Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Abrahamovy příběhy 11

Gn 18,16-33 Možná, že je v tom městě 10 spravedlivých
16 Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. 17 Tu Hospodin řekl: "Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? 18 Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. 19 Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil«." 20 Hospodin dále pravil: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, 21 že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je." 22 Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. 23 I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? 24 Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? 25 Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?" 26 Hospodin odvětil: "Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu." 27 Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: 28 Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?" Odvětil: "Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět." 29 On však k němu mluvil ještě dále: "Možná, že se jich tam najde čtyřicet." Pravil: "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti." 30 I řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že se jich tam najde třicet." Pravil: "Neučiním to, najdu-li jich tam třicet." 31 Řekl pak: "Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet." Pravil: "Nezahladím je kvůli těm dvaceti." 32 Nato řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset." Pravil: "Nezahladím je ani kvůli těm deseti." 33 Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.

Přátelé v Kristu,
Abraham smlouvá s Hospodinem jako obchodník na tržišti. Je to smlouvání na život a na smrt. A co je předmětem dohadování? Dva města a jejich obyvatelé. Jména těch měst jsou až dodnes synonymem úpadku a zkaženosti: Sodoma a Gomora. Je to zvláštní příběh a podivné je to, co si tady Abraham vůči Bohu dovolí. Jedná s Bohem jako nějaký handlíř. Ale Bůh na to přistupuje. Zpočátku je náročný, říká: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký. Je po nich veta“ Postupně však slevuje a ustupuje: „Pokud najdu padesát spravedlivých město nevyhladím. Pokud najdu 45, 40, 20, 20, kdybych aspoň 10 našel, kvůli těm desíti nezahladím ostatní.“ To, co tady Abraham předvádí, to je zápas s velkým nasazením, vždyť jde o hodně, o stovky, možná dokonce o tisíce životů. A přece je v sázce ještě více než lidské životy, jestli je možno to tak říci. To hádání se vede o spravedlnost Boha samého. Jde tady o to, zda je v právu ten, kdo je Soudce vší země. Abraham začíná velmi zdvořile: „Dovoluji si s Panovníkovi promluvit, ačkoliv jsem prach a popel.“, ale pak vystavuje Hospodina křížovému výslechu. Vede se tu důkladný rozhovor o tom, co je Boží spravedlnost.

Připomeňme si, že jsme posledně četli příběh o tom, jak Hospodin přinesl Abrahamovi radostnou zprávu, že se mu konečně narodí dítě. Zdálo se to přitom tak nepravděpodobné, že se Abrahamova žena Sára té zprávě smála. A jako odpověď slyšela větu, která zdá se spojuje oba příběhy, ten poslední i ten dnešní: „Je to snad pro Hospodina nějaký div?“ Je pro Boha něco nemožného? Je snad pro Boha nemožné trestat? A je snad nemožné odpustit a zachránit tam, kde se už z lidského pohledu zdá vše ztraceno? Ačkoliv se dny Sodomy a Gomory už dávno zdají být sečteny, jejich hřích se zdá očividný, otvírá se ten osud v tuto chvíli ještě jednou. „Musím sestoupit a podívat se, jestli si skutečně počínají tak, jak je patrno z jejich křiku.“ Co je tím křikem, který doléhá ze země k Bohu? Na několika místech Starého zákona takto k Bohu křičí nevinně prolitá krev, ať už je to krev Ábela, zabitého Kainem (Gn 4,10), nebo krev nezaviněně trpícího Joba (Jb 16,18). Taková krev volá k Bohu. Umlčené oběti mají ještě jeden hlas, který k Bohu doléhá. A on jim přichází na pomoc. Je na straně obětí. Takové volání se neztrácí, Bůh je vyslyší.

A nyní se dává děj do pohybu. Abraham doprovází Hospodina směrem k Sodomě, a Hospodin se rozhoduje, že vyjeví Abrahamovi svůj plán. Hospodin dává Abrahamovi možnost, aby vstoupil do toho, co se zdá jasné a odsouzeníhodné, dává mu možnost, aby hledal cesty milosrdenství a slitování. Dává mu tím příležitost říci něco k tomu, že si Sodoma zaslouží trest. Jakoby k tomu Abrahama přímo pobízel. A Abraham přednáší svoji přímluvu. „Pokud bude ve městě padesát spravedlivých, vyhladíš snad i je a neodpustíš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého? To bys přece neudělal.“ - O jakých spravedlivých to tu Abraham mluví? Kde mohou být jací spravedliví ve městě, které je plné hříchu, kde všechno zahlcuje volání nevinných obětí? A tady se objevuje motiv, který je v Bibli častější: spravedlnost nemnoha dovede vzdorovat nespravedlnosti mnohých. Láska několika lidí zmůže obměkčit tvrdost zástupů. Kdyby jich bylo ve městě jen padesát, bylo by celé město zachráněno. Je to však jen začátek smlouvání: nezůstane snad Hospodin milostivý, když z těch padesáti bude pět chybět? Když jich bude jenom 40, nebo 30, nebo dokonce jen 10? A Hospodin na odpovídá větou, která je monotónně stejná. „Nezahladím je kvůli těm několika.“ Hospodin chce přistoupit na ty stále se snižující počty odhadovaných spravedlivých, aby nemusel trestat. Město bude zachráněno, když se tam ti spravedliví najdou. S každým krokem smlouvání se klade větší váha na jednání těch nemnoha, kteří jsou spravedliví, kteří jednají s láskou a péčí o druhé. A přece je nakonec dosaženo hranice. Už není o co smlouvat. Spravedlivých je potřeba aspoň deseti. Ti by ještě dokázali město zachránit. Nevíme, proč jich je tady zrovna deset, ale že existuje nějaká hranice, to zažíváme často. Když už zbude skutečně jen pár roztroušených jednotlivců, je to pro ně k neunesení, víra zhasíná, láska zatrpkne, touha po spravedlnosti se ztrácí. Náprava a oživení už nijak nejsou v lidských silách.

Kdyby se tak v Sodomě našlo aspoň těch deset! Ale všimněte si: Abraham se nepřimlouvá jen za oněch nemnoho spravedlivých. To by snad s Bohem mohl jednat jenom o nich, aby byli zachráněni. Abraham však neusiluje o to, zachránit jen těch několik spravedlivých. Jemu jde o celé město. Jestliže je tu ještě těch pár lidí, kteří žijí spravedlivě, není to snad naděje pro celé město? Deset může město zachránit. Spravedliví drží při životě ty, kdo žijí bezbožně a svévolně. Někdy může menšina působit jako kvas v těstě. Anebo jako sůl – hned nám to připomnělo Ježíšova podobenství o místě a roli jeho učedníků ve světě.

Myšlenka o deseti spravedlivých, kteří mohli zachránit Sodomu, to je myšlenka naděje. A naději my mnohdy ztrácíme. Myslím, že také my v církvi. A často ji ztrácíme pro to, že hledíme na počet. Sledujeme početní úbytek církve, zjišťujeme jak se zmenšuje vliv církve ve společnosti. Hledíme na statistiky, kolik lidí chodí do kostela, a málo myslíme na oněch deset, kteří mohou město zachránit. Víme o nich? Myslíme si, že mezi ně patříme? Chtěli bychom být mezi nimi? Možná se bude církev dále zmenšovat. Možná to bude jednou zase církev po domech, malá společenství těch, kdo se dobře znají, mají se rádi a navzájem se posilují ve víře. Těch, kdo budou vědět, že opravdu záleží na tom, jak žijí, jak věří a milují. Těch, kdo si zažili, že jsou slova evangelia mocná, že člověka osvobozují, dávají mu sílu k životu i k umírání. Kdo se nebudou bát, že jsou ve světě jako sůl. Jako špetka soli, která se rozpouští. Dnešní čtení nás zve k tomu, abychom byli takovými spravedlivými. Protože na nich záleží. - Ale mimoto nás ten dnešní příběh, sám o sobě hezčí než toto kázání, zve ještě k jednomu úkolu. Láká nás k tomu, abychom se za svět přimlouvali. Ještě taková naděje je tady pro nás otevřena. My se můžeme za svět přimlouvat, ano i za ty zlé se přimlouvat a tak je na modlitbách nést. Tak nás vyzývá také apoštol v Novém zákoně. „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi. (1Tim 2,1)“ Tak se má dít mezi lidmi spravedlivými. Ne že se uzavřou do své spravedlnosti a do jakéhosi konání dobrých nebo zbožných skutků. Ne že svou domnělou spravedlnost namíří proti ostatním: „podívejte se na ty svévolníky“. Máme hledat naději pro všechny. Třeba i naléhat na Boha, hádat se s ním – viz Abraham. Přimlouvejme se z celého srdce a prosme Boha o milosrdenství – třeba až pak objevíme, že takové skutečně je Boží vlastní tíhnutí, ne k trestu, ale k slitování.

Přimlouváme se, Pane Bože náš, za naše město, za naši zemi, za celý svět.
Víme, že sami nejsme zcela spravedliví.
Prosíme za naše společenství, abychom se dovedli posilovat v dobrém,
abychom dovedli lásku a právo šířit kolem sebe. Amen