Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Se strachem i s velikou radostí

Mt 28:8-10 Tu ženy rychle opustily prázdný hrob a se strachem i s velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. 9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 10 Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí."

Přátelé v Kristu,
ženy utíkají od hrobu se strachem i velikou radostí. Měly v sobě veliký strach i velikou radost. Měly v sobě tu obojí emoci, zdánlivě protikladnou. Pralo se to v nich.

A to vše je následkem toho, co zažily u hrobu. Připomeňme si, jak to celé bylo, od počátku. Teď je to možná jen pouhých pár okamžiků od chvíle, kdy ke hrobu přicházely. Ke hrobu, do kterého byl pohřben Ježíš, jejich drahý Mistr. Asi nebudeme mít problém vžít se trochu do toho, co v takovou chvíli prožívaly. Jaké to je, když člověk přichází k čerstvému hrobu někoho, koho měl rád? A když ten zemřelý navíc zemřel docela mlád, a navíc zbytečně, zvůlí lidskou? Jaké to je, když člověk tak zemitě přemýšlí nad mocí smrti, nad její definitivností, jejím chladem? Když zakouší svou lidskou bezmoc, naprostou bezmoc před smrtí? Jsou to myšlenky, z kterých oblije občas pot každého z nás. A s takovou přicházely také ženy k Ježíšovu hrobu. Pak do toho vstoupil anděl, a viděly prázdný hrob, a slyšely, že Ježíš byl vzkříšen, a byly poslány, aby to sdělily učedníkům. A ženy hned poslechnou, a od hrobu utíkají, aby to učedníkům oznámily.

To byl ale průlom. Všechno se seběhlo rychle a nečekaně. Co z toho všeho mohly ty ženy za tu chvilinku pochopit? Byl to silný zážitek, a určitě jim došlo mnohé. Proti té velké moci smrti, která je trápila, a s kterou nemohly samy vůbec nic udělat, se tu postavila moc jiná, moc větší, moc Boží. To je přece ohromně dobrá zpráva. Definitivnost smrti byla prolomena. Proto měly ty ženy velikou radost. A přece v nich zároveň zůstává strach. Vždyť celý ten souboj se odehrál mezi dvěma silami, které jsou vysoko nad nimi, které nás lidi nesmírně přesahují. Smrt na jedné straně, Bůh na druhé. Moc smrti známe, tu zažíváme, ta nás děsí. Teď pro tuto chvíli je ta nesmírná mocnost smrti poražena všemohoucností Boží. To je jistě důvod k velké radosti. Zároveň je to však připomínka, jak velká je moc Boží. Koho by nepřepadla bázeň, když zakusí skutečnou moc živého Boha? Ale i vůči této moci si člověk může připadat nicotný, bezmocný, vydaný napospas. - Ty ženy prostě zažily souboj moci smrti a moci Boží. Velikonoce jsou takhle vážné, jde v nich o otázku života a smrti, o nic menšího. A pokud se taková závažnost aspoň trochu neprojeví i v našem prožívání Velikonoc, nic jsme z nich nepochopili. Ty ženy byly nablízku tomu, jak Bůh porazil smrt. Ale teď jsou z toho stále ještě i zděšeny. Jak velké jsou ty síly, které se tady utkaly. Mocnosti, mezi kterými je člověk jakoby jen figurkou na šachovnici. Jen mravencem, kterého je snadné kdykoliv rozmáčknout. Proto utíkaly ty ženy od hrobu taky se strachem.

Běžely se strachem i s velikou radostí. A v tuto chvíli jim vstoupil do cesty Ježíš. Proto, aby posílil jejich radost, a odboural jejich strach. Přibíhají k němu se strachem a radostí, dále už mají nést zvěst jen radostnou. Při vítání je Ježíš zdraví: „Chairéte“, to znamená: „Radujte se“. A když se s nimi loučí, říká jim: „Nebojte se.“ – Ježíš dává velikonoční zkušenosti těch žen lidský rozměr. Řekli jsme si, že to, co ony slyšely a viděly doposud, že to bylo hodně nad jejich chápáním: zemětřesení a odvalující se hrobový kámen a anděl sestupující z nebe. Teď však potkávají Ježíše, jak k nim docela obyčejně přichází, vidí ho tváří v tvář, mohou se ho dotknout. Možná nechápou, co je vzkříšení, ale potkávají vzkříšeného. - Při vzkříšení šlo o boj nadlidských sil. Tento souboj pro nás může být srozumitelný jen v souvislostech lidského života, Ježíšova života. Ježíš byl mrtev, a zase žije.

Milí přátelé, je důležité, že podobnou osobní odpověď má Nový zákon na mnoho velkých otázek člověka. Ježíš je odpověď. Jsou otázky velké a těžké, nad naše pochopení. Jsou lidské problémy nad naše zvládání. A Bible nás vede: pomyslete při nich na Ježíše. - Například: otázka našeho hříchu, a co s ním? Zakoušíme snad všichni, jak velká je lidská hříšnost. Jak záludná, jak hluboká, jak protivná, jak všudypřítomná, jak zničující. Máte taky stejnou zkušenost? A taky se trápíte, co s tím? Vidíte, že to my lidé nezvládáme? Bible na to odpovídá, že Ježíš zná všechny naše slabosti. V evangeliu vidíme, že on své selhávající učedníky nepřestal milovat. Že je posiloval. A že se přimlouval za hříšníky kolem sebe, přimlouval u Boha. – Jiná otázka: bolest a utrpení v našem životě. Často je ho tak mnoho. Nechápeme, nezvládáme. Příliš mnoho pro člověka, máme ho nad hlavu. I tady se můžeme poučit u Ježíše. Vždyť on sám zakusil nespravedlivé utrpení, nenávist, soud. Byl nám blízký v tom, že i on si přál, aby ho to utrpení obešlo, pokud je to možné. Potil v usilovné modlitbě krvavý pot. Ale nakonec vše v důvěře odevzdal Bohu. Ne má, ale tvá vůle se staň, Bože. – A ještě jedna velká otázka: poslední soud. Jaké to bude, až se bude náš život hodnotit? Jak bychom mohli před Bohem obstát? Neměli bychom se stále bát, že žijeme marný život? Evangelium řekne, že soudcem bude Ježíš. Ten, kterého jsme poznali.

Dnes jsme četli příběh o vzkříšeném Ježíši. Nemá moc smyslu řešit, jak se vzkříšení odehrálo. Nevíme, co je vzkříšení, jako to nevěděly ty ženy, které viděly prázdný hrob a utíkaly od něj ve strachu. Důležité je, že Ježíš byl vzkříšen. A proto mohou mít stejnou naději i ti, kdo poznali jeho lásku, kdo v něj věří. - Ježíš je odpověď. Ježíš je odpověď i na náš strach ze smrti. Dnes Ježíš řekl: „Radujte se!“, a potom: „Nebojte se.“

Pane, děkujeme za všechny chvíle, kdy odnímáš náš strach,
a my můžeme prožívat opravdovou radost.

Žádné komentáře: