Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Abrahamovy příběhy 7

Gn 16,1-16 Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel
1 Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. 2 Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady uposlechl. 3 Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. 4 I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. 5 Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin." 6 Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla. 7 Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, 8 a otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?" Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje." 9 Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." 10 Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat." 11 A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. 12 Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím." 13 I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, "Bůh vševidoucí", neboť řekla: "Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?" 14 Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi Kádešem a Beredem. 15 Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. 16 Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Přátelé v Kristu,
kdyby chtěl někdo o Sáraj a Hagar natočit film, mohl by ten mít podtitul: příběh starověkého manželského trojúhelníku. Jsou zde dvě ženy, Sáraj, žena Abramova a Hagar, otrokyně. A Abram kolísá mezi nimi. Opravte mě pak ve dveřích, jestli nemám pravdu, když řeknu, že je tady Abram vykreslen jako slaboch. On má čekat, až se splní Boží zaslíbení a jemu se narodí syn z vlastního rodu. Ale Abram podlehne své manželce, která už ztrácí trpělivost, poslechne ji a vejde k otrokyni Hagar, aby s ní spal a měl dítě od ní. A později, když Hagar skutečně otěhotní a začne si připadat důležitá a přestane si vážit své paní, Sáraj se nazlobí a znovu tlačí na Abrama: „Mé příkoří musíš odčinit.“ A Abram neumí říci ne, on se Hagar nezastane, nesmiluje se nad ní, nýbrž odpovídá: „Hle otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ – Kdyby měl být o tomto příběhu natočen dobrý film, tedy jiný než ty, které se na základě biblických příběhů běžně točí, asi by musel být zařazen mezi filmy tzv. psychologické. Nemohl by zůstat na rovině toho, co postavy dělají ani co říkají. Toho tu zas není tolik. Zato v pozadí hýbou dějem mocné city. Na začátku Sárajina nedočkavost: ta mohla vypadat tak, že Sáraj byla věčně nervózní, pořád se ptala, proč ještě nemám dítě?, a jak by to vůbec bylo při mém stáří možné?, a stále jemně tlačila na Abrama, ať už s tím konečně něco udělá, když uvěřil Bohu. Pak otěhotní Hagar a přestane si vážit své paní. Třeba dále dělá to, co musí a neodmlouvá hlasitě, ale možná trousí za jejími zády uštěpačné poznámky anebo nosí nos o trochu výše než dříve. A to Sáraj rozčiluje. Ona si může dupnout, ona je paní, a tak to zase schytá nejdříve Abram, ten radši ustoupí a Hagar je přímo na ráně. Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.

Nastává patová situace. Sáraj chtěla dítě, jakkoliv, třeba z otrokyně, ale ta teď bloudí těhotná v poušti. Možná ji mohou vyhledat a přemluvit, aby se vrátila, nikdo ji však už nebude moci donutit, aby si vážila své paní. Na všech stranách je z toho roztrpčení. Snaha o lidské řešení problému přinesla jenom zlost. – A teď se do věci vkládá Hospodin. On přijímá to, co lidé rozehráli ve své nedověře. On slyší také otrokyni Hagar a dává ji a jejímu dítěti místo ve svém plánu. Ona od Boha dostane slyšet zaslíbení, které je obdobné tomu hlavnímu zaslíbení, které dostal Abram: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ – Co se tím však mění v životě Hagar? Napohled nic. Rozhodně nic v tento okamžik. Ona je Hospodinem posílána, aby se vrátila ke své paní. Bůh o ni sice ví a je s ní, Hagar však zůstane otrokyní. Hospodin ji v jejím pokoření vyslyšel, ona se však do toho pokořování musí vrátit. Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku. (Takto nás to kdysi učili ve škole, že náboženství je dobré k tomu, aby se otroci nebouřili, aby byli poslušní svým pánům. Mohlo by se zdát, že v dnešním oddíle je právě toto napsáno, a my se musíme podívat, zda je to pravda.) Hagar se musí vrátit ke své tyranské paní. Ještě bude muset strpět mnoho ponižování. Ale její syn, který se ji narodí, bude nezkrotný a odbojný. On se z toho pokořování vymkne. Není to černobílé, že by věřící lidé museli být jen pokorní a nechat si vše líbit. Bůh dává pokoru i nepokoru, dopouští otroctví i nezkrotnost. Boží posel tady mluví jedním dechem o pokoře i vzpurnosti. Dnes ještě Hagar slyší napomenutí k pokoření, vzpurnost v jejím srdci je Božím slovem potlačena. Ale Hospodin se ponížených zastává, on ji vyslyšel. Ona svému synovi dá jméno Izmael, to znamená Slyší Bůh. A to vyslyšení se projeví v tom, že Izmael bude nezkrotný: jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu. (Kdo chce a má potřebný rozhled, ať domýšlí, co to znamená dějinně a geopoliticky - když Izmael je přece považován za praotce Arabů.)

Hagar tedy dnes poznala, že ji Bůh slyší. Bůh vyslyšel její modlitby. A my tady můžeme přiučit, jak to vypadá, když Bůh vyslýchá lidské prosby – je to přece také naše častá otázka. Vzpomeňme si, jak to bylo, když jsme se někdy modlili o oprávněné věci. Vyslyšel nás Bůh nebo nevyslyšel? Vyslyšel nás hned, nebo až po čase? Tak to myslím bývá: Bůh naše dobré prosby splní někdy hned, někdy s určitým odstupem, a někdy, jako je to v případě Hagar, až po takové době, že už to sami ani neregistrujeme. Existuje lidské přísloví, že „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. A toto přísloví v podstatě dost dobře postihuje dnešní příběh. Je výstižné - když jen neztratíme ze zřetele, že myšlení nebeského mlynáře nikdy plně nerozumíme. Bůh vyslýchá naše dobré prosby. Nemáme propadat fatalismu a myslet si, že se s naší nouzí našeho života a našeho světa nedá nic dělat. Máme jako Hagar k Bohu volat a věřit, že on nás v našem pokoření slyší. - Ale na druhou stranu si nemáme myslet, že splnění našich proseb bude nějaké mechanické, že se stane okamžitě a podle našich představ. Boží mlýny melou, ale jejich fungování je přece jen nad naše pochopení. Stane se to podle Boží vůle, že každé příkoří bude odplaceno a každá nemilosrdnost že bude potrestána. – A na této pravdě nic nemění ani evangelium. Také podle evangelia Boží mlýny melou. Někdy mám dojem, že si křesťané myslí, že podle evangelia mají hříchy menší závažnost než ve Starém zákoně, že všechna špatnost jednou jen tak roztaje teplem Boží milosti. Ale není tomu tak: také podle evangelia přichází vyslýchá Bůh modlitby slabých a odplácí: odplácí svým milosrdenstvím těm, kdo trpí bezpráví a odplácí trestem těm, kdo bezpráví konají. I podle Nového zákona přichází po provinění buď trest, nebo musí být vina bolestivě demontována skrze pokání a odpuštění. Jednodušší cesta není. - Ukážu to na novozákonním příběhu. Jméno Izmael znamená Slyší Bůh a připomnělo mi jméno Lazar, které znamená Hospodin se slitovává. Oba jména jsou příbuzná, oba jsou vyznáním o vyslyšených modlitbách. Bůh slyší, Hospodin se slitovává. Slyšeli jsme dnes Ježíšovo podobenství o boháči a Lazarovi (L 16,19-31). Chudák Lazar lehával u vrat jednoho bohatého člověka, boháč si ve svém domě hodoval, ale Lazarovi nikdy nepomohl. Oba zemřou, a Lazarovi se dostane útěchy v klíně Abrahamově. Boháč skončí v místě muk. A on je z toho překvapen, anebo vlastně ani není překvapen, on prostě ve svém životě jen rád zapomínal, že jeho bezohlednost se mu vrátí. Teď už jen prosí Abrahama: pošli prosím Lazara zpátky do světa, ať mocně řekne mým bratřím, že naše špatnosti Bůh trestá a naše utrpení že hojí, a ať oni činí pokání. Ale Abraham mu podle Ježíše oponuje: vždyť všechno toto mají zapsáno už ve Starém zákoně, nikdo vzkříšený už lidem nemůže říci nic více. Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. - A tak poslouchejme my, co nám už Starý zákon říká.

Děkujeme ti, Pane Bože, že ty nás slyšíš v našem trápení,
dávej nám prosíme sílu, když ho musíme nést,
dávej nám naději, že máme u tebe odměnu.