Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl

Mt 8,16-17 Když nastal večer, přinesli k Ježíši mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘

Ž 22,4-12; Iz 53,3-6; Ga 6,1-4

Přátelé v Kristu,
pro Ježíše končí jeho první den v městě Kafarnaum. A čteme zde už třetí zprávu o uzdravováních, která v tomto dni stihnul. Nejdříve uzdravil sluhu římského setníka. Potom byl hostem v domě svého učedníka Petra a zde uzdravil Petrovu tchýni. Při jídle v Petrově domě snad měl také aspoň chvíli oddychu. Hlavní jídlo dne se totiž tehdy vysluhovalo v podvečer, a my dnes čteme, že jen co večer nastal, přinášeli k němu další a další nemocné. Představme si tu chvíli, kdy už se den chýlí ke konci, kdy se slunce sklání k západu, a kdy to člověka vede spíše k tomu, aby i sám spočinul. Kolem Petrova domu však naopak právě teď nastal čilý ruch. Asi se zvěst o Ježíšově uzdravování právě v průběhu dne stačila rozšířit po celém městě. A tak se k Petrovu domu shromáždilo mnoho místních, zástup lidí. A kdo byl citlivější, mohl navíc poznat, že je tu najednou shromážděno i mnoho různých nečistých duchů, démonů. Obyvatele Kafarnaum totiž k Ježíši přinesli mnoho posedlých. – Někdo by se mohl zeptat: a to bylo v samotném Kafarnaum tolik posedlých? Díval jsem se do literatury, to město mělo v Ježíšově době jen několik stovek obyvatel. A mezi nimi bylo mnoho posedlých? Je to možné, jen si to do té chvíle třeba ani nikdo neuvědomil. Posedlí byli schováni a uklizeni po různých koutech, motali se ulicemi, nebo se svou posedlostí možná i doposud obyčejně žili, že si ji nikdo v běžných situacích ani nevšiml. Až teď, když došlo k tomuto srocení, bylo vidět, že posedlých je mnoho. – Kolik jen by se jich asi našlo dnes mezi námi? Kolik z nás by v sobě našlo nějakou vnitřní posedlost, nějakého démona, nějakou chorobnou závislost a podobně? Myslím, že také mnoho.

V městě Kafarnaum se množství posedlosti ukázalo až tehdy, když se objevil ten, kdo přinesl naději, že lidé mohou být od zlých duchů osvobozeni. Ježíš. Kdybychom dnes takovou zřetelnou naději na uzdravení měli, koho všechno bych rád k Ježíši přinesl? Mnoho je těch, které bych k němu rád pozval. Mám teď na paměti mnohé konkrétní lidi, a protože nevím, jak to udělat jinak, modlím se, aby se i mezi námi Ježíš projevil jako ten, kdo dovede od posedlosti zbavit, kdo může duchy nečisté vyhnat. – A pak je v dnešním textu dále řeč ještě také o jiných nemocných. Asi o těch, kdo byli nemocní tělesně. I ty Ježíš uzdravil. I na mnoho našich tělesných problémů teď můžeme pomyslet, a před Ježíše je přinést, aspoň v modlitbě.

Ježíš tehdy v podvečer v Kafarnaum uzdravil mnoho nemocných, a evangelista to teď komentuje biblickým citátem ze Starého zákona, z proroka Izajáše. Podle evangelisty Matouše se to uzdravování stalo, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.“ - Ježíš slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl. Ano, my to vyjádření známe. Takhle to o Ježíši věříme a vyznáváme. Mohlo by nás však překvapit, že ten citát nacházíme tady. Většinou ho totiž říkáme v jiné souvislosti. Myslím, že tu větu máme většinou spojenou až s Ježíšovým křížem. Že on nesl naše hříchy a slabosti jako těžký kříž. A že za nás a místo nás byl ukřižován. A když ten citát z proroka Izajáše čteme jako komentář k Ježíšovým posledním dnům, dostává i tam obsah zcela konkrétní. Můžeme si připomenout, co všechno musel Ježíš snést pří svých pašijích. Snášel nepochopení svých posluchačů, zradu svých učedníků, svévoli mocných, kteří ho odsoudili. A tohle všechno vzal Ježíš na sebe, a na křížové cestě se ještě modlil za ty, kdo se na něm provinili. Takhle slovu o nesení našich slabostí rozumíme běžně. Jako velkému vysvětlení k významu kříže. A odsud máme naději, že stejnou trpělivost a milosrdenství má Ježíš i dnes s našimi slabostmi, s našimi zradami, s naší nechápavostí. Slabosti NAŠE na sebe vzal, řekne Izajáš, a myslí na lidi všech dob i na nás. A bývá pro nás úlevou, když se učíme všechny své starosti takto skládat na něj, jak říká apoštol (1Pt 5,7): „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“

Jsme tedy spíše zvyklí, že se ten citát z proroka Izajáše vztahuje až na Ježíšovu smrt. Dnes jsme však četli, že je použit jako výklad onoho večerního dění, které se odehrávalo v Kafarnaum. A tady jsme v souvislostech běžnějších. Dějištěm není hlavní město Jeruzalém, časově nejde o vypjatý čas velikonočních svátků, nejedná se o poslední hodiny života toho, který byl odsouzen ke smrti. Dnes čteme o Ježíšově pomoci lidem v provinčním městě Kafarnaum v nějakém obyčejném dni. A zde Ježíš slabosti kafarnaumských na sebe vzal a jejich nemoci nesl. Zde tomu můžeme rozumět docela jednoduše. Prostě ho to zatěžovalo, když ty lidi uzdravoval. Bylo těch nemocných a jejich nemocí mnoho i na Ježíše. A byl z toho unaven. To se domyslíme, když o několik veršů dále čteme, že chce Ježíš odplout na druhou stranu jezera. Ano, pryč od lidí. Aspoň na chvíli, načerpat síly. Prostě byl unaven z toho množství zla, které ve světě je. – Ježíš tady uzdravuje, a je z toho unaven, tak jak to zná i každý z nás, kdo se stýká s lidmi a snaží se jim pomoci. Ježíš uzdravuje duševně nemocné, a jej samotného se ta lidská bída dotýká – duševně i tělesně. A jeho učedníci jsou mu zde nablízku. Oni vidí, co dělá a jak to snáší. To není uctivý pohled z dálky, jak na Ježíše, který nese svůj kříž. Zde je to je téměř intimní pohled, jak se Ježíš dotýká lidské nouze, jak pomáhá, ale jak jej to také zmáhá. Snad už tady měli jeho učedníci začít chápat, že Ježíšova skutečná velikost není v tom, jak vše zvládá, jak je svou mocí nade vším. Jeho skutečná velikost spočívá v tom, že se poníží, obětuje, že naše slabosti snáší. A tahle situace z Kafarnaum se vepíše pevně do křesťanského povědomí a křesťanské etiky. Učedníci pochopí, že oni budou stát a mají se snažit obstát v situacích podobných. Kdy i na nás zlo světa doléhá, kdy se setkáváme s tak mnoho lidskou slabostí. A apoštol Pavel to pak pro nás shrne oním známým veršem: „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.“ Mějte pochopení pro slabosti druhých, odpouštějte si, mějte se rádi. Bývá to namáhavé a vyčerpávající, mnohdy k neunesení. Ale je v tom křesťanská naděje.

Děkujeme ti, Pane Ježíši, že nás potěšuješ svým slovem
a bereš na sebe naše břemena.
Ať se od tebe dovedeme učit - vytrvalosti i naději.

Žádné komentáře: