Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Izákovy příběhy 1

Gn 21,1-8 Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.

1 Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. 2 Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. 3 Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 4 Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal. 5 Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. 6 Tu Sára řekla: "Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší." 7 A dodala: "Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár." 8 Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody.

Ž 113 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?... Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů
Mt 1,18-25 Narození Ježíše Krista
Žd 11,11-14 Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas.
(606 Ať zazní chvála; 367 Studně nepřevážená; 168 Zpívejte, čest vzdejte; 667 Vítězi k poctě zpívejme)


Přátelé v Kristu,
pouštím se zase jednou na půdu Starého zákona. Rád bych zde četl a vykládal příběhy Izákovy, podobně, jako jsem před časem kázal na příběhy jeho otce Abrahama. Mám rád Starý zákon, s jeho barvitostí, s bohatým spektrem životních situací. Vždyť vznikal po dlouhá staletí a jsou zde zkušenosti stovek různých lidí. Jak chudě oproti tomu může vypadat Nový zákon a v něm především evangelium, kde čteme jen o úseku možná pouhých tří let z života jediné hlavní postavy, Ježíše, a evangelista to často ještě zestruční na zmínky o tom, co Ježíš zvěstoval a co mocného dělal, o běžném životě Ježíše tady nakonec není skoro nic. A tak mě to na jednu stranu táhne k příběhům Starého zákona, které zdá se, stačí jen tak převyprávět, a i dnešní člověk se snadno pozná v radostech i starostech dnešních lidí. Na druhé straně ovšem vím, že křesťanské kázání má směřovat ke Kristu, a ukazovat, jak u něj a v jeho životě bylo všechno završeno a dokonáno. Podaří se nám to s příběhy Izákovými, nacházet v nich odkazy ke Kristu, aniž bychom museli tyto staré příběhy ohýbat a překrucovat? Uvidíme.
Nejprve k té barvitosti. Četli jsme dnes příběh o tom, jak se Izák Abrahamovi narodil. A z toho příběhu si už můžeme představit, jak to tehdy bylo, když se v Izraeli narodilo dítě. Dítě se bralo jako dar od Boha! A matka Sára to skutečně říká jako vyznání: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát.“ Bůh mi dopřál. Bůh nám dopřál. A já vím, že stejný pocit mají i mnozí rodiče v naší dnešní době, mnoho staletí po Abrahamovi a Sáře. Bůh nám dopřál naší radost, narodilo se nám dítě. Překvapivé je, že takový pocit mají i lidé, kteří by se běžně označili za nevěřící. Oni už ze školy vědí, že je to jen biologie. Sperma a vajíčko se musely potkat, a pokud byly splněny další podmínky, tak už zárodek roste sám od sebe, a dítě se narodí ve svém čase. Takto se narození dítěte dá rozebrat téměř na molekuly. A přesto pak rodiče vidí své dítě a uvědomují si, že to možná není tak jednoduché. Naše vlastní schopnosti na to nestačí, aby se dítě narodilo. To není v lidských silách, způsobit, aby dítě přišlo na svět. Jsou to okolnosti a procesy, které fungují kolem nás. My se jim můžeme nanejvýš poddat a využít jich. A jak říkám, takovéto poddání se a užitek, který to člověku přinese, často probouzejí v lidech pocit obdarování. Dítě není náš vlastní výtvor. Dítě je dar.
A také Sára řekla: Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Bůh mi dopřál toto dítě a já se mohu smát. S Izákovým narozením je spojen motiv smíchu. Sára se raduje, zjevně a hlasitě. Její radost má podobu smíchu a dostane také podobu radostné oslavy, velikých hodů. Teď se Sára směje radostí, kdybychom se však vrátili o pár kapitol zpátky (18,12), viděli bychom, že se Sára smála jinak. Bylo to tehdy, když Hospodin Sáře zaslíbil, že se ji Izák narodí. Sára už naprosto nečekala, že se ji narodí syn. Když slyšela Boží slib, zasmála se v duchu a řekla si: "Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ Sára se tady dříve vysmívala, posmívala Boží vůli. A tak vidíme, že Sářin smích je dvojznačný. Dnes je to smích jako radost, prvně to byl smích jako výsměch. – A dnes, když se její vytoužený syn skutečně narodil, tedy Sára říká: Bůh mi dopřál, že se mohu smát radostí. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší. Mnozí se budou se Sárou smát a radovat. Boží zaslíbení se splnilo podivuhodným způsobem. Kdo by to byl vůbec čekal? Vždyť se tomu snad ani nedá věřit, Abrahamovi bylo v tuto chvíli sto let a Sáře už ustal její běh ženský. Mnozí se budou radovat, jak podivuhodně se to stalo. Ale někteří jiní se taky mohli Sáře posmívat. Je možné, že si vykládali Boží zásah jinak. Výsměchem: kdoví, jak k tomuto narození došlo. Kdo ví, jestli je to vůbec syn Abrahamův.
Právě toto je pak moment, který ukazuje k Ježíšovi. Izák je totiž ve Starém zákoně první ze synů, kteří se narodili po Hospodinově navštívení. Tak je to v Bibli opakovaně napsáno, my si to můžeme různě představovat, ale zároveň je jasné, že jde o událost nad lidské představy a očekávání. Hospodin je tu při díle. Tak se stalo narození Izáka, pak Jákoba, podobně Samsona, Samuele, a když už přejdeme do Zákona nového, Boží navštívení předcházelo narození Jana Křtitele, a pak Ježíše. Narození zaslíbeného syna je skutek Boží, který zasahuje i v lidské nemožnosti a vyvolává nový život. Maria, matka Ježíšova, když slyší, že se ji má narodit syn, se ptá (L 1,34): "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" A Josef, její snoubenec, poznal, že je Maria těhotná, dříve, než spolu něco měli (Mt 1,18). Jak se to stalo? Ani narození Ježíšovo není vyňato z možnosti podezření, pohrdání a výsměchu.
Boží zásah je vždy vydán různým výkladům. Jedni vidí Boha při díle a věří, že se zde plní Boží zaslíbení, a druzí říkají, že to přece není možné, že takto Bůh nejedná, a kdo ví, jak se to stalo. Je to tak podivné, jak Bůh jedná, nejen ve Starém zákoně, ale i v Novém. Mohl by jednat tak, aby zabránil špatným výkladům a dezinterpretacím, ale on naopak jako by provokoval. Naváděl nás k tomu, abychom si uvědomili: „Podívejte, jak je mé jednání pozoruhodné a podivuhodné.“- My evangelíci tvrdíme, že Bible je pro nás měřítkem naší víry. A někdy říkáme: tohle a tohle nemůže být Boží dílo, a vysvětlíme, že to neodpovídá Bibli. Používáme Bibli jako sekyru, s kterou bychom chtěli osekat věrouku na to, co je rozumné a pochopitelné. Poměřuje všechno svým pochopením. Ale Bible je kniha nesmírně pestrá a rozmanitá, a v jejím centru je Bůh, který jedná často naprosto nečekaně. Bůh není rozumný a pochopitelný, když se to měří naším lidským pohledem. Jeho dílo připomíná často práci pyrotechnika, který vyhazuje lidské představy a řády do povětří, aby udělal místo pro své vlastní jednání k lidskému dobru, a to pak dělá i způsoby naprosto neobvyklými a nečekanými. Poslechněme dnes Sáru. Ona nás vyzývá: „Se mnou ať se směje každý, kdo uslyší o tom, co se mi stalo.“ Může to pro nás zůstat jakoby pohádka, že se něco takového mohlo stát. Nebo nás to může vést k vyznání, že Bůh je vyšší než náš rozum a naše pochopení. Bible chce rozšířit náš pohled, abychom dovedli poznávat nové Boží divy. A chce v nás uvolnit novou radost, tam, kde poznáme, že se děje dílo Boží.

Žádné komentáře: