Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Izákovy příběhy 10

Gn 26,15-25 Vykopali tedy jinou studni

15 Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem.
16 Abímelek řekl Izákovi: "Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my."
17 Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam.
18 Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec.
19 Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody.
20 Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: "Ta voda patří nám!" Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili.
21 Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení).
22 Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: "Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit."
23 Odtud vystoupil do Beer-šeby.
24 Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: "Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku."
25 Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam také svůj stan a jeho služebníci tam vyhloubili studni.


Přátelé v Kristu,
četli jsme dnes příběh o velké trpělivosti a ústupnosti. Oslovuje nás jeho zvěst? Dovedeme my někdy takto ustupovat? V důvěře, že to není prohra, ustoupit a nepřít se? V důvěře, že Bůh zůstává s námi?
V dnešním příběhu z života praotce Izáka jde o studny. Studny byly zdrojem vody, a voda byla v krajině, ve které se náš příběh odehrává, velmi důležitá. Bylo ji málo a závisel na ní život. Studně byly ovšem místa tajemná a pro člověka těžko pochopitelná: odkud se ta vlastně voda bere? Odněkud zespoda, z hloubi země. A jednou je ji více a jindy ubývá. Člověk tady snad mohl více než jinde zažívat, jak je jeho život závislý na něčem tajemném, co nemá pod svou kontrolou. Někdy kopali studnu, hledali vodu, a nic nenašli. Jindy vyschl pramen, na který byli zvyklí. Prostě tajemství. - Hledání hlubinných pramenů je pěkný obraz života z víry. Biblická víra se vždy ptá po nejhlubších zdrojích života. A nemyslí si, že je ovládáme, že si je můžeme zajistit. Víra abrahamovská ví o své odkázanosti na tajemné hlubinné prameny života. – Že se tady mluví o studnách, to mi připadá velmi silné a symbolické. Abraham kopal studny, a dostával se tak k hlubinným zdrojům života. To je zároveň obrazem toho, jak Abraham v hloubkách svého srdce očekává Boží požehnání jako zdroj svého života. Nežil jenom povrchně všedně, ze dne na den. Nežil jenom z vlastních sil, musel trpělivě čekat, kdy k němu Bůh promluví, kam ho povede. Nemohl si jeho přítomnost ani požehnání vynutit. Víra je čerpáním z hlubokých skrytých pramenů. A např. v Izajášovi čteme jedno krásné zaslíbení, které používá tento obraz (Iz 12,2n): Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.
V našem příběhu je však ještě jedna tajemná věc. Na začátku tady čteme o zasypávání studní. Studní už existujících a užitečných. Proč to ti lidé dělali? Proč se zbavovali toho bohatství, které mohli užívat? Čteme tady, že Pelištějci zasypali všechny studně, které vykopal praotec Abraham. - Abraham přišel kdysi dříve do této cizí, pohanské země, protože ho zde přivedl Hospodin. Přišel povolán Bohem, který byl jiný než místní božstva, božstva pramenů a míst, božstva plodnosti a síly. - Hospodin slíbil Abrahamovi, že s ním bude, kamkoliv půjde v poslušnosti jeho vůle. A že ho bude doprovázet svým požehnáním. K tomu požehnání patřilo taky to, že Abraham kopal studny na místech, kde pobýval, a že z nich měl dostatek vody pro svá stáda. Hospodin doprovázel Abrahama, kamkoliv šel, nebyl vázán na nějaké určité místo, a tak procházel Abraham touto zemí, jakoby mu patřila, byť mu ve skutečnosti patřilo tak nejvýš místo, kde zrovna pobýval, byl v té zemi a v jejich poměrech cizí. A přece se svým Bohem byl Abraham doma všude. – A pak Abraham zemřel, byl připojen ke svým otcům, jak to Starý zákon pěkně říká. A Pelištejci po jeho smrti jeho studny zasypali. Museli k tomu mít silný motiv, památka na Abrahama jim musela hodně vadit, a tak se snaží vyhladit ze země vše, co by připomínalo Abrahama a Hospodina. Potřebovali obnovit své obvyklé poměry. Jakákoliv připomínka Hospodina byla zneklidňující. To radši bez studní než si vzpomenout na rušivé řeči o živém Bohu. Po smrti Abrahama Pelištejcům stálo za to dát si práci a zasypat všechny jeho studně. Snažili se vymazat ze země každou památku na Abrahama a jeho požehnání.
Teď však přichází jeho syn Izák, a zasypané studny znovu vykopává, obnovuje, čistí. Tím se zřetelně hlásí k abrahamovské tradici, také tím, že studním dává stejná jména jako jeho otec. – Vůči němu však Pelištejci volí jinou taktiku. Oni se s Izákem, s Božím požehnaným, o tyto studny přou. Oni popírají, že by to byly studny z Božího požehnání. Popírají vazbu mezi Hospodinem a užitkem, který z těchto studní plyne. Nám ty studny patří, říkají pohané. My na ně máme nárok. Anebo: my si tu vodu zasloužíme, tím, že sloužíme našim bohům. Jakýpak tajemný Hospodin. To nám tady teče voda, protože my obětujeme u správných oltářů. Přinášíme oběti, a to je, jako bychom zacházeli s tou správnou pákou na čerpání vody. – Izák se tady dostal do sporu s pohany. A proti sobě tady stojí dva pohledy na svět. Je to rozpor, který je živý dodnes. Pohanský pohled na svět je asi takovýto: člověk si sám může zajistit vše, co potřebuje k životu. Je v lidských silách obstarat si vše, co potřebujeme: vodu, úrodu, životní sílu. Pohané neví o žádném přesahu, žádné transcedenci. Oni jistěže taky uctívají bohy, ale asi na ten způsob, jako obsluhujeme vodní čerpadlo. Ti starověcí pohané měli u studní oltáře svých bohů, a zde přinášeli oběti, aby ze studní teklo dost vody. Dávali, aby dostali. Byli přesvědčeni, že když budou své bohy uctívat správným způsobem, zajistí si tak, že bude vody dostatek. Tak si i dnes pohané myslí, že lidské možnosti jsou neomezené. Můžeme vše, co chceme. Když se budeme snažit, bude se nám dobře dařit. Když budeme znát ty správné mechanismy. Vše je záležitost techniky a lidského snažení, jen na nich záleží, a vše je dosažitelné. Tak uvažují pohané. Tehdy i dnes. – Izák naproti tomu ví, že je závislý na Hospodinu. Na tom nepoznatelném, jehož vůli hledá. Izák poznává, že jeho život je naplněn, když poslouchá Hospodina, a když nezapomíná, že vše dostává od něho. Víra znamená poznání, že jsem ve svém životě závislý na někom, kdo mě přesahuje, koho nikdy nebudeme ovládat. Nemohu jím manipulovat, to však, co mi dává, je plnější než to, co bych si mohl zajistit vlastními silami.
Běžně to ovšem není vidět, že by život z víry byl bohatší než život bez víry. Vždyť také v našem příběhu vypadá Izák naopak jako slaboch a chudák. Trochu jako hlupák. Pohané ho zatlačili na okraj. A on se nechal. Možná byli pohané pak už uspokojeni tím, že Izák sám ustupuje, že se nehádá, že nebojuje. Jaký to slabý Bůh asi za nim stojí?, říkali si asi. – A to, jak Izák ustupuje, mi připomnělo úděl Ježíšův z evangelia. Při jeho souzení a mučení ho o vše obrali, a nakonec vystrnadili z lidské společnosti až na popravčí kopec. A i tam doráželi: „Jsi-li syn Boží, sestup z kříže.“ Na jakého slabého Boha to ten Ježíš věřil, mysleli si? A Ježíš ustupuje, a ví jen to, že jediné ztratit nemůže: spolehnutí na Boha, víru v Boží péči a dobrotu. Jen to jediné mu zůstává, i kdyby byl kdekoliv, v jakékoli situaci. - A připomíná mi to ustupování Izákovo taky, jak jsme my dnes tlačeni až na okraj společnosti. Nemáme sílu, abychom ve většinově pohanské společnosti uhájili své místo. Nemáme ani argumenty, abychom je přesvědčili o své víře. - Ale v Bibli vždycky nějak platí slovo Hospodinovo: „Dost máš na mé milosti. Ve tvé slabosti se projeví má síla.“ Hledejme tu Boží sílu, čekejme na ni, modleme se o ni. Vždyť také pro nás platí ujištění, které slyšel Izák v dnešním příběhu nakonec: "Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou.” To je to pravé bohatství. To je pravé zabezpečení života.

Pane Bože, děkujeme za tvé ujištění, že ty jsi také s námi. Ať se na tebe dovedeme spolehnout, ať u tebe máme posilu, kdykoliv jsme lidmi tlačeni na okraj. Tak prosíme ve jménu Ježíše Krista.

Žádné komentáře: