Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Izákovy příběhy 8

Gn 26,1-11 Já budu s tebou

1 V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. 2 Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: "Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu. 3 Pobývej v této zemi jako host. Já budu s tebou a požehnám ti, tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl tvému otci Abrahamovi: 4 »Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.« 5 To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony." 6 Izák se tedy usadil v Geraru. 7 Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu. 8 Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou. 9 Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: "To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?" Izák odvětil: "Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život." 10 Abímelek pravil: "Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!" 11 Proto abímelek přikázal všemu lidu: "Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen."

Ž 73,21-26; L 22,28-34; 2Tim 2,11-13

Přátelé v Kristu,
řeknu to rovnou: v tomto příběhu není o Izákovi řečeno nic pěkného. Vůbec nic pěkného. Jen to, že mu Hospodin žehná, že je s ním, že ho vodí. To Hospodin je s ním ve vší jeho špatnosti. Ale Izák je tady vykreslen jako ustrašený, sobecký člověk. Kdybychom dnes viděli nějakého člověka takhle jednat, oprávněně bychom si řekli: je to vůbec věřící člověk? Copak věřící člověk takto jedná? Ale v Bibli takové příběhy prostě jsou. Víra není totéž co morálka, a ať se nám to líbí nebo nelíbí, u mnoha nemravných lidí je někde v hloubi srdce jejich víra. A proč se takový Izákův příběh dostal i do Bible, a proč ho nazýváme svým praotcem? Možná je pro nás užitečné vzpomenout si na takový příběh v těch okamžicích, když se někdy až podivíme, kolik špatných věcí jsme udělali. Když se nad sebou třeba i zhrozíme. Abychom si zároveň mohli uvědomit, že tím dobrým při nás je Boží milost. Nic víc, nic v nás, žádná naše ušlechtilost nás nedrží při životě – jen z milosti Boží jsem co jsem. Já hříšník a Boží milost nade mnou. Je v tom stálá polarita a napětí. A tohle žádné jiné náboženství nemá, takový ostrý protiklad mezi hříchem a milostí, mezi všeobecností hříchu a všeobjímavosti Boží milosti. Tohle najdete jenom v Bibli. A z poznání toho, jak veliká je Boží milost, dokonce u křesťanů vyplývá odvaha k ještě hlubšímu rozpoznání naší hříšnosti. Až když jsme zastřešeni Boží milostí, dovedeme pravdivě nahlédnout, jak ubozí a slabí jsme. Ale Bůh nás ještě snáší, a tak to se sebou máme vydržet i my sami.
A tak pojďme k Izákovi. V té zemi, kde pobýval, nastal hlad. Byla neúroda a byl nedostatek jídla. Proto Izák na Boží pokyn sestupuje do města Geraru. Sestupuje se svou ženou, ale před obyvateli té země skrývá, že je to jeho žena, aby ho nezabili a jeho manželku si nepřivlastnili. Podobný příběh o útěku před hladomorem, dokonce i se zápletkou o zapírání manželky, můžeme číst v Bibli už o Abrahamovi. Je to stejný příběh, jen omylem opsaný znovu s přejmenovanými postavami, jak řeknou někteří badatelé? A nemůže tomu být spíše tak, že tady Izák prostě opakuje hřích svého otce? To se přece stává, že děti často mají stejné slabosti jako jejich rodiče, a někdy opakují jejich poklesky s až nápadnou podobností. Syn jde ve šlépějích svého otce, to platí i v tom negativním. Může se to opakovat po řadu generací, dokud nedojde k nějakému vysvobození z takového řetězení hříchu. – Tady je napsáno, že Izák zapřel Rebeku jako svou manželku, protože se bál o svůj život. Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu. A když vládce té země náhodou vidí, jak se Izák s Rebekou laská, a pozná, že to nemůže být jeho sestra, že to určitě je jeho žena, tak se Izák omlouvá: "Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život." Izák se bojí o svůj život, a proto raději ohrozí Rebeku. Vydal ji napospas svádění mužů a kdo ví i čemu horšímu. A ještě poví: Bál jsem se, abych kvůli ní nepřišel o život. On se za ni nepostaví, nebrání ji, není ji oporou. Že by on kvůli ni nasadil svůj život, to ho ani nenapadne. Je ochoten ji obětovat, aby uchoval svůj vlastní život. Slaboch Izák. Zbabělec Izák.
A teď abímelek na Izákovu lež přijde. Všechno se provalí. A abímelek se až zděsí. V jeho slovech můžeme slyšet nevěřící úžas, když mluví s Izákem: "Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!" Jak jsi vůbec mohl něco takového udělat? Abímelek poměřuje Izákovo jednání pravidly obecné morálky. Izák lhal, to je všem jasné, a hrozilo, že tím umožní hřích ještě mnohem větší. Vždyť se mohlo stát, že se někdo z obyvatel země s Rebekou vyspí, v přesvědčení, že je ženou svobodnou, a to už by ovšem bylo cizoložství, vždyť je Izákovou manželkou. Izáku, cos nám to učinil? Málem jsi nás uvrhl do nevědomé viny. Abimelek, pohan, pelištejský král, zná pojem provinění, a úplně se děsí toho, že by se někdo mohl takto hrozně a při tom nevědomky provinit. Abímelek tady stojí morálně nad Izákem. Tomu jako by vůbec nedocházelo, co udělal. Jednal ze strachu, šlo mu jen o vlastní přežití. Morálku jako by ze svého rozhodování úplně škrtnul. Provinil se proti víře, když přestal spoléhat na Boží péči a ze strachu se uchýlil ke lži. Provinil se proti manželské lásce, když zapřel svou ženu a uvedl ji do nebezpečí. Provinil se proti lásce blíženecké, když své hostitele uvedl do nebezpečí velkého provinění.
Hospodin mu na začátku dnešního příběhu řekl, že je s ním. Izák však žil a jednal, jako by Boha nebylo. Bůh byl s ním, zůstal mu věrný. Ale Izák byl Bohu nevěrný, jako by o něm vůbec nevěděl, vůbec s ním nepočítal. - Jsou asi i v našem životě doby naší nevěry. Jsou v našem životě doby, kdy úplně selháváme. Bůh však je s námi i v takových chvílích svou milostí. Není to podmíněno naší vírou ani dobrým jednáním. Bůh je s námi. I Izák, který slyšel přímý Boží hlas, brzy pozapomněl na to, že mu Bůh zaslíbil své provázení. Bál se o svůj život a nechal se strachem ovládat. V příštím příběhu přesto uslyší opět: „Neboj se, jsem s tebou.“ (v. 26)
Podobně to zaslibuje i nám křesťanům Ježíš, ve slovech, kterými končí evangelium Matoušovo (28,20): „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Známe to slovo, víme, že ho Ježíš říká, ale možná nám připadá obyčejné. Co s ním máme dělat? Ať je pro nás takové slovo potěšením do chvil, kdy na Boha zapomínáme. Ať si vzpomeneme na toto zaslíbení Ježíšovy přítomnosti. „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." To říká prosím ten, který na svém těle zažil každé pokušení a poznal lidský hřích. Ví o lidské zvrácenosti a stalém sklonu lidského srdce ke zradě. Snadno se může stát, že i takové zaslíbení vezmeme povrchně, nevážně. A přesto ho Ježíš říká, s nadějí, že se už konečně budeme učit na Boha spoléhat a s ním ve svých životech počítat.

Žádné komentáře: