Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Velebím, tě Otče, Pane nebes i země

Mt 11,25 V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.
26 Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
27 Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.
28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."


Přátelé v Kristu,
na takový text, jako je ten dnešní, není možné psát složité kázání. To by vypadalo úplně absurdně. Vždyť tu Ježíš říká, že to hlavní tajemství je ukryto před těmi, kdo si myslí, že jsou moudří, před chytrými tohoto světa. - Ty nejdůležitější pravdy lidského života je možno většinou říci jednoduše a prostě. Evangelium se opravdu dá zkrátit na větu, že jsme milováni a proto máme milovat. Jediná obtíž, která zůstane, je ta, že Boží pravdu je člověku obtížné přijmout. Ne pochopit, to není obtížné, ale přijmout.
Prosté věci Boží jsou ukryty před moudrými a rozumnými. Co to znamená? Proč je moudrost tohoto světa a rozumnost těch, kdo jsou lidmi za rozumné považováni, proč jsou podle měřítek Božích nedostatečné? Něco z toho i sami tušíme, když vidíme, jak se za moudré a rozumné vydávají ti, kterým jde jenom o sebeprosazení a o vlastní zisk. V politice, v ekonomice, a často i v církvích. Poznáváme, že „to hlavní“ těmto lidem uniká. Proč je to často tak, že ten, kdo chce být nebo vypadat jako moudrý a rozumný, že se se svým cílem míjí? – Ale už ani na tuto otázku nemůžeme jít rozumováním. Právě toto je zde vyloučeno. Před rozumnými jsou Boží věci skryty. Musíme na to jít z druhé strany. Boží věci jsou zjeveny maličkým. To znamená těm, kdo jsou pokorní, kdo si o sobě moc nemyslí. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
Všechno je mi dáno od Otce, poví Ježíš. A už to je pravda velmi jednoduchá. Platí i pro nás, když ji dovedeme prostě přijmout. Všechno, co dostáváme, všechno co máme, co zažíváme, dostáváme od Boha Otce. Vždyť od něj pochází všechno, co je. A Ježíš tuto jednoduchou pravdu žije a od Boha všechno přijímá. Přijímá od něj lidi, které potkává, přijímá od něj slova, která má říci. Přijímá od něj sílu ke konání mocných činů, ale přijímá od něj také sílu k nesení utrpení. A také to utrpení přijímá od něj. Kdo z lidí v tom ovšem Ježíše chápe? Kdo je schopný pochopit, že od Boha přijímá všechno, co ho potkává? I jeho nejbližší, jeho učedníci jsou překvapeni tím, co Ježíš říká, co dělá, a vysloveně se hrozí toho, co do jeho života přichází jako úděl kříže. Znovu a znovu se v evangeliu opakuje, že ti, kdo kolem něj byli, Ježíše nechápali, ani zástupy, ani učedníci. Nikdo totiž nezná Syna než Otec. - A také nám se to stane podobně. Když budeme žít s Boha, setkáme se s mnohým nepochopením. Budeme lidem připadat jako výstřední, nenormální. Když budeme dělat věci, o kterých poznáme, že dělat máme, možná nebudeme dělat mnohé z věcí, které se běžně dělají. Budeme sví, ve smyslu: ve svém vlastním povolání. Budeme originály před Bohem. Nebudeme splývat s davem, kde jsou všichni čitelní, protože se dívají na stejné televizní seriály, protože každý problém řeší výbuchem hněvu a protože jim nakonec, přiznaně či nepřiznaně, jde o jediné, o svůj prospěch. To všechno dobře chápeme a známe, to snadno sdílíme s druhými lidmi. Ale žít jinak, smířit se s tím, že budeme pro lidi nepochopitelní, že se nevlezeme do všedních měřítek, že nebudeme konfekční, smířit se s tím, že nás bude znát jen Pán Bůh? To chce odvahu.
Předpokladem takové odvahy je to, že poznáme Pána Boha. Že poznáme, že Bůh je svůj. Že není snadno pochopitelný a manipulovatelný. Že se nedá popsat a vymezit. Že není pojem, není představa, není obraz. Že je živý. Moudří a rozumní tohoto světa nám řeknou, že Bůh je takový – nebo makový. Nebo nám řeknou, že Bůh vůbec není – ale to je taky jen další lidská představa. Naproti tomu maličcí si v těchto otázkách řeknou: na to já nestačím, abych to pochopil, jaký je Bůh. A dětinskou, pokornou mysl to právě že chce. Nikdo nezná Otce, než Syn, řekne Ježíš, a také nám zjevuje – nebo spíše připomíná – že jsme Boží synové a dcery, a co to znamená. Jen jako Boží děti taky poznáváme, jaký je Bůh Otec. Jen jako děti, když máme k Bohu takový důvěrný vztah jako děti, vztah, který je spojením úcty a důvěry. Otce nezná nikdo než Syn. Moudří a rozumní tohoto světa toho o Bohu mnoho napovídají a napíší. Ale jen v blízkém vztahu, v důvěře, ve víře, lze vůbec o Bohu něco pravdivě poznat.
A teď Ježíš začíná mluvit sám o sobě: Pojďte ke mně všichni. My jsme si možná zvykli, že když někdo v tomto světě začne provolávat něco o sobě, když se snaží druhé na sebe vázat, že je to podezřelé. Copak po nás asi bude chtít – a co nás to bude stát? Ale u Ježíše je to jinak: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. „Já vám dám odpočinout“, jak mile to zní. Kdo z nás by si nepotřeboval odpočinout, skutečně odpočinout, od všech starostí a bolestí, taky od nespokojenosti a sebetrýznění? Já vám dám odpočinout, říká Ježíš nadějně. Zároveň je však střízlivý a nadějný, on ví, že jeho nabídka bude lidem připadat jako jho a břemeno. Ví, že to, co nabízí, se moudrosti a rozumnosti tohoto světa jeví jako zátěž a pouta. Ježíš mluví o víře a poslušnosti Bohu, a dobře ví, že to běžnému člověku připadá jako dodatečná přítěž ještě k těm problémům, které už ve světě tak či tak máme. Máme ve světě přece už i tak mnoho břemen a závazků: například hypotéky a lesingy, výchovu dětí, pracovní přetížení. Své nemoci, slabosti a bolesti. A teď do toho ještě církev, farář, Bible vstupují s dalšími nároky, to už je na člověka až moc, na to nemáme čas ani síly. - Ale právě i do takové situace vstupuje Ježíš se svou nabídkou: u mne naleznete odpočinutí svým duším. Já na vás nemám nějaké další nároky. Já vám chci naopak ulehčit. Radím vám, abyste svá různá jha předělali na jediné jho, na poslušnost Bohu, vždyť: Všechno je nám dáno od Otce. Bůh nám dává vše, co potřebujeme. A víra a spolehnutí na Boha je tím jediným břemenem, které máme nést. - Ježíš s poslušností Bohu má svou vlastní zkušenost, je to jeho vlastní jho, a mluví z této zkušenosti, a chce, abychom se od něj učili: Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. – Kraličtí přeložili Ježíšova slova dokonce takto: „mé jho je rozkošné“, a to je už je taky zcela jiný pohled na Velikonoce, než jsme zvyklí: kdo jde s Bohem, tomu není nic těžké a protivné, ani kříž.
Jak předěláme své jho, z toho těžkého lidského, které táhneme světem, na jho Boží, o kterém Ježíš svědčí, že netlačí a netíží? Jak předěláme své jho? Název dnešní neděle nám k tomu poskytuje jeden z nejlepších návodů: Laudate - „Zpívejte.“ Když je vám těžko a krušno, zpívejte. O spolehnutí na Boha, o jeho péči. Zpíval prorok Izajáš ve starozákonním čtení: „Hospodin je má záštita a píseň.“ Kolik jiných písní máme v Bibli. A toto dnešní čtení z evangelia je vlastně taky písní: Velebím, tě Otče, Pane nebes i země. Ve chvílích, kdy je nám těžko, zpívejme. O moudrosti pokorné a tiché, o milosti, která dává odpočinutí.

Velebíme, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými
a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

Žádné komentáře: