Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Jazyk je oheň

Jk 3,5b-6 Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
Mt 4,8-11; Iz 6,5-9

Přátelé v Kristu,
apoštol Jakub musel mít velmi drsnou zkušenost s lidskými řečmi, s lidským mluvením. Proto řekne, že jazyk může zničit celý náš život. - Ale začnu dnes evangelijním příběhem. Ježíš je pokoušen na poušti ďáblem. A ďábel mu dává svoje nabídky, a tvrdí, že když ho Ježíš poslechne, že to pro něj bude výhodné. To poslední ze tří pokušení je pokušení moci. Ďábel ho vzal na vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. A řekl: „Všechno toto může být tvé, všechno toto ti dám. Jen jediné chci po tobě. Abys přece mnou padl a poklonil se mi. Jen toto mi stačí: když vyznáš, že já jsem pánem celého světa.“ Pár slůvek a poklona by stačily, tak zněla ta ďáblova nabídka. Jen uznání, že je to on, ďábel, kdo vládne světu. A Ježíšův život by pak podle té nabídky byl úplně jiný. Nemusel by trpět, nemusel by být poslušný Bohu, mohl vládnout. Tak to aspoň ďábel sliboval. - Evangelium tady naznačuje, že někdy stačí pár našich slůvek, a celý náš život se dostane na úplně jinou kolej. Že někdy stojíme na zásadní křižovatce, a záleží, velmi záleží na tom, co řekneme. Že některé nabídky v životě dostáváme jakoby od ďábla, a je velmi důležité, abychom rozpoznali, že jsou ďábelské. A abychom je dovedli odmítnout, i když vypadají velmi výhodně. Když se před námi otvírají různé cesty, jak můžeme být úspěšní, šťastní, zajištění – a jen malý ústupek se od nás za to chce. Je důležité, abychom v takových chvílích byli pohotoví, rozhodní, odvážní, věrní. Protože těch pár slůvek může také zcela vykolejit a zničit náš život. Jak už to říká taky apoštol Jakub v dnešním textu: Jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život. A Jakub k tomu přidává své názorné podobenství: Jazyk je jako oheň, který může spálit celý les. A považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!

Vyprávěli jsme si nejdříve, jak Ježíš sám stál před takovým zásadním pokušením. Jak ho chtěl ďábel podnítit k tomu, aby vyznal jeho nadvládu. A Bible má svůj způsob, jak vyjádřit, že podobné pokušení se týká nás všech, že nikdo z nás lidí ho není ušetřen. Bible na svém počátku má vzorové příběhy, které mluví o věcech, které se pak opakují ve všech dobách, u všech lidí. A zde také nacházíme příběh o selhání Adama a Evy. Oni neobstáli v pokušení, které bylo podobné tomu Ježíšovu. I tady byl ďábel, v podobě hada, a i tady podpaloval jazyk Evy svým pekelným plamenem – aby řekla, k čemu ji on chce dotlačit, a tak aby sama sebe zničila. Had se ji ptá: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Záludná otázka. Evě se mohlo zdát, že není úplně lživá. Ano, Bůh jim zakázal jíst ze dvou stromů. A taky si nevšimla, že je tato otázka velkým obviněním Boha. A nedovedla říct, že s tím zákazem Božím to tak není, že Bůh od nich nevyžaduje poslušnost slepou, a nedovedla vyznat Boží dobrotu. Zamotala se do svých slov, a nakonec ji přišlo to, co ji ďábel našeptával, jako lákavé. Ďáblovi se podařilo svým pekelným plamenem Evě zapálit jazyk – jak to dnes názorně nazývá ve svém textu Jakub – a skrze něj zničil Evu celou. Najednou hořela jedinou touhou: být jak Bůh. Celá hořela tím pokušením, které do ní vešlo v podobě několika málo slov. - A zdá se, že od té doby je to základní dilema pro každého člověka. Koho posloucháme – Boha nebo ďábla? Dostáváme různé ďábelské nabídky. Jak se zachováme? Skutečně uvěříme, že nad světem vládne ten zlý? Že svět je zlý? Že zlo je všude, že se s tím nedá nic dělat, že z toho není úniku, že se prostě musíme přizpůsobit? Anebo naopak vyznáme Boží dobrotu, a na tu nespolehneme, té důvěřujeme? – Obávám se, že běžně tomu pokušení podléháme, a odpovídáme na ďáblovu nabídku přejícně. Nebo ji neodmítneme dost určitě, což je ovšem taky špatně. Tak odpovídala Eva. Zdá se, že podobně podléhají ďáblovu pokušení celé generace a většina lidí. Jakub tady dnes řekne, že ďábel takto ničí celý náš život. Doslova je tam trochu tajemný výraz: ďábel skrze jazyk „zapaluje kruh rození“. Co si pod tím představíme? Možná znáte z východních náboženství obrázek obrovského kolo osudu, které se stále otáčí, a do kterého jako bychom byli neúprosně vpleteni. Jakub říká, že právě lidský jazyk roztáčí takový kruh. Svým způsobem mluvení, svým jazykem jsme vetknuti také do určitého způsobu myšlení a životního stylu. Právě způsobem mluvení se předává z generace na generaci buď bezbožnost, nebo úcta k Bohu. To, jak mluvíme, jsme převzali od těch před námi, a zase to předáváme dále. A s jazykem i zbožnost nebo naopak odpor k Božímu slovu. Některé lidi od jejich zrodu do jejich zániku provázejí jen slova marná. Zatímco když vyznáme Boha, jako bychom vystoupili z času, jako bychom se osvobodili z toho kruhu osudu, a dotkli se věčnosti.

Mám obavu, že to, o čem jsem dnes prozatím mluvil, může znít příliš obecně. A tak bych nakonec rád vše ukázal na příkladu z naší všednodennosti. A zeptám se vás: klejete někdy? Když se klepnete kladívkem do prstu, když něco připálíte v kuchyni – stane se, že vám ujede tvrdší slovo? A je zajímavé, že to fakt pomáhá, že se vám uleví, a že další zaklepávání hřebíků nebo vaření jako by nám šlo líp. Kdo nám to tu přispěchal na pomoc? Komu jsme se to skrze své klení svěřili do péče? Ano, já vím, že to děláme intuitivně, že už nad tím ani nepřemýšlíme. Ano, já vím, že je to třeba jen pár slov za rok, která ujedou jinak slušnému člověku. Ale ten Zlý přiskakuje velmi pohotově a obětavě nabízí své služby. Zdá se, že nabízí pomoc, službičku, ale ve skutečnosti mu jde o panování. Chce vládnout nad naším srdcem. – Obloukem se vracím k začátku dnešního kázání. Když dostal ďáblovu nabídku Ježíš, tak odpověděl: Jdi z cesty, satane, neboť je psáno: „Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“ Tohle by mohlo našemu jazyku pomoci: Ježíšův příklad, že toho Zlého máme příkře odmítnout, a Ježíšův odkaz na to, co je psáno v Bibli, že jen Boha samého máme poslouchat. – Když to Ježíš řekl, ďábel mu konečně dal pokoj, „a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho“. Věřím, že se to může stát i nám, že když svůj jazyk budeme učit novým slovům, novému způsobu mluvení, chvále Boží, že zakusíme něco z nebeské blaženosti.

Chvála ti  patří, Otče, denně jsi to ty, kdo v Kristu zbavuje nás pout,
kdo s vírou nabízí nám jiné jistoty, než může země nabídnout.
Už kdysi Adam ti vzkázal tak si běž,
i já tak padám, ty dál mě k sobě zveš.
Chvála ti, patře Otče, denně jsi to ty, kdo v Kristu zbavuje nás pout.

Žádné komentáře: