Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

JEŽÍŠŮV HUMOR VII

Mk 7, 24-30 Ovšem, pane, jenže…
Ježíš vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; 25 hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; 26 ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. 27 On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům." 28 Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech." 29 Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." 30 Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

Spisovatel Lewis napsal knížku o způsobech, jak člověka pokouší a ničí ďábel. Ta knížka se jmenuje Rady zkušeného ďábla. Obsahuje smyšlené dopisy, které napsal jeden zkušený ďábel jednomu ďáblu učedníkovi. A jedna z těch rad je taková: můžeš člověka dostat například přes jeho pokoru. Pokud je pokorný, vnukni mu myšlenku, ať je na svou pokoru pyšný. A potom ať si zase obráceně všimne své pýchy, a ať se pokorně trápí nad tím, že pyšný byl. Ať se svou pýchu snaží překonat, a když se mu to povede, ať je zase pyšný na to, že se mu to povedlo. A tak dále. Takhle ho uvrtáš stále hlouběji do zoufalství. Ale nezkoušej to příliš dlouho, radí zkušený ďábel tomu méně zkušenému, mohl bys v tom člověku probudit smysl pro humor. Pak by se ti jenom vysmál a šel si lehnout.

Přátelé v Kristu,
také dnešní příběh z evangelia je o osvobodivé síle humoru. Ale možná mu takto nerozumíme, pokud jsme zvyklí číst evangelia jako knihy vážné a důstojné. Takže postupně: Nejdříve ta zpráva evangelia skutečně vážná je. Za Ježíšem přichází matka, která je v těžké situaci: její dcera má nečistého ducha. Je posedlá ďáblem. Dnes bychom řekli: je duševně nemocná. Nedočítáme se tady, jak se její nemoc projevovala. Možná cosi vykřikovala, možná byla zběsilá, možná naopak otupělá. Každopádně bylo jasné, že její nemoc je od zlého. A matka přichází za Ježíšem, aby ji pomohl. Naléhavě ho prosí. Přišla a padla mu k nohám. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.

A teď Ježíš reaguje zvláště. On žádost té ženy odmítá, příkře ji odmítá – protože je pohanka, Syrofeničanka. A Ježíš dokonce připomíná, že Izraelci nazývali pohany jako psy, mluvili o nich jako o pohanských psech. Izraelci jsou Boží děti, zatímco pohané jsou před Bohem níže, jako psi. Psi pod stolem, u kterého stolují Izraelci. Izraelci jsou Boží povolaní a vyvolení, pohané jako by jen psi u Božího stolu. A Ježíš té ženě říká, že on byl poslán především k Izraelcům. Aby sloužil jim. Aby jim přinesl pokrm Božího slova. Aby se s nimi radoval a tak jim ukazoval, jaké to bude jednou v Božím království. – To co Ježíš té ženě říká tedy zní jako příkré odmítnutí. Proč Ježíš mluví takto? Musím k tomu povědět pár slov: Ježíšova odpověď je především výrazem odpovědnosti za tehdejší izraelský lid. Chtěl obnovit nejdříve Izrael, aby Boží lid vcelku přijal ten Boží úkol, ke kterému si ho Hospodin už dávno vyvolil. Teprve pak se Izrael má stát služebníkem všem ostatním národům. V Ježíšově době stále žila naděje, že k takovému obnovenému Izraeli se budou sbíhat pohané, s touhou nechat se od něj poučit, a přidat se k jeho víře. Ježíš chtěl tedy nejdříve obnovit vlastní společenství, aby to pak mělo misijní sílu směrem k ostatním lidem. – A tento důraz je ostatně aktuální i dnes. Jen zdravé společenství dává křesťanům sílu, aby mohli pomáhat a svědčit ostatním lidem. Pokud křesťanské svědectví nebude mít svou oporu v živém a věrohodném společenství, nebude věrohodné ani toto svědectví.

Syrofenická žena přišla požádat Ježíše o pomoc, a on ji odpověděl bonmotem, vtipným rčením: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům." Přece nebudu psy krmit dříve než děti, pohanské psy dříve než Boží děti. - Tímto slovem ji Ježíš určitě nepomohl. A pokud se doteď cítila špatně, hrozí, že ji Ježíšův humor srazí ještě hlouběji. Že prý jsme jen psi, a že si musíme počkat, slyší ta žena. A co ona na to? – Zareaguje úžasně. Ona přijímá Ježíšovo slovo jako výzvu. Ne jako urážku, ale jako pobídku. A odpovídá mu na stejný způsob, jakým on mluvil k ní. Kontruje vtipně, jiným bonmotem. Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech." Ano, možná jsme my pohané před Bohem jako psi, ale i pro ty psy snad spadnou nějaké drobty aspoň pod stůl. Když děti nadrobí chléb na stole, mohou sníst psi drobty pod stolem. Ta pohanka očekává: i na nás snad dopadají drobty boží milosti, i když jsme o úroveň níže. – Řekl, jsme, že ta žena zareagovala úžasně. Pomysleme: ta žena byla skutečně ve vážné situaci, smutná z toho, co potkalo její dceru. Myslíme si, že v těžké situaci, například v situaci těžké nemoci, se má mluvit jenom vážně? Hodí se do ní jen smutek? Že se nehodí takovou situaci zlehčovat vtipem, humorem? Ale tady dnes vidíme, že právě toto ta žena udělala. Přišla pod tíhou vlastních starostí, a ona se přesto v tuto chvíli ve své mysli pozvedla, jako by ji Ježíš svým bonmotem nahrál, a ona odpovídá na stejný způsob. Její duch se vzmůže, a ona svým humorem situaci odlehčí. Kdyby chápala Ježíšovo slovo jako urážku, zůstala by sražená ještě do většího smutku. Ona ho však zužitkovala jako přihrávku na smeč.

A Ježíš její odpověď přijímá. Má smysl pro humor, a proto ho nejen sám dělá, ale také ho přijímá od druhých. "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." Pro toto slovo bude tvá dcera zachráněna. Tady byla prolomena nadvláda zlého ducha. Ježíš pochválil to, jak ta žena promluvila. Líbilo se mu její spolehnutí, že Bůh je přece Bohem všech lidí. Líbila se mu její pohotovost, její vtip.

Milí přátelé, jsou v našem životě někdy chvíle, kdy máme trápení nad hlavu. Jsou i takové, kdy je situace těžko zvládnutelná. Pomyslete, ta žena v dnešním evangeliu měla pomatené dítě, jak to pro ni muselo být těžké. Může se to stát i nám, že se dostaneme do stavu, který nám bude připadat beznadějný, bez východiska. Ale pokud křesťanovi připadá nějaká situace jako beznadějná, musí to být jistě přičiněním ďáblovým. Copak je to možné, aby věřící člověk ztrácel naději? Vždyť Bible má naději pro všechny situace, a v Ježíši Kristu ji máme i pro chvíle umírání a smrti. Pán Ježíš tu naději pro všechny ukázal ve svém zmrtvýchvstání. A od té chvíle je to pro křesťany tak, že nás mnoho věcí trápí, bolí, ale nemáme se dát ve svých starostech uvěznit. Ďábel nás chce spoutat v beznaději. Je však několik způsobů, jak to vězení rozrazit, a vyjít k radosti a k naději. Například modlitba, nebo zpěv nějaké křesťanské písně, nebo čtení útěšných oddílů z Bible. Dnes jsme viděli, že jedním takovým způsobem je humor, vtip. Ať nám ten Zlý nenamluví, že pro nás není pomoci, to je velká lež! Taková, že se jí sluší vysmát. – Zakončím dnešní kázání citátem z Martina Luthera: „Pokud ďábel neustoupí před citáty z Písma svatého, lze ho nejlépe zahnat výsměchem a pohrdáním, protože on posměch nesnáší.“

Dej námi prosím humor, Pane, a milost, abychom chápali vtip,
ať máme radost ze života a umíme druhé potěšit.

Žádné komentáře: