Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Tu (Ježíš) uviděl

L 5,1-3 Jednou se na Ježíše lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; 2 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. 3 Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

Přátelé v Kristu,
začíná to takto: lidé se tlačili na Ježíše, aby slyšeli slovo Boží. Měli ohromný zájem, aby Boží slovo slyšeli, aby slyšeli Ježíšovo kázání, zvěstování. Aby z Božího slova slyšeli potěšování a napomenutí, poučení. Protože Boží slovo dovede takto nadchnout a naplnit, Boží slovo bývá takto nádherné, silné, vydatné. Připomeňme si my sami, kdy se nám Boží slovo stalo takto živé a přitažlivé, kdy jsme při poslouchání každé slovo hltali, kdy nás sytilo a stavělo na nohy a proměňovalo. – Anebo jsme jako ten Petr na břehu jezera Genezaretského. Petr je v tuto chvíli poblíž Ježíše, vidí ho, a pravděpodobně i slyší. Petr vidí, že si Ježíš svým slovem dovede získat mnohé. A přece Petr sám zůstává jakoby nezasažen. On má svou práci. Je rybář, stojí u své lodi a vypírá sítě. Na to se musí soustředit. Zdá se mu, že jej se Ježíšovo slovo netýká. Jsme my jako ten Petr? O Ježíši víme, ale jeho slova považujeme jako ne do našeho života? Uznáváme je jako slova možná vznešená a pro někoho přitažlivá, ale pro sebe za nepotřebná a nepraktická? – Dva muži stojí v našem příběhu blízko sebe, na stejném na břehu, ale jejich světy jako by byly velmi vzdálené. Ježíš učí, zatímco Petr pracuje.

A teď Ježíše napadne, že by se mu lépe kázalo, kdyby se lidi netlačili až na něj. A napadne ho, že nejsnadněji by to šlo udělat tak, že na loďce odplave kousek od břehu - když už tu ty loďky vidí. A požádá jednoho z rybářů, aby s ním svou lodí odrazil kousek od břehu. V tu chvíli Ježíš toho rybáře ještě nezná. Zdá se, že to byl Ježíšův náhlý nápad. Taky Ježíšovi zpočátku ani nejde o Petra, důležitá je pro něj především jeho loďka. Obyčejná rybářská loď, pravděpodobně ještě páchne rybami. K tomu, co chce Ježíš, však dostačí. Loďka jako kazatelna. Vypadá to tady, že slovo Boží může být zvěstováno odkudkoliv. Že nezáleží na vznešenosti místa. – A je tady zajímavé, jak Petr Ježíšovu prosbu hned poslechl. Také vůči němu se Ježíšovo slovo hned ukázalo jako mocné, získalo si ho. I když si Petr v tuto chvíli možná ještě říká, že by bylo prostě neslušné prosbu odmítnout. Nebo mu to jednoduše připadá jako zajímavý nápad, pomáhat tomuhle potulnému kazateli. A proč by to neudělal, když už má po vlastní práci a má tedy čas? Ať tak či tak, jejich světy se začínají prolínat. A Ježíš sedí v jeho lodi a učí z ní zástupy. A Petr sedí s ním na stejné lodi. A poslouchá či neposlouchá? To ještě nevíme. Ostatně poslouchat a poslouchat mohou být dvě různé věci. Někdy slyší a jakoby neslyšel. To podstatné přeslechne. Nepochopí, že je to slovo taky pro něj, že se ho taky týká.

Tak takhle podle Markova evangelia začíná Petrův příběh s Ježíšem. Ten příběh byl sepsán v církvi, která Ježíše rozpoznala jako Syna Božího. A Petr byl v té době sepsání už uznáván jako první z apoštolů, jako největší autorita pozemská. – Co o tomto Petrovi říká dnešní příběh? Že začátek jeho víry nebyl nijak vzorový. Že už tu byly zástupy lidí před ním, které Ježíšovi naslouchaly. Že Petr Ježíšovu učení nepropadl hned, že jím nebyl přitahován. Že si zpočátku dokonce myslel, že jej se netýká. - A Petr vidí, že jeho setkání s Ježíšem byla vlastně náhoda. Souběh okolností. To ten dav, že se na Ježíše tlačil. A že ti rybáři byli se svými loďkami zrovna poblíž. A že Ježíše napadl ta zvláštní myšlenka udělat si kazatelnu z loďky, a zrovna z Petrovy loďky, bylo jich tam totiž více. A že Petr neodmítl, ale s jeho nápadem souhlasil. Proto se jejich světy protnuly. Proto mohl Petr poznat, jak se Ježíšovo slovo, Boží slovo týká i jej. - To všechno byla jakási svatá náhoda. A já hodně věřím v takové náhody, kdy se lidé setkávají a zcela nečekaně se navzájem obohacují. Kdy se jakoby náhodou potkají lidé velmi odlišní, kteří zdánlivě nemají nic společného, potkají se tváří v tvář, a jejich světy se protnou, a oni nestačí žasnout, jak důležité setkání to pro ně je. – A řekl bych, že Ježíš byl mistrem takových setkání. Kolikrát čteme, že jde jen tak cestou, a najednou, hle: přistoupila k němu jedna kananejská žena. Jde jindy, a hle: dva slepí tam seděli u cesty. Jindy učí, a hle: přinesli k němu ochrnutého. To všechno jsou případy, kdy ta setkání byla neplánovaná, zdá se že nahodilá. To že se Ježíš zrovna vyskytoval na tom místě, kde ti lidé. A Ježíš jim pomáhá, a ti lidé jsou zachráněni. Jakoby náhodou. – Možná i my můžeme někomu takto pomoci. S někým, s kým se potkáme, kdo nám přijde do cesty nebo my jemu. Třeba nám bude nejdříve připadat, že si navzájem nemáme co říci, že jsou naše světy odlišné. Ale třeba jsme to v tu chvíli zrovna my, kdo mu má něco důležitého povědět. Jako by to tak mělo být, že jsme zrovna my v tu chvíli na tom místě s tím člověkem.Vzpomeňme si v takové situaci, že existuje i něco jako „svatá náhoda“.

A dnes se tedy setkal Ježíš s Petrem. Celé se to zdá jako setkání nahodilé. Je to tak? Byla to jen náhoda? Anebo tomu mohl Petr i trochu napomoci, že se stalo tohle setkání, které změnilo jeho život? Petr reagoval správně, když byl osloven. To byl ten rozhodující okamžik. Ježíši svou loďku nabídl. – A tak taky my musíme Ježíši svou loďku, svůj svět vůbec nabídnout. Možná i nám někdy připadá, že evangelium a náš život, že to jsou dva rozdílné světy. Možná jsme i my někdy takoví, že Ježíšovo slovo slyšíme, jsme s ním na stejném břehu, ale vzdáleni, zabraní do vlastních starostí, v domnění, že se nás jeho slovo netýká. – Ježíš říká, že se evangelium týká všech, a všem může pomoci a být k záchraně. Aby se sešlo s naším životem, musíme my sami být otevřeni. A v pravou chvíli svou loďku, svůj život nabídnout. Na takové otevřenosti záleží. Čti Bibli, a čti ji s otevřeností, že k tobě může promluvit, že je v ní slovo pro tebe. Pak se mohou světy protnout. Modli se, ale modli se s důvěrou, že modlitba je přece rozhovor, nejen tvůj monolog, a že Bůh chce k tobě mluvit. A pokud přicházíš na bohoslužby, tak to dělej s otevřeností, že i pro tebe je služba Bohu to nejlepší, co můžeš udělat. A hledej zde inspiraci, v čem spočívá tvá služba všedního dne.

Pane Ježíši Kriste, vyznáváme, že je nám někdy nebo často tvé slovo cizí, že ho posloucháme a přitom jsme neposlušni. Že neumíme nebo nechceme jednat podle tvých příkazů. Vyznáváme svou lítost nad svými hříchy.
Věříme však, že se s námi chceš setkat, a že tvé slovo je slovo záchrany.
Jako my prosíme o odpuštění pro sebe, odpouštíme zároveň těm, kdo se provinili proti nám.

Toto praví Hospodin:
Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,
odpouští všem, kteří činí pokání a obrací se k němu. Amen

Žádné komentáře: