Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Jako květ trávy

Jk 1,9-11 Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení a bohatý ať myslí na své ponížení – vždyť pomine jako květ trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.
Ž 39,5-8; Mk 10,17-25; Př 30,7-9

Přátelé v Kristu,
Jakub dnes mluví o chudých a o bohatých. Mluví o sociálních rozdílech mezi křesťany – protože tak to v běžném křesťanském společenství bývá, že jsou tady lidé, kteří mají hodně majetku, i takoví, kteří jsou třeba úplně bez peněz. A proč se Bible zabývá takovými materiálními otázkami? Ne proto, že by chtěla zařídit, aby měli všichni stejně, aby sociální rozdíly zmizely. Ani ne proto, že by šlo zařídit, aby měli všichni dostatek, hojnost – jako by v tom záleželo štěstí člověka. Dokonce se zdá, jako by chtěl dnes Jakub říct pravý opak – mluví o nebezpečí, které je v bohatství ukryto. Že je chudoba pro člověka ohrožením, to si uvědomujeme často. Že však také bohatství je pro lidi ohrožením, to si asi potřebujeme častěji připomínat. A Jakub to dnes dělá. - Kdybyste si přečetli tyto verše v kontextu, zjistili byste, že tyto verše stojí v rámci tématu zkoušek, pokušení pro naši víru. A Jakub tady mluví jak k chudým, tak k bohatým. Protože chudoba může být pokušením, a bohatství může být pokušením. Chudý, když se stará o to, aby vůbec přežil, třeba nemá ani myšlenky na to, aby se obracel na Boha. Chudoba znevolňuje a oklešťuje jeho život. Hrozí, že se stane jedinou starostí života. A bohatý? Ten zase často upíná své srdce na svůj majetek. Vidí v něm zajištění a naplnění svého života. Zdá se mu, že Boha nepotřebuje.

A Jakub nemluví jen o chudobě či bohatství, o nedostatku či přebytku majetku. On skvělým způsobem domýšlí, co dalšího je s chudobou a bohatstvím spojeno. Jak se chudoba nebo bohatství projevují v sebehodnocení člověka. A jak majetek člověka ovlivňuje jeho postavení mezi lidmi. – Nejprve mluví Jakub k lidem bídným. A bída není jen v tom, že máte málo majetku. S bídou je spojeno také to, že se tak ocitnete v nízkém postavení, na okraji společnosti. Že máte méně možností se prosadit, že vás ti bohatší budou považovat za méně hodnotné. Prostě: chudoba člověka ponižuje. A nakonec hrozí, že si tak budete připadat i vy sami, že vám společnost svá vlastní měřítka vnutí. Že se budete cítit méněcenní. A právě do takové situace Jakub poví: Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení. O jaké povýšení jde? Ne o takové, že bychom měli čekat, že se to ve společnosti zvrátí, že se chudým dostane větších ohledů, lepšího zastání u lidí. Ne. Jakub vyzývá nuzného křesťana, ať si připomene svou hodnotu před tváří Boží. Ať chudý nehledí tolik na to, že druhými lidmi je ponižován. Že je ve společnosti odsouván na okraj, že je ostatními považován za spodinu. Ať myslí spíše na to, že v očích Božích má svou cenu. Ať se pozvedává ve své víře. Ať si připomíná, co je skutečná bída - že boží milostí je vykoupen z bídy prázdného způsobu života. Že se nemusí podřizovat soudům druhých lidí, ale je Bohem vykoupen. Tak chce Jakub v těchto verších především potěšit ty, kdo jsou chudí a následkem toho i ponižovaní: myslete na své povýšení v očích božích. Neklesejte na mysli. Vzhůru srdce, vy, kdo je máte u Pána.

Dále však Jakub mluví k bohatým. A jim věnuje více slov. Aby je naopak varoval. Přitom bohatství samo o sobě špatné není. Starý zákon ho často označuje jako jeden z projevů Božího požehnání. Ale i tady je riziko. S bohatstvím je často spojen nebezpečný postoj srdce, totiž povýšenost. Bohatství snadno stoupá do hlavy. A možná ani ne tak bohatství, jako pocit úspěšnosti. Kdo je bohatý, má nejenom majetek, ale pojí se s tím i lepší možnost společenského prosazení. Bohatí snadněji dosáhnout úcty a uznání druhých. A mohou si pak i sami připadat lepší, důležitější, jako lidé hodnotnější. Bohatý si může říct: tak, teď můj život za něco stojí, naplnil jsem jej svými úspěchy. A Jakub jej teď však varuje: bohatý ať myslí na své ponížení. Proč? O jaké ponížení jde? Nemá snad život každého člověka velkou cenu v Božích očích? Ano, má. Otázkou však je, jestli se srdce takového člověka nespoléhá spíše na majetek než na Boha. Nebo, jak to řekne Bible, jestli se boháči spíše mamon nestává Bohem. Tedy nejvyšší hodnotu, ke které se upíná, a v které vidí zajištění svého života. Proto Jakub řekne: takový člověk ať myslí na své ponížení. Ať myslí na to, jak nízké jsou jeho naděje i jistoty. Jak přízemní a často pomíjivé. Na to, jak jsou ponižující pro jeho lidství. Ať si všímá, jak ho starosti o majetek vedou k povrchnosti.

A k tomu Jakub ještě přidá své podobenství o povyšování a pýše. Tyto postoje jsou jako květ trávy. Tomu podobenství rozumíme, protože i dnes si ti, kdo jsou bohatí a vysoce postavení, o sobě přece myslí, že oni jsou výkvět společnosti. A Jakub vypráví: ano, bohatý je jako květ, ale jako květ trávy. A jako květ trávy taky pomine: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. - Říká se tady, že bohatství je rychle pomíjivé. A možná to neplatí přímo o bohatství, to třeba i chvíli vydržet může. Ale kombinace všeho toho, o čem tady Jakub mluví, ta je pomíjivá. Přídavek dvou věcí, které se s bohatstvím pojí, a dohromady už je to směs opravdu zničující. Jakub oslovil bohaté. A mluvil o povýšenosti, ke které vede bohaté jejich majetek. A teď ještě mluví o shonu, který je při starání se o majetek nezbytný. Bohatství jako základ, povýšenost a shon jako důsledky bohatství – takový bohatý ať myslí na to, jak je ubohý.

Dvě slovíčka v dnešním textu mě na závěr navedly ke dvěma velmi aktuálním otázkám. Nejprve ono slovíčko „květ“. Lidská povýšenost je jako květ trávy. Jak aktuální připomínka je to v době, kdy si leckdo hraje na výkvět společnosti falešně. Někteří zkorumpovaní politici, roztodivní zbohatlíci a další. A kdy k nim i další lidé obdivně vzhlížejí a řídí podle nich svůj životní styl. My můžeme vědět, že takový výkvět je jako květ trávy. Pomíjivost, samá pomíjivost. A my křesťané naproti tomu toužebně očekáváme dobu, kdy se ukáže, co skutečně má mezi lidmi hodnotu, co je velké. Kdy se ukáže, kdo jsou skutečné osobnosti, skuteční hrdinové. Pak „spravedliví zazáří v království svého Otce.“ – A ještě druhé slovíčko a druhá aktuální otázka. Svým slovíčkem „shon“ chce Jakub zastavit k přemýšlení nás všechny. Vždyť je to častý jev právě i mezi námi – kolik z nás je věčně uhoněných. A jak je to s tím našim shonem? Opravdu je potřebný k tomu, abychom si zajistili živobytí? Jsme ubožáci co do množství majetku, honěni strachem o přežití? Nebo je to ten shon bohatých, o kterém tady mluví Jakub? Bohatých, kteří se honí, aby dále rozmnožovali své bohatství? Potom platí: to je skutečná ubohost života. - A když Ježíš učí o bohatosti života (Mt 6,25-33), poví to podobně: Nehoňte se pořád, co budete jíst, co budete pít, co si budete oblékat. Za tím vším se honí pohané. Hledejte nejprve Boží království, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Pane Bože náš,
navykli jsme si mnoho přemýšlet o majetku, o bohatství o chudobě.
Dej, ať si do toho přemýšlení vpouštíme tvé slovo,
které jako dvousečný meč rozsoudí, co je skutečná chudoba a co pravé bohatství.

Žádné komentáře: