Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Nedovoloval démonům mluvit, protože věděli, že je Mesiáš

L 4,40n Když slunce zapadlo, všichni k Ježíši přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.

Přátelé v Kristu,
začíná to jako poklidný večer v městě Kafarnaum. Asi to byl večer po teplém dni. Pokud jste někdy byli u Středozemního moře, třeba na Jadranu, dovedete si to představit. Lidé čekali na večer, aby mohli pohodlněji vyjít ven. Večerní chládek vybízí lidi, aby vyšli z domu a udělali, co potřebují udělat venku. Je to také příležitost k vzájemnému setkávání. A v Kafarnaum ten večer, když slunce zapadlo, všichni přicházeli k Ježíši a přiváděli taky své nemocné. – Ti lidé už o Ježíši mnoho slyšeli. Mnozí viděli, jak uzdravoval různé postižené, mnozí slyšeli jeho učení. A pověst o něm se rychle roznesla po celé krajině. Kafarnaumští věří, že je Ježíš schopen pomoci i jiným, dalším lidem. I těm, na kterých jim osobně záleží. A proto k němu přiváděli každý své nemocné. Své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy. Věřili, že jim Ježíš může a chce pomoci. Všimněte si: o takovou víru se tady jedná. Docela obyčejnou: slyšeli o Ježíši, nebo sami slyšeli přímo jej, jak učí, viděli, jak uzdravuje, a z toho se domysleli, že může pomoci i jim. Je to víra jako očekávání, že je může uzdravit. Víra jako spolehnutí, že Ježíš má tu moc. Víra jako důvěra k Ježíši. K tomuto člověku Ježíši. Který za nimi přišel a s kterým se mohou potkat. Víra je nejprve mezilidský vztah. I když je pravda, že v takovém vztahu k Ježíši mnozí brzy poznali, že Ježíš není jen mocný člověk. Čteme v jiných příbězích o uzdravení, že lidé vyznávají, že jeho moc je to moc Boží (L 9,43). A jindy přímo vyznají, že on je Syn Boží (Mt 14,33).- Syn Boží. To je silné vyznání. Jestliže lidé o tomto potulném kazateli, který měl nohy špinavé od palestinského prachu, a který se zdržoval s jejich nemocnými, vyznávali, že on je Syn Boží, je to vlastně vyznání dost odvážné. A nečekané. Důvěřovali Ježíši, a v setkání s ním jejich srdce zaplesalo tak, že byli skrze něj schopni vnímat působení Boží, a rozpoznat, že zde Bůh sám je při díle.

V naší dnešní zprávě to však o Ježíši prozrazují také démoni. Z mnohých uzdravovaných vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Ježíš uzdravuje i duševně nemocné, vyhání z nich démony, ale ti ještě i při vyhánění křičí. Ještě i touto poslední věcí chtějí uškodit. Jak škodí? Tím, že nabízejí rychlé poznání, hotové poznání. Ježíš je Kristus, a ten titul je jako nálepka. Hotovo. Ježíš je Syn Boží. A už prý je to jasné. – Jenže to je právě to špatné. To je cesta, jakou k poznání Ježíše dojít není možno. Takový titul nebo pojmenování mohou taky zůstat jenom prázdnými slovy, pokud k nim člověk nedospěje vnitřním poznáním, vlastní zkušeností. Znáte křesťanství jako vznešené odpovědi, ale nemáte s nimi žádnou vlastní zkušenost? Pak ty odpovědi zahoďte, jsou k ničemu. V evangeliu samotném roste vyznání Krista mezi lidmi postupně. Ježíš se potkává s mnohými, a oni s ním mají zkušenosti, tvoří si na něj názor. Poznávají jeho moc – jako teď při těch uzdravováních. Budou muset poznat i jeho bezmoc – na kříži. A nakonec poznají i boží pomoc – při vzkříšení. Jen takto postupně a složitě se lidé dopracují k poznání, že Ježíš je skutečně Boží syn. Hned a rychle to v evangeliu hlásají jen démoni, jakoby věděli, že takto mohou mnoho lidí svést. – Představme si, jak se tvořila víra lidí v Kafarnaum. Slyšeli o Ježíši, protože pomohl někomu v jejich okolí. Skutečně pomohl, a proto o něm ti lidé svědčili, doporučovali ho. A při tom svědectví si i další řekli, že by mohl pomoci i jim v jejich nouzi. A přicházeli k němu, a Ježíš v nich vzbudil důvěru, a oni se mu svěřovali se svými potřebami, a on jim pomáhal. – Jen takto postupně je to možné. Jestliže však máme dříve odpověď než otázky, je to často k ničemu. - Abych nezapomněl. Hotovou odpověď měli v evangeliu vedle démonů i ti, kdo se vysmívali Ježíši na kříži: „Jsi-li syn Boží, sestup z kříže.“ Oni „věděli“, že jestli je Syn Boží, měl by si poradit i v této situaci. A on nesestoupil. Takže byl pro ty posměvače vyřízený.

Milí přátelé, jak často je křesťanství i dnes prezentováno jako hotová odpověď: Ježíš je Kristus, Boží syn. Někdy dokonce jako by to bylo jméno a příjmení: Ježíš Kristus. Všichni lidé to vědí, ale málokdo tomu věří. Jako by to všechno byl posledním pokusem ďábla, jak škodit. Tím, že udělá křesťanství jako něco hotového, etablovaného. Pokladnici hotových odpovědí. Poznáním, ke kterému není nutné hledání a námaha i pochybování. Ježíš prý je Mesiáš. A hotovo. Ale je to pak ještě vůbec o mně? Vždyť já potřebuji někoho, kdo by mi rozuměl, kdo by byl nejdříve otevřený mým otázkám, potřebám, taky mým pochybnostem. Někoho, za kým můžu přijít. – U slovenského Prešova budují sochu Ježíše, nejvyšší v Evropě, bude mít na výšku 33 m. Má ukázat, že Ježíš je Pánem nad Slovenskem. Docela bych se takového monstrózního Ježíše hrozil. Myslím, že potřebujeme spíše tu kafarnaumskou zkušenost. Pokornější. Zvěst o Ježíši se předává jako mezi sousedy a lidmi blízkými. Ten, kdo zakusil jeho moc, kdo byl uzdraven, radostně to předává dále. A další k němu přicházejí, zda by i oni mohli být uzdraveni: od rozličných neduhů. V jeho blízkosti vidí a slyší, jak on jedná. Docela nesamozřejmě se v nich rodí důvěra, že on může pomoci. – Taky my můžeme k němu přicházet, a ptát se, a modlit se. A pokud nám pomůže, pak o něm svědčit. Jak bychom mohli dávat hotové odpovědi? Vždyť ani my křesťané přece nejsme s poznáním Ježíše hotovi. Ještě stále se nemůžeme zbavit své omezenosti. Mnoho nemocí je stále mezi námi. A také démonů. Nemůžeme dál jinak než cestou důvěry a spoléhání. Trpělivosti. Odpovídá to tomu, že i Ježíš zažil po dobách úspěchů období, kdy musel trpět. Nakonec umřít. Druhé uzdravil, sám sebe uzdravit nemohl. Učil se poslušnosti vůči Bohu, pokorně a trpělivě. – A na úplný závěr krátké poučení: Zkratkám se na cestě víry vyhýbejme. Často jsou od ďábla.

Pane Ježíši Kriste, k tobě přicházíme, všelijak slabí a nemocní.
Vyznáváme svoji nedůvěru a netrpělivost ve víře. Vyznáváme, že naše vyznání víry jsou někdy jenom prázdná slova. – Kdo se chcete a můžete upřímně připojit, povězte: Vyznávám.
Ne tak, jak bychom měli, ale jak to umíme, spoléháme na tvou moc. Věříme, že ty můžeš uzdravit životy naše i našich blízkých. – Věřím.
Ty nám, Pane, odpouštíš naše viny a tím nás od nich vysvobozuješ. Nemůžeme si tuto uzdravující moc nechat sami pro sebe, a proto i my odpouštíme těm, kdo se proti nám provinili. – Odpouštím.

Žádné komentáře: