Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou

(L 6,29a)

Ž 25,1-3; Iz 50,4-7; 1Pt 3,8-9
EZ 25; 673; 684; 157

Přátelé v Kristu,
vzpomínám si na scénu z jednoho amerického filmu, velmi působivou. Hlavní postavou je vězeň v tvrdé káznici. Protože je tvrdohlavý, a nechce se podrobit systému, snaží se ho dozorci různými tvrdými způsoby vychovávat. Ponižují ho a dávají mu nejhorší práce. On se všemožně vzpírá, a oni ho často týrají. On se však zlomit nenechá. A když se zase jednou dozorce neudrží a uhodí ho do hlavy, náš hrdina se hrdě postaví, byť s rozbitými ústy, a nastaví druhou tvář. - Zvěst té scény je jasná. On je hrdinou, oni jen zbabělci. On, osamělý bitý vězeň v zastrčené věznici, se zde jeví téměř jako nadčlověk. Nastavením druhé tváře vítězí nad mocným dozorcem. Protože ten už teď ví, že vězeň má vnitřní sílu a svobodu, vlastnosti, nad kterými převahu nemá. Ani kdyby vězně zabil. - Když nás Ježíš učí, abychom uměli nastavit druhou tvář, chce snad, abychom byli jako ti hrdinové z drsných hollywoodských filmů?

„Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou,“ čteme dnes. Ta Ježíšova slova nepochybně jsou o vnitřní síle, o odvaze, o hrdinství. Ale přece jen, když dva dělají totéž, málokdy to bývá totéž. Je rozdíl mezi ideálem lidské nezdolnosti podle heroických příběhů a podle evangelia. - Ježíš nás učí tato slova o nastavení druhé tváře, a jako je tomu i v mnoha jiných případech, nejlepším výkladem je jeho vlastní život. Připomeňme si, jak to bylo, když byl sám bit římskými vojáky(Mt 26,67): Plivali mu do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře. Ale je napsáno, že Ježíš v těch chvílích mlčel. Splnila se tak stará předpověď proroka Izajáše (53:7): Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. - Americký hrdina chce svým snášením utrpení pokořit ty druhé, své protivníky. Naopak Ježíš, jak je napsáno, se nebál pokořit sám sebe. On nechce ponížit ty druhé, nestaví se nad ně. Dokonce čteme v evangeliu, že se modlí za ty, kdo ho křižují (L 23:34): Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. - Je to zjevně jiný typ hrdinství. Obtížně rozpoznatelný pro oči světa, kde platí zákon odplaty, a kde se jako nejlepší odpověď na facku považuje facka. A když ji nemůžeš dát, tak se nad násilníka povznes alespoň ve svém vnitřním pohrdání. – Ježíš to však takto neudělal. Dokonce i na Piláta hledí jaksi vlídně, že ten dokonce před židy obhajuje jeho nevinu (J 19:12). A těmi prvními, kdo v jeho jednání, nebo, lépe řečeno, v jeho snášení utrpení, rozpoznají nadlidskou sílu, je římský setník a ti, kdo spolu s ním střežili Ježíše. Pod křížem vyznají (Mt 27:54): „On byl opravdu Boží Syn!“

Když Ježíš říká svá slova o nastavení druhé tváře, není tady uvedeno, jakou reakci má takové jednání u útočníka vzbudit. Ze života známe, že to může násilníka ještě povzbudit. Bude nás považovat za zbabělce, na kterém si může svou zlost beztrestně vybít. To nebezpečí tady jistě je. A přece je takové nastavení druhé tváře zároveň největší šancí, že výsledkem bude dobro. Když totiž políček oplatím, zachovám se podle způsobu světa, v kterém to každý očekává. Svou odplatou prodloužím řetěz zla, a můžu i teď očekávat facku další, a tak dále, třeba až do vysílení. – Zatímco když nastavím druhou tvář, nečekaně, možná tím útočníka překvapím, zarazím. Donutím k zamyšlení. Odvrátím od dalšího násilí. Říkám, je to šance, ne jistota, ale ve srovnání s odplácením má aspoň nějakou šancí. Naproti tomu oplácení nevyřeší nikdy nic.

Všimněte si tedy dnes, že jsme tady dnes vyzváni, abychom prokazovali svou sílu. Ale jinak, než násilím. Abychom byli vnitřně silní. Jestli se nemýlím, moc často se o tom v kostelích nemluví. Že je křesťanská víra taky o vnitřní síle, o odolnosti a odvaze. Možná je například v našem zpěvníku až příliš těch uplakaných písní, které bědují, že jsme my lidé k ničemu, že jsme neschopní a slabí. Že nic nedokážeme. - To však není jediná poloha víry. Jinou a opačnou a zároveň velmi potřebnou polohou je, že se prokazujeme jako silní a odvážní ve víře. Konkrétně a viditelně odvážní. Že neustoupíme, že budeme zlu čelit tváří v tvář. A že když bude potřeba, nastavíme druhou tvář. - Podle apoštola Pavla je jedním z darů Ducha svatého „sebeovládání“ (Gal 5,23). V tak vyostřeném okamžiku, jako je ten, když dostanu facku, může sebeovládání znamenat nejen to, že ze strachu neuteču, ale také to, že se ovládnu a nebudu jednat impulsivně a facku nevrátím. Křesťanské sebeovládání znamená, že budu jednat s křesťanským rozmyslem. - A je také zajímavé, že duchovní dar „sebeovládání“ je v tomto výčtu jmenován hned po daru „tichosti“. Obojí ctnost nás zase odkazuje na jednání samého Ježíše. U něj nacházíme jeden z ideálů sebeovládání. Jen ideál asi odlišný od všech ostatních. Ježíš zdroj své vnitřní síly nehledá sám v sobě. Sám je někdy dokonce skleslý a bezradný. Svou sílu k snášení utrpení nenachází sám v sobě, ale ve víře, ve svěření se Bohu.

Na závěr řeknu, že ještě jednu věc svou reakcí na facku ukazuji. Vlastně tím vynáším svůj soud nad druhým člověkem. Jestli mu facku vrátím, vlastně tím beze slov říkám, že si nic jiného nezaslouží, že trest má být přiměřený zlému činu. Sám tím druhého odsuzuji. Jsem hlasatelem zákona odplaty. Oko za oko, zub za zub. Domyšleno do nejširších důsledků tím prozrazuji své smýšlení, že i jednou to tak bude, že Bůh každému odplatí přiměřeně jeho zlým skutkům. – Zatímco: když nastavím druhou tvář, dávám tím najevo svou víru, že zákon odplaty není vševládnoucí. Chci i přes svou újmu řetězec odplaty přerušit. Na svém těle ukázat, co znamená překonávání zla dobrem. Udělám v malém to, co to svou obětí vykonal Ježíš. Důsledky našich zlých činů na sebe vzal. A zase domýšleno do nejširších důsledků tím zvěstuji svou víru, že také Pán Bůh s námi jednou nebude jednat podle zákona odplaty, ale podle svého milosrdenství. - A tak se nedejme přemoci zlem a nejednejme tak, jak nás ono nutí. Apoštol říká (Ř 12:19): Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud. - Buďme tak, třeba i beze slov, svědky o Božím milosrdenství. Buďme těmi, kdo kolem sebe působí pokoj. Snažme se o to, i když to leckdy bolí. Neboť, jak říká Ježíš (Mt 5:9): Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Pane Ježíši, každý tam, kde stojíme,
ať dovedeme přispět k pokoji a smíření.

Žádné komentáře: