Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

110. "Karafiátovi Broučci si odůvodňují své noční reje s lucerničkami tím, že svítí lidem. Protože však tak činí na místech odlehlých a lidé beztoho v noci spí, je už z kontextu knihy patrno, že je to zcela zbytečné a motivace bude zřejmě jinde."

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Abrahamovy příběhy 4

Gn 14,1-4.8-16 Když Abraham uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl
(evangelium: Mt 26,47-52 vrať svůj meč na jeho místo;
epištola: Žd 4,12-16 Boží slovo ostřejší než meč)

1 V oněch dnech šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Tideál 2 vedli válku proti Bérovi, králi sodomskému, Biršovi, králi gomorskému, Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi z Bely, což je Sóar. 3 Tito všichni tvořili spolek při dolině Sidímu, kde je nyní Solné moře. 4 Dvanáct let otročili Kedorlaómerovi, třináctého roku se vzbouřili.
8 Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest: 9 proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti. 10 Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor. 11 Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. 12 Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli. 13 Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlil při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou. 14 Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. 15 V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku. 16 Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid.


Přátelé v Kristu,
to, co vypadá jako velká změť jmen a složitý děj, je ve skutečnosti velmi jednoduchý příběh.
Začalo to jako vojenské tažení. V té době byla v zemi Kenaan celá spousta lokálních vládců, a už ten, kdo ovládl kousek území, třeba jen jednu osadu, mohl si nechat říkat král. Mezi vládci platilo jen právo silnějšího a pak všelijaké vzájemné dohody a výhodná spojenectví. Myšlenky na to, že někdo ohrožuje mne, nebo že bych mohl já zkusit někoho ohrozit, byly asi na každodenním pořádku. To podstatné, o co dneska půjde, se stane mezi Abramem a Lotem, dvěma muži, kteří do této krajiny přitáhli teprve nedávno. Nejsou místní, asi ani oni ještě neměli moc velký přehled o struktuře moci, kdo je kde a s kým proti komu. A přece se oba dostanou do soukolí těchto pidi-dějin a musí se v nich učit plavat. Nemohou zůstat stát stranou od politiky, to ostatně nejde nikdy, i kdybychom chtěli sebevíc. Abram a Lot přišli do země jako pastevci, ale už se nemohou jenom tak toulat krajem a pískat si na pastýřskou píšťalku. Nejde to už od té chvíle, kdy musí chránit své rodiny a kdy začali mít starost o svůj majetek. Jestli chtějí žít, musejí být tak trochu politikové a aspoň trochu válečníci.

My už víme, že Lot se usadil u města Sodoma. Název toho místa je jako temná hrozba. Ale i kdyby tento text četl někdo, kdo nezná příběh o zkáze Sodomy a Gomory, dnešní text mu napoví. Čteme, že Sodoma ležela v místě, kde je nyní Solné moře. Tady se stane něco hrozného, Sodoma bude zničena, nebude, na jejím místě bude Solné moře. Dnes se to ještě nestane. A přece se už v dnešním příběhu ukazuje, že to není jen tak, že se Lot rozhodl bydlet u města Sodomy. To místo prostě je nebezpečné. Jsou místa, kde se nakumuluje více zla a nebezpečí než v jiných. A tímto zlem je ohrožován každý, kdo na dané místo přijde. – Sodoma ještě se třemi okolními městy byla už po dlouhou dobu vykořisťována. Zotročoval ji král Kedorlaómer, jejž podporovala zase ještě další 4 města. Dvanáct let toto zotročení trvalo, a nyní se chtěla Sodoma s dalšími vzepřít, chtěli bojovat za svobodu. Tito zbídačovaní postavili vojenskou koalici a postavili se k boji v dolině Sidím. Jdou proti přesile. Čtyři králové proti pěti. Ti, kdo byli plundrováni proti těm, kdo tyli z jejich bohatství. Asi bychom jim mohli fandit v jejich oprávněném osvobozovacím boji, leč dopadne to jinak. Tak, jak se dalo čekat. Ti, kdo si chtějí pomoci z nouze, budou sraženi do nouze ještě větší. Jejich vojska jsou poražena na hlavu. Králové sodomský a gomorský se při boji propadnou do jakýchsi asfaltových studní a ostatní jejich spojenci utečou do hor. Vítězní králové ještě vyplení majetek poražených, seberou i všechny potraviny a odtáhnou. Jen tak mimochodem je mezi zabaveným majetkem také pastevec Lot se vším, co mu patřilo. Sídlil totiž v Sodomě, řekne Bible. A to slovíčko „totiž“ v sobě možná obsahuje velkou jízlivost.

O neštěstí svého synovce Lota se však brzy dovídá Abram. Jakýsi uprchlík přináší zprávu, že Lot byl unesen. A Abram reaguje okamžitě. Vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci a sledoval útočníky až k místu Dan. Abram tedy vlastnil a použil bojovou jednotku, kterou bychom dnes asi nazvali jako útvar rychlého nasazení. Oni byli schopni vyrazit do boje tak rychle, že pro to hebrejština použije stejné sloveso, jaké se používá pro vytržení meče z pochvy. A tito bojovníci jsou tady nazváni jako zasvěcenci. Můžeme tedy tušit, že tato bojová jednotka měla jakýsi náboženský charakter, že to byli Abramovi svatí bojovníci.
A ti rychle dostihnou vojsko vítězných králů, které se těžkopádně táhne s uloupenou kořistí. Abramovi ozbrojenci je pobíjejí a pobíjejí. Abram všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid.

To má být dobrý konec.Dovedu si představit, že Izraelci v různých dobách museli číst tuto zprávu s velkou pýchou. Tak už praotec Abram měl svou úspěšnou armádu! My se však asi neubráníme pochybnostem, zda lze toto obdivovat. Známe mnoho příkladů svatých bojovníků z dějin. A známe je právě i ze současnosti, kdy se zdá, že ohrožují ve svém svatém nadšení celé velké kusy naší planety. Náš dnešní příběh takové problémy ještě neřeší. Popisuje Abrama jako Božího muže, kterého Bůh provází a dává mu požehnání v tom, co Abram vlastní. Starý zákon zde vypráví o tom, že Abram je všestranně úspěšný muž. A Abram dovede ve své moudrosti svého jmění účelně využít, například také v tom, že vyživuje tuhle vítězící bojůvku. Ta dnes vytrhla do boje a vysvobodila Lota ze zajetí. V tomto válečném popisu je ukryta jednoduchá zvěst, že je důležité se zasadit za bratra v nouzi. Možná to na nás působí zastarale a násilnicky, to, co se zde chce říci, je však stále aktuální: když se dovím o neštěstí svého bližního, mám udělat to, co je v mých silách, abych mu pomohl.

Ale nemyslete, nebudu Starý zákon označovat za zastaralý. Tato část Bible tu není jen proto, abychom z něj vyloupli pár stále platných pravd a všechno ostatní abychom mohli škrtnout jako překonané. Protože Starý zákon jako celek při pečlivém čtení ukazuje k evangeliu, o tom jsem přesvědčen. Tak si už ani dnešní příběh nemyslí, že by se mohl Boží člověk ohánět silou a takto vítězit. Úspěch tohoto válečného vítězství, které by snad mohlo v někom probouzet pýchu, je tady zároveň velmi zpochybněn. Abram mohl sice Lota vysvobodit z vnějšího zajetí, nevytáhne ho však ze zajetí vnitřního. Lot sídlí u Sodomy, a tento údaj, jak jsme si řekli, znamená více, než geografické určení. Lot sídlí u Sodomy, protože si to místo dříve vybral. Ono mu vyhovuje, sem inklinuje jeho duše. Je přitahován hodnotami, na kterých je budována Sodoma. Příběh už v předstihuje naznačuje, že Sodomu stihne Boží hněv. Lot si toto místo zvolil a teď se sem vrací. Abramovi se povedlo vysvobodit ho z vnějšího nebezpečí, vnitřní ohrožení však u Lota trvá. - Myslím, že můžeme dnešní příběh srovnat s jedním vyprávěním evangelia. Skočíme tedy do Zákona nového. Ježíš je zde zatýkán ozbrojenci a odváděn k výslechu a k odsouzení, aby byl později popraven. A v tomto okamžiku, ve vnějším ohrožení Petr, nejbližší z učedníků, tasí meč. Neohroženě a odvážně chce Ježíše bránit. Dostane se mu však od Ježíše poučení: „Petře, schovej, ten meč do pochvy. Což nemám pít ten kalich, který mi dal Bůh Otec (totiž kalich utrpení)?“ (J 18,11). Jakoby Ježíš říkal: „Petře, tvá ochota pomoci zbraní je sympatická, ale není to opravdová pomoc pro mne.“ Petře, ale také Aleši, Jane, Pavlo, možná se dovedeme vnějšími prostředky zbavit vnější nesvobody. Možná si dovedeme navzájem pomoci a spolupracovat tak, abychom mohli žít nerušeně a v hojnosti. To však není to pravé vysvobození života. Ten nejdůležitější boj se vede uvnitř, v duši. Vedeme ho například jako Lot s různými svými špatnými sklony. A Ježíš nám ukazuje způsob: ten pravý boj se vede tak, že hledáme Boží vůli pro sebe a učíme se jí být poslušni. A Ježíš Kristus nám zaslibuje: „Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil.“ (Zj 3,21)

Žádné komentáře: