Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Pokoj vám!

J 20,19 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21 Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého."

Přátelé v Kristu,
Ježíš přichází zpátky za svými učedníky. Vrací se k nim. Oni ho opustili před třemi dny. Připomeňme si: bylo to ve čtvrtek večer, pobývali spolu tehdy v getsemanské zahradě, při nočním odpočinku. Jejich pokoj však v tu chvíli narušilo řinčení zbraní, přišla tam horda, která měla za úkol zatknout Ježíše. Tady začal strach učedníků, oni Ježíše ve strachu opustili a utekli. Jak čteme v dnešním nedělním evangeliu, strach učedníků po celé tři dny stále trval, a spíše se stupňoval, nakolik měli učedníci zprávy o tom, co se s dále Ježíšem dělo. A teď jsou shromážděni za zavřenými dveřmi, protože tuší, že už jen přiznání k Ježíši by je mohlo stát život. Vystrašená hrstka, sdílející se ve svém strachu. – A Ježíš teď přichází za nimi. Oni mají ve svých hlavách temné představy, co by je mohlo potkat: Teď přichází Ježíš, kterého skutečně potkalo to, čeho se oni báli. On přichází dokonce z hrobu. On za ty tři dny prošel výslechem, mučením, popravou, ano i hrobem. A teď přichází za svými učedníky zpátky a postavil se uprostřed nich. Stal se zázrak. Zázrak vzkříšení. Těžko pochopitelný, nebo vlastně zcela nepochopitelný a nepopsatelný. Ježíš byl vzkříšen. Nikdy se nedobereme plně, co to znamená a co se vlastně stalo. Ale neméně překvapivé je to, co Ježíš svým učedníkům říká – a chce, aby to pochopili a přijali. Jeho první slova jsou „Pokoj vám“. - Nad těmi i my přemýšlejme a pokusme se je přijmout.

Pokoj vám. Ježíš tady mluví o pokoji. Je to myslím hodně nečekané. Možná by učedníci od Ježíše čekali jiné výzvy. Kdyby to bylo v nějakém akčním filmu, řekl by: „Tak, a teď jim to oplatíme. A jdeme na ně.“ A děj toho filmu by mohl být skvělý, protože Ježíš má přece zázračné schopnosti – například už víme, že dovede procházet zavřenými dveřmi. Kolik lstí na Židy a Římany by se dalo takto vymyslet, Ježíš by se objevoval a zase mizel, nechával by za sebou třeba nálože nebo mrtvoly. Mohl by to být veliký akční film – Ježíš má na sobě ještě stopy po hřebech, a v akčním filmu je to jasné předznamenání, že jeho pomsta nad nepřáteli bude ještě skvělejší. Hrdina byl potupen, ale o to větší bude úleva, když nakonec nade všemi zvítězí. – Akční filmy mohou být někdy velmi poučné. Ukazují nám, jaká jsou naše hluboká přání, jak si představujeme, že by to ve světě mělo být a chodit. Nespravedlnost má být jasně potrestána. A od kladného hrdiny očekáváme, že se jeho převaha jasně projeví. – Ostatně: vždyť to tak vidí i některé křesťanské skupiny. Říkají, že je Ježíš na jejich straně. A myslí si, že s ním mohou jít do boje, porazit všechny nepřátelé víry. Říkají, že je s nimi ten mocný, vzkříšený Ježíš. A proto si myslí, že jejich kampaň zde ve světě musí být velká a úspěšná. – Ale v evangeliu vzkříšený Ježíš říká učedníkům nejdříve jen ono: „Pokoj vám.“

Pokoj vám. Pokoj vám, jak tady jste. Upokojte nejprve svá srdce. A potom jsou učedníci vysláni do světa. Ale opět s tím, aby zvěstovali pokoj: Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." Se zvěstováním pokoje mají vyjít. A to by nemělo být složité. Vždyť to je zvěst, o kterou lidi opravdu stojí. To je evangelium, po kterém je poptávka. Lidé po pokoji touží, o tom jsem přesvědčen. Všichni lidé. To nejen my křesťané při četbě pašijí si připomínáme nespravedlnosti a bolesti světa. Rány na svém těle, rány na svém srdci nese taky tolik jiných lidí. A touží po pokoji, po míru, po klidu, po spočinutí. - Když však lidé touží po pokoji po způsobu lidském, snaží se myšlenky na bolest a utrpení vytěsnit. Snaží se na věci, které je trápí, prostě nemyslet. Bolest se dá otupit a myšlenky na vlastní smrtelnost se dají zahnat. To pak jsme my lidé jako ti učedníci, shromáždění za zavřenými dveřmi. Ať všechen nepokoj zůstane venku, ať se nás dotkne co nejméně. – A tady přichází Ježíš, který zvěstuje pokoj Boží. Přichází ten, kdo sám má nejvyšší zkušenost s utrpením a nespravedlností – a zvěstuje pokoj Boží.

Milí přátelé, evangelium není složité. Prostě mluví o pokoji. Ano, jde o to, abychom my lidé mohli mít pokoj ve svém srdci. Abychom se dovedli zbavit našich strachů, které nás jinak ovládají. Které nás nutí, abychom utíkali za dveře svých domovů, nebo dokonce, abychom se uzavírali sami do sebe. Nebo abychom dokonce utíkali sami před sebou: v alkoholu, v přmíře práce a podobně. Abychom vytěsňovali věci, které by nás trápily. Evangelium je o pokoji, a Ježíš o velikonoční neděli přichází, aby nejdříve zvěstoval právě pokoj: Pokoj vám. – Jaký je to pokoj? Už jsme si řekli, že je protikladem ustrašenosti. Nebojte se. Pokoj vám. Co dále o tom pokoji můžeme říci? Je důležité vědět, že takový pokoj si nemůžeme zajistit my sami. Třeba nějakým cvičením. Ježíš říká učedníkům: "Přijměte Ducha svatého.", a to je biblický způsob, jak vyjádřit, že ten pokoj pochází odjinud, ne z našeho nitra. Ten pravý pokoj je něco, co je nám darováno. Lidské srdce samo si dovede pracně vytvořit právě jen ten pokoj, že znepokojivé myšlenky vytěsní. Uteče, zavře se. (Nebo podobně buddhistické pojetí – existenci utrpení zpochybní: prý je to jen iluze, zdání.) Naproti tomu ten pokoj, který přichází od Boha, ten nám umožňuje, abychom vzali existenci zla vážně, ale ještě nad to abychom věřili na dobrotu Boží. – A jak na ni můžeme věřit, když zla a bolesti a nespravedlnosti je ve světě tolik? Jak můžeme věřit na dobrotu Boží? Mám na to jedinou odpověď - velikonoční příběh. Tady Ježíš přichází a říká: "Pokoj vám. " Ježíš, ten, který byl všemi opuštěn, ten, který zakusil mučení a prošel smrtí, ten říká: „Pokoj vám.“

Žádné komentáře: