Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

"Umlkni a vyjdi z něho"

Mk 1,21 Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel Ježíš do synagógy a učil.
22 I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.
23 V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:
24 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."
25 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!"
26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.
27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."
28 A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.


Přátelé v Kristu,
Ježíš šel v sobotu do synagógy. Podobně jako my chodíme v neděli do kostela. Ježíš šel do synagógy a učil tam - protože synagóga je místem pro modlitby a písně a pro učení o Bohu. Tak se i my kazatelé každou neděli snažíme učit o Božích věcech. – Tady však přichází při vší podobnosti s našimi bohoslužbami první velká nepodobnost. Ježíšovi posluchači nad jeho učením žasli. To se běžnému kazateli skutečně nestává často. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc. Oni zakusili, že se jich Ježíšovo učení dotýká, že jsou jim naplněni, že je proměňuje. A to vůbec není běžný děj, takové mocné působení slova. A Ježíšovo posluchači to taky hned dovedli srovnat. Děje se tady něco, co se ani při bohoslužbách neděje pravidelně: Ježíš je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. Ti posluchači byli doposud zvyklí na své vlastní učitele, na zákoníky. A takoví zákoníci, nemyslete si, to byli lidé vážení. To srovnání nemá službu zákoníků nějak snižovat a zlehčovat. Často to byli lidé cele odevzdáni své službě, byli to lidé zbožní. Žalm první o nich s obdivem píše, že v Zákoně Hospodinově rozjímají ve dne v noci. A co může člověk udělat více, jak blíže se dostat k Bohu, než že vytrvale studujeme jeho slovo, že ho rozjímáme, ža nad ním přemýšlíme, že si ho přivlastňujeme, až se nám proměňuje v modlitbu směrem k Bohu? Až se nám proměňuje taky v naše vlastní svědectví a zvěstování, které můžeme sdělovat druhým lidem? A to mnozí zákoníci určitě dělali, jak nejlépe mohli. - A přece teď slyšíme, že ve srovnání s kázáním Ježíšovým to byla slova ne-mocná. Jen Ježíš učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. - A co my, křesťanští kazatelé? Jak my bychom vyšli z podobného srovnání? Nezbývá nám, než pouštět Ježíše ke slovu. Čím plněji, tím lépe. Připomínat jej, jeho slova a jeho jednání, v naději, že skrze slovo evangelia je i nám dnes podobně přítomen, jako tehdy v Kafarnaum.

Ježíš učí v synagóze, už slova jeho učení jsou mocná, ale ještě i jinak se jeho moc projeví. V té synagóze totiž byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. A s tímto nečistým duchem se dostane Ježíš do křížku. Ostatní lidé v synagóze byli zaujali Ježíšovým kázáním, ale ten člověk zvolal: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?“ Ježíši, proč jsi sem přišel? Všimněte si, ten nečistý duch mluví, jako by on tady byl doma, jako by on tady patřil, zatímco Ježíš jako by sem nepatřil. Duch nečistý tady mluví, jako by on sám byl ochráncem tohoto společenství, a jakoby Ježíš byl ohrožením tohoto společenství. Divná představa, k přemýšlení, že by i některé křesťanské shromáždění mohlo být spíše rejdištěm nečistých duchů, kteří by tady byli doma spíše než duch svatý. - A ten duch nečistý mluví dále: „Ježíši, přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží." Ten duch jakoby to Ježíši vyčítal, že on je svatý Boží. A předhazuje mu, že svatost Boží je pro lidi škodlivá, že je hrozí zahubit. – Tohle se ten nečistý duch nestydí vyslovit? Ne, nestydí, a myslím, že dokonce mohl počítat, že lidé s ním budou souhlasit. Protože takto se nám to často jeví. My víme o své vlastní nesvatosti. Víme, že je-li Bůh svatý, už dávno bychom si zasloužili trest. Víme, že před ním naprosto nemůžeme obstát. A tak je nám často lépe v našem hříchu. Hřích je nám příliš milý, zpíváme v jedné písni. Protože jsme se s ním už naučili žít a vycházet. Skamarádili jsme se s hříchem, zatímco všechny řeči o svatosti jsou nám krajně podezřelé. A kdyby k nám přišel Ježíš jako svatý Boží, co jiného by to v nás mohlo probudit, než strach a bázeň? Vždyť nejsme svatí, a zdá se, že pohled toho svatého nás obviňuje, usvědčuje, pálí.

A teď si všimněme, co na to Ježíš. Nedává se s duchem nečistým do diskuse. Neobhajuje se. Nevysvětluje lidem, proč bychom se měli duchů nečistých zbavovat. Ježíš mluví přímo k tomu duchu nečistému a přikazuje mu: "Umlkni a vyjdi z toho člověka!" Bez diskuse. S démony se nediskutuje. Oni jsou dost chytří a záludní, aby nás umluvili, aby nás přesvědčili, že chtějí naše dobro, a že se jich stejně nemůžeme zbavit. Duch nečistý dovede úplně převrátit pravdu. Úplně naruby. Udělat ze věcí zlých něco, co nás přitahuje, a naopak z věcí dobrých něco, do čeho se nám nechce, po čem netoužíme. Vždyť to i tady v dnešním příběhu vidíme: Ježíš chce zachránit posedlého člověka, ale duch nečistý to vykládá tak, že Ježíš přišel lidi zahubit. – A Ježíš mluví přímo k duchu nečistému: "Umlkni a vyjdi z toho člověka!" Ty, duchu nečistý, vyjdi, a toho člověka nech na pokoji. To znamená, že Ježíš odlišuje ducha nečistého a toho člověka. Démona vyhání, aby ten člověk byl zachráněn. Zlo odsuzuje, aby pro člověka měl naději. Je tomu totiž tak, že Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Chce ho od jeho hříchu vysvobodit. - A odtud můžeme vzít taky jedno důležité poučení pro nás. Máme kolem sebe asi i lidi vysloveně zlé, zdá se nám, jako by byli přímo zosobněným zlem. Ale Ježíš má i pro takové lidi naději. Mohou být od zlého zachráněni. Zlá není přirozenost člověka, vždyť jsme byli stvořeni jako dobří. A je to jistě naděje i pro nás samotné, když se podíváme sami na sebe. Hřích v našem srdci nám namlouvá, že tam patří, že to tak s člověkem prostě je, že je hříšný, a že s tím nejde nic dělat. Ano, je pravda, že v lidských silách takové vykořenění hříchu není. Ježíš však má moc od Boha, a proto říká: „Duchu nečistý, vyjdi z něho!"

A k tomu, co se děje v příběhu dále, můžeme jen opakovat Markovu zprávu: Nečistý duch tím člověkem zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Neumíme vysvětlit, co přesně se stalo, jak se to stalo. Vždyť ani očití svědkové tomu nerozuměli. Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je?“ – Důležité je, že se to stalo. Ježíš má moc i nad nečistými duchy. A věřím, že Ježíš může stejnou moc použít i dnes. Jen on může člověka opravdu vysvobodit.

Ježíši, je to dobře, že ti na nás záleží.
Ty sám prosíme jednej k našemu osvobození od hříchu.

Žádné komentáře: