Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

110. "Karafiátovi Broučci si odůvodňují své noční reje s lucerničkami tím, že svítí lidem. Protože však tak činí na místech odlehlých a lidé beztoho v noci spí, je už z kontextu knihy patrno, že je to zcela zbytečné a motivace bude zřejmě jinde."

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom

L 2,16-20 Pastýři spěchali a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Ž 119,10-14; Gn 37,5-11; 1K 13,9-12

Přátelé v Kristu,
k jeslím přišli pastýři, a tady Marii s Josefem vyprávěli, co jim o tom dítěti zvěstoval anděl. Slyšeli to i další přítomní, a všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Všichni jsou v tu chvíli spojeni v údivu. Ale všimněme si, že tento zážitek se u nich rozvine dvěma různými způsoby. Nejprve sledujme pastýře: Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli. To je ten první způsob. A rozhodně není podružný. Pastýři jsou naplnění radostí, a vede je to k tomu, aby oslavovali a chválili Boha. Možná jim to ještě nějaký čas vydrželo. Možná ještě dlouhý čas, to nechci snižovat. Viděné a slyšené pro ně bylo podnětem ke gejzíru radosti. Radovali se z toho, co slyšeli a viděli. – Potom tu však máme popsán ještě jeden způsob prožívání. Pastýři už od jeslí odešli, ale my se k nim ještě vraťme, a podívejme se na Ježíšovu matku. Viděli bychom asi jak se o malého Ježíše stará, jak o něj pečuje. A k tomu je tu napsáno: Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Maria si ten vánoční podnět uloží do své mysli a tam si ho uchová, a tam nad ním rozvažuje. Slova, která slyšela od pastýřů, jsou pro ni jako semínko, které se do její mysli uložilo, a ona mu svým domýšlením dává vzrůst. Maria to asi viděla komplikovaněji než ti pastýři. Pro ni nebylo všechno tak snadno dokonáno. Ano, Ježíš se narodil. Ano, anděl z nebe ohlásil, že toto je Boží syn. Ale je to snad už tím pádem jasné? Co to znamená? Co to bude znamenat?

Je několik dní po Vánocích, a my se můžeme ptát sami sebe, jaké důsledky mají Vánoce pro nás. Jak doznívají v našich srdcích – tím anebo oním způsobem? Jako u pastýřů nebo jako u Marie? Vánoce samotné jsou pro nás asi dodnes svátky spojené a údivem, vánoční zvěst snad v nás stále probouzí úžas. Vzpomeňme na koledy. Jestli jsme je letos zpívali, pak většina z nich vyjadřuje právě toto: údiv, že se Ježíš narodil, v betlémské stáji narodil, Boží syn se pro nás narodil. No dobře, ale to snad není všechno, to nemůže být všechno. Jak se to dotýká našich životů? Co s námi bude dále, co po Vánocích?

Stejně jako o svátku vánočním i dnes znovu čteme druhou kapitolu podle Lukáše. Tentokrát ovšem s perspektivou povánoční. Dění v betlémské stáji už je za svým vrcholem. Vrcholným okamžikem bylo, když zde byli všichni přítomní spojeni ve velkém údivu a radosti. Potom se však rozešli. A Maria v Betlémě teď koná docela běžné činnosti, stará se o své dítě, a k tomu nad Ježíšem přemýšlí. Vlastně musí stále konfrontovat slovo Boží a žitou skutečnost. Ona slyšela, že se z ní narodí Mesiáš, slyšela velké věci, které se mají stát, ale teď musí docela prostě pečovat o toto dítě ve stáji. Slyšela velká Boží zaslíbení, realita se však zdá docela všední, až ubohá. Jde obojí vůbec dohromady? Jak se má to, co ona zažívá, k tomu, co o tom předpověděl Bůh? Jako by to byly dvě různé věci, jako by to byly dvě koleje, mimoběžné, které jdou už dlouho vedle sebe. Sejdou se někdy, setkají, protnou? A co teď v Mariině mysli převáží? Bude to starání nad těžkými poměry? Nebo si uchová spolehnutí na Boží zaslíbení?

Tak i my musíme ve svých životech konfrontovat to, co vidíme kolem sebe s tím, co čteme v Bibli. A často, velmi často je skutečnost mnohem ubožejší než to, co čteme v Bibli. Připadá nám, jako by se biblická zaslíbení naší reality netýkala. Čteme, že Bůh je láska, a pak žijeme ve světě, který je takový divný, šedivý, násilný, marný. Čteme, že se máme milovat navzájem, ale takové předsevzetí často ztroskotá na setkání s prvním konkrétním člověkem, který nás naštve, na kterého nemáme trpělivost, jehož jednání nerozumíme. Setkají se ta slova, která slyšíme v kostele, někdy s realitou mimo kostel?

O Ježíšově matce Marii čteme, že vše, co o Vánocích viděla a slyšela, zachovávala v mysli a rozvažovala o tom. Chovala se tedy asi jako každá matka, která sleduje své dítě, a přemýšlí nad tím, co z něho vyroste. A přece v Mariině případu jde o něco jiného. Běžná matka do svého dítěte promítá svá vlastní očekávání. To jistě dělala Maria taky, kromě toho ovšem o Ježíši slyšela zaslíbení Boží. A tenhle Boží příběh ona musí domýšlet, něco, co si nevymyslela sama. Je to příběh, který se bude rozvíjet před ní. Příběh, který se bude vyvíjet až k těžko pochopitelnému konci, její syn bude ukřižován.. Ale pak také vzkříšen. Jak to všechno jednou v budoucnosti Maria pochopí a přijme? - Ale právě proto, že je to příběh, platí tady, že konec nemůžeme dobře pochopit, jestli ho nesledujete od počátku. A počátkem je zde Ježíšovo narození - anebo je počátkem vlastně už jeho početí, tedy situace, kdy bylo Marii zaslíbeno, že se z ní Mesiáš narodí. Anebo je ten počátek ukryt někde ve starozákonních zaslíbeních Mesiáše. Taková prostě Bible je, že se vše vrací až k úplnému počátku všeho. Boží úmysly zůstávají stejné od počátku světa. Teď ale tedy mluvíme o příběhu Ježíše samého. A i v příběhu jeho života se mnohé motivy rozvíjejí už od jeho narození. Už ubohost stáje něco znamená, a něco vypovídá o tom, jaký bude celý příběh. Ve zkratce můžeme říct, že dřevo jeslí odkazuje ke dřevu kříže. – A tak bych nám všem doporučil Mariin přístup. Ona to vše zachovává v mysli a rozvažuje o tom. Domýšlí to, co viděla a slyšela o Vánocích. Ona trpělivě konfrontuje realitu a Boží zaslíbení. Ani její osobní příběh nebude jednoduchý. Její pochopení Ježíše projde mnoha propady a krizemi. Ale když je o ní na začátku knihy Skutků apoštolských napsáno, že po Velikonocích spolu s apoštoly s velikou radostí chválí Boha (L 24,52n, Sk 1,14), tak tentokrát je to už radost vyzrálá, vytříbená. Radost spojená s porozuměním. Radost jako výsledek věrnosti a trpělivosti.

Pane Ježíši Kriste,
děkujeme za všechna poznání, ke kterým jsme už na cestě víry mohli dojít.
A děkujeme za naději, že jednou poznáme plně a dokonale.

Žádné komentáře: