Neposkvrněnému početí Panny Marie odkazuje k přínosu, který do náboženského kvasu té doby vnesl svým novým dogmatem papež, a tím i k tomu, že to byli katolíci, kdo byl mimo.) A samozřejmě už tu bují i myšlenky socialistické a komunisticky utopické. - Musely to tady být zajímavé duchovní krajiny a obzory a boje, mezi běžnými horníky a dělníky. Dnes jsou Radvanice i dělníci zase mimo pozornost. - A ještě dvě poznámky. Z obchodního rejstříku se dovídám, že 2014 proběhl pokus o znovuobnovení Spiritistického spolku Bratrství, 2018 je ovšem uvedeno jako datum zániku. Oficiální ortodoxní církve mohou mít radost. A v jednom religionistickém článku čtu, že mnohé podněty spiritismu převzali křesťanští charismatici. Ti ale z takové charakteristiky určitě radost nemají.

Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí. - (O pár dní později.) Tak jsem se trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Už se nad tím nebudu rozčilovat. Nepodezírám ho, že by to myslel vážně. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší, a řekl by cokoliv, co by se lidem líbilo. Z tohoto důvodu si taky myslím, že tohle ho nebude dlouho bavit. - V dalším (nepíšu posledním) videu věštil naší zemi z křišťálové koule.

Kněz mluvil o důležitosti eucharistie. Snažil jsem se ho upozornit na důležitost kázání. A on povídá: "Ano, slyšení je důležité. Jsou dva stoly. Stůl Slova a stůl eucharistický. A u toho stolu Slova zazní Slovo Boží objektivně, to jsou biblická čtení, a subjektivně, to je kázání. Kázání, to jsou často jen lidské kecy." - Co jsem mu na to měl namítnout?

"Nebudete-li jako děti..." Malé děti ještě mají ze všeho zlého hrůzu. Jsou zlem zmateni, mají noční můry. K dospívání patří i otupení této vnímavosti.

Pubescenti prý sex nesmí vidět, v televizi, kině. Je tabu. Chyba. Jen tak si může udržovat nimbus a svůdnost posledního mýtu Západu. Až jednou toto tabu padne, a s pornografií se rozpadá rychle, dojde paradoxně k tomu, o co usilujeme teď, aby mladí sexu nepropadali.

Aleš Wrana

Farářské střípky

S Písmem svatým do postele

Žádné komentáře:

Cykly kázání

Archiv blogu