Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Bůh, který odplácí, vás přijde spasit

Iz 35,3-6a   Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat.
Ž 42; L 21,25-28; Žd 12,12-13

Přátelé v Kristu,
myslím, že hned na začátek adventního období patří slova povzbuzení a posily. Že tu nemohou chybět. Adventní období je připomínkou, že Bůh přichází, že Ježíš přichází. A to nejen připomínkou slovní. Ono to s námi má i něco udělat. A co? Dodat nám sílu, povzbudit nás. Vždyť Bůh přichází, a to pro nás má být potěšením. Přichází něco nové do našich životů. Nebude to stále takové, jaké je dnes. My se dnes ve světě snad snažíme o dobrý, užitečný život. Naše ruce však ochabují a naše kolena poklesávají. Kdybychom měli soudit jen podle svého vlastního životaběhu, tak všichni stárneme, a našich sil ubývá nebo bude ubývat. Ruce s věkem ztrácejí sílu, ochabují, kolena slábnou. Kolikrát toto od starších lidí slyším, když se jich zeptám, jak se mají: !Ruce už mi tak neslouží, kolena mě bolí.“ A teď na začátku adventního období ovšem slyšíme: Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. A to Boží slovo zde má být posilou, boží zaslíbení nám má přidat sil. Zaslíbení, že on přijde a pak nás posílí sám a definitivně. A tento příslib má být posilou také pro naše nitro, pro vnitřní rozhodování. Vždyť tady taky zažíváme často svou skleslost, slabou vůli. Nevíme, jak jednat správně, co by bylo dobré. Proto ta další Izajášova slova: Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se!

Jsou to pěkná slova, skutečně povzbudivá, a možná jste se spolu se mnou na začátek adventního období těšili právě kvůli tomuto tónu útěchy, potěšení, který se v biblických textech určených pro advent pravidelně ozývá. Potom je ovšem a znovu překvapivé, co z Božího konání pro nás má být posilou podle dnešního výroku proroka Izajáše. „Hle, váš Bůh přichází s pomstou. Spasit vás přijde Bůh, který odplácí.“ A tenhle tón v tom potěšení musíme slyšet taky. Tón výstrahy, soudu. Izajáš nepřináší útěchu jednoduchou: „bude líp. Ať žijete, jak žijete, bude líp.“ Protože tak to není. To, co přichází, bude mít návaznost na to, jak žijeme dnes. Bůh neposílí vše, co ve světě je, to by přece znamenalo i zesílení zla. On upevni jen to dobré, o co se snažíme. Dobro má naději, i když je dneska většinou jen křehké a slabé. Zlo a špatnost však Bůh ze světa odstraní. Když se to řekne takto obecně, rádi s tím souhlasíme. Podle Izajáše se to však týká každého člověka osobně.  A mnozí to budou chápat jako Boží odplatu či dokonce pomstu. Když bude odstraňováno zlo, že se to drsně dotkne i jejich životů. – Izajášova předpověď je potěšením pro ty, kteří jsou v životě ještě pořád k něčemu. Když se o něco dobrého ještě snažíme, tak to posílit jde. Pokud už u nás není nic, žádná snaha, žádná touha, nejde to ani posílit. Co s tím?

A tehdy, v onen den bude všechno už jenom dobré. Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Bůh si tady poradí i s těmi podobami zla, s kterými my si dnes rady nevíme. Ani slepí už pak nebudou, ani hluší. Ale to, že jsou tady zmíněny nejdříve zrovna tyto dvě podoby postižení, asi má hlubší význam. Protože většina z nás není slepá ani hluchá v běžném významu. A přece jsme na některé věci slepí, k některým věcem hluší. A jednou to poznáme, spadnou nám z očí klapky, naše uši uslyší pořádně. Dnes jsme my všichni tak trochu duchovními mrzáky. Nevšímáme si některých věci, které jsou důležité, prostě je nevidíme. Také přeslechneme některá slova, která bychom měli slyšet, některé signály, které jsou pro nás. A můžeme se sebevíc snažit být citliví a vnímaví, přesto o nás platí to, co Ježíš říkal o svých současnících (Mt 13,14): „Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.“ Až jednou se to napraví.

A tehdy kulhavý poskočí jako jelen – říká dále Izajáš. Tehdy to bude radost, tanec, nová svěžest. Tehdy nám bude do skoku. Vnímáme v Izajášově příměru tu živost, křepčení? My, kteří se světem dnes asi ponejvíce ploužíme, a také duchovně kulháme, a poskočíme si jen občas, třeba při nějakém slavení, a snad někdy máme i pořádnou radost duchovní, jako ten král David, když tančil před truhlou Boží smlouvy, ale hned byl uzemněn svou ženou, že se to prý nehodí. Tak jednou to tak prostě bude, a naplno. Dnes jsme spíše jako ta laň, která dychtí po čisté vodě (Ž 42). Ale jednou u pramene vod živých si i kulhavý poskočí jako jelen.

A poslední řádek dnešního textu: tehdy bude jazyk němého plesat. Jistě to bude úleva pro ty, kdo jsou dnes němí, a je to velká potíž, prý dokonce větší než slepota či hluchota, protože němý má nejméně možností komunikace s druhými lidmi. Ale kromě této lékařsky pojmenovatelné němoty můžeme i zde myslet i na němotu duchovní. Ano, znovu je zde naše časté téma, že neumíme mluvit o své víře, o Bohu, že se tady jaksi neumíme vyjádřit. Slova svědectví o víře nám nejdou přes ústa. Víra je nanejvýš něco v našem srdci, snad se podle ní snažíme i žít, ale mluvit o ní, to je největší nesnáz. A zase tu ovšem platí, že se o to nemůžeme přestat snažit. Však to znáte, jak se i němý snaží všelijak vyjádřit, jak pohybuje ústy a vyráží zvuky, třebaže jeho artikulace není jasná a zřetelná. Aspoň tak nějak máme i my usilovat a chtít vyjádřit, co je v našem srdci. A Bůh to jednou projasní a zdokonalí. Naše srdce pak už nebudou nerozhodná, budou plna vůle, vůle Boží. A pak bude platit to, co říká Ježíš (Mt 12,34): „Čím srdce přetéká, to ústa mluví.“  A tehdy bude jazyk němého plesat. Naše životní síly a radost znovu vytrysknou, probudí se k výrazu. – A právě tato zaslíbení z úst Izajáše, Božího proroka, mají být pro nás, duchovní mrzáky, posilou už dnes.

Vyznání vin

Žádné komentáře: