Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?

Gn 3,1-5 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

Přátelé v Kristu,
když jsme zde minulou neděli četli popis rajské zahrady, tak ten končil Božím zákazem: Ze stromu poznání dobrého a zlého nejez, a byla tam i Boží výstraha: V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. Dnes do té Boží zahrady klidně vstoupí had Pokušitel a řekne: všechno je jinak: z toho stromu pojezte, a nebojte se, nepropadnete smrti. Slovo hada zde stojí v přímém protikladu proti slovu Božímu. A co si teď o tom lidé mají myslet? Jak to tedy je? Jaká je pravda? Jaké budou následky, když ze stromu pojedí? Zemřou nebo nezemřou? Zdálo by se ovšem, že pravdu měl had. Adam s Evou ze stromu poznání pojedí, a přesto přežijí. Vždyť biblické děje pak pokračují, od prvních lidí až k nám. Zdálo by se, že ta Boží výstraha byla planá a falešná, A přece právě v tom je tragédie lidského života: v tom napětí mezi slovem hadovým a slovem Božím. My jsme ještě nezemřeli, my ještě žijeme. Tak to s námi přece ještě není tak špatné, myslíme si. A přitom nám nedochází, jaká pravda byla v tom slově Božím. Když do nás vstoupí hřích, tak v nás život odumírá. Ten, kdo podléhá hříchu, ten také propadá smrti. Od té chvíle je pro nás smrt hrozbou. Takhle byla ta Boží výstraha míněna: Mzdou hříchu je smrt. A to zlo nás ničí postupně, dusí, drží pod pokličkou, devastuje. Napohled žijeme, ale podle Bible to život není, ta ví o životě jiném. A třebaže my hříšní ještě přežíváme, tak to, že jsme propadli smrti, znamená také, že smrt už dnes a trvale poznamenává celé naše životy. Smrt je naším strachem. My se pod znamením smrti ještě všelijak snažíme žít co nejlépe, nějak přežít či si užít, ale Bible už na svém počátku tento způsob nazve otevřenými slovy: že jsme propadli smrti. Smrti patříme.

Bylo záludné to hadovo konejšení v ráji. Jak si jen tak hrál se slůvky. Nikoliv, nezemřete. Jak dával prvním lidem falešnou naději, a my se té naděje ještě stále chytáme. Vždyť ještě neumíráme, a snad ještě nějakou dobu neumřeme. Snad se nám ještě nějakou dobu podaří udržet iluzi, že žijeme. Snad se nám ještě nějakou dobu podaří zakrývat nahotu té pravdy, že ten, kdo žije bez Boha, kdo žije v neposlušnosti Bohu, ten propadá smrti. Jak záludné bylo to hadovo konejšení v ráji. Vytvořil lidem iluzi, aby v ní mohli žít. A takové je ďáblovo působení napořád. On nemluví zjevné lži, které se dají snadno odhalit. On jen trochu posouvá pravdu, nepatrně ji pozměňuje, abychom jeho lež neodhalili. A přesto ona malá štěrbina mezi pravdou Boží a pravdou ďáblovou je dost široká, abychom jí propadli. Je to názorně vidět i na onom dialogu, který v dnešním příběhu vedou had a Eva. Pokušitel přistoupí k Evě, a ptá se ji: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ On mluví o tom, že Bůh prvním lidem cosi zakázal, ale hrozně přehání. Oni měli dovoleno ze všech stromů jíst a zakázáno jíst z jediného, had teď mluví o zákazu jíst ze všech stromů. To, co měli Adam s Evou chápat jako převahu Boží milosti, to teď had interpretuje jako boží znevolnění člověka: vše má zakázáno, nic nemůže. A my víme, že ta představa o Bohu dodnes v mnoha lidech přežívá, ta představa, že Bůh je tyran, který člověku nedává žádnou svobodu, že jeho slova jsou jen zákazy a zákazy. Ten malý posun mezi obrazem Boha, který cosi zakazuje ze své lásky, aby člověka před něčím uchránil - ano v Bibli jsou i zákazy, a mezi obrazem Boha, který člověku zakazuje vše, jako Bůh nadevše přísný, ten malý posun stačí k tomu, aby tudy propadla víra mnohých. Mnozí lidé odmítají Boha, protože si ho představují podle návodu onoho ďábla z ráje. – A co na to tenkrát hadovi řekla Eva? Taky její odpověď už v sobě obsahuje jakýsi malý posun, který je přitom dost velký, aby jím propadla její důvěra k Bohu. Ona hadovi zdánlivě oponuje: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Eva správně hadovi namítá, že Boží zákaz se týká jediného stromu, že jen z něho nemají jíst. Přidává si k tomu však svá slova, která Bůh neřekl: ani se ho nedotkněte. Ten dodatek o Evě prozrazuje, že ona má z toho stromu strach. Je pro ni pokušením, které ji přitahuje, aby si aspoň sáhla a plody prohlédla. Všimněte si toho posunu: Bůh chtěl, aby mu lidé důvěřovali, že si se zlem nemusí začínat, že on od nich pokušení drží v distanci. Ale Eva si teď myslí, že ona sama ze své síly má pokušení odolat. A má zároveň strach, protože ví, že na to nemá, že neodolá. Na co se já spoléhám, můžeme se ptát sami sebe? Na Boží pomoc nebo na svou silnou vůli? Ta nebezpečná propast vzniká mezi postojem, kdy se pokorně modlím: neuvoď nás v pokušení, a mezi postojem, kdy si naivně připouštím pokušení k tělu, s vírou v sebe, že já to přece zvládnu. To je přesně ten posun v myšlení, kterým propadne víra mnohých. - A Eva také ví, že zlo začíná mnohem dříve, než něco zlého udělám. Začíná už tehdy, když o zlu začínám uvažovat jako o možnosti – toto a toto bych mohl udělat, kdy se ho chci třeba jen lehce dotknout. V evangeliu to na praktických případech doříkává Ježíš: například cizoložství začíná už tehdy, když hledím na cizí ženy chtivě. A zabíjení začíná už tehdy, když se na někoho hněvám, když mu nadávám. Odtud už je to pak šikmá plocha, že se pak leckdy neumím ubránit a zlý čin také spáchám.

Milí přátelé, my své životy žijeme pod znamením smrti. A jsou jen dvě možnosti, dvě cesty, jak budeme ke smrti kráčet. Buď se pokusíme fakt smrti co nejvíce vytěsnit, a pak budeme nějak přežívat, nebo si i života užívat, nebo se i snažit žít, co nejlépe čas života využít. Podle svých sil. V iluzi, že náš život přece není tak špatný, že to zvládáme. - Anebo, ta druhá cesta: půjdeme v důvěře v Pána Boha, v poslušnosti k němu. Ano, budeme následovat Ježíše. Smrt i v tomto případě zůstává velkou neznámou, nikdo z nás přesně neví, co bude po ní. Ale smrt už není hrozbou, prokletím. Můžeme fakt své smrtelnosti zahrnout do své důvěry v Pána Boha. A potom ji můžeme očekávat jako vstup do Božího království.

Pane Ježíši Kriste, vyznáváme, že jsme mnohokrát chtěli zápasit s různým pokušením a že jsme mu mnohokrát podlehli.
Učíme se od tebe, který jsi pokušení odmítal v důvěře v Boží dobrotu a s mocí slova Božího. V takovou moc také věříme.
S lítostí teď myslíme na to, jak slabí jsou také lidé kolem nás. A chceme si pomáhat navzájem tím, že odpouštíme těm, kdo se provinili proti nám.

Žádné komentáře: