Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Věřte evangeliu

Mk 1,14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.
15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."
16 Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
17 Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."
18 Ihned opustili sítě a šli za ním.
19 O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.
20 Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.


Přátelé v Kristu,
evangelium, vyprávění o Ježíšově životě, je velmi nezvyklé sepsání. Když ho čteme pečlivě, mělo by nás v něm mnoho věcí překvapit. Vždy znovu překvapit. Mnoho věcí zde řečených vybočuje z obvyklých poměrů světa. Naše vlastní životy a to, co je napsáno v evangeliu, jsou často věci velmi mimoběžné. A teď záleží na nás, jestli evangelium přizpůsobujeme tomu, co my obyčejně žijeme, jestli věci nezvyklé přetvoříme tak, že to ve výsledku vypadá, že my už podle evangelia vlastně dneska žijeme. Anebo, to je druhá možnost, jestli se my snažíme své životy přizpůsobit měřítku evangelia, jestli se snažíme z evangelia skutečně poučit, i z věcí obtížných a nepohodlných. Jen ta druhá možnost je správná.

A tak si všimněme v dnešním evangeliu tří nezvyklých věcí. Zaprvé, takhle to začíná: Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. – Je tu řečeno, že Ježíš přichází do Galileje poté, co byl uvězněn Jan Křtitel. Jan Křtitel byl vlastně Ježíšův předchůdce ve službě proroka. A Jan Křtitel se znelíbil Herodovi, tehdejšímu vládci, za to, co kázal, a tak byl zatčen a uvězněn, později popraven. Úřad proroka bývá někdy hodně nebezpečný. A teď do té situace přichází Ježíš, a velmi svobodně káže svou zvěst o království Božím. Nic se nebojí, na nic se neohlíží, přichází ve velké svobodě, vždyť přináší zvěst o království, které převyšuje naše lidské poměry. Jak tohle asi mohlo zlobit krále Heroda v jeho malém pozemském královstvíčku, že v něm Ježíš zvěstuje osvobodivou zvěst o království nebeském. A že říká: čiňte pokání, to znamená: zodpovídejte se vládci svých srdcí, samému Bohu. To ať je pro vás to pravé měřítko dobrého života. V důsledku to znamená: neohlížejte se tolik po pozemských vládcích, nedejte se zastrašit jimi. Boha samého poslouchejte především. A od Boha vám přináším evangelium, to znamená radostnou zvěst. Ne slovo výhrůžek a zastrašování, ale zvěst o Boží milosti. Vnímáme to, v jaké duchovní svobodě Ježíš žije, o jaké duchovní svobodě káže? Kéž bychom to uměli přijmout, pak bych se taky dovedli osvobodit z mnoha strachů tohoto světa.

A pak jde Ježíš za konkrétními lidmi. U Galilejského jezera potkává rybáře, jak vrhají síť do moře. To byla jejich živnost, to bylo doposud jejich povolání. Ale Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ježíš jím říká, že odteď budou lovit lidi. Že je budou vytahovat z hlubin hříchů. Že budou misionáři, ale misionáři natvrdo, misionáři, kteří vědí, že na jejich činnosti závisí záchrana nebo zmarnění života, spása nebo zahynutí druhých lidí. – Taky toto nezvyklé slovo si my, pohodlní posluchači, často přizpůsobujeme. O misii možná ještě trochu mluvíme, někde v nás zůstává vědomí, že bychom měli být svědky evangelia. A tak se o to třeba trochu snažíme, anebo nesnažíme, protože už zároveň víme, že je to obtížné a úspěchů je málo. Evangelium se na trhu různých nabídek, které jsou dnešnímu člověku nabízeny, poněkud ztrácí. A ztrácí se taky ta ostrost, že evangelium je otázkou života a smrti. Že jen spolehnutí na Boží moc je způsobem, jak můžeme své životy pověsit na pevný háček, a být vytaženi z toho, co hrozí naše životy zmařit. A že tu ve světě skutečně je mnoho pokušení, jak můžeme svůj život promarnit, a že k nim patří taky různé způsoby seberealizace a užívání si života. Snad víme, jak je hřích v našich srdcích hluboký, jak hrozí naše srdce zcela zaplavit a utopit. Nemůžeme to nebezpečí nijak zlehčovat. A druzí lidé to mají taky tak. Byli jsme sami Ježíšem už vytaženi, zachráněni? Stalo se to podstatným momentem v našem životě? Kéž bychom dovedli přijmout to povolání, že i nám je dána moc zachraňovat lidi.

První učedníci u Galilejského jezera to povolání přijali, Ježíšovo slovo je zmocnilo. A my tady, zatřetí, čteme, že ihned opustili sítě a šli za Ježíšem. A druhá dvojice učedníků opodál dokonce opustila i svého otce, který tam byl, a poslechli Ježíšův příkaz a šli za ním. Je to velmi nezvyklé. Tohle že je vzorné křesťanské jednání? - Od náboženství se čeká, že bude utužovat společnost. Je to jedna z funkcí tradičních náboženství, že jsou takovým tmelem, který zpevňuje vztahy mezi lidmi, že zdůvodňuje normy a hodnoty, které považuje společnost za důležité. Také Židé mají ve svém Desateru přikázání: „Cti otce svého a matku svou.“ Běžně toto přikázání znamená, že máme brát své rodiče vážně, že za ně máme taky odpovědnost, že je nemůžeme jen tak opustit a nechat být samotné. – A přece tady ti rybáři v dnešním příběhu se najednou zvednou a nechají ležet sítě a nechají v lodi taky svého otce. Chápeme, proč to udělali: Ježíš je povolal, a jeho slovo bylo mocné, a tak poslechli. Ale lidsky se ptáme: bylo to správné, co udělali? Není Ježíšova zvěst pro společnost nakonec škodlivá? – Nevím, jak to bylo s otcem Zebedeem dále. Nevíme, jaké vztahy měl se svými syny. V evangeliu už o tom žádné zmínky nemáme. Ale myslím si, že pro celou rodinu to bylo nakonec nějak k dobrému. Třeba až po nějaké době, třeba po letech. Vždyť je to Ježíš, kdo syny povolal, dobrý a laskavý Pán Ježíš. A vždyť to bylo evangelium, které si syny získalo, dobrá a laskavá zvěst. – A tak i tahle možnost musí zůstat pro osvobodivou sílu evangelia zachována: že ono někde naruší naše běžné vztahy, něco, co je pro nás důležité a na čem nám záleží. Víra v Ježíše nám někdy něco vezme, něčeho se musíme vzdát. Abychom od Ježíše dostali více: jeho blízkost a své povolání.

Tolik osvobodivých momentů je v dněním evangeliu. Ježíš svobodně káže a nestará se, jestli může, jestli je to vhodné. Uprostřed Herodova království hlásá království Boží. Stejnou svobodu dává i svým učedníkům, a ti budou svobodně kázat o závažnosti lidské situace bez Boha, a o Boží milosti, která vysvobozuje lidský život k radosti a k síle. Budou kázat a nestarat se, zda vhod či nevhod. – Musela to být pro ty učedníky silná chvíle, kdy slyšeli Ježíšovo: pojďte za mnou a kdy jasně věděli, co mají udělat, a mohli odložit všechny své vlastní plány a starosti a ohledy. A jsem si jist, že často chce Ježíš promluvit stejně i k nám, osvobodivě, a my pak můžeme žít Boží skutečností uprostřed skutečnosti tohoto světa. Můžeme žít s Boží posilou uprostřed světa, který se nám vnucuje, že je jediný skutečný a možný, a vnucuje nám i své strachy a omezení. S Ježíšem můžeme žít radostně, vědomi si vlastního povolání.

Vyznání vin:
Pane Ježíši Kriste, vyznáváme, že jsme ještě plně nedokázali zvednout se a jít za tebou. Vyznáváme, že máme z mnoha věcí v tomto světě strach, někdy se stydíme hlásat evangelium, někdy máme obavu opustit věci, i když jsou pro nás zátěží.
Věříme, Pane, že u tebe je svoboda, že s tebou se nemusíme ničeho bát.
Pane, jako ty nás přijímáš i s našimi slabostmi, chceme i my v tuto chvíli ulehčit druhým i sobě, když odpouštíme viny těm, kteří se na nás provinili.

Slovo milosti
Pozdravení pokoje

Žádné komentáře: