Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Narození Ježíšovo se událo takto

Mt 1,18-21 Narození Ježíšovo se událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

Přátelé v Kristu,
takto se tedy podle evangelia událo Ježíšovo narození. Čteme tu zprávu, a měla by nás šokovat. Ale už nás asi ani nepřekvapí. Protože ji známe. Protože ji čteme jako zbožný text, o Božím konání, text hodný úcty. Navíc ho teď čteme v poklidném Štědrém večeru. Ke kterému jsme si přece přáli: „Pokojné svátky“. - A zatím je ten děj naprosto skandální. Píše o okolnostech, kde nic není, jak by se slušelo, jak by se očekávalo. Nezlobte se na mě, že tu mluvím o provokaci. Já jsem si to nevymyslel. Já se jenom snažím číst evangelium poctivě.

Začíná to takto: Maria byla zasnoubena Josefovi. Chudá izraelská dívka se zasnoubila obyčejným tesařem. Jen ten začátek je jakoby obyčejný. A pak se to hned zkomplikuje. Dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Tak co si o tom máme myslet? Marie je těhotná. Dříve, než se s Josefem seznámila intimně. A její snoubenec Josef může pozorovat, jak ji začíná růst bříško. Co si o tom myslet? Počala z Ducha svatého. Pane Bože, co je tohle za vysvětlení? Copak tohle může říct Marie Josefovi? „Víš, počala jsem z Ducha svatého.“ A copak by ji to mohl Josef uvěřit, když to ani pochopit nelze? Máme tohle vysvětlení dokonce ve vyznání víry: „byl počat z Ducha svatého“, ale možná jste spolu se mnou rádi, že nás nikdo nezkouší, jak tomu rozumíme. – Maria počala z Ducha svatého. A tak Duch svatý celou situaci pěkně zkomplikoval. Duch svatý jako provokatér. Takhle stigmatizoval nevinnou dívku. To si nemohl vybrat někoho jiného? A nešlo to celé vůbec udělat jinak?

Stalo se to prostě takto, a Josef se teď musí rozhodnout, co dál. Jak má dál žít s těhotnou Marií? Jak se správně vůči ní zachovat? Jsou chvíle, když náboženská výchova nepomůže. A jsou dokonce chvíle, kdy taková výchova může být na překážku. Josef byl zbožný Žid. Pravděpodobně chodíval do židovské školy, a tam se učil příkazům Zákona. Jeden z těch mnoha příkazů byl taky o tom, co má muž dělat, když zjistí, že jeho žena otěhotněla, ale ne s ním. Josef by ji měl udat náboženským soudům, jako ženu cizoložnou. Měl by veřejně vyhlásit její nevěru. Aby tím zároveň proklamoval, že ví o důležitosti věrnosti. Měl by se oddělit od nevěrnice. - Naštěstí Josef svou snoubenku Marii opravdu miloval. Naštěstí se rozhodne pro nepoctivost. Nechtěl Marii vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Josef poruší přikázání zákona, a dá přednost milosrdenství. – Je to ostatně divná situace, pokud to někdy vypadá, že láska a zbožnost jsou v konfliktu. Kde zbožnost vede člověka k tomu, aby byl necitlivý a krutý. Josef byl muž spravedlivý, to je tu napsáno jako jeho ocenění. Spravedlnost znamená, že se snažím o správné vztahy, k Bohu a taky k lidem. Josef tady nebyl v lehké situaci. Náboženské předpisy mu nařizovaly Marii udat. Jeho láska k Marii ho ovšem vedla k tomu, jednat jinak, nějak jinak. Jak tady má jednat spravedlivě? Josef si tu své dilema řeší sám, před svým svědomím. Tváří v tvář Marii. A Josef se podle svého nejlepšího svědomí snaží napravit ten skandál Ducha svatého, který mu chodil za jeho snoubenkou. Josef se snaží jednat spravedlivě podle svého rozumu, nakolik to dovede: Nechtěl Marii vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

Tím to však nekončí. Bůh do případu zasahuje znovu. A znovu tím, že narušuje lidské plány, rádoby dobré lidské plány. Josef slyší ve snu: „Neboj se“, a znamená to „neboj se jednat ještě jinak“. Ale copak málo odvahy prokázal Josef doposud? Chtěl se vzepřít náboženským předpisům, chtěl ušetřit Marii hanby. On už se prokázal jako „nebojsa“. Teď však slyší, že má udělat ještě více. Tu ženu, o které si mohl každý myslet, že je to žena cizoložná, vždyť otěhotněla před svatbou, tu ženu si měl nechat u sebe, teď už jako svou manželku. Promiňte, zní to jako příkaz, aby se oženil s cizoložnicí nebo s prostitutkou. A k tomu slyší: Josefe, neboj se. Neboj se poslechnout, když já to žádám. – Absurdní. A přece takové je biblické myšlení. A to, co dneska čteme jako požadavek Boží na Josefa, to nacházíme v Bibli ještě na jednom důležitém místě. Ve Starém zákoně Bůh sám o sobě říká, že se oženil s nevěstkou. Jeho lid Izrael je mu totiž stále nevěrný. A to pak čteme ve Bibli texty, které by snad neměl číst nikdo pod 18 let. Jeruzalém se svými obyvateli je přirovnáván k nevěstce a slyší (Ez 16,15): „Zahrnovala jsi svým smilstvím každého, kdo šel kolem, ať to byl kdo byl.“ A přece i ta nevěstka je stále Bohem milovaná, a slyší, že Bůh přikryje její nahotu a ze své strany ji věrnost zachová. Absurdní, překvapivé. A přesto je Boží láska taková. Je výzvou: přestaň se svým smilněním, já jsem si tě zamiloval. - Nejprve Bůh takto jedná se svým lidem. A až pak chce, abychom takto jednali i my mezi sebou. Dneska to chce po Josefovi. „Josefe, neboj se dále svou ženu milovat. Měl bys velké právo ji s čistým svědomím propustit. Pro její nevěru ji propustit. A ještě by sis mohl připadat spravedlivý. Boží vůle však je, abys ji dále miloval a nechal sis ji u sebe.“ Rozumíme, co se tady chce říci? Co si z toho máme vzít i my? Jaká je zvěst dnešního oddílu? „Miluj“. „Miluj věrně, miluj bezpodmínečně.“

Takto se událo Ježíšovo narození. Takto se rodí ten, kdo vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. To vysvobození se často děje jako trhavina. Jak to vidíme u Josefa? Boží vysvobození nás vytrhává z našich zvyků, z toho, jak se věci dělají běžně, někdy nás vytrhává i z náboženských předpisů. Vytrhává nás někdy i z našich snah jednat správně podle svého, vytrhává nás z našich představ o spravedlnosti. Ani ta nejlepší lidská vůle nestačí, aby pojala dobrou vůli Boží. A o Vánocích Bůh jedná skutečně velmi svobodně. Rozvrací všechny předpisy, zvyky, očekávání, dokonce i morálku. Nad tím se však ještě nepohoršujme. Všechno převyšujícím skandálem přece je, že svému nevěrnému lidu zasílá Spasitele jako pečeť své lásky. – A tak ještě jednou. K jakému poučení nás to dovádí dnešní text? Klasicky vyjádřeno k dvojpřikázání lásky: Miluj Hospodina, Boha svého. Miluj bližního svého. Jak řekl Ježíš, v tomto jsou shrnuta všechna ostatní přikázání. Dvojpřikázání lásky známe. Ale nepřehledněme, co je v něm dnešním evangeliem zdůrazněno: Miluj, i když ti tvůj rozum nebo dokonce náboženské předpisy poskytují omluvu pro nelásku. Miluj, a neboj se.

Děkujeme ti, Ježíši, za všechny situace,
kdy nás vysvobozuješ z naší nelásky.

Žádné komentáře: