Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Nes každého dne svůj kříž

L 9,23 Všem pak Ježíš řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. 24 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. 25 Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?

Přátelé v Kristu,
člověk dnes může snadno získat iluzi, že mu patří celý svět. To je něco, co myslím dříve nebylo, a já tak můžu dneska začínat kázání způsobem, jak by to například ještě před stoletím nebylo možné. Ježíšova otázka: „Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět?“ má v dnešní době docela aktuální souvislosti. Tu iluzi, že mu patří celý svět, může dnes snadno získat i obyčejný člověk. Nemusí být multimiliardářem, aby skupoval plochy zeměkoule. Nemusí být popovou superhvězdou, aby si získával milióny lidí svou popularitou. Jinými způsoby se ta iluze dnes nabízí i běžnému člověku. Například: kolik lidí dnes šetří na to, aby procestovali co největší kus světa a sbírali zážitky, poznávali svět – a dnes je to možné. V obchodech to vypadá, že si můžete koupit cokoliv, co se kde na světě najde, a když ne za hotové, tak na půjčku. Reklamy na tuto strunu hrají, že si můžeme všechno dovolit. Taky studovat dnes můžete jakýkoliv obor, sbírat vědomosti všech kultur, filosofií a náboženství co jich jen na různých místech v lidských dějinách bylo. A ještě jeden příklad: podle průzkumů prý více než 60 % mužů si navyklo prohlížet na internetu lechtivé obrázky, porno, řečeno napřímo, a takto mohou snadno získat iluzi, že jim patří ženy celého světa, tisíce žen. – A stejný dojem platí ve všech těch případech, které jsem uvedl: můžete čerpat, sbírat zkušenosti a vědomosti, konzumovat zboží i zážitky zdá se bez omezení. Můžete zkoušet to i ono, různé životní styly, různé chutě i různé víry. Získávat svět – myslím, že i takto lze Ježíšova slova aktualizovat. Ale pak se Ježíš ptal: Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? – Co to v této souvislosti znamenají ta slova o obrácené straně mince, že člověk tímto způsobem vztahu ke světu zmaří svůj život? Že získá svět, ale ztratí sám sebe? Znamená to, že ztratí sám sebe ve světě. Bude sbírat zkušenosti a zážitky a vědomosti, ale nebude to o něm, o jeho životě a jeho srdci. Člověk se takovým vzhlížením ke světu může snadno ve světě ztratit, sám sebe ztratit ve světě. Zmaří svůj život, protože jeho život půjde do šířky, ale bude mu chybět hloubka. Závažnost. Bude žit povrchně, ploše, přízemně.
Jaká je k tomu alternativa? Ježíš to řekne naplno: „Zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ To je nepohodlné, drsné slovo - v obou svých částech. Je nepohodlné a drsné, když nás pobízí: „Zapři sám sebe,“ protože my se přece nechceme zapírat. Sebezapírání se zdá jako přímý protiklad seberealizace, a my se chceme realizovat. My chceme žít své životy naplno. Seberealizace, rozvinutí svých možností, to je přece pochopitelná snaha každého člověka. A je Ježíšovo naučení tím spíše drsné ve své druhé části: „Nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ Ve slově kříž je nepochybně ukryto nějaké utrpení. Ježíš nesmírně trpěl, když nesl kříž. My se však chceme utrpení vyhnout. To je přece další pochopitelná snaha každého člověka: vyhnout se utrpení, trápení, bolesti. Kdo by si utrpení přál – snad jenom masochisti? – Ale Ježíš není masochista. On nemá z utrpení radost, on ho nevyhledává. On se mu prostě jenom nevyhýbá. On hledá Boží vůli a chce ji poslouchat. A když ji zná, tak se ji drží a chce ji uskutečňovat. I když pozná, jaká je cesta jeho života, že jeho naprostá poslušnost Boží vůle vede ve světě nevyhnutelně do utrpení, tak z této cesty neuhne. V jistotě Boží přítomnosti je jeho radost a síla. Neříká si: „Radostný a silný budu jen tehdy, když nebudu trpět.“ Poznává a přijímá Boží vůli pro svůj život, to je jeho cesta. Jediná dobrá cesta. Nejlepší cesta. – A takto to platí i pro nás, všem to Ježíše řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ Zapři sám sebe tady znamená: nemysli si, že ty sám víš, co je pro tvůj život nejlepší. Nemysli, že ty sám svým rozumem a svým srdcem rozpoznáš, jaký je smysl tvého života. Mnohdy musíš zapřít některé své silné touhy, protože tě odvádějí od toho, co má být, co máš dělat. Život je totiž jako řeka, která hledá svůj směr. Buď má proud svou sílu a teče svým korytem. Nebo je tu mnoho proudů bočních, které podemílají břehy a vylévají se do šíře, do krajiny. Řeka přestává být řekou, už ani nepoznáte směr jejího proudu a její voda hnije v mělčinách. Tak je také mnoho věcí v nás, které nás neustále snaží odvést ze směru, kterým máme jít. Různé touhy a různé strachy, obavy. Například ona touha poznat všechno je často zavádějící. A taky ta touha po sexuálním nasycení bývá devastující. A tím spíše naše strachy nás odvádějí z cest, které jsou nám souzeny. Nejvíce pak strach před utrpením a strach ze smrti paradoxně umrtvují život. „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde,“ řekne Ježíš, a my asi známe případy lidí, kteří by se chtěli vyhnout každému trápení a utrpení a bolesti, a v důsledku toho žijí život povrchní a prázdný.
A tady pak platí slovo: „Vezmi svůj kříž.“ „Nes každého dne svůj kříž a následuj mne,“ řekne Ježíš. A kříž tady znamená sebeodevzdání Bohu. Máme se odevzdat Bohu, jako se mu Ježíš odevzdal, že vším všudy, s celou svou životní cestou. Kříž tady neznamená, že bychom měli být v životě umučeni, pro svou víru, to asi nikoho z nás nepotká. Říkám to dnes pro naše poučení civilněji: kříž znamená sebeodevzdání Bohu. Znamená to prostě, že svůj život zde na světě chápu jako povolání a poslání. Jako odpovědnost. Kým jsem povolán? Komu se mám za svůj život odpovídat? Přemýšlejte, jak byste na tuto otázku odpověděli. Podle Bible jsem povolán a poslán Bohem. K tomu, co mám dělat, k tomu, jak mám mluvit, i k tomu, co mám vytrpět. Tu mě máš Bože, já ti důvěřuji, podobně jako ti důvěřoval i náš Pán a bratr Ježíš Kristus. A já věřím, že je pro mne nejlepší právě ta životní cesta, která je podle tvé vůle. Důvěřuji, že právě toto je nejplnější seberealizace mého života, když hledám tvou vůli a snažím se ji plnit. Dej mi sílu, abych neuhýbal před místy, kde je má cesta obtížnější nebo temnější.
Už jsem řekl, že nikdo z nás nebude pravděpodobně ukřižován. Kříž v Ježíšově slovu nemusíme brát doslovně. A přece je kříž i pro náš život názorným symbolem. Ukřižováním chtěli Římané popravovaného vystavit hanbě, když ho nechali viset a trpět vyzdviženého před očima lidí. Také nepřátelé Ježíšovi trvali na tom, aby byl právě tímto způsobem popraven, aby byl ukřižován a takto zahanben, aby všichni viděli, že je Ježíš proklet a opuštěn i Bohem. Neuvědomili si blázni, že ho tím vyzvedávají k Bohu blíže. - A taky my máme být takto křižováni. Tak, že se těžiště naší bytosti má pozvednout ze své obvyklé přízemnosti a má být vyzdviženo blíže k Bohu. Bohu přece patříme, ne světu.

Pane, dej nám poznání, kudy vede naše cesta,
dej nám sílu se jí držet
a dej nám víru, že je to cesta pro nás nejlepší.

Žádné komentáře: