Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Kdo by chtěl zachránit svůj život

Mk 8,35 Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.

Iz 50,4-10; 1K 13,1-3

Přátelé v Kristu,
slova, která jsme právě četli, řekl Ježíš původně svým učedníkům. A právě na dalším osudu učedníků taky můžeme nejlépe vidět, co tato slova znamenají. Připomeňme si proto, jak to s učedníky v evangeliu bylo. A především: jak to s nimi bylo ve chvílích, kdy Ježíš vstupuje na nebezpečnou cestu, když se učedníci rozhodují, zda zůstanou či nezůstanou při něm. Nejdříve všichni učedníci Ježíši slibovali, že ho nikdy neopustí. „I na smrt s tebou půjdeme“, říkali. Pak však byl Ježíš zatčen římskými vojáky a všechno bylo najednou jinak. Všichni jeho učedníci ho opustili. Svůj předchozí slib asi mysleli vážně, a přece v tuto chvíli jaksi nemohli dál. Nedovedli Ježíše následovat. Cosi jim bránilo. Měli strach o svůj život. Na druhou stranu ovšem nemohli svou předchozí zkušenost s Ježíšem jenom tak hodit za hlavu. Nedovedli jen tak říct: byli jsme slabí, abychom mu dovedli být věrni, budeme si raději zase žít jako dřív. Nechtěli se jen tak ztratit v davu obyčejných lidí. Byli vystrašeni, někde ukrytí, to ano, ale spolu. Spojovala je společná zkušenost, to co zažili s Ježíšem, svým Mistrem. To, že Ježíše zradili, jejich životy proměnilo. Jejich sebevědomí bylo najednou pryč. A oni začali přemýšlet, a museli bolestně přemýšlet, o co v životě skutečně jde. Ježíše viděli jít dále, cestou utrpení, ale v důvěře v Boha. Ale k tomu oni sílu neměli. Svůj život zachránili, spokojeni však nebyli. Mohli žít dále, po svém, hrozilo však, že to dále bude život prázdný, marný. A čteme o tom jejich vnitřním zápase v evangeliu i konkrétní příběhy. Jidáš své selhání neunesl, a svůj život si vzal. Také Petr své selhání prožíval žalostně a bolestně, až do hloubi duše a s hořkými slzami. Učedníci ztrátou svého Mistra ztratili také smysl života. Naplnilo se to, co říká Ježíš v dnešním slovu: Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde. Oni ztratili pro co žít. – Do jejich prázdnoty, marnosti a strachu musel přijít znovu Ježíš, Zmrtvýchvstalý. Přichází zpět ke svým učedníkům a dělá z nich apoštoly. Posílá je do světa, aby hlásali evangelium. A oni jdou, jejich životy dostaly nový smysl. Doposud byli učedníci programování strachem o vlastní život. To je program, podle kterého fungujeme také my všichni, po většinu času. A je těžko se z něho vymknout. Říká se, že pud sebezáchovy je snad největší silou našich životů. Jen silná a převratná zkušenost se Zmrtvychvstalým Ježíšem mohla u učedníků způsobit změnu jejich životního programu. Odteď už to nebude program zaměřený na záchranu vlastního života. Obětují se pro Ježíše a evangelium.

Tolik ze života učedníků. Co z toho ale plyne pro nás? Zdálo by se, že v našich životech věci víry nejsou položeny tak ostře. Následování pro nás není otázkou života a smrti. Nemusíme se trápit nad otázkou, jak bychom dovedli dosvědčit svou víru, kdyby nám hrozilo mučení. Kvůli selhání ve víře se většinou nehroutíme. A nechodí nás utěšovat Zmrtvýchvstalý. Jakoby to těžké a bolestné dilema „následovat nebo nenásledovat?“ nebylo v našich životech tak vyostřené. Jako bychom my mohli Ježíše následovat ještě stále jen tak napůl. Nebo slibovat věrnost pouhými slovy, třeba i vážně míněnými, ale neprožitými. Jakoby stačilo, že opakujeme to, co dělali Ježíšovi učedníci před jeho zatčením. – To však nestačí. To ti učedníci bolestně zjistili. A pokud jsme ochotni se do dnešních Ježíšových slov nechat vtáhnout hlouběji, dvě z těch slov nám mohou pomoci. První z těch slov: spasení. Ježíš tady říká: Kdo by chtěl svůj život zachránit. Doslova tam v původním textu je: „Kdo by chtěl svůj život spasit“. Také my bychom rádi svůj život spasili. Co to znamená? Víc než snahu život zachránit. Tím se nemyslí jen to, že se bojíme smrti, že se nám nechce umírat. Že bychom chtěli žít co nejdéle. My navíc máme touhu svůj život „spasit“, a to znamená, že bychom rádi unikli pomíjivosti, rádi bychom dali svému životu nějaký vyšší smysl, rádi bychom se oslavili. Například tím, že hodně v životě dosáhneme, aby tu zůstala po nás památka, nebo že založíme velkou rodinu, která bude dobrá po mnoho generací. Někdo se snaží hodně publikovat, někdo si aspoň koupí velkou hrobku. Různými způsoby se snažíme dát našim životům vyšší smysl, trvalost i po naší smrti. Snažíme se sami sebe spasit. Ježíš však řekne, že všechny tyto způsoby sebespasení jsou marné. Vyčerpávající, a přece beznadějné. Kdo by chtěl spasit svůj život, ten o něj přijde. Utratí ho tím marným úsilím. – A co Ježíš nabízí jako řešení? Abychom svůj život naplnili něčím, co má smysl, pořádný smysl. Kdo přijde o život pro mne a pro evangelium, ten jej zachrání. Ježíš tady volí dost tvrdá slova: máme o svůj život přijít pro něj, svůj život obětovat pro evangelium. Zní to tvrdě, ale nějaké laciné a polovičaté řešení tady nepomůže. Vždyť podle Bible člověk odpadl od Boha a je ve svém hříchu ztracen. Pokud žijeme jen ze svých sil, posouváme se po šikmé plošině k prázdnotě smrti. Jen ten, kdo se na Boha upne, kdo se Bohu vydá, jen ten může být zachráněn.

A ještě na jedno slůvko z dnešního verše se musíme podívat přesněji, na slůvko „duše“. Když jsme dnes četli: kdo by chtěl zachránit svůj život, je tam v řečtině doslova: „kdo by chtěl spasit svoji duši“. V našich Biblích najdete tento doslovný překlad jako poznámku naspod stránky. Tedy o duši je zde řeč. Dokonce řecké slovo pro duši nám bude povědomé, duše se řecky řekne „psyché“. – O záchranu duše tady dnes jde. A to mi připomnělo, jak často se dnes mluví o tom, že duše dnešního člověka je nemocná. Trpí „psychózou“. A pečují o ni „psychologové“ a „psychiatři“. Od kolika jen lidí ve svém okolí jsem to v poslední době slyšel, že takovou pomoc museli vyhledat. A psychoodborníci jim často pomohli a těm lidem se ulevilo. Ale to je jen ulehčení, jen částečná pomoc, jen zakrývání mnohem hlubšího problému. Tou hlavní psychózou, kterou trpíme všichni, je naše odvrácení od Boha. Čím méně je mezi lidmi víry, tím více duševních nemocí. I takový C. G. Jung, možná největší psycholog 20. století, říkal, že příčinou psychózy moderního člověka je jeho odnáboženštění. A tady s Jungem souhlasím i nesouhlasím. Souhlasím s jeho diagnózou, že příčinou našich duševních nemocí je vposledku nedostatek víry. Ale podle Bible nemá Jung pravdu v tom, že by se to týkalo až moderního člověka. Ta diagnóza platí už od počátku světa. A naše duše bude nemocná tak dlouho, dokud nespočine v Bohu.

Ježíši Kriste, vyznáváme, že sami nedovedeme dát naším životům smysl.
chceme znovu zaslechnout tvé povolání a jej se držet.

Žádné komentáře: