Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Abrahamovy příběhy 5

Gn 14,17-24 Šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího
(evangelium: J 1,1-5.14-15 Boží syn tu byl dříve než já; epištola: Žd 5,7-10 všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy)

17 Když se Abram vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. 18 A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. 19 Požehnal mu: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. 20 Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky." Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. 21 Pak řekl Abramovi král Sodomy: "Dej mi lidi, a jmění si nech." 22 Abram však sodomskému králi odvětil: "Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, 23 že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: »Já jsem učinil Abrama bohatým.« 24 Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl."


Přátelé v Kristu,
Abram se vrací domů po vítězném vojenském tažení, jak jsme si o něm vyprávěli posledně. Vstříc mu vycházejí dva muži. Jmenován tady je šálemský král Malkísedek. S ním přichází sodomský král, jehož jméno neznáme. Nejprve mluví Malkísedek. kdo to je, tento Melkísedek? Hned řeknu, že to je postava už uprostřed Starého zákona tajemná. Co se o něm dovídáme: je králem a knězem v jedné osobě. On požehná Abramovi ve jménu Boha nejvyššího, jemuž patří nebesa a země. A zase: co to znamená? Kdo to je, ten jeho Bůh, tento „Bůh nejvyšší“? Je to ten stejný Bůh jako Bůh Abramův? Abram znal toho Boha, který ho povolal, pod jménem Hospodin. Tomuto Hospodinu, který se mu ukázal, také postavil oltář. A Abram moc dobře ví, jak vzácného povolání se mu dostalo. Promluvil k němu živý Bůh, tak odlišný od mnoha bůžků, které lidé uctívají. Kdo jiný než Abram více ví o tom, jak nutné je rozlišovat Boha pravého od bohu nepravých. Vždyť asi právě proto byl Hospodinem vyveden ze svého domova, z města Cháranu, kde lidé uctívali měsíční božstvo. Teď už chtěl Abram jen Hospodina poslouchat a uctívat. A Abram teď prochází zemí a chodí kolem mnoha míst, kde lidé uctívají své bůžky a přinášejí jim oběti. Co všechno jsou lidé jenom schopni uctívat. Přírodu, sílu, úspěch pod různými jmény a podobami. Ale pro Abrama už je to všechno jen veteš, folklór, když on uslyšel zavolání živého Boha. On se už nemůže a nechce zaplétat s žádnými bůžky. Vždyť jsou to jenom modly, i když jim lidé dávají vznešená a výsostná jména. - Dnes však, jak jsme slyšeli, se Abram potkává s knězem Boha, který se jmenuje El-eljon, a to jméno znamená „Bůh nejvyšší“. Může si Abram s Melkísedekem rozumět, zasednout k jednomu stolu? (Tato otázka je závažná a velmi aktuální. My dnes žijeme v době, kdy jsou skoro v módě různá mezináboženská setkání. A jsou tady lidé, kteří lehkovážně házejí všechna náboženství do jednoho hrnce a vaří z nich guláš. A jsou tady na v druhém extrému lidé, kteří se vyhýbají každému kontaktu s jiným náboženstvím, aby to své neznečistili. Těžká věc a těžké otázky. Co nám k tomu řekne Abram, ten odborník na rozlišování mezi náboženstvím pravým a nepravým?) Jak Abram pozná, zda je Melkísedekův Bůh je totožný s Hospodinem? U Abrama vidíme v tuto chvíli jediné. On se Melchisedekovi podřizuje. Vždyť Bůh, kterému patří nebe i země, je jistě i jeho Bohem. Hospodin je Bohem nebe a země. Není žádným bohem lokálním, božstvem s omezenými pravomocemi. Samozřejmě je Hospodin Bohem nejvyšším, jinak by nemělo moc cenu v něj věřit. A podobně můžeme a musíme i my věřit, že náš Bůh je Bohem celé země. Je Bohem také v Asii a Africe, je Bohem Svědků Jehovových a muslimů.

Malkísedek nabízí Abramovi chléb a víno. Zve ho tím k účasti na posvátném hodu. A teď se možná podivíte tomu, co řeknu: mnozí vykladači řeknou, že tento Malkísedek, že to je Ježíš Kristus. Zde, ve Starém zákoně. Tady, mnoho staletí před narozením v Betlémě se Abram setkává se Spasitelem Ježíšem Kristem. Jak to ty vykladače napadlo? Mají pro to mnoho biblických důvodů. Z textu je nejdříve zřejmé, že tu přichází někdo, kdo je větší než Abram. Vždyť Abramovi žehná a Abram mu odevzdává desátek. Abram, ten vyvolený Boží, ten jedinečně a výsostně povolaný, ten praotec víry, tady rozpoznává, že proti němu stojí někdo, kdo má Boží moc. Také jména tohoto tajuplného muže ukazují ke Kristu. Malkísedek znamená „král spravedlnosti“. „Král Šálemu“ znamená „král pokoje“. Oba to jsou zároveň mesiášské tituly. No a nakonec, v tom hodu, ke kterému Malkísedek Abrama zve, můžeme vidět předjímku svaté večeře Páně. Malkísedek nabízí Abramovi chléb a víno. Tyto tři důvody – důstojnost, jméno a svátostný hod – nám napovídají, co je to za tajemnou postavu, která se tady náhle zjevuje. Už Nový zákon vidí v Malkísedekovi předobraz Krista (Žd 7,2n). A byl bych rád, kdybychom se to i my snažili dobře pochopit, anebo spíše nahlédnout. Melchisedek je Ježíš Kristus. Tady se zjevuje ten, který byl u Boha Otce od počátku stvoření (J 1,10), a který se jednou později narodí v Betlémě jako jeden z nás. Abram by mohl říci stejná slova, která říká v evangeliu Jan Křtitel: „Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já.“ (J 1,30) Už v postavě Melchisedeka se zjevuje Ježíš Kristus. Ovšemže je to věta tajemná. Jakoby se při tomto čtení Starého zákona roztrhla opona a otevřel se daleký výhled až do zákona Nového. To tajemství říká, že Boží vůle se světem je stále stejná, že je to vůle svět zachránit a že Spasitel se s lidmi setkává a má lidskou tvář. (A protože je dnes neděle, která se tradičně nazývá Nedělí věčnosti, docela se to hodí, abychom si toto připomněli a ve své víře rozklenuli široký oblouk, sahající od počátku času až do jeho konce: Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Žd 13,8))

V setkání s Malchisedekem je jistě vrchol té scény, o které jsme dnes četli. Pak k Abramovi přistupuje ještě druhá postava, král Sodomy. To, co on s Abramem řeší, těžko překoná vznešenost rozhovoru s Melchisedekem. Zdálo by se, že toto je už jen nudný dovětek, stojící ve stínu Melchisedekova požehnání. Vždyť to vypadá, jakoby král Sodomy s Abramem mluvil už jen o materiálních otázkách. Potřebují dojednat, co bude s tou kořistí, kterou Abram přináší z vítězné bitvy. Původně šlo o majetek sodomský, který byl Sodomě ve válce uloupen a až Abram ho získal nazpět. Abram tu bitvu vybojoval a král sodomský ho jako vítěze respektuje. Proto nabízí Abramovi podíl z této kořisti. Požaduje jen, aby mu byli vráceni jeho unesení lidé. A Abramovi nabízí, aby si nechal majetek. Abram však nechce. Slavnostně odmítá přijmout jakoukoli maličkost, která patřila Sodomě. A je to více než odmítnutí majetku. Je to odmítnutí hříšnosti, která na tomto majetku lpí. Protože ani tady, podobně jako na mnoha místech Bible, není majetek jen tak něco neutrálního, co se dá vyjádřit v cifrách. Majetek má často duchovní pozadí: byl získán způsobem spravedlivým více nebo méně. Sodoma nahromadila své bohatství způsobem nespravedlivým a tento majetek stále tou nespravedlností smrdí. (Není pravda, že peníze nemohou být „špinavé“.) Abram nechce mít se Sodomou a s jejími hodnotami nic společného. On se vrátí do Chebronu, což je město možná chudší, ale asi šťastnější než bohatá Sodoma. Abram nepotřebuje sodomské bohatství. A je proto bohatší: je bohatší o tu hříšnost, kterou odmítl. To má být povzbuzením i pro nás: že je dobré nechtít všechno, že některé věci máme odmítnout, i když se nám nabízejí. V knize Přísloví je tato moudrost zapsána takto: „Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.“ (Př 16,19)

Pane Bože náš,
děkujete ti za to, že ty rozšiřuješ naše srdce,
že ve tvé péči můžeme vidět celý svět i všechny věky,
že od tebe také my můžeme očekávat všechno, co potřebujeme k životu,
a nemusíme spoléhat se jen na své naděje a na to, co dovedeme získat sami. Amen