Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Běda vám bohatým

L 6, 24n Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.
Ž 17,13b-15; Iz 5,20-24; Jk 5,1-8

Přátelé v Kristu,
je těžké kázat o království Božím lidem, kteří se mají dobře už zde na zemi. Je těžké povídat něco o bohatství Božím, o nasycení a radosti v Božím království těm, kdo si myslí, že bohatství a nasycení a radost si dovedou zajistit sami svými silami. – Přitom se říká, že právě naše doba je taková, kdy mnoho lidí zažívá blahobyt, nebo aspoň dostatek, a mohou si žít docela spokojeně. Jak například vykládat lidem, kteří nikdy nepoznali hlad, že jenom Bůh je může opravdu nasytit? Jak říkat těm, kdo jsou docela bohatí, a většina z nás je relativně bohatá, že to ještě není to pravé bohatství? - Ale že jsou ve světě lidé bohatí, už spokojení, to není záležitost až doby dnešní. Byla to určitě touha jednotlivců ve všech časech, aby se zařídili se ve světě spokojeně, aby nashromáždili aspoň v dostupné míře své bohatství. Abych tedy pro sebe sestrojil nějaké nebe na zemi. Prostor, kde se budu cítit šťastně a spokojeně. Abych se měl dobře už tady. Abych nemusel jenom vyhlížet k nějakému slibovanému království Božímu. Abych si nějaké blaho zajistil už zde ve světě a svými silami. Je to jedna z věčných lidských tužeb, a měl takové lidi kolem sebe i Ježíš. A právě takovým říká: Běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Byli mezi jeho posluchači, ano i mezi jeho učedníky, protože k učedníkům teď mluví, takoví, kteří si říkali: „Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.“ Ježíš nám sice vykládá o království nebeském, spolehlivější však je zařídit si nějaké nebe zde na zemi. – A že tohle není myšlenka až naší dnešní doby blahobytné, jsem si připomněl i na jedné písni trojice Ježek, Voskovec, Werich. Ta píseň se jmenuje právě „Nebe na zemi.“ Pochází z 30 let 20. století, má svůj původ v obdivu k ranému komunismu, ale není snad sympatická i mnohým z nás? Zpívá se v ní například: „Nestojím o nekonečno s hvězdami všemi. Stačí mi pár krásných let někde na Zemi. Pro toho, kdo chce žít, je na světě plno krás - a z těch krás nebe mít - záleží jenom na Vás.“ Co k tomu říct? To je přece velká moudrost, cítit se bohatý s těmi pár dobrými věcmi, které mám nebo zažívám. 

Ježíš na to říká: Běda vám. Běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Tvrdá slova, zdálo by se. A jsou tvrdá a nepatřičná, zdálo by se, také v situaci Ježíše samého. Vždyť on sám byl asi bohatými lidmi podporován, a přijímal jejich pomoc. Můžeme si ho představit tak, že on, potulný učitel, má kolem sebe sponzory, kteří mu zajišťují živobytí. Čteme to v krátkých poznámkách na několika místech evangelia. Že ho bohatí zvali k sobě domů, že v jeho doprovodu byly taky bohaté sympatizantky, které se o něj a jeho učedníky ze svých prostředku staraly (L 8,3)… A on jim teď říká: Běda vám… - A myslím teď i na některé mezi námi, kteří tady dnes přišli uplahočení po celém týdnu práce. Možná jsou skutečně z hlediska peněz bohatí, ale zasloužili si to svou prací nebo měli v životě štěstí. A teď přijdou v neděli do kostela, protože i oni stojí o potěšení duchovní, a tady slyší: „běda vám.“ Je to tak správně? Je to dobrý pastýřský přístup? – Především Ježíš je náš pastýř, a proto se lépe podívejme, jak tato slova míní on. Čteme zde „Běda“, v češtině čteme „běda“, ale v řečtině tak je slůvko „úaí“. Citoslovce. To, co v českém překladu zní jako výhrůžka, to je v řečtině bědování. Silné postesknutí. Rozumím tomu tak, že Ježíšovi je bohatých spíše líto. Že je lituje v jejich stavu, pokud si myslí, že vše dobré zažívají už zde na zemi, v tomto životě. A že k takovému prožívání mají lidé bohatí sklon, to Ježíš dobře ví, vždyť jinde jim adresuje i tvrdá varování, například (Mt 19,24): spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč do království Božího. – Dnes říká „úaí“, a jeho bohatí učedníci to mohli slyšet tak, že s nimi soucítí, že rozumí těm pokušením, do kterých bohatí upadají. A oni zase zřejmě rozuměli jemu. Cenili si jeho slov. Přijímali jeho slova jako důležité varování. Proto ho dále následovali a zůstali mu věrní. Až po toho Josefa z Arimatie, který byl zámožný, ale zároveň patřil k Ježíšovým učedníkům a po Ježíšově smrti ho pochoval do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále (Mt 27,57-60).

Můžeme se ptát, co takové lidi na Ježíši přitahuje - že si cení i jeho kritiky? Je to právě onen důraz, že nebe na zemi ještě není to pravé nebe. Člověk, který je bohatý, nemůže zůstat ve svém bohatství uzavřený. Aby si nemyslel, že takto už svůj život naplnil a může být spokojený. To by pak byl podobný bohatci z Ježíšova podobenství (L 12,19nn), kterému se na polích hojně urodilo, a on si hned myslel, že už má svůj život zabezpečený, a řekl si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ A poučení, které k tomu evangelium přidává: Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.


Jistě jsou boháči, kterým to v životě nedojde. Že pozemské bohatství ještě není to pravé bohatství. Ale dojde jim to jednou, říká dnešní evangelium. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť – jednou - budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť přijde chvíle, kdy budete plakat a naříkat. Bible předpokládá, že někdy k takovému prozření dojde. Kdy někteří lidé rozpoznají, co je pravé nasycení a co hlad. Co je pravé bohatství a co byla jen okázalá ubohost. Kdy poznají, že se míjeli s tím, co mělo být naplní jejich života. Takový okamžik Bible nazývá Božím soudem a říká, že svévolníci budou trpět a že jim patří peklo. Běžně si peklo představujeme jako místo, kde je utrpení a bolest. Dnešnímu textu spíše odpovídá utrpení z toho, že poznám, jak byl můj předešlý život prázdný a marný. Že jsem sháněl k sycení jen to, co nenasytí skutečně. Že jsem se radoval z toho, co za radost nestálo. Bude to bolestivé rozpoznání marnosti vlastního života. Toto bude utrpení silnější než kterékoliv jiné. Někomu toto dojde až při Božím soudu, kdy už nebude možnost nápravy. Nám křesťanům to může dojít už zde za života, v upřímném pokání, kdy poctivě přiznám, pro co vlastně žiji, čím se sytím, co mi působí radost. Kdy vyznám mnohou marnost našeho toužení a pachtění, a prosím Boha, aby mě osvobozoval od marnosti a dával mému životu naplnění. – „Úaí“, říká Ježíš. Někomu dojde smysl toho velkého Ježíšova bědování až při Božím soudu nakonec. Buďme my mezi těmi, kdo ho přijímají jako tvrdé, ale dobré napomenutí už dnes.

Pane Ježíši, děkujeme ti za slova tvého soudu.

Žádné komentáře: