Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Nejhorší zážitek z pohřbu?

Asi tento, a snad už jako nejhorší zůstane. Bylo to totiž asi pět minut, které se natahovaly jako věčnost. Šlo o obřad ve vítkovické obřadní síni, odkud pak funebrácké auto mělo rakev odvézt jen asi 100 metrů k hrobu. Pohřebáci vynesli rakev z obřadní síně do auta, a teď měli jet. Jenže nemohli najít klíče, aby nastartovali. My jsem s pozůstalými stáli seřazení za autem. Oni nejprve prohledávali své kapsy, pak se začali nejprve šeptem, pak stále hlasitěji dohadovat, kde klíče asi nechali. Nadávali si a obviňovali se navzájem. Dělal jsem to jediné, co jsem mohl. Klidně jsem stál za autem, aby nervozita nepronikla mezi pozůstalé. A tak jsme pár minut všichni pozorovali tu směšně-trapnou scénu. Až pak se jeden z nich vrátil z kanceláře, kde klíče našel na stole. A mohli jsme pokračovat.

Žádné komentáře: