Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci

Mk 13,32 O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. 33 Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. 34 Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. 35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; 36 aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. 37 Co vám říkám, říkám všem: Bděte!"


Přátelé v Kristu,
jsme v adventním období, kdy říkáme, že čekáme druhý příchod Krista – vždyť on sám, náš Pán, to slíbil, že přijde, jako naplnění a završení lidských dějin. Přijde v moci a promění celý náš svět. My jako křesťané na jeho příchod čekáme. A většinou se s takovým čekáním spojují také velké otázky. Možná taky velké pochybnosti. Chtěli bychom například vědět, kdy Ježíš přijde. Kdy konečně? Jak to, že na něho církev čeká už tak dlouho, a on stále nepřichází? Anebo bychom chtěli vědět, jaké to bude, jednou, až Ježíš skutečně přijde? Jaké to bude v Božím království? A bude taky nějaké peklo? – ptáme se možná bázlivěji, ale přece.

Je v evangeliu nápadné, že na takové otázky nedává žádné určité odpovědi. Už Ježíše se jeho učedníci několikrát ptali, kdy ty poslední dny přijdou, a on jim sice odpovídá, a probudí v nich očekávání blízkého konce, ale nadto jim říká, že jim žádnou určitou odpověď dát nemůže, žádnou pomůcku k vypočítání konce světa – vždyť o onom dni nikdo neví, ani on sám, poví Ježíš o sobě, ani andělé v nebi, jenom Bůh Otec sám, a Bůh nechává toto rozhodnutí o konci světa ve své pravomoci. Věřme, že v moudré, spravedlivé a milostivé pravomoci. – A když bychom chtěli získat konkrétnější odpovědi na tu druhou velkou otázku, jaké to bude jednou, až bude náš svět souzen a proměněn, je to jen mylné zdání, že na to Ježíš odpovídá konkrétněji. Máme sice v evangeliu různá podobenství o Božím království, máme tam barvitá líčení, od těch nadějných, že Boží království bude jako velká hostina, až po ta temná, že zavržení půjdou tam, kde je pláč a skřípění zubů. Najdeme v Ježíšových slovech mnoho obrazů o Božím království, a přece musíme nakonec říci, že si Ježíš nechává odstup od toho, aby říkal: takhle a takhle to bude. Vždyť Ježíš i tady ví, že tyto věci přesahují všechny lidské představy. Že prozatím můžeme vidět jen jakoby v zrcadle, jen jakoby v hádance. Ježíš svobodně jako pomůcky svého učení používá různé představy, i navzájem odlišné, třeba tu, že soud probíhá v okamžiku jednotlivé lidské smrti, vzpomeňme například na podobenství o boháči a Lazarovi (L 16,19-31), a vedle této představy je v evangeliu použita taky odlišná, že Boží soud bude najednou pro všechny lidi, jak o tom čteme v podobenství o posledním soudu (Mt 25,31-46), kdy budeme všichni najednou shromážděni na velké pláni. Můžeme se komplikovaně snažit dávat ty obrazy dohromady a konstruovat jednotný obraz Božího království, ale jsem přesvědčen, že Ježíš si s tím hlavu nelámal, protože věděl, že je vše nakonec v moci Boží, a že Boží moc převyšuje každou lidskou fantazii, a hlavně Bohu důvěřoval, že jeho vůle je dobrá, ať už bude její konkrétní dovršení jakékoliv.

Ježíš nám na takové velké otázky konkrétní odpovědi nedává. A místo toho nás chce přivést k jiným věcem. Jsem přesvědčen, že nás chce odvést od neplodného fantazírovaní o takzvaně „velkých“ věcech, a že chce obrátit naší pozornost k věcem zdánlivě obyčejnějším, ale zato ve skutečnosti důležitějším. Každopádně naše dnešní podobenství je právě takové. Ježíš k nám v dnešním evangeliu mluví ve slovech obyčejných, mluví o našich všedních věcech lidských. A přece, jaká ve v tom ukrytá síla. - Ježíš říká, že je to s námi křesťany jako se služebníky pána, který opustil svůj dům. Ježíš vstoupil na nebesa, říkáme ve vyznání víry, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Dnešní podobenství poví, že prostě opustil svůj dům, svět, který mu patří, a že zanechal nás, abychom svět spravovali, jako služebníci v domě. Než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci.

Sotva se náš úkol tady na světě dá vyjádřit nějak civilněji. Každý z nás zde má svou odpovědnost. Každý z nás má na světě nějaký úkol. Přitom máme povolání rozdílná, jako ani služebníci v domě nedělají všichni to stejné, a je potřeba pro takovou správu domu dělat různé práce. Každý z nás má svůj vlastní úkol, který třeba může poznat jen on sám. A druzí mají zase jinou práci, odlišnou. Děláme chybu, když užitečnost druhých srovnáváme s tím, co máme za úkol my sami, a když zase naopak svou vlastní užitečnost poměřujeme tím, kolik toho zvládnou jiní. Lepší je uvědomit si, že každý z nás má svou vlastní odpovědnost. A každý ze služebníků je zodpovědný za svou práci. Za svou vlastní práci, to především. Taky ne za celkový stav světa, ale za svůj malý podíl práce, který dostal. - Myslí, že je to připomenutí velmi moderní a aktuální, že každý z nás má odpovědnost za svou práci. A že je to odpovědnost před Ježíšem Kristem. Budeme se mu zodpovídat, slyšíte to v tom slově, budeme mu odpovídat, když se nás jednou bude ptát, jak jsme žili svůj život. Zda jsme věrně a vytrvale dělali, co dělat máme. – Jestli se nepletu, je nebezpečí dnešní doby především v tom, že nám připadá, že jsme té naší odpovědnosti zbaveni. Podle televizních zpráv se zdá, že důležité věci světa se rozhodují jinde, kdesi na summitech a politických grémiích, v zasedacích síních představenstev. Jako by na obyčejných běžných jednotlivcích nezáleželo. Jiný příklad: své děti posíláme do škol, kde jsou vyučovány. A zapomínáme, že výchova je důležitější než vědomosti. V neděli je posíláme do Nedělní školy, a to ještě v lepších případech. A někdy zapomínáme, že výchova k víře musí mít svůj základ v rodině. A ještě jinými způsoby zapomínáme na svou podstatnou zodpovědnost, přemýšlejte sami kdy a kde. Naproti tomu nám Ježíš dnes připomíná, že máme každý svou vlastní zodpovědnost.

Jak se to vůbec může stát, že zapomínáme, že máme zde na světě svůj vlastní úkol? Jak to, že si někdy připadáme nedůležití, jako by nezáleželo na tom, co uděláme a co neuděláme? Zapomínáme na svou odpovědnost, protože se nám často stává, jako bychom ve svých životech spali. To je druhá věc, kterou bych chtěl z dnešního evangelia zdůraznit. Ježíš tady třikrát opakuje svou výzvu: Bděte. Vyzývá nás tolikrát k bdělosti, protože se nám běžně stává, že jsme nebdělí. Naše oči jsou často otevřeny jen zdánlivě. Může se stát, že naše uši ve skutečnosti neslyší, co slyšet mají, a naše srdce že jsou necitlivá. Chodíme světem jako mátožní, a přehlížíme důležité věci. Přehlížíme například, kolik obdarování jsme dostali. Přehlížíme příležitosti k dobrým činům, k dobrým slovům. Někdy jsme jako opilí, například zpití svými úspěchy. Zapomínáme na to, že máme zde na světě úkol, zapomínáme nebo jsme už na to zapomněli úplně. Žijeme neuvědoměle, ani se nehodí říci, že žijeme jako zvířata, protože i ta hovádka Boží vědí, co mají dělat, a svými životy Pána Boha chválí. Člověk je na tom často hůř než zvířata, když místo svého Božího povolání se nechává manipulovat různými jinými hlasy, nebo ho otupují různé strachy a obavy a lhostejnost. Do toho všeho Ježíš říká: Bděte. Aby vás Pán vašich životů nenalezl spící, až znenadání přijde.

Když jsem na začátku říkal, že nám evangelium nedává odpověď na velké otázky, myslel jsem to tak, že nám nedává odpovědi na otázky, které jsou velké jen zdánlivě. Jsou totiž větší a důležitější otázky. A jedna z nich, moderně řečeno, zní: jaký je smysl mého života? Dnešní evangelium nám na takovou otázku dává odpověď. Velkou odpověď, když to domyslíme. Ježíš řekne, že máme každý vlastní zodpovědnost. To je přece ohromná myšlenka. Je to myšlenka o smyslu našeho života, tady na zemi, a v čase, který je nám z Boží milosti dán. Domýšlejme ji prosím každý sám u sebe. Každému z nás dal Ježíš odpovědnost za vlastní práci.

Děkujeme ti, Pane Ježíši, že náš život zde na zemi má smysl,
že máme každý své vlastní povolání, povolání od tebe.
Probouzej nás, ať jsme si toho stále vědomi.

Žádné komentáře: