Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Abrahamovy příběhy 2

Gn 12,10-20 Jak ses to ke mně zachoval?
(evangelium: Mk 6,17-29 smrt Jana Křtitele, „Salome“ tančí pro krále;
epištola: 1J 4,19-21 kdo nemiluje „svou manželku“, nemůže milovat Boha)


10 I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. 11 Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: "Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu. 12 Až tě spatří Egypťané, řeknou si: »To je jeho žena.« Mne zabijí a tebe si ponechají živou. 13 Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu." 14 Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná. 15 Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna 16 a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy. 17 Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji. 18 Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? 19 Proč jsi říkal: »To je má sestra«? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!" 20 A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

Přátelé v Kristu,
tak nám to brzy začíná. Jsme teprve v počátcích Abrahamova příběhu a už tu čteme o takových těžkostech. Přitom to tak zbožně začínalo. Vyprávěli jsme si posledně o tom, jak byl Abram povolán Bohem. On slyší příkaz, aby vyšel ze své země a z domu svého a aby šel v poslušnosti víry. Ani jedna šmouha nešpinila tento úvodní příběh. Abram příkaz uslyšel a poslechl, vyšel, jak mu Hospodin přikázal. Byl to čistý úkon víry. Ale teď přichází zlom, zdálo by se že nečekaně. Co to tu dnes čteme o tom, jak Abram smýšlí a jedná? Jakoby toto dějství patřilo do jiného osudu než Abramova. Je to vůbec ten Abram, kterého jsme posledně chválili jako praotce víry? A je toto vůbec příběh víry?

Žádným Božím voláním ten dnešní příběh nezačíná. Lidské pudy to jsou, které ho uvádějí do pohybu. Na počátku byl hlad. I nastal v zemi kenaanské hlad. A Abram, který v té zemi pobýval, sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. Abram před hladomorem utíká, má tu možnost, je doposud jen putujícím pastevcem, a sestupuje do Egypta, což byla země bohatší a úrodnější. V Egyptě už Abramovi, jeho družině a stádům smrt hladem nehrozí. Vzniká však jiné ohrožení. Abram jde se svou ženou Sáraj, a to je žena krásného vzhledu. A Abram ví, jaké problémy by mu to mohlo způsobit. Proto přikazuje své ženě, aby lhala: Až tě spatří Egypťané, řeknou si: „Je to jeho žena.“ Mne zabijí a tebe si ponechají živou. Říkej tedy, že jsi mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu. Takže takhle to je: Abrama stále popohání strach ze smrti. Už mu sice už nehrozí smrt hladem, hrozí mu však smrt násilná. A kvůli přežití je prý nutná tato lež. Egypťané jistě po Sáraj zatouží. Kdyby považovali Abrama za jejího manžela, byl by pro ně překážkou, kterou musejí odstranit. Pokud si budou myslet, že je to Sárajin bratr, jistě se s ním budou spíše snažit domluvit a naopak si ho budou předcházet. – A stalo se to tak, jak Abram předpovídal. Do hry vstupuje ještě jeden pud, totiž sexualita. Spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná. Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy. Abram je zachráněn. A co více: dobře si žije. Zažívá blahobyt. A to je zajímavá věc, všimněme si toho. Abram na začátku mluvil, jako by mu šlo jen o přežití, tím se snaží omluvit svou „křiváckost“, že prostě musí jednat tak jako jedná, a přivedlo ho to nakonec až k blahobytu. Myslím, že tento model se opakuje v životě mnoha lidí. Oni si omlouvají své nemravné jednání tím, že takto jednat musí, aby vůbec mohli žít. Prý musí lhát, údajně musí šidit druhé, musí krást, aby přežili. Podíváte se na ně, smrt hladem už jim nehrozí, řekli byste, že si žijí docela dobře, ale svou dobrou životní úroveň už oni považují za nutnost a nezbytnost, a aby si ji udrželi, tak si dále omlouvají mnohé prohřešky. (Začíná to třeba u telefonování a kopírování načerno.) – Možná si i my omlouváme některé své životní špatnosti tím, že tak jednat musíme, že jsou to životní nutnosti. A zatím nám jen dělá dobře, že se máme dobře. Dávejme si proto pozor tam, kde se pro nás dobré bydlo stává hodnotou vyšší než dobré svědomí. A všímejme si toho, jak se někdy stává, že náš blahobyt hrozí naše svědomí otupit.

Abram je tedy v Egyptě, žije v blízkosti faraóna. Tedy tyje ze své podlosti a z faraónovy vděčnosti. A až v tuto chvíli zasáhne Hospodin. Zasáhne na místě nemravnosti. Trestá faraóna za jeho cizoložství. A faraón tím je překvapen, vždyť on je v tom nevinně, on nevěděl, že cizoloží, že Sáraj není Abramova sestra, nýbrž manželka. Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? Proč jsi říkal: »To je má sestra«? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Faraón se zděsí nad touto nemravností, faraón, ne Abram. Faraón je tady nakonec kladnější postavou než Abram. Faraón má aspoň nějaké morální zábrany (a znalci říkají, že přikázání „nezcizoložíš“ je jedním ze čtyřech, která shodně uznávají všechna náboženství ve světě). Je hanba, když to tady vypadá, jakoby Abram žádné morální zábrany neměl. Je to ostuda, když ho faraón usvědčuje z nepravosti. Dobrá zvěst dnešního příběhu je v tom, že ve světě platí mravní řád, řád, který je garantován Bohem. Tuto dobrou zvěst, tedy evangelium, tady však nehlásá Abram, ten vyvolený Boží. Je hlásáno jemu, dokonce proti němu. Je to evangelium, které působí jako facka. I toto je jeden ze způsobů, jakých si evangelium používá, totiž že nás v některých situacích oblévá hanba. Možná se i nám stává, že nás lidé nevěřící usvědčují ze špatnosti. A nás to má vést k nápravě, k dobru. - Podobně se to stane i v Ježíšově příběhu, například tehdy, když se na Ježíšovo slovo spolehne římský setník, pomyslete, pohanský voják. A Ježíš o něm řekne těm, kdo ho následovali: "Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.“ (Mt 8,10) To slovo je má upozornit na jejich slabost a přivést je k obrácení, ty, kdo se počítají ke zbožným a kdo si sami kladou nárok na blízkost k Bohu.

A vracím se ještě jednou k úvodní otázce: je toto, co dnes čteme o Abramovi, příběh víry? O víře se tady vůbec nemluví. A mohlo by to svádět k domněnce, že Abram sice zklamal v mezilidských vztazích, zklamal v morálce. Jeho víry se to však vůbec nemuselo dotknout. Třeba to jeho víru v Boha vůbec nezmenšilo. – Ale něco Abrama prozrazuje. On přece zklamal ve věrnosti. On se vzdal své ženy pro jakýsi prospěch, a ukázalo se, že pro vlastní prospěch. Ve věrnosti selhal. A slovo „věrnost“ je ne náhodou příbuzné se slovem „víra“. Protože to jedno se zrcadlí v tom druhém a to druhé zase v tom prvním. Není možné usilovat o víru k Bohu a kašlat na věrnost v manželství. A obráceně: manželská věrnost je nejlépe založena, pokud spočívá na víře v Boha. A tak i na toto mysleme a častěji si to připomínejme.

Pane Ježíši Kriste,
chtěli bychom umět pravdivé slovo odsudku dobře přijímat jako slovo milosti,
aby nás vedlo, aby nám dávalo rozpoznávat a léčit naše drobné životní lži,
aby posilovalo také naše lidské vztahy, které stojí na věrnosti.
Buď prosíme s námi.

Žádné komentáře: