Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Fp 4,6n Netrapte se žádnou starostí

Pán je blízko. 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

(Ž 85,9-14; J 14,25-31; Iz 26,1-4)
(85 Vždy, Pane, dobře svým jsi činíval; 371 Přijď již; 177 Nuž Bohu děkujme; 669 Přijď, Spasiteli)


Přátelé v Kristu,
advent je pro mnohé lidi dobou velkých starostí. Blíží se Vánoce, blíží se konec roku, a my ještě tolik věcí musíme stihnout. Připravit věci na Vánoce, uklidit byt, nakoupit dárky. A pak i stihnout pracovní věci, které musí být hotovy do konce roku, různé uzávěrky a plány. – Podle křesťanské tradice má být ovšem adventní období časem jiných starostí. Adventní období je připomínkou, že Ježíš Kristus přichází na tento svět. Připomínkou toho, že přišel, o prvních Vánocích, nečekaně a překvapivě v podobě dítěte, a připomínkou, že přijde, na konci časů, jako Pán a Soudce, aby završil dějiny světa. Adventní doba nám má připomenout to, na co běžně zapomínáme, a žijeme tak, jako by náš život byl řádkou stejných dní, dní, které spočívají na naší aktivitě tady v tomto světě. Kdy zapomínáme, že vše směřuje ke konci, který je u Boha. Že čas zraje k závěrečné sklizni. A tak je adventní období pro některé raději obdobím duchovních starostí: obdobím ztišení a přemýšlení. Jak je to se mnou? Jsem bdělý a nezapomínám na Pána Boha? Obstojím před ním? Jaký je můj život? – A do toho nám dnes má zaznít: netrapte se žádnou starostí. Ani těmi světskými, ani těmi duchovními. Ty duchovní jsou zdá se ušlechtilejší a hlubší, ale netrapte se ani jimi. Možná se trápíte, že Vánoce jsou blízko, možná proto, že soudný den je blízko, ale netrapte se, a dnes slyšte především, že Pán je blízko. A vy víte, jaký je to Pán. Pán Ježíš Kristus. Pán slitovný a milostivý. On zná vaše starosti a jeho nejčastějším pozdravem vždy bylo: „Pokoj vám.“ On je blízko především proto, aby nás potěšil.
Netrapte se žádnou starostí, poví apoštol, a místo toho se modlete. Starosti vás hrozí zahltit, ale vy si od nich udělejte odstup. Modlitba ať je vaším útočištěm. – S těmi starostmi je to ostatně zajímavé. Vůbec jich neubývá. Zdálo by se, že by jich člověk v moderní době měl mít méně než dříve. Vždyť máme tolik přístrojů, tolik pomůcek, které nám pomáhají při práci. Vždyť existuje tolik pomocných organizací, které se specializují na tolik různých služeb, kam stačí jen zavolat (a mít peníze) a oni pro vás ochotně udělají téměř cokoliv. A přece, je to zvláštní, starosti neubývá, stále jich máme až nad hlavu. A když jedny pominou, hned se odjinud tlačí další. – Apoštol nám radí, že dobrou pomocí proti trápení je modlitba. Modlitba je posvátným útočištěm, svatým azylem. Když vás honí starosti, utečte se k Bohu. Později to podobně říkal Martin Luther. Když měl den, kdy ho čekalo hodně problémů a hodně námahy, říkával, že se musí nejprve hodně modlit. Někomu to připadá jako neužitečná ztráta času, navíc ve dni, kdy se nám zdá, že máme času nedostatek, ale Luther to úmyslně říkával takto paradoxně. Čím více starostí máme, tím více je dobré je „promodlit“. A my určitě víme, jak to funguje. Bůh je tady tím nejlepším konzultantem. Před ním se naše věci brzy začnou třídit. U mnoha starostí poznáme, že vůbec nejsou tak důležité, jak se běžně zdají. A že když je pomineme, nic se nestane. U jiných věcí se nám zase připomene, že by se měly dostat do popředí našeho starání. V modlitbě se nám ukáže jejich hodnota a důležitost. Jinak by zůstaly ležet v koutě a třeba by se na ně při naší zaneprázdněnosti vůbec nedostalo.
V každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu, řekne apoštol dále, a v tomto slovu je ukryta další dobrá rada. Děkujte a proste, ale nejprve Pavel uvádí děkování. Děkujte, vy máme za co děkovat. Nezapomínejte na to. Tlak starostí nás žene dopředu, k věcem, které jsou před námi, kterými budeme muset projít, a věřící člověk prosí Boha o pomoc do těchto věcí. Ale na děkování nemáme zapomínat. V díkůvzdání si připomínáme, co jsme už od Boha dostali, jak o nás pečuje, jak nám pomohl. Každý z nás najde takových věcí mnoho. A díkůvzdáním se posiluje důvěra v Boha, takže i naše prosba a přímluvy pak říkáme s lepším spolehnutím na Boha, vždyť je přednášíme tomu, s kterým jsme už udělali dobrou zkušenost.
A ještě se podívejme, co má být cílovým stavem našeho modlení: pokoj Boží. Apoštol Pavel to popisuje ve větě, kterou rád používám jako slova požehnání na konci bohoslužeb: pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Pokoj Boží, mír srdce a mysli. Pokoj Boží, vyšší než ten, kdy si říkáme: hlavně klid, nerozčiluj se. Pokoj Boží, citlivější než klid stoický, kdy nás prostě už nic nerozhází, žádný problém se nás netkne. Pravý pokoj nám dává Pán Bůh. Pokud se opravdu učíme předkládat Bohu v modlitbě všechny své věci, tak to po čase už není jenom doba modliteb, kdy víme o Pánu Bohu, ale prostor Boží v našem nitru se rozšiřuje. V našem nitru se rozhostí pokoj Boží. A ten pokoj pak střeží naše srdce a mysl. Jako strážce, který dovnitř pouští věci, které zde patří, a nevpouští to, co zde nepatří. Pokoj, to je přece ten hebrejský „šálom“. Šálom znamená, že všechny věci mají své správné místo, jsou v souladu, v harmonii. A když mají naše srdce a mysl šálom, pak dostává všechno to, co plní srdce a mysl, své správné místo. Srdce jako sídlo citů pak má pokoj, a tak nás nebude rozčilovat to, nad čím se rozčilovat nemáme, například že jsou plné obchody, zato nás zarmoutí to, nad čím smutní být máme: že se někde děje nespravedlnost, že je kolem nás tolik lidí potřebných, které v honbě za vlastním štěstím přehlížíme. Mysl jako sídlo myšlenek a rozumu pak má pokoj. A tak si mysl nenecháme zahlcovat například starostmi o to, že nás čeká po Novém roce zdražování, jako bychom se tím měli stát chudáky, ale uvědomíme si popravdě, nakolik jsme lidmi blahobytnými a nakolik bychom mohli pomáhat druhým, kteří jsou na tom hůře než my.
Pokoj Boží bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. V Kristu Ježíši, protože on sám je plným ztělesněním toho, co tady dnes říká apoštol Pavel. Ježíš nás od začátku evangelia učí, abychom se nestarali, ale důvěřovali Bohu. Ježíš sám překládá všechny své věci Bohu, v díkůvzdání a prosbách, opakovaně čteme, jak odchází na osamělá místa, aby se modlil. I když je mu dobře, tak se modlí, i ve svém utrpení se modlí. Když evangelia čtete, tak u Ježíše vcelku vidíte, co znamená Boží pokoj. A Ježíš ho opakovaně zvěstuje svým učedníkům, a také nám (J 14,27): Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Pane Bože náš, děkujeme ti za všechny příležitosti, kdy můžeme zakoušet tvůj pokoj.
Pomoz nám, ať se v našem srdci rozhostí, a ať v něm najdou všechny naše věci své správné uspořádání.

Žádné komentáře: