Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Je dovoleno v Boží den činit dobře?

L 6, 6-11 V jinou sobotu vešel Ježíš do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá. 7 Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat. 8 On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." On se zvedl a postavil se tam. 9 Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?" 10 Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá. 11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

Přátelé v Kristu,
Ježíš přichází do synagógy, a tam na něj už čekají. Je mi až mdlo z té jejich předpojatosti: Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, aby měli proč ho obžalovat. Takovéto negativní myšlenky si přinesli na bohoslužbu. Připustili by ti lidé o sobě, že smýšlejí špatně, že takové špatné myšlenky na bohoslužby nepatří? Určitě ne. Řekli by naopak, že jim je o dobrou věc. Že chtějí střežit hodnoty svého náboženství. Že chtějí hlídat, aby nikdo neporušoval dobrý Boží zákon. Dnes na konkrétním příběhu vidíme, jak se dobré a zbožné úmysly mohou zvrátit v něco hodně ohavného. – Oni už tam na Ježíše čekali. Už předem věděli, že ho chtějí obžalovat. Dívali se na Ježíše pohledem předpojatých soudců. A my víme, jak takové situace dopadají. Ať Ježíš udělá cokoliv, dá se to použít proti němu. Ať se zachová tak, nebo úplně opačně, vždy se na tom dá něco kritizovat. I ty nejlepší činy se dají vyložit špatně. Jak říká jedno výstižné české přísloví: „Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde.“ – Všimněme si ovšem také, jak Ježíš do té situace vstupuje. Jak se nedá znechutit. Třebaže on však znal jejich myšlenky. Jde do té synagógy a dělá, co považuje za dobré. Nenechá se odradit. Dělá to, pro co se rozhodne. - Možná jsou mezi námi takoví, kteří se až stydí nebo bojí udělat něco dobrého. Někdy neuděláme to, co považujeme za dobré, v obavě, že to druzí nepochopí, že se tomu budou vysmívat. Protože ví, že někdo jiný kritizuje všechno, co udělá. Například: někdo se bojí oslovit někoho jiného, i když by to rád s dobrým úmyslem udělal. Stydí se poradit mu, potěšit jej, aby nevypadal hloupě. Nebo jiná častá situace: někdo raději nedá peníze žebrákovi, protože lidé kolem mu hned řeknou, že to je hloupost, že to ten žebrák stejně propije. Učme se u Ježíše, jak bez obav dělá to, co považuje za dobré. Víra nám dává taky odvahu dělat dobré, i když to druzí nepochopí.

Snadno pochopíme, co je obsahem dnešního sporu mezi Ježíšem a farizeji. Je to vlastně spor o výklad Písma, o výklad Božího Zákona. A snažím se pochopit také ty farizeje. Oni by svou pozici mohli pojmenovat takto: v sobotu, v den Boží oddělený, nemáme my lidé dělat nic, co není nezbytné. Máme být svobodní od všech činností, které se dají vykonat jindy, svobodní pro Hospodina. A tady ten člověk s ochrnutou rukou prostě nebyl v tu chvíli v ohrožení života. Židovský Zákon není necitlivý, a myslí dokonce i na domácí zvířata, když jsou v ohrožení života, že je Žid může zachránit i v sobotu. „Kdyby ti v sobotu ovečka spadla do jámy, uchopil bys ji a vytáhl.“ Ten muž s ochrnutou rukou v tu chvíli v ohrožení života nebyl. Ano, jeho situace byla vážná, ale vždyť ho Ježíš mohl uzdravit taky jindy. Mohl se sem vrátit a pomoci mu jiný den. Vždyť Ježíš vysloveně provokuje, když toho muže volá do středu, aby na něho všichni viděli. Tak okázale porušil přikázání dne sobotního. – Takhle by mohla znít farizejská námitka vůči Ježíši. Ale teď už je třeba dát prostor tomu, co Ježíš skutečně zamýšlel a udělal: zavolal toho člověka, aby vstal a postavil se doprostřed. Dobro člověka je totiž v centru jeho přemýšlení. A on chce k stejnému pohledu přivést i farizeje. Oni teď mají na mysli Hospodinův Zákon a jeho přikázání. V jejich srdcích je litera a Písmo svaté. A Ježíš je vyzývá: podívejte se na toho člověka. Pohleďte mu o tváře. Pohleďte na jeho nouzi. A teď uvažujte, jak platí Boží zákon, uvažujte o tom tváří v tvář vašemu bližnímu. Vykládejte Zákon s ohledem na konkrétního člověka. Ať vaše přikázání nejsou neživá, ať váš výklad Zákona není nelidský. Vždyť Bohu jde o dobro člověka - to říká i Starý zákon na každé své stránce. Tohle je základní záměr Boží, a v jeho světle musíte vykládat jednotlivá přikázání. Bohu záleží na člověku. – Ježíš přišel do synagógy a všiml si toho člověka, jehož pravá ruka byla odumřelá. Nemohl ho obejít. On, kterému záleží na tom, abychom „měli život a měli ho v plnosti“. Ježíš nemohl toho člověka nechat bez pomoci. Ani den by to nepočkalo. - A při tom se farizeů ptá: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit? To nás upozorňuje, že někdy jsou v našem konání jen dvě možnosti: zachránit někoho, nebo jej zahubit. Žádná možnost mezi tím. Lhostejnost, nicnedělaní pak znamená „zahubit“. Neučinit dobro znamená často učinit zlo! Někdy platí, že když nepomůžeme, tak ublížíme. Dejme si na to pozor! Naše hříchy nejsou jenom v tom, co jsme vykonali zlého, ale i v tom, co jsme zanedbali vykonat dobrého.

Milí přátelé, musím se ještě svěřit, že na mne dnešní text promluvil velmi varovně. Ano, vyjádřil jsem jakési částečné pochopení pro ty farizeje. Ano, takto to i v náboženství chodí, že se různé skupiny a osobnosti přou o správné pochopení pravdy. Takhle my lidé hledáme pravdu, někdy i v hádkách a nedorozumění. Když to však překročí určitou mez, může z toho být úplná hrůza. A to právě vidíme v dnešním evangeliu. Farizeů se nakonec přímo zmocnila zlost. To je to, čím se teď dají ovládat. Dají se ovládnout zlostí, hněvem, naštváním. A z domu Božího se pak stává cosi velmi podivného. – Vždyť se podívejme na synagógu ještě jednou, jakoby z odstupu. Nejprve obecně: proč se staví židovské synagógy? A proč se staví křesťanské kostely? Proto, aby připomínaly ze na zemi Boží dobrotu. Mají to být místa, kde se lidé potěšují Božím milosrdenstvím, kde se posilují k dobrému životu. - A teď čtěme, jak se to semlelo v té synagóze, kterou navštívil Ježíš: zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat. On se chystá vykonat dobro, ale oni nazývají to dobro zlem. Úplně obracejí pravdu. Ten rozpor z toho vyprávění úplně křičí: Ježíš toho ochrnutého člověka uzdravil, a když to viděli farizeové, zmocnila se jich zlost. Oni nemají radost, že ten člověk byl uzdraven, oni mají zlost, že byl uzdraven v sobotu. Jak je vůbec možné, že farizeové uvažují takto zvráceně? Co je to tady za správce v Božím domě? Pánu Bohu jde o spásu, o uzdravení lidských životů, ale v Božím domě se to překroutí. Dobro je vyhlašováno za zlo. Pánem se tu stala Zlost. Je to hrozný obraz bohoslužeb, kde se lidé obžalovávají, kde se už předem odsuzují, kde se už nedovedou radovat z dobra. - Synagóga nebo kostel jsou místy pro připomínání Boží dobroty. Ale hrozí, že uvnitř budou vládnout jen zdánliví služebníci Boží, ve skutečnosti ve vleku svých různých špatných pohnutek a emocí. Je to varování nejdříve pro nás, kteří v církvi sloužíme, pro kazatele, presbytery a další.

V pokoře a jednoduchosti chci na závěr předložit, čemu nás dneska učí Ježíš. On uzdravil ochrnutého, neobešel ho, neodložil na jindy. Nebál se zloby farizeů. I my máme zde, při bohoslužbách, přijímat sílu k dobrému konání, k tomu, které pomáhá. K odvážným dobrým skutkům. Sílu k tomu, abychom nebyli lhostejní k druhým lidem.

Pane, ať nejsme zatrpklí, ať se umíme radovat z dobra.
Dej nám moudrost a odvahu k dobrým skutkům.

Žádné komentáře: