Vyšlo nařízení od císaře Augusta

L 2,1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.

Iz 7,14n Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré
Iz 9,5n Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

Přátelé v Kristu,
na začátku bohoslužeb jsme slyšeli čtení ze Starého zákona, předpověď narození Mesiáše, jak ji sepsal prorok Izajáš: Hle, dívka počne a porodí syna, atd. Ve Starém zákoně najdeme takových předpovědí mnoho, mnoho nadějí spojovaných s narozením božského dítěte. Co je však zajímavé, v prvním století před Kristem vznikla taky jedna podobná mimobiblická předpověď. Pochází od pohanského autora, přitom se na Ježíšovo narození hodí snad ještě více než ty biblické. Pár slov z ní přečtu:
Přišel poslední věk, již se zas vrací Panna.
Bohové, chraňte jen chlapce, jenž přijíti má: jím skončí železné plémě.
A ty nastup na dráhu slávy, tak vznešenou, čas se už blíží, drahé ty božské dítě!
Usmáním začni už, chlapečku malý, svou poznávat matku – začni už, chlapečku malý!

Je to zajímavá předpověď, a někteří z ní vyvozují, že Mesiáš byl očekáván i pohany, a že také jejich nejlepší básníci měli předtuchy o Ježíšově narození. V tomto konkrétním případě tomu však bylo určitě jinak. Konečně prozradím, že oním pohanským autorem je Vergilius, a oním božským dítětem, které očekává, není Ježíš, nýbrž císař Augustus. Ano, onen Augustus, o kterém čteme v úvodním verši vánočního evangelia podle Lukáše: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta. Císař Augustus vládl v době, v které se Ježíš narodil. A jeho dvorní básník Vergilius si k jeho oslavě vybásní jeho božské zrození a jeho božské poslání. Vybásní, a přece, lidskýma očima viděno, nebyl Vergilius zase tak daleko od pravdy. Vždyť císař Augustus toho za svého života dosáhl skutečně hodně. Zdárně rozšiřoval svou říši, byl jedním z neúspěšnějších římských císařů a také byl znám jako strůjce pokoje. Jeho nástupem na trůn začíná v římské říši dlouhá etapa prosperity a míru. Svými současníky byl Augustus nazýván jako božský. Do jeho vládnutí byly vkládány velké naděje, ano, až nadlidská očekávání. Vergilius některé z nich formuluje takto:
Takto ten skvostný věk nám za tvého vládnutí vzejde.
Stopy-li zločinů jsou doposud, vedením svým je
shladíš a stálých hrůz tak zbavíš veškery země.
Chlapec jak bůh už povede život, všechen pak usmíří svět.

Vlastně bychom teď mohli připustit, že jako vládce a mírotvorce byl Augustus úspěšnější než Ježíš. Jeho císařské úspěchy byly zřetelné, jeho panování přímo ovlivňovalo životy mnoha lidí. A nemáme my zvláště v naší dnešní době pochybnosti o tom, jestli bylo na druhé straně křesťanství ve svém dějinném působení úspěšné? Jestli vedlo lidi k dobru, k míru? Pochybnosti o tom, jestli je dnes Ježíšovo panování někde zřetelné? Daří se těm, kdo jako svého Pána vyznávají Ježíše, také světu nějak pomoci, obohatit jej a vylepšit? Dovedeme být my, Ježíšovi následovníci, v jeho jménu tvůrci pokoje?

Augustus a Ježíš. O obou je předpovězeno, že budou vládnout světu, o obou, že budou tvůrci pokoje a spravedlnosti. Když připustíme, že Augustus byl ve svém působení dobra možná úspěšnější než Ježíš, co z toho pak vyplývá? Když navíc podle Bible i vládcové jsou zřízeni Bohem, zřízení Boží (R 13,2)? Kdo tady pak má být uctíván jako Mesiáš, Zachránce lidí? Jak to, a to platí pro celé dějiny, že nejeden mocný vládce dovedl proměnit svět více než Ježíš? A když je to vládce moudrý, že třeba i nastolí spravedlnost viditelněji, než se to podařilo Ježíši?

Jistě je to proto, že takový světský vládce má velkou faktickou moc nad lidmi. Dovede je přinutit, může přikázat, co mají dělat. Proto také Augustus například mohl vydat nařízení, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. A brzy bylo mnoho lidí v pohybu, a všichni se pak museli jít zapsat, každý do svého města, a Josef s těhotnou Marií museli jít do Betléma, a císař pak měl lepší přehled o zemích, kterým vládl, a mohl lépe kontrolovat placení daní, a mohl pak za ty peníze velkoryseji platit armádu, ale třeba i budovat silnice, stavět chrámy a i jinak zlepšovat život svých podřízených.

Zatímco Ježíš je vládce jiný. Chce lidské životy a lidská srdce proměnit zevnitř. Nechce nás vést svými nařízeními jako osly, tahat nás oprátkou svého slova. Spíše si přeje, abychom jeho pravdu poznali jako pravdu svého srdce, a abychom pak pro ni vzplanuli. Ježíš nám vládne jinak než pozemští vládcové. On sám se své božské moci zříká a převrací ji v pravý opak, Ježíš řekne (Mt 20,28): „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil.“ A pokud my někdy toužíme, aby už konečně někdo přišel, kdo udělá ve světě pořádek, měli bychom s děláním pořádku začínat sami u sebe. Otevřeme svá srdce a naslouchejme té zvěsti, která není ze světa, ale z nebe. Vánoční zvěst má nastolit v našem srdci pravý pokoj (L 2,11-14). Anděl řekl: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ - A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Vyznání vin:
Pane Ježíši Kriste,
vyznáváme, že andělskou zvěst o pokoji nedovedeme dobře přijmout, a že pak smýšlíme, mluvíme a jednáme nepokojně.
Věříme však, že vánoční evangelium v nás může růst, a vést nás k pravému pokoji.
Chceme k rozšiřování pokoje přispět tím, že v tuto chvíli odpouštíme lidem, kteří se proti nám provinili.

Slovo milosti:
Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost. Dnes se vám narodil Spasitel.