Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Neházejte perly před svině

Mt 7:6  Nedávejte psům, co je svaté.

Neházejte perly před svině,

nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
Př 9,7n; 2Pt 2,17-22

Přátelé v Kristu,
Ježíš v dnešních slovech mluví o nevěřících psech. Ano, používá pro nevěřící lidi opis hodně neuctivý. Dva opisy – protože dále mluví o těch, kdo žijí jako prasata. Nemají žádnou víru, a bohem je jim jen jejich břicho. Je to řeč velmi tvrdá: Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

A domnívám se, že takové vyjadřování musí znít stále nezvykle i nám. Vždyť tady se vlastně říká, že pokud my sami jsme věřící, pokud je nám víra něčím svatým a vzácným, že ji nemáme dávat nevěřícím lidem všanc. Že ti druzí víru neocení, naopak se ji snaží znesvětit. Vlastně zní ta slova hodně nemisijně, dokonce protimisijně. A vyznívají pak úplně protichůdně vůči tomu, jak tady při bohoslužbách mluvíme nejčastěji – že totiž máme lidem o své víře svědčit, že se ji máme snažit předávat těm, kdo jsou kolem nás. Takto to v kostele slýcháváme většinou. K tomu jsme kazateli někdy až tlačeni. A tak se to pak snažíme i dělat, ale v realitě často zakoušíme, že to nejde. Vidíme, jak nevěřící nedovedou pochopit hodnoty, které pro nás samotné jsou vzácné. Jak jimi někdy i pohrdají. Nechápou, proč by Bible měla mít vyšší hodnotu než jiné knihy. Proč by se některé věci neměly dělat jen proto, že jsou v Bibli zakázány. Vždyť o všem se přece dá diskutovat. Jakápak svatá slova? K čemu je modlitba, vždyť to si jen tak drmolíte něco v sobě, nebo směrem k nebesům, která jsou hluchá. Čím by bohoslužby měly být zvláštní, to se prostě jen rádi scházíte, stejně jako jiné spolky, a posloucháte slova dávno zastaralá. Tak dokážou nevěřící psi všechno rozcupovat, všechno snížit. Nedovedou rozlišit svaté a nesvaté. Proto Ježíš říká: Nedávejte psům, co je svaté.  

A někteří nevěřící lidé dokonce mají onu agresivitu vepřů, o které Ježíš mluví dále. Provokuje je, když před ně dáte něco, co je čisté a zářivé a vzácné. Probudíte v nich zlobu a hněv, protože oni vědí, že takoví nikdy nebudou, že oni zůstanou ve špíně. Jen v ní se budou rochnit. A proto chtějí i to čisté do špíny zašlapat, aby se to smísilo s jejich bahnem. A pak už nic čisté a zářivé není, opravdu, všechno se zdá stejně šedivé, všechno je stejná břečka. Ale ani toto takovým vepřům nestačí. Ještě se otočí a chtějí zničit i vás, vy je provokujete, pokud stojíte nad nimi a máte v rukou perly. Chtějí i vás pošpinit a zničit. - Neodpovídá snad toto naším zkušenostem? Ano, dnešní oddíl nám může ulevit. Osvětluje nám, proč druzí lidé nejsou schopni přijmout, co je pro nás vzácné. A proč jim to často nemáme ani dávat a nabízet, aby to svou hodnotu neztratilo. 
 
ALE – ptejme se v druhém kroku: jsou ty svaté věci skutečně vzácné pro nás? Je nám vůbec něco svaté? To znamená: jiné než světské, Boží? Víme, že jsou tady nějaké hodnoty, které se ve světě nemají pošlapat? Které jsou nad hodnotami světa? Když Ježíš říkal drsná slova, která dnes čteme, mluvil k židům. A pro ně jsme i my byli pohanskými psy. Těmi, kdo jedí prasata a sami jako prasata žijí, nesvatě, bezbožně. A není vůbec samozřejmé, pokud se chceme vidět, že žijeme výše než prasata. Proto se sami sebe náročně ptejme: víme o svatosti, která se vymyká z měřítek světa, kterou nemůže svět vůbec ocenit? Někdo se snaží o svatost, o to, aby patřil především Bohu, aby byl poslušný a věrný. Snaží se žít podle božího slova, pravidelně se modlí a čte z Bible. A víme o perlách zářivé krásy – například některé oddíly Bible mohou takto zazářit. Chtějí být světlem a krásou našich životů. Ceníme si jich jako perel? Nebo nám jejich krása bledne, v našich očích a myslích, zvyklých jen na špínu a šeď?

Mohlo by se stát, že si budeme muset při těchto otázkách připustit, že nám už nic svaté není. Svět a náboženství a lidé a kultura a hodnoty pro nás tvoří jakousi beztvarou šeď, z níž nic výrazně nevyniká. O všem tom se ostatně píši knihy a točí filmy, kde je všechno toto postaveno do jedné řady a srovnáno. Kdo by se třeba ještě dnes odvážil tvrdit, že je křesťanství výjimečné? Dovíme se třeba i v naší době  o mimořádném člověku, který by mohl být výrazným svědkem víry, ale my se už těšíme, až se i na něj najdou nějaké věci, které jeho velikost sníží a jeho svatost pošpiní. Myšlení psů a vepřů se snadno zadírá i do našich myslí. Ostatně biologové řeknou, že z 90 procent jsme i my lidé jako zvířata – genovou výbavou a vzorci chování.

A teď přijde někdo – jako Ježíš přišel a přichází – kdo nám přese všechno bude mluvit o svatosti a kdo nám bude chtít dát perly. Duchovní perly. A bude v tom vytrvalý, dokud v lidech nerozdmýchá silné emoce, silnou reakci. Ta reakce ovšem může být dvojího druhu. - Ježíš sám říká, že ty, kdo jsou jako vepři, to rozčílí a budou chtít takového člověka roztrhat. Možná tím předpověděl své utrpení, kdy ho sami židé chtěli ponížit a poplivat a zbičovat do krve a vysmívali se mu a vydali ho na kříž. - Je tu však ještě druhá možnost, druhá silná emoce. Žárlivost. Překvapuje vás to slovo? Je dobře biblické, poslouchejte. Když apoštol Pavel přemýšlí (Ř 11), proč většina židů odmítla Ježíše, trápí se nad tím. Ale doufá, že aspoň žárlivost na pohany, kteří si přivlastnili jasnou perlu Ježíšova vzkříšení,  přivede i židy zpět k Bohu. Tedy žárlivost. A takto to může být i pro nás. Když uvidíme nějakou opravdovou svatost a čistotu, nějakou duchovní nádheru a krásu, když uvidíme, jak některý člověk má boží lásku a duchovní dary, můžeme na něj žárlit. Nebudeme chtít perlu zašlapat, ale budeme po ni toužit. A také - kdybychom my sami dovedli v nevěřících bližních probouzet žárlivou touhu, po víře, po životě s Bohem, vždyť to by také byl způsob misie. A vzorem pro tuto emoci není žádné zvíře, jen Bůh sám. Ve Starém zákoně je mnohokrát napsáno, že on je Bohem, který nás žárlivě miluje – takto po nás touží. A v Novém zákoně například: `Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´?

Žádné komentáře: