Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

"Můj Pán a můj Bůh."

J 20, 24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25 Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." 26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." 27 Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" 28 Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh." 29 Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."

Přátelé v Kristu,
seznamujeme se dnes s učedníkem Tomášem. Tohle je jeho příběh. Ano, to je ten Tomáš, kterého běžně nazýváme „nevěřícím Tomášem“. A říkáme podle něj druhým lidem: „Ty jsi ale nevěřící Tomáš,“ - když nevěří tomu, co jim říkáme. Ale pro učedníka Tomáše je přívlastek „nevěřící“ použit nepřesně, a až pomlouvačně. Vždyť nakonec se přece tento Tomáš propracuje k nejsilnějšímu vyznání Ježíše, jaké vůbec v Janově evangeliu nacházíme: "Můj Pán a můj Bůh." Tak jakýpak nevěřící Tomáš? – Mám rád, když je z evangelia možno vyčíst konkrétní povahy konkrétních lidí. A můžeme se něco více dovědět o tomto Tomášovi? Vlastně o něm máme jen jednu další zprávu. Čteme o něm v příběhu o vzkříšení Lazara, v příběhu, který o mnoho kapitol předchází našemu dnešnímu textu. Ježíš se chystal jít ke hrobu svého přítele Lazara, který zemřel před několika dny. Učedníci měli z takové cesty strach. Řekli mu: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?" Ježíš se přesto rozhodl, že půjde, a právě tady řekl Tomáš (J 11,16): „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!" Vidíme, že Tomáš je tady neohrožený, odvážný. Horuje pro to, z čeho mají ostatní učedníci strach. Nebojí se. – A stejně odvážný je Tomáš taky v našem dnešním evangeliu. Četli jsme dnes další ze zpráv o Ježíši vzkříšeném. Navazuje na zprávu, kterou jsme četli před týdnem, na velikonoční neděli, o tom, jak byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi. Možná jsme si mysleli, že takto vystrašeni byli všichni učedníci. Ale dnes se dovídáme, že Tomáš s nimi nebyl. On asi neměl strach, a chodil někde venku. Nevíme, jestli přímo vyhledával nebezpečí, jestli se držel někde v blízkosti Ježíše. Ale s učedníky, s těmi vystrašenými, nebyl. Byl venku. Byl na druhé straně dveří, které oni zabouchli, ze strachu, aby se schovali uvnitř. Tomáš drsňák, Tomáš dobrodruh. – A s touto jeho charakteristikou mi ladí i to, co Tomáš odpovídá ostatním, když mu oznamují, že Vzkříšený za nimi přišel. Oni říkají: "Viděli jsme Pána." A on jim odpovídá: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." – Zase se Petr vůči ním vymezuje. Oni jsou nadšeni z toho, že viděli Vzkříšeného, ale Tomášovi by to nestačilo, jak teď říká. Možná hledí na ostatní učedníky s despektem: „Co mi budou tihle vykládat, vystrašenci?“ To on by si musel vložit prst do ran po hřebech, a celou dlaň do rány v Ježíšově boku. Mu by nestačilo pouhé vidění, on touží to zkušenosti plnější, hmatatelnější, masitější. Znáte to, tenhle typ lidí? Já pár takových znám. Všechno si chtějí naplno zažít, všechno osahat. Všechno chtějí zažít naplno, hmatem, sluchem, třeba i s tím, že se jim zvedne žaludek, nebo že to bude nebezpečné. Lidé zážitkoví, živelní, kteří by nejraději všechno, co je vně, přímo otiskli do svého těla. Dobrodruzi.

A potom přichází Ježíš za svými učedníky znovu. Tentokrát je s nimi i Tomáš. Ježíš je všechny zdraví: „Pokoj vám.“ Pak se obrací přímo na Tomáše. A téměř doslova opakuje ta slova, která Tomáš říkal jako podmínku svého uvěření: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku.“ Ježíš bere Tomáše s jeho pochybností vážně. On respektuje, že je Tomáš takový osobitý, svérázný. Je vnímavý k jeho charakteru. A chce i jemu umožnit cestu k víře. Proto: Tomáši, sáhni si, pokud chceš a potřebuješ to. „Nepochybuj a věř!" – Ale Tomáš si nesáhl. A přesto uvěřil. On toužil po silné zkušenosti, a představoval si, jak taková silná zkušenost má vypadat, že musí být masitá. Nakonec silnou zkušenost skutečně zažil, ale jiného rázu. A tou byl přemožen. Zažil osobní setkání s Ježíšem. Setkání tváří v tvář. Už si nepotřeboval sahat do jeho ran. Už netrvá na splnění svého požadavky. Slyšel Ježíšův hlas a vnímal jeho lásku. Stačilo mu, když zažil, že Ježíš se obrací k němu osobně, že s ním mluví, že ho přijímá, že mu rozumí, že je citlivý k jeho potřebám. Tomáš je přemožen pohledem na Ježíšovi tvář. Tím, že slyší jeho hlas. Tím, že vnímá jeho péči. Shrnutě řečeno: Tomáš je přemožen Ježíšovou láskou. A proto říká své silné vyznání: "Můj Pán a můj Bůh." - Ježíš je můj Pán, říká Tomáš v první části svého vyznání: já jsem si až doposud předepisoval, jak má vypadat důkaz pro mou víru. Představoval jsem si, jaká zkušenost by mě přesvědčila. Ale teď přišel Ježíš a všechno je jinak. On mě ovládl a já vím, že je to tak dobře. On je můj Pán. – A on je můj Bůh, říká Tomáš v druhé části. Až rouhačská věta v ústech žida. A přesto ji Tomáš řekl. Protože jak jinak popsat, že tento Ježíš, s kterým se Tomáš opět potkává, ztělesňuje lásku vyšší než je láska lidská? Ježíš je láskou, která překonala i smrt. On, všemi učedníky opuštěn, jejich slabosti na sebe vzal, a jako Vzkříšený se k nim zase vrací. (Ježíš ve svém životním příběhu koncentruje to, co Izrael zažíval se svým Bohem v celých dějinách. Lásku, která se obětuje. Milost, která odpouští i těžký hřích. Ježíš zjevuje samotnou povahu Boží.)

Takže to bylo dneska o Tomášovi. Tomáš byl přemožen osobním setkáním s Ježíšem. Myslím, že my už takovou zkušenost jako Tomáš nemáme. Nevidíme Ježíšovu tvář, neslyšíme jeho hlas svýma ušima. O nás platí ono: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." My Ježíše nevidíme, ale slyšeli jsme svědectví učedníků, že viděli Vzkříšeného. A můžeme se s ním potkat v jeho slově. Mám vlastní, opakovanou a hlubokou zkušenost, že evangelium je dostatečné k poznání Ježíšovy povahy, k uvěření v jeho lásku. - „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." To už je příběh církve. Janovo evangelium bylo sepsáno až v několikáté generaci po vzkříšení. Tady už ta původní historie, která se stala za zavřenými dveřmi, bourá zdi a prolamuje se přes všechny hranice, a přerůstá svým významem všechny věky.

I s námi se může stát podobný zázrak jako v Tomášově případě. Leckdo z nás může být nedůvěřivý: Mám věřit v Ježíše? Dokud ho neuvidím, neuvěřím. Leckterý z nás může být kritický pozorovatel bídy církve: Neuvěřím tomu, co mi vy křesťané říkáte, že vy sami věříte ve vzkříšeného. Ale když sám Ježíš zvěstování své církve potvrdí, tím, že zjeví svou lásku, pak leckdo vyzná se vší opravdovostí, které je schopen: "Můj Pán a můj Bůh."

Pane Ježíši, tak moc se v dnešní době říká, že máme žít své životy naplno.
Chtěli bychom žít naplno s tebou, prosíme, pomoz nám.

Žádné komentáře: