1. Elijáš olašuje dobu sucha 1Kr 17,1-7
1 Elijáš Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl Achabovi: "Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo." 2 I stalo se k němu slovo Hospodinovo: 3 "Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu. 4 Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou." 5 Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu. 6 A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil. 7 Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v zemi nenastaly deště.
příběhy Elijášovy zachycují neúprosný boj vyznavačů Hospodinových
s ctiteli Baalovými,
k němuž došlo za vlády Achabovy.
Pohanský vliv začal do Izraele vnikat vinou královny Jezábel,
původně týrské princezny
(Týr měl jako ochránce boha Baala
konkrétně Baala-melkarta,
což byla jedna z variant pohanského přírodního náboženství)
a izraelský lid začal pohanským vlivům nebezpečně podléhat.
(přírodní náboženství: spoléhání na sílu
- na plodnost – obojí v sobě spojuje např. býk
- na pravidelný řád
sz víra – spoléhám na Hospodina
on je Bohem nad svým lidem, i nad vztahy v lidu, i nad lidskými srdci
on je Bohem i nad přírodou, nad světem)
S Elijášem dochází k prvnímu radikálnímu pokusu o očistu náboženského života.
(Dalšími budou Ámos, Izajáš, Jeremjáš.)
Elijáš nabude později podoby až nadlidské,
bude spolu s Mojžíšem, prostředníkem staré smlouvy,
stát v doprovodu Mesiáše na začátku nového věku
(Mt 17,3 Proměnění na hoře).
Elijáš se v příběhu objevuje nečekaně, bez přípravy.
(bez uvedení původu, rodu, z kterého pochází
Jeho jméno je vyznavačské, znamená „mým Bohem je Hospodin“,
a dojde potvrzení ve vrcholný okamžik Elijášova života,
kdy zvítězí na Karmelu nad pohanskými proroky
a přesvědčený izraelský lid bude volat: „Jen Hospodin je Bůh“
Zde na počátku svých příběhů rovnou oslovuje krále Achaba.
Elijáš byl „z přistěhovalců“ – byl zde bez domovského práva,
zcela odkázán na ochranu starousedlíků,
je tedy pravděpodobné, že pocházel ze sociálně nejslabší vrstvy,
možná byl dokonce neizraelského původu.
A tento teď předstupuje před krále a odvolává se na Hospodina.
„Jakože živ je Hospodin.“, před nímž stojím,
totiž v jeho službách a vyřizuji jeho příkazy.
„Nebude rosa ani déšť“, vyřizuje Elijáš.
Vy se klaníte Baalovi, který podle pohanské víry vládne nad přírodou.
Hospodinovi v té době směšování víry a pohanství ponechali roli jen ve správě lidu.
Elijáš teď Baalovi upírá právo disponovat deštěm
a říká, že nad vším vládne jedině Hospodin.
Není možné žádné současné uctívání Hospodina a Baala.
Jakub říká, že to jsou slova modlitby, která zde jsou klíčem k oblakům:
Jk 5:17 Eliáš byl člověk jako my,
a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.
18 A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
Elijáš se modlí podle horlivosti pro Hospodina
způsobil to tedy Eliáš svými modlitbami? přiměl modlitbami Hospodina?
anebo se modlil v souladu s Boží vůli a proto se to stalo?
jsou tedy lidské modlitba potřebné, nutné, aby se to stalo?
Achab pochopil Elijášova slova jako kletbu
(dovídáme se z následujícího Achabova slova 18,17: ty uvádíš do zkázy Izraele)
představuje si, že Elijáš magicky přivolal sucho.
Proto je pochopitelné, že se pokusí Elijáše dostihnout a přinutit,
aby kletbu odvolal,
nebo zlomit jeho moc tím, že jej usmrtí.
Ale Hospodin Elijáše zachrání, vyvede a ukryje.
„Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu.“
to znamená do málo osídlené krajiny,
zatímco Achab ho dá hledat po všech okolních obydlených zemích (18,10)
A u potoka Kerít Hospodin proroka Elijáše sám živí.
Podobně jako živil Izraele při putování pouští.
Zde pomocí havranů.
To činilo vykladačům problémy,
vždyť jde o ptáky nečisté (Lv 11,15)
a jinde jsou nástrojem Božího trestu (Př 30,17)
Biblické podání však chce zřejmě zdůraznit jedinečnost Božího zásahu
proti všemu lidskému očekávání.
Elijášovo slovo o suchu se naplnilo,
nedostavil se déšť, nezačalo období dešťů.
I potok Kerít vyschl.
Hospodin najde prorokovi jiný úkryt.
2. Elijáš u vdovy v Sareptě 1Kr 17,8-16
8 I stalo se k němu slovo Hospodinovo: 9 "Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou." 10 Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil." 11 Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba." 12 Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme." 13 Elijáš jí řekl: "Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, 14 neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«" 15 Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. 16 Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.
v Sareptě je Elijáš na půdě fénické, mimo pravomoc Achabovu.
O Elijáše tady pečuje jedna vdova.
Vdovy, podobně jako sirotci, byly podle Mojžíšova zákona pod zvláštní Boží ochranou.
A tady o tu vdovu pečuje Hospodin tím, že ji přiděluje službu,
a tím ji zachraňuje.
už Ježíš to uvádí jako příklad Boží péče o mimoizraelské národy
L 4:25 Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. 26 A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské.
Izraelci propadlí modloslužbě jsou horší než někteří pohané
Zastihuje ženu ve chvíli, kdy sbírala dříví.
Elijáš žádá ženu o vodu. Taková žádost je na Východě běžná,
pocestný totiž nemá okov, kterým by nabral vodu z hluboké studny nebo cisterny.
Zdá se však, že Elijáš sebou nosil misku, „nádobu“,
(jako později žebraví mniši).
Dále Elijáš žádá o pokrm, a tato žádost už je neobvyklá –
očekává od pohanské ženy skývu chleba a tedy pohostinství.
Žena se však dovolává Hospodina, aby ji Elijáš uvěřil, že nic nemá.
Ona v něm pravděpodobně poznala cizince, Izraelce,
a dovolává se jeho Boha, při všem, co je jemu svaté,
že nemá, čím by ho pohostila.
(touhle ženou má být Elijáš nakrmen?
je to skoro stejný zázrak jako krmení od havranů)
Elijáš odpovídá: „Neboj se.“
Je to výzva, která často uvádí Boží oslovení. „Neboj se.“
Pak žádá vdovu, aby upekla nejdříve podpopelný chléb jemu,
ačkoliv poukázala na to, že to, co má, postačí sotva jí a jejímu synovi
„nejdřív“ proto, aby tím prověřil její víru
a žena prorokovi uvěří
vdova uposlechne,
dá přednost skutku milosrdenství
před strachem o sebe a své dítě
a zaslíbení se splní
Mt 8,10 „takovou víru jsem nenalezl u nikoho v Izraeli“ – Ježíš o římském setníkovi, kterému uzdraví sluhu
„mouka ve džbánu neubude a olej v nádobě nedojde“ – to je jeden z příkladů pravdy
- že o to, čeho se zřekneme podle Boží vůle, nepřijdeme
oběť prvotin: Nu 15:20 Bochánek připravený z prvotin vaší obilní tluče odevzdáte jako oběť pozdvihování. Odevzdáte jej jako oběť pozdvihování z humna. 21 Z prvotin své obilní tluče budete dávat Hospodinu oběť pozdvihování po všechna svá pokolení."
„pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ (Kaz 11,1)
„hledejte nejprve Boží království a všechny věci vám budou přidány“
sycení zástupů
Ž 37:19 (bezúhonní) v čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.
I. Zavolal na ni: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil."
II. Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba."
III. Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno,
mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje.
Hle, sbírám trochu dříví.
Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna.
Najíme se a zemřeme." (co byste řekli vy + pocit)
IV. Elijáš jí řekl: "Neboj se.
Jdi a udělej, co jsi řekla.
Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej.
Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna,
neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele:
»Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«"
V. Šla a udělala, jak Elijáš řekl. (co byste řekli vy + pocit)
3. Elijáš křísí vdovina syna 1Kr 17,17-24
17 Po těchto událostech onemocněl syn té ženy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat. 18 Tu řekla Elijášovi: "Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?" 19 On jí řekl: "Dej mi svého syna!" Vzal jí ho z klína, vynesl jej do pokojíka na střeše, kde bydlel, a položil ho na své lože. 20 Pak volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?" 21 Třikrát se nad dítětem sklonil a volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!" 22 Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo. 23 Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: "Pohleď, tvůj syn je živ." 24 Žena Elijášovi odpověděla: "Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé."
17 ztráta dítěte musela být pro vdovu zvlášť bolestná
18 ona vyčítavě mluví k Elijášovi: co ti bylo do mých věcí, muži Boží?
připomíná to úzkostné volání nečistých duchů před Ježíšem
(např. L 4,34 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží.")
Ježíš svou přítomností narušuje pokojné žití démonů
to, čeho si běžně ani nevšimneme a považujeme za normální
zde vdova pocit, že Elijáš svou přítomností na ni soustředil Hospodinovu pozornost
že si připomněl její hřích
a potrestal ji za něj tímto způsobem
Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synovi přivodil smrt?
ona už dříve počítala se svou a synovou smrtí
v. 12: Najíme se a zemřeme.
když však nastala, je z toho rozrušená
- je něco jiného mluvit o neštěstí v odstupu a něco jiného je prožít.
jeden z přátel říká Jobovi
Job 4:3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
19 Elijáš se pouští do zápasu o víru vdovy
nejprve si vyžádá mrtvé dítě
bere je z matčina klína
odnáší mrtvé dítě do pokojíku, kde bydlil
a klade je na své lůžko
(toto jednání připomíná událost v 2Kr 4,32-37
32 Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku. 33 Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu. 34 Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo. 35 Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči. 36 Elíša zavolal Géchazího a řekl: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: "Vezmi si svého syna." 37 Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.
(z pohledu Mojžíšova zákona je to jednání povážlivé,
protože podle něj dotyk mrtvoly znečišťuje
Elijáš má jaksi jiný vztah k nečistotě
vzpomeňme, že byl u potoka Kerit krmen od havranů, nečistých zvířat)
20 Elijáš se modlí
ukazuje se, že nejde o to, aby se projevila nadpřirozená moc Elijášova
ale o to, aby zasáhl sám Hospodin
cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo?
působíš zlo i těm, kteří mi činí dobro?
druzí se mně budou bát, budou se bát mi pomoci, jestliže vnesu do jejich domů smrt
Elijáš se obává, že se octne zcela na pokraji lidské společnosti, jako vyděděnec,
oddělen nejen od těch, proti kterým prorokuje,
ale i od těch, kteří jsou milosrdní
21 třikrát se nad dítě sklonil
(spočine svým tělem na těle dítěte – nechává do něj proudit svou životní sílu?)
patří to mezi prorocké symbolické úkony,
které zvěstují Boží stvořitelskou a spasitelskou moc
22 Hospodin vyslyšel, jde o Boží dílo, o doklad jeho moci
jen Bůh může nejen usmrtit, ale i oživit
Dt 32,39 Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím.
1S 2:6 Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud.
24 Elijáš zvěstuje svým činem, že Hospodin je vítěz nad smrtí
matka odpovídá vyznáním
nyní jsem poznala – to je často uvozovací formule vyznání
Joz 2,9 (Rachaba v Jerichu) Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku.
Ž 135:5 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
vyznání postaveno na vlastní zkušenosti
Hospodinovo slovo ve tvých ústech je pravdivé
i kruté sucho má být přijímáno jako dočasný trest,
po jehož dovršení se opět otevřou proudy života
ze sareptské pohanky se stává vyznavačka Hospodinova
zde se na jednom místě prolamuje Baalovo panství
dokonce dříve, než bude boj vybojován v Izraeli
4. Achab se setkává s Elijášem 1Kr 18,1-20
1 Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: "Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť." 2 Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi.
jdi a ukaž se: úkolem Elijáše před králem je nejen vyřídit slovo
nýbrž i osobně vystoupit jako jeho ručitel
a to i tehdy, když mu to přináší velké riziko
Elijáš jde, i když je to dle lidského rozumu cesta do jámy lvové, provokace
pravým svědkem je ten, komu záleží více na poselství než na sobě samém
tak je Elijáš předchůdcem Ježíše Krista,
který šel bez zdráhání cestou poslušné sebeoběti až na kříž
V Samaří se rozmohl hlad. 3 Achab si zavolal Obadjáše, správce domu. Obadjáš se velice bál Hospodina. 4 Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 5 Achab Obadjášovi řekl: "Jdi ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi; snad se najde tráva, abychom uživili koně a mezky a nemuseli porážet dobytek." 6 Rozdělili si zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.
krutý hlad postihl především Samaří
dolehl na pohanské ctitele Baala, boha deště a úrody
(podobně jako kdysi na Egypt, říši slunce, dolehla tma)
stísněný Achab se odhodlává k jednání
nejprve si zavolá správce domu Obadjáše
Obadjáš se od Achaba lišil především bázní Boží
Obadjáš byl takový „disident“: přes riziko uchovával pronásledované proroky
Achabův příkaz zní: obejít všechny prameny a všechny potoky a vyhledat trávu,
které bylo potřebí především pro koně a mezky,
tahouny válečných vozů a jízdní zvířata
sucho totiž ohrožovalo také Achabovu vojenskou moc
až na druhém místě mluví Achab o ostatních domácích zvířatech,
jejichž maso bylo potravou
proč jde Achab „sám“ – jako král bez doprovodu, proč místo sebe nevyšle posly?
možná šlo spíše o náboženskou pouť,
jejímž cílem bylo dosáhnout věštby či zvláštního poznání
Achab jde jednou cestou a Obadjáš druhou
Achab počítá s pomocí Baalovou, Obadjáš s pomocí Hospodinovou
Achab vyjde naprázdno
Obadjáš dostane místo zvláštního poznání nečekaný úkol
7 Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na tvář a zvolal: "Jsi to ty, Elijáši, můj pane?" 8 Odvětil mu: "Jsem. Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš." 9 Obadjáš řekl: "Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil? 10 Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není pronároda ani království, kam by můj pán nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli: »Není tady«, museli v tom království nebo pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli. 11 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« 12 Stane se, že já od tebe odejdu a Hospodinův duch tě odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník se přece od mládí bojí Hospodina! 13 Což mému pánu nebylo oznámeno, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Sto mužů z Hospodinových proroků jsem schoval po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 14 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« Vždyť mě zabije!" 15 Elijáš mu řekl: "Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes před ním ukážu." 16 Obadjáš šel tedy naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab šel Elijášovi naproti.
Obadjáš se setkává s Elijášem
padá na zem na projev nejvyšší úcty
uctivě oslovuje Elijáše „můj Pane“
zdráhá se však jít se vzkazem k Achabovi
1) vždyť Elijáše pronásledovali, že by se teď objevil on sám od sebe?
2) bojí se, že Elijáš mezitím znovu zmizí a že ho rozlícený král zabije
Obadjáš poukazuje na to, že už udělal pro Hospodina hodně – skryl jeho proroky
jako by ho to už mohlo chránit před dalšími Božími nároky
teprve další Elijášovo ujištění ho přiměje k tomu, aby šel uložený vzkaz vyřídit
Achab se s Elijášem setkali na místě, které určil Elijáš
17 Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: "Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?" 18 Ten odvětil: "Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. 19 Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou."
Achab obviňuje Elijáše, že přivodil na Izrael neštěstí
podle jeho víry může člověk ovlivnit božstvo, ví-li jak na to
Elijášův výklad je právě opačný
1) Hospodinu nelze vnutit vlastní vůli, Elijáš jen vyřizuje Boží vůli
2) sucho je Boží trest, který přivolal na Izrael Achab svými hříchy
je překvapivé, že se Achab nesnaží Elijáše rovnou zabít
zabránila tomu nabídka Božího soudu čili „ordálu“
takový soud je zároveň znamením, kdo má pravdu, čí nárok je oprávněný
Elijáš se tady vydává do nebezpečí horšího, než byl královský soud
kdyby ho král i popravil, ztratil by svůj život, stal by se mučedníkem
prohrál-li by však na soudu Božím, ztratil by i nárok na pravdu, ukázal by se jako lhář
jevištěm ordálu má být Karmel, posvátné místo ctitelů Baalových
aby tím mocněji vynikla svrchovanost Hospodinova,
když bude Baal potřen na svém vlastním území
(Karmel je pohoří 20 km dlouhé a 550 m vysoké, vybíhající od Středozemního moře k JV)
5. Elijášův zápas na Karmelu 1Kr 18,20-40
20 Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. 21 Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo. 22 Elijáš dále řekl lidu: "Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. 23 Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. 24 Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jmého Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč." 25 Elijáš vyzval Baalovy proroky: "Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!" 26 Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: "Baale, odpověz nám!" Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. 27 V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!" 28 Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. 29 Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.
Achab svolal všechen lid
Elijáš se na Izraele obrací s výtkou: „Jak dlouho ještě budete poskakovat na obě strany?“
myslí se zde na rituální tanec, kdy chtěli uctívat zároveň Baala i Hospodina
Elijáš tady stojí jediný proti 450 prorokům Baalovým
pravda však nezávisí na množství
obě strany předložily svůj spor svému božstvu
nejprve Baalovi proroci měli přednost ve výběru býka (obětní zvíře muselo být bezvadné)
oni vzývají svého boha
snaží se ho přimět proléváním vlastní krve, sebezraňováním
křepčili kolem oltáře až upadali do extáze
(obojí se dodnes děje v různých náboženstvích)
Elijáš se Baalovým prorokům posmívá
jeho slova obsahují zřetelné narážky na baalovský mýtus:
1) třeba je zamyšlen – týrský Baal byl nazýván „filosof“,
připisoval se mu vynález purpuru, lodi atd.
2) třeba má nucení – má tělesnou potřebu, je zaměstnán sám sebou a nemá čas na své ctitele
(to je tedy výsměch)
3) odcestoval – podle bájesloví si Baal udělal někdy cestu do cizích zemí, do zámoří
4) možná spí – ve starém Egyptě se každé ráno zpívaly hymny, aby probudily bohy
o neúspěchu baalovců rozhodne poledne, vrchol dne,
které je také symbolem vrcholu přírodních sil
v zoufalství však prodlužují své úsilí až k třetí hodině odpolední
(to byla doba, kdy Izraelci přinášeli obětní dar Hospodinu)
Baal však zůstal bezmocný, zdůrazňuje to trojí výpověď:
Neozval se však nikdo,
nikdo neodpověděl,
nikdo tomu nevěnoval pozornost.
30 Tu řekl Elijáš všemu lidu: "Přistupte ke mně!" Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. 31 Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. 32 Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. 33 Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. 34 Nato řekl: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!" Potom řekl: "Udělejte to ještě jednou." Oni to udělali. Znovu řekl: "Udělejte to potřetí!" Udělali to tedy potřetí. 35 Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop.
Elijáš začíná výzvou: „Přistupte ke mně!“ – tedy: „Odstupte od Baala!“
lid uposlechne, protože Baalovi přece došla lhůta
Elijáš si dokonce může dovolit, aby opravil pobořený Hospodinův oltář
takto i obnovuje celistvost Izraele
usiluje obnovit jeho úplnost, nedotčenost
vymezil příkopem prostor kolem oltáře
pak vše polévá vodu – ty rity jsou nejasné
36 Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. 37 Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě." 38 I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. 39 Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!" 40 Elijáš jim poručil: "Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!" Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil.
6. Elijáš vyprošuje déšť 1Kr 18,41-46
41 Poté řekl Elijáš Achabovi: "Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!" 42 Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. 43 Pak řekl svému mládenci: "Vystup a pohleď směrem k moři." On vystoupil, pohleděl a řekl: "Nic tam není." Elijáš pravil: "Opakuj to sedmkrát." 44 Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«" 45 A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. 46 Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.
Elijáš porazil Baalovy proroky na hoře Karmel
lid se znovu přiznává k Hospodinu, pohanství je v tuto chvíli poraženo
41 Elijáš vyzve Achaba k jídlu:
pravděpodobně šlo o výzvu k ukončení půstu, který asi byl v době sucha vyhlášen
Kraličtí však mají vysvětlení jiné, týkající se toho jednoho dne:
„nebo celý den až do večera tam ztrávili, a při tak hrozném a divném divadle,
že i na jídlo zapomněli“
půjde o radostný hod díkůvzdání, že Hospodin se prokázal jako vítěz
Kaz 9:7 Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
Elijáš už slyší hukot deště, ačkoliv tomu ještě nic nenasvědčuje
bude to průtrž deště jako průtrž Božího požehnání
Ž 65:10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči: 11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.
42 zatímco Achab vystupuje k jídlu,
Elijáš vystupuje k modlitbě
ačkoliv Bůh zaslíbil déšť, Elijáš si ho musí zároveň vyžádat
Zach 10:1 Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů.
nyní vystupuje na vrchol hory Karmel, na místo velmi opuštěné
doposud byl činný „na veřejnosti“, velmi akční,
teď se o samotě modlí – a tak se to také u Elijáše střídá
ti, kdo chtějí pro Boha mnoho vykonat,
musejí umět bojovat také o samotě na modlitbách
všimněme si jeho postoje, je neobvyklý, jde o soustředění
43 sedmkrát posílá mládence, aby se podíval do dálky, zda se už blíží déšť
z hory Karmel je daleký výhled nad Středozemní moře
šestkrát služebník vystupuje na vrchol a nevidí nic
nepřináší svému mistrovi dobré zprávy
a Elijáš se modlí dále, trpělivě,
nejde se sám přesvědčit, jestli má služebník pravdu
posílá služebníka znovu a znovu, zatímco sám je soustředěn v modlitbě
7 je tady číslem plnosti a zároveň trpělivosti
Mt 18:21 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."
sedminásobné vyhlížení a vracení je jakýmsi rituálem
44 až naposedmé uvidí mládenec vystupovat obláček veliký jako lidská dlaň
(velká požehnání Boží často začínají malými, skromnými znameními)
a z posečkávání se stane zběsilost
45 je varován Achab, aby před prudkým deštěm ujel
Achab ujíždí ve vozíku
46 Elijáš se už také dal na útěk, pěšky
podkasal si bedra, běžel ještě před Achabem
oba do Jizreelu (ne do Samaří) – 17 km od pobřeží, z kterého vybíhá pohoří Karmel
Elijáš jako jakýsi „maratónský běžec“ – karmelský běžec
svým během zvěstuje těm, kdo ho potkali, a těm, kdo ho uvidí vbíhat do paláce
že je po Božím hněvu, přichází Boží požehnání
a že král, který přijede, je teď zavázán k nové poslušnosti Hospodinu
7. Elijáš opět na útěku 1Kr 19,1-8
1Kr 19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. 2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" 3 Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. 4 Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!" 6 Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. 7 Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!" 8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. 9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval.
1 Elijáš skvěle zvítězil na Karmelu nad Baalovými proroky
2 ale královna Jezábel chystá pomstu
a dokonce se zavazuje slavnostní přísahou, že ji dokoná
řecký překlad Septuaginta tady přidává slova: „jestliže ty jsi Elijáš, já jsem Jezábel“
řekli jsme si, že jméno Elijáš znamená: „mým Bohem je Hospodin“
jméno Jezábel znamená: „můj otec je Baal“
3 Elijášovi se zdá, že vše bylo marné, a znovu se ocitá na útěku
tentokrát jeho útěk směřuje na jih, do Judska
ke ctitelům Hospodina
nezůstává však v Jeruzalémě – tamní královský rod byl s Achabem rodově spřízněn
odchází ještě jižněji, až do Beer-šeby
svého mládence zanechává zde, na poslední výspě zaslíbené země
sám jde umřít do pouště, do samoty
4 uléhá pod trnitým keřem
jako si Jonáš přál umřít pod skočcem
Jo 4: 5 Jonáš totiž vyšel z města (Ninive), usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil."
osamělé stromy a keře byly častými místy azylu
jeho přání zemřít je lidsky pochopitelné
podobně jako Jonáš považuje Elijáš Boží vedení za nespravedlivé
vždycky věrně plnil Boží příkazy a nikdy nezískal nic než protivenství
nyní je u konce svých sil
zklamal? „nejsem lepší než moji otcové."
je bezradný, zoufalý
raději smrt než takový život
5 pak únavou usnul
probouzí jej Boží posel
6 přináší mu pokrm, v jehož síle bude moci vykonat 40-denní pochod až na horu Choréb
tento pokrm je obdobou many
Ex 16:14 Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15 Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.
Ž 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
či obdobou pokrmu mesiášského věku, který přemáhá smrt i touhu po ni
J 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
čtyřicet dnů pouti připomíná
Mojžíšův pobyt na Boží hoře
Ex 34:28 A byl tam (na hoře Sinaji) s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
a Ježíšův pobyt na poušti
Mt 4:1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
8. Elijáš na Chorebu 1Kr 19,9-18
1Kr 19,9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?" 10 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 11 Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13 Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?" 14 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 15 Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. 16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. 17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. 18 Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila."
4. Achab se setkává s Elijášem 1Kr 18,1-20
1 Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: "Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť." 2 Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi.
jdi a ukaž se: úkolem Elijáše před králem je nejen vyřídit slovo
nýbrž i osobně vystoupit jako jeho ručitel
a to i tehdy, když mu to přináší velké riziko
Elijáš jde, i když je to dle lidského rozumu cesta do jámy lvové, provokace
pravým svědkem je ten, komu záleží více na poselství než na sobě samém
tak je Elijáš předchůdcem Ježíše Krista,
který šel bez zdráhání cestou poslušné sebeoběti až na kříž
V Samaří se rozmohl hlad. 3 Achab si zavolal Obadjáše, správce domu. Obadjáš se velice bál Hospodina. 4 Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 5 Achab Obadjášovi řekl: "Jdi ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi; snad se najde tráva, abychom uživili koně a mezky a nemuseli porážet dobytek." 6 Rozdělili si zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.
krutý hlad postihl především Samaří
dolehl na pohanské ctitele Baala, boha deště a úrody
(podobně jako kdysi na Egypt, říši slunce, dolehla tma)
stísněný Achab se odhodlává k jednání
nejprve si zavolá správce domu Obadjáše
Obadjáš se od Achaba lišil především bázní Boží
Obadjáš byl takový „disident“: přes riziko uchovával pronásledované proroky
Achabův příkaz zní: obejít všechny prameny a všechny potoky a vyhledat trávu,
které bylo potřebí především pro koně a mezky,
tahouny válečných vozů a jízdní zvířata
sucho totiž ohrožovalo také Achabovu vojenskou moc
až na druhém místě mluví Achab o ostatních domácích zvířatech,
jejichž maso bylo potravou
proč jde Achab „sám“ – jako král bez doprovodu, proč místo sebe nevyšle posly?
možná šlo spíše o náboženskou pouť,
jejímž cílem bylo dosáhnout věštby či zvláštního poznání
Achab jde jednou cestou a Obadjáš druhou
Achab počítá s pomocí Baalovou, Obadjáš s pomocí Hospodinovou
Achab vyjde naprázdno
Obadjáš dostane místo zvláštního poznání nečekaný úkol
7 Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na tvář a zvolal: "Jsi to ty, Elijáši, můj pane?" 8 Odvětil mu: "Jsem. Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš." 9 Obadjáš řekl: "Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil? 10 Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není pronároda ani království, kam by můj pán nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli: »Není tady«, museli v tom království nebo pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli. 11 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« 12 Stane se, že já od tebe odejdu a Hospodinův duch tě odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník se přece od mládí bojí Hospodina! 13 Což mému pánu nebylo oznámeno, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Sto mužů z Hospodinových proroků jsem schoval po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 14 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« Vždyť mě zabije!" 15 Elijáš mu řekl: "Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes před ním ukážu." 16 Obadjáš šel tedy naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab šel Elijášovi naproti.
Obadjáš se setkává s Elijášem
padá na zem na projev nejvyšší úcty
uctivě oslovuje Elijáše „můj Pane“
zdráhá se však jít se vzkazem k Achabovi
1) vždyť Elijáše pronásledovali, že by se teď objevil on sám od sebe?
2) bojí se, že Elijáš mezitím znovu zmizí a že ho rozlícený král zabije
Obadjáš poukazuje na to, že už udělal pro Hospodina hodně – skryl jeho proroky
jako by ho to už mohlo chránit před dalšími Božími nároky
teprve další Elijášovo ujištění ho přiměje k tomu, aby šel uložený vzkaz vyřídit
Achab se s Elijášem setkali na místě, které určil Elijáš
17 Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: "Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?" 18 Ten odvětil: "Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. 19 Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou."
Achab obviňuje Elijáše, že přivodil na Izrael neštěstí
podle jeho víry může člověk ovlivnit božstvo, ví-li jak na to
Elijášův výklad je právě opačný
1) Hospodinu nelze vnutit vlastní vůli, Elijáš jen vyřizuje Boží vůli
2) sucho je Boží trest, který přivolal na Izrael Achab svými hříchy
je překvapivé, že se Achab nesnaží Elijáše rovnou zabít
zabránila tomu nabídka Božího soudu čili „ordálu“
takový soud je zároveň znamením, kdo má pravdu, čí nárok je oprávněný
Elijáš se tady vydává do nebezpečí horšího, než byl královský soud
kdyby ho král i popravil, ztratil by svůj život, stal by se mučedníkem
prohrál-li by však na soudu Božím, ztratil by i nárok na pravdu, ukázal by se jako lhář
jevištěm ordálu má být Karmel, posvátné místo ctitelů Baalových
aby tím mocněji vynikla svrchovanost Hospodinova,
když bude Baal potřen na svém vlastním území
(Karmel je pohoří 20 km dlouhé a 550 m vysoké, vybíhající od Středozemního moře k JV)
5. Elijášův zápas na Karmelu 1Kr 18,20-40
20 Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. 21 Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo. 22 Elijáš dále řekl lidu: "Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. 23 Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. 24 Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jmého Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč." 25 Elijáš vyzval Baalovy proroky: "Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!" 26 Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: "Baale, odpověz nám!" Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. 27 V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!" 28 Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. 29 Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.
Achab svolal všechen lid
Elijáš se na Izraele obrací s výtkou: „Jak dlouho ještě budete poskakovat na obě strany?“
myslí se zde na rituální tanec, kdy chtěli uctívat zároveň Baala i Hospodina
Elijáš tady stojí jediný proti 450 prorokům Baalovým
pravda však nezávisí na množství
obě strany předložily svůj spor svému božstvu
nejprve Baalovi proroci měli přednost ve výběru býka (obětní zvíře muselo být bezvadné)
oni vzývají svého boha
snaží se ho přimět proléváním vlastní krve, sebezraňováním
křepčili kolem oltáře až upadali do extáze
(obojí se dodnes děje v různých náboženstvích)
Elijáš se Baalovým prorokům posmívá
jeho slova obsahují zřetelné narážky na baalovský mýtus:
1) třeba je zamyšlen – týrský Baal byl nazýván „filosof“,
připisoval se mu vynález purpuru, lodi atd.
2) třeba má nucení – má tělesnou potřebu, je zaměstnán sám sebou a nemá čas na své ctitele
(to je tedy výsměch)
3) odcestoval – podle bájesloví si Baal udělal někdy cestu do cizích zemí, do zámoří
4) možná spí – ve starém Egyptě se každé ráno zpívaly hymny, aby probudily bohy
o neúspěchu baalovců rozhodne poledne, vrchol dne,
které je také symbolem vrcholu přírodních sil
v zoufalství však prodlužují své úsilí až k třetí hodině odpolední
(to byla doba, kdy Izraelci přinášeli obětní dar Hospodinu)
Baal však zůstal bezmocný, zdůrazňuje to trojí výpověď:
Neozval se však nikdo,
nikdo neodpověděl,
nikdo tomu nevěnoval pozornost.
30 Tu řekl Elijáš všemu lidu: "Přistupte ke mně!" Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. 31 Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. 32 Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. 33 Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. 34 Nato řekl: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!" Potom řekl: "Udělejte to ještě jednou." Oni to udělali. Znovu řekl: "Udělejte to potřetí!" Udělali to tedy potřetí. 35 Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop.
Elijáš začíná výzvou: „Přistupte ke mně!“ – tedy: „Odstupte od Baala!“
lid uposlechne, protože Baalovi přece došla lhůta
Elijáš si dokonce může dovolit, aby opravil pobořený Hospodinův oltář
takto i obnovuje celistvost Izraele
usiluje obnovit jeho úplnost, nedotčenost
vymezil příkopem prostor kolem oltáře
pak vše polévá vodu – ty rity jsou nejasné
36 Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. 37 Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě." 38 I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. 39 Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!" 40 Elijáš jim poručil: "Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!" Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil.
6. Elijáš vyprošuje déšť 1Kr 18,41-46
41 Poté řekl Elijáš Achabovi: "Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!" 42 Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. 43 Pak řekl svému mládenci: "Vystup a pohleď směrem k moři." On vystoupil, pohleděl a řekl: "Nic tam není." Elijáš pravil: "Opakuj to sedmkrát." 44 Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«" 45 A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. 46 Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.
Elijáš porazil Baalovy proroky na hoře Karmel
lid se znovu přiznává k Hospodinu, pohanství je v tuto chvíli poraženo
41 Elijáš vyzve Achaba k jídlu:
pravděpodobně šlo o výzvu k ukončení půstu, který asi byl v době sucha vyhlášen
Kraličtí však mají vysvětlení jiné, týkající se toho jednoho dne:
„nebo celý den až do večera tam ztrávili, a při tak hrozném a divném divadle,
že i na jídlo zapomněli“
půjde o radostný hod díkůvzdání, že Hospodin se prokázal jako vítěz
Kaz 9:7 Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
Elijáš už slyší hukot deště, ačkoliv tomu ještě nic nenasvědčuje
bude to průtrž deště jako průtrž Božího požehnání
Ž 65:10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči: 11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.
42 zatímco Achab vystupuje k jídlu,
Elijáš vystupuje k modlitbě
ačkoliv Bůh zaslíbil déšť, Elijáš si ho musí zároveň vyžádat
Zach 10:1 Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů.
nyní vystupuje na vrchol hory Karmel, na místo velmi opuštěné
doposud byl činný „na veřejnosti“, velmi akční,
teď se o samotě modlí – a tak se to také u Elijáše střídá
ti, kdo chtějí pro Boha mnoho vykonat,
musejí umět bojovat také o samotě na modlitbách
všimněme si jeho postoje, je neobvyklý, jde o soustředění
43 sedmkrát posílá mládence, aby se podíval do dálky, zda se už blíží déšť
z hory Karmel je daleký výhled nad Středozemní moře
šestkrát služebník vystupuje na vrchol a nevidí nic
nepřináší svému mistrovi dobré zprávy
a Elijáš se modlí dále, trpělivě,
nejde se sám přesvědčit, jestli má služebník pravdu
posílá služebníka znovu a znovu, zatímco sám je soustředěn v modlitbě
7 je tady číslem plnosti a zároveň trpělivosti
Mt 18:21 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."
sedminásobné vyhlížení a vracení je jakýmsi rituálem
44 až naposedmé uvidí mládenec vystupovat obláček veliký jako lidská dlaň
(velká požehnání Boží často začínají malými, skromnými znameními)
a z posečkávání se stane zběsilost
45 je varován Achab, aby před prudkým deštěm ujel
Achab ujíždí ve vozíku
46 Elijáš se už také dal na útěk, pěšky
podkasal si bedra, běžel ještě před Achabem
oba do Jizreelu (ne do Samaří) – 17 km od pobřeží, z kterého vybíhá pohoří Karmel
Elijáš jako jakýsi „maratónský běžec“ – karmelský běžec
svým během zvěstuje těm, kdo ho potkali, a těm, kdo ho uvidí vbíhat do paláce
že je po Božím hněvu, přichází Boží požehnání
a že král, který přijede, je teď zavázán k nové poslušnosti Hospodinu
7. Elijáš opět na útěku 1Kr 19,1-8
1Kr 19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. 2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" 3 Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. 4 Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!" 6 Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. 7 Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!" 8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. 9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval.
1 Elijáš skvěle zvítězil na Karmelu nad Baalovými proroky
2 ale královna Jezábel chystá pomstu
a dokonce se zavazuje slavnostní přísahou, že ji dokoná
řecký překlad Septuaginta tady přidává slova: „jestliže ty jsi Elijáš, já jsem Jezábel“
řekli jsme si, že jméno Elijáš znamená: „mým Bohem je Hospodin“
jméno Jezábel znamená: „můj otec je Baal“
3 Elijášovi se zdá, že vše bylo marné, a znovu se ocitá na útěku
tentokrát jeho útěk směřuje na jih, do Judska
ke ctitelům Hospodina
nezůstává však v Jeruzalémě – tamní královský rod byl s Achabem rodově spřízněn
odchází ještě jižněji, až do Beer-šeby
svého mládence zanechává zde, na poslední výspě zaslíbené země
sám jde umřít do pouště, do samoty
4 uléhá pod trnitým keřem
jako si Jonáš přál umřít pod skočcem
Jo 4: 5 Jonáš totiž vyšel z města (Ninive), usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil."
osamělé stromy a keře byly častými místy azylu
jeho přání zemřít je lidsky pochopitelné
podobně jako Jonáš považuje Elijáš Boží vedení za nespravedlivé
vždycky věrně plnil Boží příkazy a nikdy nezískal nic než protivenství
nyní je u konce svých sil
zklamal? „nejsem lepší než moji otcové."
je bezradný, zoufalý
raději smrt než takový život
5 pak únavou usnul
probouzí jej Boží posel
6 přináší mu pokrm, v jehož síle bude moci vykonat 40-denní pochod až na horu Choréb
tento pokrm je obdobou many
Ex 16:14 Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15 Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.
Ž 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
či obdobou pokrmu mesiášského věku, který přemáhá smrt i touhu po ni
J 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
čtyřicet dnů pouti připomíná
Mojžíšův pobyt na Boží hoře
Ex 34:28 A byl tam (na hoře Sinaji) s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
a Ježíšův pobyt na poušti
Mt 4:1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
8. Elijáš na Chorebu 1Kr 19,9-18
1Kr 19,9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?" 10 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 11 Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13 Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?" 14 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 15 Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. 16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. 17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. 18 Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila."
7. Elijáš opět na útěku 1Kr 19,1-8
1Kr 19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. 2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" 3 Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. 4 Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!" 6 Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. 7 Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!" 8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. 9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval.
1 Elijáš skvěle zvítězil na Karmelu nad Baalovými proroky
přišel do Jizreelu s velkou nadějí
zdálo by se, že teď už jen dokončí obnovu víry v Hospodina
Achab zase říká: „to udělal Elijáš“
neříká: „to učinil Hospodin“
2 a královna Jezábel chystá pomstu
a dokonce se zavazuje slavnostní přísahou, že ji dokoná
řecký překlad Septuaginta tady přidává slova: „jestliže ty jsi Elijáš, já jsem Jezábel“
řekli jsme si, že jméno Elijáš znamená: „mým Bohem je Hospodin“
jméno Jezábel znamená: „můj otec je Baal“
3 Elijášovi se zdá, že vše bylo marné, a znovu se ocitá na útěku
tentokrát jeho útěk směřuje na jih, do Judska
ke ctitelům Hospodina
nezůstává však v Jeruzalémě – tamní královský rod byl s Achabem rodově spřízněn
odchází ještě jižněji, až do Beer-šeby
svého mládence zanechává zde, na poslední výspě zaslíbené země
sám jde umřít do pouště, do samoty
4 uléhá pod trnitým keřem
jako si Jonáš přál umřít pod skočcem
osamělé stromy a keře byly častými místy azylu
Jo 4: 5 Jonáš totiž vyšel z města (Ninive), usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil."
jeho přání zemřít je lidsky pochopitelné
podobně jako Jonáš považuje Elijáš Boží vedení za nespravedlivé
vždycky věrně plnil Boží příkazy a nikdy nezískal nic než protivenství
nyní je u konce svých sil
zklamal? „nejsem lepší než moji otcové."
je bezradný, zoufalý
raději smrt než takový život
v Bibli máme vícekrát přání o smrt, ale je dvojího druhu
a) apoštol Pavel – touží ve víře
Fp 1:23 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24 ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.
b) podobně jako Elijáš prosí i Job – ve stísněnosti
Jb 7:13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«, 14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními, 15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení. 16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.
tady se modlí o svou smrt prorok, pro kterého má Bůh připravený neskonale lepší úděl
on bude vynesen na ohnivém voze do nebe, nezemře, tak je Bohu blízký
jaký protiklad
snad zde můžeme vidět názorný příklad, jak Bůh vyslýchá naše modlitby
neplní to, co si Elijáš přeje, a přece jeho modlitbě dopřává sluchu
je zřejmé, že jeho přání je bláhové a že je dobře, že je Bůh neplní
dává mu mnohem lepší naplnění, než on si dovede přát
a tak ho ve skutečnosti vyslýchá a odpovídá mu
Elijáš měl srdce jako lev, když káral Izraele a posmíval se Baalovým prorokům
a zde je naopak jeho srdce zničené strachem z Jezábel tak, že si přeje zemřít
ale Hospodin ho nebere za slovo
5 pak únavou usnul
probouzí jej Boží posel
6 přináší mu pokrm, v jehož síle bude moci vykonat 40-denní pochod až na horu Choréb
tento pokrm je obdobou many
Ex 16:14 Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15 Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.
Ž 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
či obdobou pokrmu mesiášského věku, který přemáhá smrt i touhu po ni
J 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
čtyřicet dnů pouti připomíná
Mojžíšův pobyt na Boží hoře
Ex 34:28 A byl tam (na hoře Sinaji) s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
a Ježíšův pobyt na poušti
Mt 4:1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
Elijáš jde k Chorebu, k pohoří, kde byl Mojžíšovi dán zákon
na jižní polovině poloostrova Sinaj
Choreb a Sinaj je pravděpodobně synonymním zároveň označením pro jednu ze zdejších hor
8. Elijáš na Chorebu 1Kr 19,9-18
1Kr 19,9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?" 10 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 11 Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13 Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?" 14 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 15 Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. 16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. 17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. 18 Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila."
9 místo je posvěcené zjevením Hospodinovým za Mojžíše
připomeňme si je, pomůže nám to k pochopení dnešního příběhu
Ex 33:18 I řekl: "Dovol mi spatřit tvou slávu!" 19 Hospodin odpověděl: "Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." 20 Dále pravil: "Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu." 21 Hospodin pravil: "Hle, u mne je místo; postav se na skálu.
Ex 34:5 Tu sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo jméno. 6 Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, 7 který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." 8 Mojžíš rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl se
je možné, že slovem „jeskyně“ zde vypravěč myslí totéž,
co je v Ex označeno „skalní rozsedlina“
ve spánku dostává zvěstný sen, ve kterém ho oslovuje Hospodin
podobně promlouvá k Samuelovi
(1 S 3:3 Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. 4 Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: "Tu jsem." 5 Běžel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, lehni si zase." Šel si tedy lehnout. 6 Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase." 7 Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. 8 A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. 9 I řekl Élí Samuelovi: "Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." Samuel si tedy šel lehnout na své místo. 10 A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší." 11 Hospodin řekl Samuelovi: "Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší. 12 Onoho dne uvedu na Élího všechno, co jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do konce. 13 Oznámil jsem mu, že jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil. 14 Proto jsem o Élího domu přísahal: Dům Élího nebude nikdy zbaven viny ani obětním hodem ani obětním darem." 15 Samuel ležel až do jitra. Pak otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se bál oznámit Élímu to vidění.
k Šalomounovi
1Kr 3:5 V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: "Žádej, co ti mám dát.")
Hospodin začíná otázkou
tím dává Elijášovi příležitost, aby promluvil
Elijáš může vylít své srdce
10 jeho řeč je zprávou o bídě lidu
ale také nepřímou výčitkou Hospodinu, že nechal věci dojít tak daleko
rozboření oltářů (1Kr 18,30)
porušení smlouvy (18,21)
pobití proroků (18,4)
to všechno se stalo v nedávné době
11 Elijáš nedostává vysvětlující odpověď
místo ní se však v bdělém stavu setká s Hospodinem
jde o něco naprosto ojedinělého
a je jinak doloženo jen u Mojžíše
stává se svědkem několika jevů
každý z nich býval pokládán za průvodní jev Božího zjevení
ničící vichr
zemětřesení
oheň
všechny připomínají situaci sínajského zjevení Mojžíšovi
Exodus 19:16 Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl.
Exodus 20:18 Všechen lid pozoroval hřmění a blýskání, zvuk polnice a kouřící se horu. Lid to pozoroval, chvěl se a zůstal stát opodál.
zde však žádný z těchto jevů není vlastním projevem a zjevením Hospodina
to si má Elijáš (a s ním i my čtenáři) jasně uvědomit
proto je ke každému z nich připomenuto: „ale Hospodin v tom nebyl“
12b vlastní zjevení a projev Hospodina je v „hlasu tichém, jemném“
tedy ve slovu
ono může být v hluku a lomozu světa přeslechnuto,
a přece je jedinečnou nezničitelnou silou,
která nenásilně a nepozorovaně působí
boří staré a vytváří nové
13 Elijáš stojí u vchodu do jeskyně
podobně jako Mojžíš se sklání k zemi (Ex 34,8), aby nehleděl na Boha (Ex 3,5n)
13b Hospodin opakuje otázku, kterou dal Elijášovi ve snovém vidění
14 a Elijáš odpovídá stejně jako prve
15 tentokrát však Hospodin uzavírá rozhovor jinak
nechlácholí zemdleného proroka
posiluje ho tím, že ho pověřuje novými úkoly
posílá ho zpět na místa bojů a nesnází, obtíží a nejistot
tam má konat dílo, ke kterému je poslán
v pověření je zároveň ujištění
že Hospodin neztratil vládu nad poměry v Izraeli
ale že se naopak připravuje k jednání
i když je dům Achabův ještě mocný
a Jezábel může beztrestně pronásledovat a zabíjet Hospodinovy věrné
Hospodin má již vyhlédnuty vykonavatele soudu a spravedlnosti
(Chazael bude králem nad Aramem
Jehúa bude králem nad Izraelem
Elíša bude následovníkem Elijáše)
Elijáš také slyší pro sebe překvapivou zprávu
on se domníval, že už zbývá sám jako jediný Hospodinův věrný
teď slyší, že zbývá 7.000 věrných, kteří se Baalovi nepodrobili
sedm je číslo plnosti, sedm tisíc vyjadřuje dostatečné množství
uprostřed všech bouří světa přetrvává pozůstatek Božího lidu
Isaiah 1:9 A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.
Iz 51,6 Má spása bude tu věčně (Starý rok)
Ž 102,26-28; Mk 13,31-37; 1Tes 5,1-11
164 Pane, tys mne zkusil; 355 Kristus má v rukou celý svět; 629 Může být, že padne vše; 697 Moc předivná
Přátelé v Kristu,
poslední večer roku 2007. Co je před námi, co nás čeká? Co nás čeká v našem životě, a taky, co nás čeká ve světě. Dovedeme to odhadnout? Dnešní text z proroka Izajáše rozevírá náš pohled doširoka – až na celý vesmír, a do daleka – s velkým časovým výhledem. Dovedeme číst znamení doby? Poznat, co je skutečně důležité, podle čeho se máme řídit? Člověk snadno získá pocit, že se v řádu světa ztrácí. Copak nějak ovlivníme procesy, které běží kolem nás?
Pozvedněte své oči k nebi, řekne prorok nejdříve. Kdy jsme se my naposledy dívali na nebe, my městští lidé? Většinu času strávíme v místnostech, v dopravních prostředcích, také hustá zástavba brání tomu, že jen velmi zřídka vidíme celou oblohu. Přesto především noční hvězdná obloha nám dodnes spolehlivě poskytne pocit, o který tady prorokovi šlo. Jak ohromné je to nebe nad námi. Jak nekonečné, jak tajemné. Jaké procesy ho řídí, jaké síly jsou v něm ukryté? Víme o tom dnes už mnohem více než Izajášův současník, ale s naším poznáním je to tady jako s rostoucím ostrovem uprostřed moře. Zvětšujte plochu ostrova, poroste vám zároveň délka břehu. Čím více se rozšiřují hranice našeho poznání vesmíru, tím více roste také počet nezodpovězených otázek. Tajemství vesmíru nesnímáme a dnešní stupeň poznání by se dal shrnout například do otázky: co když je celý náš nesmírný vesmír jen jeden z mnoha? Jako jedna z bublin v pivní pěně? A tady se pak ohromený člověk ptá ve všech časech stále stejně: co je člověk uprostřed, a vlastně ani ne uprostřed takového vesmíru? Jen nepatrné zrnko prachu, zdálo by se.
Pohleďte na zem, řekne prorok, a když pohledneme, asi ani tady nebudeme mít jiný náhled, než lidé tenkrát. Jsme jen malá kolečka v soukolí světa. Kdo vlastně ví, jaké jsou síly, které hýbou lidstvem? Někdo řekne, že za vším jsou nakonec peníze, někdo to nazve všudypřítomnou touhou po moci. Někdy můžeme mít podezření, že tím nejsilnějším jsou pro mnohé lidi nezvládnuté nízké pudy, sexuální pud a pud odplaty. A jsou dokonce noví proroci, kteří řeknou, že už to je vlastně jedno, že se člověk už nezmění, že se nenapraví, že nás smete ekologická nebo válečná katastrofa, kterou si sami přivodíme.
Izajáš řekne: Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Skoro jako bych slyšel jeho dovětek: „No a co?“ Co to chátrání všeho pomíjivého znamená pro věřícího člověka? Co to znamená, jestliže zemi a lidstvu docházejí síly? Znamená to snad, že Bohu docházejí síly? Ne, neznamená. A jak máme rozumět tomu, když se zdá, že ve světě vítězí chaos? Znamená to snad, že už nemá smysl o cokoliv usilovat, že je k ničemu, když se snažíme žít dobře a spravedlivě? Ne, neznamená. Věřící člověk dovede zaměřit svůj pohled na to, co je podstatné. A nechme se dnes poučit Izajášem, jeho prorocký vhled nezestárl. Rozšiřuje se sice poznaný vesmír, zdá se, že je nekonečný, a přece nejširší souvislostí všech věcí není kosmos, nýbrž spása. Bůh má vše, ano celý vesmír ve své ruce, a chce ho dovést k dobrému konci. A co je vnitřní podstatou všeho dění? Je to náhoda? Jsou to jen svazky energií? Ne, poví Izajáš. Vnitřní podstatou všeho je spravedlnost. A Hospodin dal Izajášovi do úst zaslíbení, že Boží spravedlnost neztroskotá, i kdyby světy padly, i kdyby se všechno zhroutilo. Má smysl snažit se o dobro, o lásku, o spravedlnost, i když se zdá, že všechny naše takové drobné činy jsou obklopeny nesmyslností, a ta že nesmírně převládá. Všude tam, kde se ve víře o spravedlnost snažíme, brnkáme o struny základní struktury světa, a i když dnes taková melodie zaniká v křiku těch, kdo volají: „Nemá to cenu.“, a „Hlavní je si užít“, jednou bude právě tato melodie hudbou sfér, hudbou Božího království.
Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá. V širokých horizontech to tu prorok mluví. Všechno pomíjivé se zhroutí, ale to, co je pravé, co je Boží, zůstane trvat. Ta slova jsou kosmickou variantou učení o vzkříšení. Na mnoha místech už Starý zákon říká, že život člověka, který žije z víry, se neztratí. Takový člověk nějak zůstává u Boha, a u Boha má pevnost a stálost. V Novém zákoně v evangeliu pak vidíme, co to znamená, na vzkříšení Ježíše Krista. Říkáme vzkříšení, to je od prvních velikonoc hlavním bodem křesťanského zvěstování, a přece, jak málo tomu stále rozumíme, jen málo si to dovedeme představit, co vzkříšení znamená. Před očima máme stále jen to, jak všichni lidé stárnou, jak naše těla chřadnou, v mysli se nám stále probouzí obava ze smrti a z nicoty. Křesťanská víra takovou obavu tiší zvěstí o vzkříšení, a říká také, jaká je cesta k němu, že pro toho, kdo věří v Boha, kdo už dnes žije z jeho moci, není konec pomíjivého těla koncem života. Pán Bůh náš život drží, má nás ve své péči. A teď tuto naději roztáhněte do obrovského měřítka, do největšího myslitelného. Vždyť se může někdy zdát, že nic nemá smysl. Obklopeni chladem vesmíru zápasíme tady ve světě stále tak uboze o spravedlnost, to znamená o správné vztahy mezi lidmi, o vztahy k Bohu, ke stvoření. – Ale neslyšíme snad uprostřed svého lopocení někdy tlukot srdce Božího? A Bůh říká: „Má to cenu. Stojí to za to, protože já jsem si vás zamiloval. Nebojte se. Má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá.“ My lidé máme své malé každodenní problémy, každý své. Učíme se je zvládat ve spolehnutí na Boha. Někdy přicházejí hrozby větší, a člověka hned napadá, jestli se vše nevymyká Bohu z rukou. Ale Izajáš vidí celý vesmír pevně položený v Boží dlani. – Jistě znáte ta slova osobní naděje ve smrti ze žalmu dvacátého třetího: I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Izajášova slova by se pak dala říct jako parafráze tohoto žalmu: I kdyby se celý vesmír hroutil do černé díry, nemusíme se bát, je-li Bůh s námi. A nemyslete si, Izajáš není katastrofista, on je velkým prorokem naděje.
164 Pane, tys mne zkusil; 355 Kristus má v rukou celý svět; 629 Může být, že padne vše; 697 Moc předivná
Přátelé v Kristu,
poslední večer roku 2007. Co je před námi, co nás čeká? Co nás čeká v našem životě, a taky, co nás čeká ve světě. Dovedeme to odhadnout? Dnešní text z proroka Izajáše rozevírá náš pohled doširoka – až na celý vesmír, a do daleka – s velkým časovým výhledem. Dovedeme číst znamení doby? Poznat, co je skutečně důležité, podle čeho se máme řídit? Člověk snadno získá pocit, že se v řádu světa ztrácí. Copak nějak ovlivníme procesy, které běží kolem nás?
Pozvedněte své oči k nebi, řekne prorok nejdříve. Kdy jsme se my naposledy dívali na nebe, my městští lidé? Většinu času strávíme v místnostech, v dopravních prostředcích, také hustá zástavba brání tomu, že jen velmi zřídka vidíme celou oblohu. Přesto především noční hvězdná obloha nám dodnes spolehlivě poskytne pocit, o který tady prorokovi šlo. Jak ohromné je to nebe nad námi. Jak nekonečné, jak tajemné. Jaké procesy ho řídí, jaké síly jsou v něm ukryté? Víme o tom dnes už mnohem více než Izajášův současník, ale s naším poznáním je to tady jako s rostoucím ostrovem uprostřed moře. Zvětšujte plochu ostrova, poroste vám zároveň délka břehu. Čím více se rozšiřují hranice našeho poznání vesmíru, tím více roste také počet nezodpovězených otázek. Tajemství vesmíru nesnímáme a dnešní stupeň poznání by se dal shrnout například do otázky: co když je celý náš nesmírný vesmír jen jeden z mnoha? Jako jedna z bublin v pivní pěně? A tady se pak ohromený člověk ptá ve všech časech stále stejně: co je člověk uprostřed, a vlastně ani ne uprostřed takového vesmíru? Jen nepatrné zrnko prachu, zdálo by se.
Pohleďte na zem, řekne prorok, a když pohledneme, asi ani tady nebudeme mít jiný náhled, než lidé tenkrát. Jsme jen malá kolečka v soukolí světa. Kdo vlastně ví, jaké jsou síly, které hýbou lidstvem? Někdo řekne, že za vším jsou nakonec peníze, někdo to nazve všudypřítomnou touhou po moci. Někdy můžeme mít podezření, že tím nejsilnějším jsou pro mnohé lidi nezvládnuté nízké pudy, sexuální pud a pud odplaty. A jsou dokonce noví proroci, kteří řeknou, že už to je vlastně jedno, že se člověk už nezmění, že se nenapraví, že nás smete ekologická nebo válečná katastrofa, kterou si sami přivodíme.
Izajáš řekne: Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Skoro jako bych slyšel jeho dovětek: „No a co?“ Co to chátrání všeho pomíjivého znamená pro věřícího člověka? Co to znamená, jestliže zemi a lidstvu docházejí síly? Znamená to snad, že Bohu docházejí síly? Ne, neznamená. A jak máme rozumět tomu, když se zdá, že ve světě vítězí chaos? Znamená to snad, že už nemá smysl o cokoliv usilovat, že je k ničemu, když se snažíme žít dobře a spravedlivě? Ne, neznamená. Věřící člověk dovede zaměřit svůj pohled na to, co je podstatné. A nechme se dnes poučit Izajášem, jeho prorocký vhled nezestárl. Rozšiřuje se sice poznaný vesmír, zdá se, že je nekonečný, a přece nejširší souvislostí všech věcí není kosmos, nýbrž spása. Bůh má vše, ano celý vesmír ve své ruce, a chce ho dovést k dobrému konci. A co je vnitřní podstatou všeho dění? Je to náhoda? Jsou to jen svazky energií? Ne, poví Izajáš. Vnitřní podstatou všeho je spravedlnost. A Hospodin dal Izajášovi do úst zaslíbení, že Boží spravedlnost neztroskotá, i kdyby světy padly, i kdyby se všechno zhroutilo. Má smysl snažit se o dobro, o lásku, o spravedlnost, i když se zdá, že všechny naše takové drobné činy jsou obklopeny nesmyslností, a ta že nesmírně převládá. Všude tam, kde se ve víře o spravedlnost snažíme, brnkáme o struny základní struktury světa, a i když dnes taková melodie zaniká v křiku těch, kdo volají: „Nemá to cenu.“, a „Hlavní je si užít“, jednou bude právě tato melodie hudbou sfér, hudbou Božího království.
Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá. V širokých horizontech to tu prorok mluví. Všechno pomíjivé se zhroutí, ale to, co je pravé, co je Boží, zůstane trvat. Ta slova jsou kosmickou variantou učení o vzkříšení. Na mnoha místech už Starý zákon říká, že život člověka, který žije z víry, se neztratí. Takový člověk nějak zůstává u Boha, a u Boha má pevnost a stálost. V Novém zákoně v evangeliu pak vidíme, co to znamená, na vzkříšení Ježíše Krista. Říkáme vzkříšení, to je od prvních velikonoc hlavním bodem křesťanského zvěstování, a přece, jak málo tomu stále rozumíme, jen málo si to dovedeme představit, co vzkříšení znamená. Před očima máme stále jen to, jak všichni lidé stárnou, jak naše těla chřadnou, v mysli se nám stále probouzí obava ze smrti a z nicoty. Křesťanská víra takovou obavu tiší zvěstí o vzkříšení, a říká také, jaká je cesta k němu, že pro toho, kdo věří v Boha, kdo už dnes žije z jeho moci, není konec pomíjivého těla koncem života. Pán Bůh náš život drží, má nás ve své péči. A teď tuto naději roztáhněte do obrovského měřítka, do největšího myslitelného. Vždyť se může někdy zdát, že nic nemá smysl. Obklopeni chladem vesmíru zápasíme tady ve světě stále tak uboze o spravedlnost, to znamená o správné vztahy mezi lidmi, o vztahy k Bohu, ke stvoření. – Ale neslyšíme snad uprostřed svého lopocení někdy tlukot srdce Božího? A Bůh říká: „Má to cenu. Stojí to za to, protože já jsem si vás zamiloval. Nebojte se. Má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá.“ My lidé máme své malé každodenní problémy, každý své. Učíme se je zvládat ve spolehnutí na Boha. Někdy přicházejí hrozby větší, a člověka hned napadá, jestli se vše nevymyká Bohu z rukou. Ale Izajáš vidí celý vesmír pevně položený v Boží dlani. – Jistě znáte ta slova osobní naděje ve smrti ze žalmu dvacátého třetího: I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Izajášova slova by se pak dala říct jako parafráze tohoto žalmu: I kdyby se celý vesmír hroutil do černé díry, nemusíme se bát, je-li Bůh s námi. A nemyslete si, Izajáš není katastrofista, on je velkým prorokem naděje.
Farářské střípky
Ostravské farářské střípky 1998-2014
257. "Až vám řeknu výsledky vašeho vyšetření, možná si budete chtít zajít do kostela. Ale slibte mi, že až pak přijdete domů, dáte si ještě pro jistotu pořádného panáka."
256. Pane Bože, chraň památku svého věrného mučedníka Jana Husa. Češi o něm chtějí natočit film! 14-03-24
255. Svícny v našem kostele jsou různě nakřivo. Takoví biblisté ovšem zase nejsme, aby nám to vadilo. (Podle Zjevení 2,5 je posunutý svícen znamením Božího trestu.)
254. V zimním období jsou bohoslužby ve vytopeném sále. Jen pohřby v kostele. To abychom si připomínali, že jednou budeme jako nebožtík tuzí my všichni.
253. V kostele dlouhé roky nebyli, až teď, při pohřbu své maminky. A tak jim farář v kázání pěkně vyčinil. Blbec.
252. "Plakala jsem před soudkyní, že nemá žádné právo mě rozvést, platí přece ´Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj´, ale ona na mě jen nevěřícně zírala."
251. Farář žasne: v ostravském divadle hrají operu Jenovéfa, která je oslavou manželské věrnosti, a lidé tomu nadšeně tleskají.
250. Strávil nějaký čas v tibetském klášteře, má na to. Chtěl jsem mu připomenout, že může kdykoliv přijít do kostela, ale to by bylo laciné.
249. On, velký manažer, schopný zařídit pro své děti cokoliv, si teď asi připadá velmi ponížený, když slyší, že mu syna pokřtít nemůžu, že by musel slíbit, že ho povede k životu v církvi. A tak odchází plný skrývaného hněvu na církev. -Stěžoval si pak u tebe, Bože?
248. Opakovaně maluje ukřižovaného Ježíše, a nepoznává, že tvář maluje svou vlastní. „A proč nemá trnovou korunu?“, ptám se svého přítele malíře. „Jakou trnovou korunu?“ „Že tys evangelium ani nečet´?“ „Nepotřebuji, já mám vnitřní zření.“
242. Evangelikálové pořádají hudební festival V Jeho přítomnosti. Mohl by být zajímavý i pro Jehovisty. (A to není jen slovní hříčka - hebraisté nám povrdí, že se Boží jméno skutečně dá zkrátit na první dvě slabiky.)
241. Tuto zimu sněžilo v Izraeli více než v Česku. - Zažil Ježíš někdy sníh? V jakém krásném podobenství by to asi použil?
240. "Kořenem všeho zla je láska." Předčitatel se z těch slov až zakuckal, než dodal poslední dva: "k penězům."
239. Sám jsem překvapen, že mezi posledními Střípky je jich mnoho o relativizaci umírání. Že by byl před námi nějaký převrat v této oblasti? Ať je jim, Pane, vzkříšení!
238. Ve virtuálním pietním prostoru vzpominej.cz můžete uspořádat rozloučení s vašim zemřelým. Konečně způsob bez toho protivného mrtvolného pachu.
237. Ach, ta má opovážlivost! Vánoční prezidentský projev znám jen z obrázku, neposlouchal jsem jej. Přesto si dovolím tvrdit, že když se MZ nechá 26. prosince natáčet za rozžatým adventním věncem, už toto vypovídá cosi nepěkného o něm i o stavu naší země. 13-12-28
236. Osobní slova o zemřelém mi poslali ve slovenštině. Když se snažím nahlas slovensky číst, působí to prý zábavně. Že bych je na pohřbu použil tak, jak jsou?
235. Po době měděné nastává zdá se doba železná. - Všechny dosažitelné měděné předměty už byly z veřejného prostoru rozkradeny. Teď jsem viděl smutný rozlomený betonový podstavec, z kterého někdo odnesl železný kříž.
234. Celou šířku biblické záložky (BTM Zal 14) zakrývá fotografie velké ovce, před ní je ovečka malá a biblický verš: "Mně v Boží blízkosti je dobře." Copak asi má ten obrázek říct?
233. "Bratře faráři, já už se do kostela nedostanu. Snad aspoň při svém pohřbu."
232. Adventní období jsme zrušili - vlastně proměnili v kolektivní fázi Vánoc, s všeobecným nakupováním, podnikovými večírky a "vánočními" koncerty.
231. Jdete po městě, a potkáte někoho, o kom jste bylo přesvědčeni, že zemřel. To je mimořádný zážitek!
230. Nám upálili Jana Husa. My letos pálíme františka. 13-12-14
229. Ostravská výslovnost slova Bůh zní jako rána kladivem. - Šla přes náměstí a nějaký evangelista to přes mikrofon do lidí mlátil: buch, buch, buch...
228. Líbí se nám, když na adventním věnci přibývá hořících svíček, je to znamení rostoucí naděje. Když nám však vzplanul adventní věnec celý, bylo to až příliš.
227. Jak může někdo na závěr pohřbu vybrat hudbu Dobytí ráje? Co si tak představuje? To už se neví o andělovi s plamenným mečem?
226. Někteří křesťané brojí proti vánočním stromkům, prý je to zvyk původně pohanský. Udivuje mě, že neprotestují tím spíše proti betlémské hvězdě (kterou má stromeček často na špici), když Bůh k mudrcům promluvil jazykem astrologie.
225. Pivnici s hernou nazvali nepokrytě „U slabé vůle“. Kéž bys tam byl o to více ty, Bože. - Anebo jsi byl už při vymýšlení názvu, aby byl zřetelnou výstrahou před pokušením?
224. (Ve střípku 196 jsem se mýlil.) Prezidentu MZ se už během několika měsíců podařilo národ přepnout do jiné jeho oblíbené role - bořičů model, a tak odteď už bude především předmětem posměchu
223. Na radiu Proglas četli nešpory z breviáře jeden kněz šišlavý a druhý notně nachlazený. Snažili se zachovat důstojnost, ale tím to bylo celé ještě humornější. Věřím, že i pro tebe, Pane.
222. Za další věc jsem papežovi vděčný. Jezdí po Římě autem, které má najeto 300 tisíc km. Tak to se ani já nemusím za tu naší rachotinu tak stydět.
221. Vyposlechnuto na ulici: "Nedej bože vole, aby to ještě nakonec nekoupil." Uctívači dobytka a podle jeho obrazu.
220. Na rohu Bezručova sadu a ulice 30. dubna velké graffiti "BŮH!" Doufám, že jde o sprejerovo vyznání víry a ne o jeho podpis.
219. Psycholog ji po několika sezeních poradil, aby od svého manžela odešla. Já jsem ji řekl, že si myslím, že má u svého muže zůstat. Co však je mé slovo proti radě odborníka...
218. Reakce Američana, když se doví o Janu Husovi: "That´s great! That´s really great!" - Mohli by si jeho svátek na nějakou dobu půjčit, aby si ho užili. Když my to už jinak než jako den volna neumíme...
217. Upozornila mě, že slovo "varhaničení", které jsem považoval za krásně české, zní, jako bych o té činnosti mluvil s podezíravostí, jako o "varhan ničení".
216: Protiví se mi, když nás firmy obvolávají podle jakýchsi seznamů. Tentokrát mě však pobavili: "Dobrý den, volám v zastoupení společnosti Lux. Dovolala jsem se správně k panu Církvovi?"
215. "Dvě slova se mi pořád pletou, prostituce a restituce."
214. Až se jednou proflákne, čemu skutečně věří lidé v církvi, to bude nářez...
213. "Sháněli jsme vás. Bouchali jsme na dveře kostela (?!), ale asi jste nebyl doma."
212. Slyším dva české buddhisty, jak si o komsi povídají: „Čistil si karmu a dělal skvělé pokroky. Pak to však vzdal a řekl, že je prý slabý.“ – Z dalších slov pochopím, že se stal katolíkem.
211. Když s ní mluvím, položí mi každé 3 minuty otázku, proč Bůh dopustil koncentrační tábory. Vymyslel jsem už asi 150 odpovědí, ale pořád to ještě jaksi není ono...
210. Říkala: "Bohužel nevěřím v Boha."
209. Církev je v krizi - v té míře, v které je závislá na civilizaci, která je v krizi.
208. Marie Ježíšková - pěkné (skutečné) české jméno.
207. Na mnoha místech v Ostravě stojí sloupky na odvětrávání důlního metanu, jinak by Ostravaci asi vedli v počtu pokusů o nanebevstoupení.
206. Televize skýtá velké možnosti. Při dnešních bohoslužbách (přenášených ČT2) si budu představovat, jak nás leckdo sleduje v pohodlném křesle, před sebou čaj s rumem – venku i v kostele je totiž teplota těsně nad nulou. 13-03-29
205. Přišel jsem do Diakonie s pobožností, ale klienti se dívali na inaugurační mši nového papeže. Prosili mě, abych jim to nevypínal. Holt, papeži je těžké konkurovat. 13-03-19
204. Seděl na lavičce a četl si Služebnický džihád. Nastoupil s mou mámou do autobusu. - Pak jsem jí volal, dojela v pořádku.
203. Tak to budou mít čeští katolíci hodně co vysvětlovat. Novým papežem se stal jezuita. Přičemž většina Čechů si ze školy pamatuje jen to, že jezuité byli zrušeni, a jediným, na kterého si vzpomenou, byl Koniáš se špatnou pověstí. 13-03-14
202. Uvěřil v Boha na smrtelné posteli. Jeho přibuzní mu to však neuvěřili.
201. Ve střípku 197 jsem měl pravdu. Dnes svůj inaugurační projev zakončil MZ modlitbou. A tak na chvíli přerušuji svůj půst od politiky a modlím se za něj. 13-03-08
200. Pokud se nechcete nechat zcela pohltit sledováním politiky, pak tradiční liturgická čtení pro dny střídání prezidentů jsou:
čtvrtek 7. března - L 11,14-23 o vyhánění démonů;
pátek 8. března - L 18,9-14 o farizeovi, který si zakládal sám na sobě.
199. Odcházení VK: kdo je neschopen přiznat, že udělal nějakou chybu, prostě není velká osobnost. Howgh
198. Jako nejsou evangelické bohoslužby moc pro televizi, římskokatolické nejsou pro rozhlas. Např. o tom mnohém lomození by si mohl neznalý posluchač myslet, že v kostele každou chvíli upadne nějaký rytíř v brnění.
197. Zeman na svém oficiálním portrétu neví co s rukama. Jako by se i on, neznaboh, chtěl za národ tak trochu modlit. 13-02-19
196. Národ ztratil se zbožností i uměřenost. Nejprve se baví odhalovaním ubohosti všech prezidentských kandidátů. A pak si posadí jednoho z nich na hrad a udělá z něj modlu.
195. Astronomové až teď začínají zjišťovat, že vesmír je poháněn jakousi temnou energií. Ovšem Bible už tohle ví tisíce let. A taky to, že je nezměřitelná, viditelná jen ve svých následcích.
194. Ostrava je drsná. Scientologové tu vydrželi jen 5 let.
193. Mohli si vybrat mezi biblickým programem a bowlingem. Vybrali si variantu zážitkovou. Časy se mění, dnes se takto nazývá ta druhá z nich.
192. Události ČT byly o ničem, proto jsme přepnuli na TV Noe, kde je vysílání technicky sice ubožejší, ale s hlubokým obsahem. Za pár minut ovšem jako by se televize přepla sama: začalo vatikánské zpravodajství, a zase to bylo o ničem.
191. Prosincové číslo české mutace jindy a jinde asi seriózního magazínu National Geografic obsahuje rozhovor s kardiochirurgem Pirkem. Šéfredaktor, odchovaný naivním materialismem, to zdůvodňuje takto: Vždyť k předvánočnímu období patří „i větší otevřenost srdcí. A kdo jiný by měl rozumět zákoutím srdce než ten, kdo zná jeho tajemství do nejmenších podrobností?"
190. Zaměnil jsem v bance při podepisování pořadí svého jména a příjmení. Úřednice to porovnáním s podpisovým vzorem zjistila a povídá mi ironicky: „Alespoň základní věci života bychom měli umět dělat stále stejně.“ Ptám se jí: „A to vaše vnitřní předpisy nepočítají s tím, že člověk může projít nějakou konverzí?“
189. Hned za kostelem na Slezské Ostravě je mohyla, na ni jména obětí fašismu a nad nimi nápis „Hrdinové neumírají“. Tady se skrytě naznačuje něco více než jen vzkříšení…
188. Vánoční stromek je na ostravském náměstí postavený už 9 dní před začátkem doby adventní. A to je fajn. Jen ať se ta doba většině lidí vtiskne do mysli jako doba předvánoční. A řeči o Adventu kéž by ponechali těm, kdo touží po něm. 12-11-23
187. V české verzi muzikálu Jesus Christ Superstar vítá Herodes Ježíše Krista, ale ptá se ho, zda je Mesiáš. Nedovzdělaný překladatel Prostějovský zřejmě považuje slovo Kristus za Ježíšovo příjmení, a neví, že v v řečtině znamená totéž co hebrejský titul Mesiáš. (A má dcera, která tento skvělý muzikál nacvičuje, to teď musí zpívat takto svoločsky!)
186. Bruntálský děkanský kostel jsme našli v neděli ráno zavřený. Herna U kostela má otevřeno non-stop.
185. Snesu i hodně černý humor, a Salesiánům v tomto velmi rozumím: právě teď pořádají Putování schránky s ostatky Dona Bosca.
184. Hleděl na mě s upřímným zděšením: „Tak ty jsi křesťan a dokonce farář, a tobě fakt nevadí, že tvé dceři ve škole vtloukají do hlavy, že jsme se vyvinuli z opice?"
183. Jak jsem při pastorační návštěvě vnesl do domácnosti kus vzájemného porozumění: „Pořídili jsme si pískomila, ale je pořád nějaký nervózní.“
„To asi proto, že nemá žádný písek.“
„A on má mít písek?“
„Vždyť proto se jmenuje pískomil.“
„Aha. My jsme si mysleli, že proto, že rád píská.“
182. Hlučín: v supermarketu na náměstí mají nade dveřmi kříž. To je skvělá reklama. Chci věřit, že znamená: tady vás nepodvedeme.
181. Jen si to představte: Bylo loni někdy kolem Všech svatých. Děti ze hřbitovní kolonie sáňkovaly na prvním sněhu, když se zešeřilo, ozdobily si dráhu mezi hroby spoustou svíček...
180. Výzkum náboženství právě dosáhl svého nepřekonatelného vrcholu - je k mání lexikon Kdo je kdo v nebi.
179. Soudě aspoň podle teplých září a tím i dozrálosti vína, Hospodin v posledních dvou letech českým zemím mimořádně žehná. 12-09-17
178. Aha, tohle mi nikdy dříve nedošlo: když se navzájem zdravíme, jsme tak trochu jako Ježíš, který uzdravoval na potkání.
177. Církevní restituce nám byl čert dlužen! 12-09-04
176. Nebrali to jako modlitbu, když hulákali přiopilí při kytaře: "Za co, Pane Bože, za co trestáš tento prostý lid..." A tak Boží odpovědí byla, myslím, jen trapnost té chvíle.
175. Na evangeliích se mi nejvíce líbí, že jsou plná příběhů víry. To je však zároveň věc, která mi nejvíc chybí v současném evangelictví.
174. Holčička nakreslila postavičku a pod ní napsala "Satan Klaus". Ve filmu Poslední skaut.
173. Mluvím s mužem, který se vinou nemoci už nedostane do kostela: „Vidím, že dnes máte velmi dobrou náladu.“
„Ano. Navštívili mě živí.“
Je v těsném společenství se zemřelými, kteří ho přivedli ke křesťanské víře. Zatímco většinu žijících lidí kolem sebe vnímá jako mrtvé.
172. Vejdu do vazební věznice a vrátný (který tam je jen krátce) už mě telefonem ohlašuje: "Přišel Svědek Jehovův!"
171. "Kdyby mi aspoň Bůh dal nějak vědět, jak dlouho tu ještě na světě budu" (je zajímavé, jak jsou i dnešní zbožná přání stejná jako ta stará, zde to připomíná Žalm 39,5, a humorné, když se spojují s našími současnými starostmi) "- jestli mám investovat do nových zubů." - (Opravdu humorné? Vždyť ona do toho má dát svůj půlroční důchod.)
170. Hádanka: v jakých filmech se hlavní hrdinka nezdráhá stokrát opakovat "Oh my God"? - Možnosti:
1. v katolických - protože jsou velmi zbožné;
2. v bollywoodských - protože hinduisté uctívají stovky bohů;
3. v pornofilmech.
169. My evangelíci, kteří jsme proti uctívání ostatků, jak se zachováme teď, když se prý našel kus Husova roucha? Odhadl bych nás tak na 80% uctívání - a co hůře: nebude se tomu říkat "adorace" (jenž měla patřit k pokorné zbožnosti), nýbrž "senzace" (což je vybuzení vlastního ega). 12-07-10
168. Chtěla mi projevit sympatii: "Můj vztah k církvím je velmi kladný. Vadí mi jenom tehdy, když kecají lidem do života."
167. Mají svůj Facebook, ale Bůh na něm není. V konkurenční Book of books už dávno prohlásil: "Nemůžeš spatřit mou tvář" (Ex 33,20).
166. Z Rathova projevu v úterý po poledni jsem slyšel jen začátek, o tom, že "vazební věznice je peklo". Pak už jsem musel jít a jako kaplan "sestoupit" do toho ostravského. 12-06-05
165. S vírou v horoskopy jsem zápasil kus života. Teď mě však Pán Bůh toho úkolu postupně zbavuje. V mnoha moderních horoskopech se totiž u jednotlivých znamení uvádějí jen pozitivní charakteristiky - a takový popis lidských vlastností se snad ztrapní sám.
164. Když pouštím počítač, připadám si jak v pravoslavném chrámu. Ty ikonky na ploše jsou stále pěknější a barevnější.
163. Kolega z P.: „Půjčili jsme kostel Rómům k bohoslužbám, šel jsem si aspoň za dveře poslechnout, jaké jsou, a tam stal chlapík a hned mě zval dovnitř, nevěděli, že jsem zdejší farář, ale velmi spontánně mě vtáhli mezi sebe a hned jsem tančil... – Zažil jsem ve vlastním kostele věci nevídané.“
162. Povídá mi: "Náš Kryštof (pětiměsíční) dnes při bohoslužbách celou dobu poslouchal. A to jsem doufal, že ho uspí aspoň kázání..."
161. (z křestní přípravy:) "Ptala jsem se, jestli rozumí slovům, že Ježíš zemřel pod Pontským Pilátem, a ona odpověděla, že si myslí, že Pilát je hora v Izraeli."
160. Firma nám darovala elektronické vyzvánění na kostele. A to skýtá mnohé možností nastavení. – Proto se zvoní jen do desáté večer, aby to nerušilo lidi v okolí. – Dále ovšem ti technici kombinují tradice, a vbíjejí je podprahově do hlavy polovině Ostravy: někde zjistili, že se nemá zvonit od Velkého pátku do nedělního velikonočního rána, proto se nezvoní. Ale přišlo jim vhodné nastavit vyzvánění až do silvestrovské půlnoci.
159. "Pane faráři, víte, že po bohoslužbách vešli do kostela ještě nějací Turci?...", a hned mi popisoval, jak probíhal bazální mezináboženský dialog: "... My jsme se jich ptali: Vy jste ti dobří, nebo ti špatní muslimové? A oni nám říkali: My jsme ti dobří. My pijeme i alkohol."
158. „Lhůta je krátká. Ti, kdo vlastní, jako by nevlastnili. Neboť podoba tohoto světa pomíjí.“ – Na tato slova apoštola Pavla si vzpomenu často, pokaždé když nám ukradnou okapy na kostele.
157. Dnes se při bohoslužbách četly pašije. A jedno 13-leté děvče úpěnlivě plakalo. 12-04-05
156. Slovně jsou "Velikonoce" stále ještě "nejvýznamější křesťanské svátky", jak praví heslo Wikipedie, které se vygooglí na první pozici. Ale vizuálně? Vyhledávač obrázků na vás vychrlí usměvavých zajíčků, pomlázek, kraslic. - Není to však případ jen bezbožného Česka, stejně dopadnete i se slovy Easter a Ostern.
155. "Požehnaná várka Pilsner Urquell dnes vyjela z Plzně do Vatikánu jako velikonoční dar." (ČTK 26. 3. 12) - Dobře, připadá mi to jako blbost, ale pohoršovat se nebudu. K nedělnímu obědu mám Plzeň taky rád. Budu ovšem zvědavý, jestli se papeži letos při Urbi et orbi nebude plést jazyk (nebudou plést jazyky). - Týden po Velikonocích slavil papež 85. narozeniny, a jak psali zase v novinách, "na bavorský způsob" - uvařili mu k tomu speciální várku piva bavorského. Prostě fajnšmekr. - 12-04-16
154. Dřevěný kříž s Ježíšem stával za Opavou nejprve u staré cesty. Nová cesta je však vedena po náspu. Proto když tam přijíždíte, vidíte nejprve jakoby dřevěný patník, a pak na vás z příkopu vykoukne ztrápená tvář.
153. Jdu kolem budovy Charity, a z kanceláře v přízemí na mne z velkého nástěnného kalendáře civí nahá ženská. I připomněl jsem si pěkně, že církev má dlouhou tradici záslužné práce mezi prostitutkami.
152. V mobilu mám kontakty i na lidi, kteří už nežijí. Někdy jsem v pokušení posílat těmto adresátům esemesky.
151. Sedám k internetu, a sleduji, jak mě pozvolna zaplavuje ten svůdný pocit všemohoucnosti, vševědoucnosti, všudypřítomnosti!
150. Kdo říká, že dnešní doba je těžká, měl by si hodně číst Zjevení Janovo - a pak se umět aspoň trochu zastydět.
149. Nacvičovali vánoční hru o příbězích biblických praotců a jejich rodin. Farář nechal děti, aby dialogy říkali svými vlastními slovy. A teď s rozpaky poznává, že tak vlastně nechtěně nahlíží, jak spolu doma mluví rodiče těch dětí.
148.I Češi se hojně modlí a rozjímají, dokonce veřejně – na hřbitovech. (Tohle byl můj zážitek z odpoledne Štědrého dne. Tentýž den večer při Půlnoční však bylo naopak rozjímání málo, spíš hluk a roztěkanost.)
147. Nejobjevnější, co jsem našel v nekrolozích za Václavem Havlem: „Jsou velcí lidé, kteří si zaslouží, abychom jim odpustili i jejich chyby.“ – Ale přece jen, místo mnohého toho sepisování a čtení by někdy stačilo pomodlit se Otčenáš. Ten je v tomto směru ještě mnohem objevnější. 19-12-11
146. Letos (srovnej se Střípkem 122.) je před ostravskou radnicí 7 andělů s troubami. Šest na sloupech před budovou, sedmý na průčelí. Kdopak tuší, že to není symbol Vánoc, nýbrž Posledního soudu (viz Zjevení 8,6)? 28-11-11
145. "Bůh celý svět stvořil dobře."
"Ale mami, dobře je za 3. A když já donesu domů trojku, tak jsi na mě nazlobená."
144. Zadáte-li Googlu vyhledávat "malý úd", mezi 22 milióny odkazů naleznete na pěkném 5. místě mé kázání. Ale apoštol Jakub by se hodně divil, do jaké společnosti se to dostal - všechny ostatní přední odkazy totiž řeší úplně jiný problém, než měl na mysli on.
143. Na úvodní straně najdete foto: "Sv. Václav rozmlouvá se starostou J. H." - Spiritistický časopis? Ne. Oficiální Zpravodaj Moravské Ostravy a Přívozu, říjen 2011.
142. Pane Bože, prosím, to že lidé nečtou Bibli, si neber osobně. Oni totiž nečtou žádné knihy.
141. Když jsem si na lavičce na náměstí četl, přisedl si ke mně, dal se se mnou do řeči, a vytáhl ze mne taky, že jsem farář. To ho tak neskutečně rozčílilo, že zase rychle vstal, rozhazoval rukama a před kolemjdoucími po mně řval: „Neříkejte mi, že jste farář! To jste mě tedy fakt naštval! Jak tu tak můžete sedět a číst? To nevíte, co máte dělat? Kdybyste byl opravdový farář, tak se tady postavíte místo mě a všem to řeknete: Lidi, žijete jako hovada!“
140. Tři mladí lidé autem vrazili do stromu a zabili se. Jejich smutní přátelé zavěsili na strom dřevěný kříž a kolem stromu po celá léta udržovali výzdobu z plyšových hraček. Dnes už tu ovšem zbyla jen jediná, modrý medvídek, přibitý na kříž.
139. Příjemný letní večer, a přátelé rozjímají pod slunečníkem u vína: „Tak kdypak se zase takto sejdeme?“ - „A kdyby se někdo z nás nedožil, jednou přece budeme spolu popíjet víno pod nebeskými slunečníky.“ „Ale přece ani tam nebudou všichni lidé!?“ „Jasně, budeme rozděleni na dvě skupiny, ta druhá bude grilovat a popíjet ve sklepě.“
138. Když chce někdo v Česku vyjádřit při odchodu svou naštvanost, místo běžného "Na shledanou" řekne "Sbohem". Pěkné.
137. J. A. Komenský složil píseň Ó nebeř Ducha svého. Od té doby se však semlelo mnoho věcí, a tak ji my dnes zpíváme ve verzi Ó sešli Ducha svého.
136. "Chodím do kostela ráda, hlavně se pomodlit," povídá mi.
"A co bohoslužby?" ptám se.
"Ne, ty mě neruší."
135. Na ulici mě obtěžoval houf dotěrných jeptišek. „Poslední zvonění.“
134. Měním pneumatiky, a servisman se mě ptá: „Tak dneska je ta královská svatba, co?“ „Víte, mě to moc nezajímá“, odpovídám. Chvíle mlčení, a pak on u dalšího kola: „Budete se večer dívat na hokej?“ „On je nějaký hokej?“ – ani jsem nevěděl, že začíná mistrovství světa. – "Měls mu říct, že jsi farář", říká mi k tomu teď kamarád. Odpovídám: "Myslím, že i sám došel k něčemu podobnému - že jsem asi spadl z nebe." 11-04-29
133. Jak jsou odporní ti všelijací prodejci, kteří lidem něco vnucují, vždy se slovy, že je to velmi výhodná nabídka. Třeba by něco z toho pro mě i výhodné bylo, ale mně se už nechce nad tím přemýšlet. Jsou mi tak protivní!!! – Zde pak ovšem má vlastní naštvanost je mi podobenstvím pro věci, které bych jinak nepochopil: proč jsou mnozí lidé tak iracionálně nenávistní vůči církvi.
132. „Ježíšmarjá, já tu roli prožívám pokaždé naplno, a hlavně Kamila Střihavku vnímám opravdu jako Ježíše,“ odpověděla Bára Basíková, když se ji rozhlasový moderátor zeptal, zda ji, když zpívá roli Máři Magdalény pokolikáté, už hlavou neběží vlastní a běžné starosti. Mluvila tónem, jako by měla copyright na to citoslovce, kterým svou větu začala. 11-04-09 ČRo 2, 11:40
131. Vezl jsem do Ostravy stopaře, mluvili jsme o ledasčem. Překvapilo ho, že jsem farář.
„A kde, prosím vás?“
„V tom červeném kostele naproti Baníku.“
„Fakt? Že jsou v Ostravě kostely, to jsem si všiml, ale že jsou tady i živí křesťané, to jsem netušil.“
130. Před opravenou budovou pošty ve středu Ostravy opravili i malou kapličku, v podobných barvách i architektonickém slohu. Vypadá to trochu jako detašované pracoviště: o pozemské vzkazy se stará Česká pošta a. s., o nebeské sv. Alžběta.
129. Pane Bože, máš tady další reklamaci z pyšného českého nebe - Ondřej Soukup: „manželství je příšerná instituce“.
128. Tak jsem se s jedním článkem tohoto blogu zase dostal na přední místo v googlovském vyhledávání. Ovšem nedopatřením. Ti, kdo do vyhledávače zadali „smirovani“, se určitě spíše než o "smiřování" zajímali o „šmírování“.
127. Byli jsme s manželkou na bazénu, a potkali jsme tam Poláka, velmi hovorného. Ptal se mě i na to, jaké mám povolání. „Farář“, povídám. To slovo neznal. „Pastor“, snažím se dále. „Kněz?“ ptá se on, jestli porozuměl, a když přibližně přitakám, on dodává: „Máte pěknou hospodyni."
126. Zapnu počítač a často na něm chci něco rychle udělat. Ale ono to vůbec nejde. Počítač se nejprve dlouhou dobu zabývá jen sám sebou a nebere mě na vědomí. Stahuje aktualizace, kontroluje svůj vlastní systém a kdoví co ještě. Vždycky, když se nad tím ztrácím trpělivost, zároveň si uvědomím, že to tak máš asi, Bože, i ty s námi lidmi, když nás chceš k něčemu použít.
125. Děti v kostele: zepředu farář předříkává Otče náš, a vzadu se ozývá: Mamí! Mamí!
124. Církevníka nejvíce potěší akce, na kterou přijde mnoho lidí. Ale to je hrozně málo!
123. Povídá mi: „Věřím, že Kristus za mě zemřel.“ Ptám se ho: „A rozumíš tomu?“
„No, že mě vykoupil z mých hříchů.“ „A rozumíš tomu?“
„No, že pro mne prolil krev.“ „A rozumíš tomu?“
„Ne.“
- Ukázal se jako celkem rozumný, seskočil z toho kolotoče brzy. Jiní zvládnout i mnohem více otáček, až se jim točí hlava.
122. Ostravští radní si dali na průčelí radnice obrovského anděla. Určitě ho museli dobře přišroubovat. Protože jinak vánoční andělé směřují spíše za lidmi na okraji společnosti, prostými a bezmocnými. 10-12-14
121. I fundamentalistická Strážná věž maluje ukřižovaného Ježíše s rouškou kolem pasu. - Hádat se o Boží jméno, to se jehovisti nestydí, ale lidská nahota, to už by bylo příliš.
120. „Z policejních statistik je zřejmé, že právě o Dušičkách dochází k nárůstu krádeží věcí ze zaparkovaných vozidel u hřbitovů, ale vyskytují se také krádeže volně odložených tašek poblíž hrobů.“ – Co je za tím? Dušičky? Anebo duchové? Anebo – podobně jako v Mt 28,52n - jsou to dokonce těla, která vycházejí z hrobů a toulají se po městě?
119. "Pane faráři, jsou u vás tuto neděli bohoslužby?" "Ano, jistě, v církvi jsou bohoslužby každou neděli už skoro dva tisíce let."
118. Z nabídky práce: „Hledáme do týmu lidi, kteří se nebojí vysokých výdělků…“ Hle, osvícená firma, která ví, jak obtížný je osobní boj s mamonářstvím.
117. Kam ďábel nemůže, tam pošle ženu. A takovou Zlatu Adamovskou pak nechá napsat větu (o klinice plastické chirurgie Laser Esthetic): „Vždy jsem obdivovala lidi, kteří chtěli změnit svět k lepšímu; dnes již vím, kde k lepšímu změní vás!“
116. Tomáš Halík každé léto v poustevně píše a píše, jeho sláva roste a roste. A my si sobecky užíváme jeho knížek. Ale pomyslete soucitně taky na něj, jakému pokušení pýchy se kvůli tomu vystavuje.
115. Na naší ulici má vyrůst Českobratrská Business Centrum. But it´s not our business.
114. Je to velký kazatel, a tak mi záleželo, aby byl dobře slyšet. Šli jsme mikrofony raději předem spolu vyzkoušet. – Když pak začal kázat, prvním rozmáchlým gestem mikrofon odsunul, aby mu nepřekážel, a my jsme pak dlouze sledovali jen jeho pantomimu.
113. Té podobnosti jsem si poprvé všiml až na návsí jedné jihomoravské obce. Je tam socha Panny Marie v modrém plášti, nad hlavou má kruh zlatých hvězd. A pod tím tabulka: Památka opravena za přispění Evropské unie, a na tabulce byla modrá vlajka EU s kruhem zlatých hvězd.
112. Každé mé kázání má tisíc slov. To je špatně. Vím, že lepší by bylo říct jen pár pádných!
111. K tomu, abyste dostali v české věznici lepší stravu, stačí, když napíšete, že jste muslim.
110. Klejete při práci, když vám něco nejde? A pomáhá vám to? - Je to zajímavé, že to fakt funguje, že ten Zlý přiskočí velmi ochotně.
109. Vypadá to trochu jako tajný exodus: například na takové Jamajce už je větší hustota českých bratří (1,1 %) než v Česku.
108. "Pane faráři, vy mě svou nadějí úplně děsíte. Jsem ze života tak unavený, že po smrti bych už chtěl jen spát a spát a spát."
107. Zaslechl jsem na ulici dvě ženy, jak spolu mluvily o "Armádě spásy". Zajímavé! To pojmenování už přešlo do běžného užívání a nikomu nepřipadá divné.
106. Povídám o duchovních darech, o tom, že podle Bible každý křesťan nějaký má. Pak se ptám přítomných: "Myslíte si, máte nějaké duchovní obdarování?, a oni vesměs odpovídají: "Myslím si, že žádné zvláštní nemám. Víte, já jsem takový obyčejný." - Toť evangelická skromnost. Vypadá to jako pokora. - Ale to by pak nemohli zároveň očekávat, že všestranně obdarovaný je farář.
105. Duše upřímná, odchází z fary a povídá: "Tak, a teď spěchám domů na Komisaře Rexe." Pak se však zarazí, a dodává: "Ale vás mám, pane faráři, stejně raději než jej." - To, že jde o velké vyznamenání, jsem pochopil už z tónu hlasu. Teď se ještě budu muset podívat, o co jde.
104. Pane faráři, mně se tady ve věznici líbí. – Aspoň tu mám čas mluvit s lidmi. A lidi jsou tu lepší než ti venku, kteří se pořád za něčím honí a o něco hádají. – A navíc tu můžu se spoustou lidí mluvit o Bohu, a taky s farářem. Kdybych to udělal venku, tak by mě měli za blázna.
103. Mnohého evangelíka nejvíce nakopne, když mu někdo řekne, že někde jinde věří lidé silněji; ale nakopne ho to většinou k tomu, aby se vysmíval, že to není pravda. – Můj přítel muslim mi kdysi řekl, že Bůh stvořil mnoho náboženství proto, aby spolu soutěžila ve víře.
102. Dnes vytáhli obvinění z jednoho citlivého zanedbání i na papeže. - Donedávna inkvizici velel, teď zakusí její moc jako oběť. - Bože, smiluj se nad tím nebohým hříšníkem. 10-03-25
101. Zajímavý film Most (USA/Česko) jsem viděl v českém znění s ruskými titulky. Okamžik, kdy obsluha mostu zpozoruje blížící se neštěstí a po česku si uleví: „Do pr….“, titulky přeloží hodně nepřesně: „Ó, Bože - Tímto se ovšem zakrývají naše národní specifika...
100. A tak jsem dnes, na Popeleční středu, sebou krabičku s popelem skutečně přinesl (viz 98) - nejdříve dětem do hodiny náboženství. Krabičku jsem mezi ně poslal, aby si sáhli. Vysvětlil jsem jim, že si dneska katolíci v kostele dělají popelem křížek na čelo - a všichni chtěli takový křížek na čelo udělat. - A mělo mě napadnout, co udělá D., když jim povím, že ve Starém zákoně si sypali popel na hlavu...
99. Ten člověk, co bydlí v protějším domě, to konečně vyřešil - svítí si po celý rok vánočním stromkem. A my blbečkové uklízíme vánoční stromek na začátku roku, a těšíme se na něj až v prosinci.
98. "Za týden je Popeleční středa, a já vám budu tady na biblické hodině o tom vykládat."
Ona (napůl ironicky): "A to donesete i ten popel?"
"Nosit ho sem nebudu. Ale nemysleme si, že my evangelíci popel nejsme."
97. Pohřeb končil u hrobu a kněz se modlil: "Bože, postav k tomuto hrobu jako stráž svého svatého anděla." A já se v duchu přidal: "Bože, díky za některé katolické obřady."
96. Bilancování na konci roku je přece lidským výmyslem, proč k tomu dělat bohoslužby? Kdykoliv mohu volit, zda svůj život posoudím sám, nebo budu souzen Bohem, volím milosrdenství Boží. 09-12-30
95. Tak mě mé podvědomí škádlí, že mi často při bohoslužbách připomene, jaký prý je rozdíl mezi modlitbou v kostele a v kasínu: že v kasínu je modlitba upřímná.
94. Předvánoční nabídka: "Nabízíme malované betlémy". Před Velikonoci však na stejné tabuli nebude: "Nabízíme kříže", nýbrž "Nabízíme kraslice". - Takhle si svůj život malujeme. 09-12-22
93. Před 40 léty učil Barth, že křesťan by měl mít ke čtení v jedné ruce Bibli a v druhé noviny. Asi by byl překvapen, jak za tu dobu noviny zestárly.
92. Bože můj, proč pořád za mnou posíláš lidi, kteří jsou údajně pohoršení objevem, že stárnoucí Luther psal hrozné protižidovské spisy? Proč zrovna za mnou, 4 lidi v poslední době? To nemůže být náhoda. O čem mne chceš poučit? - A proč jim připadá, že věc zlehčuji, když jim odpovím jen, že vůči našeptávání ďábla není imunní nikdo, ale opravdu nikdo?
91. „Dívali jsme se doma na televizní noviny, a já jsem měla z těch zpráv dojem, že je svět plný ďábla. Při tom mi manžel hrubě přikázal, abych mu přinesla z kuchyně pivo. Připadalo mi, že v tu chvíli vstoupil ďábel taky do něj. Místo piva jsem donesla nůž a zabila jsem ho.“
90. Mohu jen citovat, sám bych ironii takové ráže vymyslet nedokázal: v USA prodávají trička s nápisem "Modlete se za Obamu. Žalm 109, verš osmý." ("Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.") 09-12-09 (Následně jsem náhodou objevil, že to není nápad až současných amerikánských evangelikálů, že stejně se už vysmíval Francois Villon svému biskupovi, Velká závěť, sloka 6) 09-12-18
89. Velký teolog a inkvizitor Benedikt XVI. poklekne před pražským Jezulátkem a předá mu zlatou korunku. - No comment.
88. V sobotu přiletí bé šestnáctka. (Někteří mu drze říkají Papa Ratzi.) 09-09-24
87. Vzpomíná na to, jak byla poprvé v kostele, a jak ji pobavila modlitba: "Bože, dej nám pokoj."
86. Pane Bože, snad se nezprotivím tvé vůli, když tě poprosím, abys povolal ostravské misionáře ze všech končin světa k misii domů do Ostravy. A jestli můžu mít ještě jednu připomínku, tak jenom ty, kdo jsou ochotni k těžké službě.
85. Moderní návod k sebezpytování: Co skrývají temná zákoutí tvého harddisku, adresáře méně či více skrývané?
84. Správně kroutíme hlavou, když se dočteme v nějaké historické knize, že lidé kdysi dávno přinášeli v chrámech lidské oběti. Ale když se dočteme v novinách takovou pitomost jako např. že „o víkendu si 3 lidské oběti vyžádaly severomoravské silnice“, přejdeme to bez rozpaků.
83. Argumentovala rezolutně: "Těmhle léčebným metodám by se měl křesťan vyhýbat, ty pocházejí z Číny." A dolila mi čaj, očekávajíc reakci na svá slova. Řekl jsem jen, že čaj pochází z Číny taky.
82. Dnes zemřel M. Jackson. Tak to se máme na co těšit. - Všímám si, jak se rozmáhá nový způsob vyrovnání se smrtí: že z pohřbu uděláte zábavnou show. 09-06-09
81. Mám vůbec na dnešní křesťanství? Chce být lehké a optimistické. A mě ten ďábel stále děsí.
80. Svatodušní neděle, farář říká: Duch svatý, to je "Bůh v akci". Pár lidí se uchichtlo. Asi tomu rozuměli: "Bůh ve výprodeji".
79. Farář kázal o pravdivosti mluvení, a vyprávěl vtip o tom, jak poznáte, že politik lže: když otevře ústa. - Nezasmál jsem se, spíše mi zabylo smutno. Uvědomil jsem si, že většina lidí by stejné dovedla povědět i o farářích.
78. Starší paní: "To víte, pane faráři, že mi tady pořád hraje televize. Co bych taky měla doma sama celý den dělat?" - Chtěl jsem říct: "Třeba se za nás modlete", ale neměl jsem odvahu. - To ať se pak za nás modlí všichni svatí.
77. Většina lidí mimo církev má více jasno v tom, co je církev zač, než lidé v církvi.
76. "Zařizují nám v parlamentu Velký pátek jako státní svátek. Ale ten svátek by si potřebovali křesťané projednat především ve svém srdci."
75. V Ostravě je fakt někdy drsno. Modlila se při ekumenickém shromáždění: "Děkuji ti, pane, že ty zachraňuješ lidi tím, že je vytrháváš ze spárů církví." Ke komu se to modlila?
74. Bože, děkuji ti, že za mého mládí ještě nebylo porno na internetu.
73. Říkala mi: "Vy jste farář, vy té víře více rozumíte." - Nepochopil jsem ji.
72. Ti advenťáci mluví při bohoslužbách daleko zaníceněji než my evangelíci. Pak mezi sebou však o úplně stejných blbostech jako my.
70. Doposud vypadaly televizní přístroje jako neforemné krabice. Ty dnešní, ploché, však už i tvarem připomínají domácí oltáříky.
69. „Spěchala jsem, ale když přiběhnu k semaforu, svítila červená déle než obvykle.“ – Dodnes máme sklon hledat zlý úmysl – staří by řekli démony – za vším možným, i tam, kde nejsou.
68. Přemýšlím, proč vlastně více hoteliérů nerozhlásí, že na louce za jejich hotelem kdosi spatřil Panenku Marii.
67. Sleduji naši kočku a říkám si, že někteří lidé mají k Bohu vztah jako kočka k „páničkovi“ – vzpomene si, jen když něco potřebuje, zavolání jako by neslyšela. – Někdo jiný má zase vztah jako pes – oddaný za všech okolností. – Jaká je zralá víra člověka?
66. Teď v neděli při bohoslužbách křičelo malé dítě. Vypadalo to, že si náramně užívá dobré akustiky kostela.
65. A v supermarketu Albert mají tento týden akci: "Minerálka jen za 9,90 Kč". - Svět se zbláznil, to prý je výhodná cena za vodu, která ještě stále teče ze země zadarmo. - "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá." (Izajáš 55,1)
64. - Měli bychom vždycky v neděli dát na kostel velkou ceduli: „DNES AKCE!“
– Ale lidé už dneska slovu „akce“ rozumějí blbě.
– A tak bychom tam třeba připsali: „MILOST SE 100% SLEVOU.“
– No ale lidi už jsou dneska velmi skeptičtí, když se něco nabízí zadarmo.
63. Ve sborovém časopise máme teď doplňovačku a v ní taky: "Nejlepší přítel člověka (na tři)." Vsadil bych se, že většina členů tam doplní "pes".
62. Poslouchám Mozarta. Zemřel v pouhých 35 letech, ale to už psal hudbu natolik geniální, že ji dodnes nikdo nepřekonal. Jakou by asi psal, kdyby se dožil 60? Až závrať mě jímá při té představě. - Ježíš zemřel podle tradice v 33 letech. Přinesl geniální pojetí Boha a sám jím žil. Svůj život dokonal naprostým spolehnutím na Boha v utrpení a umírání. Jaké to bude jednou, až s Bohem budeme naplno i my ostatní? Jímá mě závrať na druhou, na třetí...
61. Život je hořký. V reklamě na pivo Radegast se k tomu říká: Bohudíky. V evangeliu se vypráví: Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal.
60. Když jdete na Lysou horu, najdete před posledním stoupáním velký dřevěný kříž s nápisy: „Na památku obětem Lysé hory. Existuje jistá naděje, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. (Skutky apoštolů kap. 24 : 15. verš.)“ Když jsem šel kolem já, říkal jsem si: „opravdu je to v Bibli takto?“ A skoro jsem měl tendenci křížem cloumat: „ta-ko-vá-na-dě-je-pro-vše-chny-je-la-ci-ná“. Neměl jsem na výletě žádné stání, a doma jsem se na to do Bible hned podíval. Prozradím hned, co jsem zjistil: i ČEP se takového překladu obává, překládá, že „spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu“. Kraličtí však z řečtiny slova apoštola Pavla překládají věrně: „Maje naději v Bohu, že bude vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.“ – Když půjdu tam tudy příště, bude to pro mne jako duchovní občerstvení na cestě vzhůru.
59. "Své děti jsem vždy vychovával k tomu, aby chodily do kostela", povídá mi jeden otec. "´Nemusíte být tak fanatičtí, abyste věřili tomu, co se tam povídá,´ říkal jsem jim, ´ale slušný člověk by v neděli do kostela zajít měl.´"
58. Sucho? Neúroda? Kobylky? Epidemie? – V Kauflandu jsou regály stále plné, a tak nám nic nehrozí.
57. Jistě jsou to např. dvě varianty jak prožít nedělní ráno: Když napíšu „kostelovou“, považuje to Microsoft Word za chybu, a opravuje na „postelovou“.
56. Ano: žijeme si dobře. Ale: žijeme dobře?
55. Průvodce z věže ostravské radnice ukazuje na jednu ze šachet, vysvětluje, z jaké hloubky se černé uhlí těžilo, a přidává rázovitý komentář: „Tak hluboko Buh schoval praci, ale Ostravaci ju i tam, k…., našli.“
54. Jsem nepoučitelný! Kolikrát jsem se zajímal, když jsem zahlédl, že někde v novinách píšou o křtu. Ale vždycky to byl švindl, jen polévali šampaňským nějakou plastikovou krabičku.
53. Římsko-katolická církev mluví lidem do mnoha věcí, i intimních. Například na WC v budově fary na náměstí Msgre. Šrámka mají nápis: „Nepoužívejte pisoáry.“
52. Podle nejnovějšího výzkumu veřejného mínění, kdy měli lidé seřadit povolání podle toho, jakou důvěru k ním mají, vypadá konec tabulky takto: … 22. kněz, 23. poslanec, 24. uklízečka. U Farářských střípku přímo počítám, že mě budete brát s nadhledem…
51. Sestra si čte v tramvaji Českého bratra (anebo Kostnické jiskry). A jehovisti prý i lidem na autobusové zastávce v pět hodin ráno strkají lidem do ruky svůj časopis „Probuďte se!“ Krásně bláznivý svět.
50. Vrazil do mě v zástupu lidí neznámý člověk a řekl: „Ježíš.“ Aniž by mi ruku podal. Co byste si o takovém pomysleli?
49. Anděl Slezský říkával, že Vánoce máme mít v srdci každý den, aby se v nás Kristus stále znovu rodil. A hypermarkety nás chtějí naučit skoro témuž. Už 23. října byly v Tesku všude tabule „Přejeme Vám radostné Vánoce.“
48. Táhne trhan kárku se šrotem, a když jde kolem mne, řekne: „Pane, to je peklo“. Nic po mně nechtěl, jen to ze sebe dostat, a táhl dál.
47. Zaslechnul jsem na ostravské ulici:„Člověk se vyviji. Než se odpoutal od čtyřech noch, než vynalezl uhli, než poznal, že buch není…“
46. Množí se dřevěné kříže podél cest. Vypadá to, jako by v zemi byla občanská válka.
45. Ulice Českobratrská začíná u Zimního stadiónu, který neexistuje, a končí u Dolu Petr Bezruč, z kterého už dnes zbyl jen přízrak. Ještě že tu stále je evangelický kostel. Jinak bych měl obavu, že žijeme v neskutečném městě.
44. Volala mi nějaká paní, že byla v našem kostele na koncertě a asi tam zapomněla svou kabelku. Poprosil jsem ji, aby zavolala za 10 minut, že se do kostela skočím podívat. A ona na to, že se mezitím bude modlit, aby tam ta kabelka byla. Chtěl jsem se ji zeptat, jak si vlastně představuje, že modlitba funguje. Místo toho jsem však zdvořile spěchal do kostela. A povedlo se.
43. Procházíte Husovým sadem. Jehovistka vám nabídne Strážnou věž. A hned vedle další kamelotka taky zadarmo noviny Metro. O jehovistech už většinou víme své. Ale Metro si lidé ještě ochotně berou. Tento způsob manipulace nám nevadí.
42. Když jsem jel onehdy v neděli ráno do Suchdolu, křičel na mne ďábel přes autorádio: „Nedělní blesk – jediné, co se dá číst v neděli“. Vypnul jsem ho (kéž by to vždycky šlo tak snadno!) a jel klidně dál, číst a kázat Boží slovo.
41. I farář sleduje VyVolené? – diví se někteří z mých přátel. Vnímám to však jinak. Myslím, že mnohé věci z „reality show“ by měl slyšet právě jen farář (či zpovědník).
40. Zase jednou mě církev, která má za hlavního pastýře Vlka, pobavila: během letošní národní pouti sv. Václava měli i televizní diváci možnost kontaktu na kněze: Boleslav2005@seznam.cz.
39. Vyprávěla mi jedna paní, proč přestala (snad jen dočasně!) chodit do kostela: „Náš pan farář kázal tu neděli o tom, jak Pána Boha šidíme, jak mu dáváme málo z toho, co bychom měli. Málo úcty, málo peněz. Připadalo mi, že mluví přímo o mně. Měla jsem z toho až slzy v očích a šla jsem pak za ním. Pověděla jsem mu, že chci odevzdat Bohu všechno, co mám. A on se na mě laskavě usmál a řekl, že si to nemám tak brát.“
38. „Pane faráři, já už ani nemůžu na bohoslužby, mě tak bolí nohy, že pak ani nedojdu domů.“ „Ale do hospody pořád chodíte, a to je skoro stejně tak daleko.“
„No jo, ale z hospody mě vždycky domů někdo dovede.“
(chvíli přemýšlím: celý život do kostela chodil, musíme mu nějak pomoci, přece nebudeme v obětavosti zaostávat za nějakými kumpány…)
„Kdybyste chtěl, mohl bych vás po bohoslužbách zavést domů autem.“
„Pane faráři, s vámi to není ono, vy byste si se mnou doma nedal ani skleničku.“
37. „Maminko, a půjdeme zase někdy do kostela?“
„A tys už tam někdy byla?“
„S tatínkem jsme se byli podívat na betlém.“
„Ten tvůj táta je úplně ztřeštěný, on tě taky vezme všude.“
36. V televizi jsem zaslechl název obce Bezvěrov. Se zájmem se hned dívám do mapy, zda je v té vesnici kostel. Co myslíte?
35. Některým evangelíkům se nelíbí růženec natolik, že se nemodlí.
34. Papežův pohřeb: dřevěná rakev, na ní symbol kříže a písmeno M (jako Maria). Prostá, ale na můj vkus přezdobená.
33. Stává se občas, že se někdo považuje za dobrého evangelíka, a přitom není ani dobrý člověk.
32. Kdo přestane přijímat potravu, je v ohrožení života, a když přestane dýchat, umírá. Na tělesné rovině je nám to zřejmé. Všimněme si však, že totéž platí i o životě duchovním: u toho, kdo nečte Bibli a kdo se (už) nemodlí.
31. Je pozdní dopoledne a já koštuji už čtvrté víno. – (Je totiž velký problém vybrat v Sudových vínech nějaké aspoň trochu dobré pro večeři Páně.)
30. Skoro každý kulturní člověk ví, že Superstar je Džízs Kraist. To, co teď znovu údajně hledá Česko, připomíná spíše SuperNovu – hvězdu, která náhle mnohonásobně zvětší svůj jas, ale za cenu ztráty vnitřního obsahu.
29. Náš kostel ve středu města: většina lidí na něj kašle. A mnozí ho občurávají.
28. Jdu navštívit jednu matrikovou evangeličku na ostravské sídliště. Zvoním dole u zamčených dveří do paneláku. Otevře se okno v 5. patře (paní asi špatně chodí a domovní telefon nefunguje):
„Haló, co chcete?“
Křičím: „Dobrý den, můžu s vámi mluvit?“
„A kdo jste?“ (Dobře se ptá, sídlištěm procházejí různí podvodníci.) A mně nezbývá než hulákat: „Já jsem farář.“(Měl jsem dojem, že v tu chvíli se poodhrnula nejedna další záclona.) A tak jsem se aspoň představil skoro celému sídlišti najednou.
(Taky mohla ještě dále volat: „Co říkáte? Neslyším vás.“)
27. Jedu takhle přes Ostravu tramvají, a ženský hlas z reproduktoru ohlašuje název zastávky u hejtmanství jako „..rajský úřad“. Hned jsem se zasnil. Vydrželo mi to až na Mariánské náměstí.
26. Na budoucnosti České republiky se prý budou muset domluvit křesťané a Rómové. Mívají totiž nejvíce dětí.
25. "V té Českobratrské je ale pěkný bordel", zaslechl jsem jednu ženu před sborovým domem na Husově náměstí. Až mi zatrnulo… Než jsem si uvědomil, že nemluví o církvi, ale o ulici. Za rohem v Českobratrské byla zrovna dopravní zácpa.
24. Ostravský lid přes léto stále častěji slaví na ulicích, a mně se to líbí. Raduji se s radujícími, pláču s plačícími (Ř 12,15). Snad jen jediný problém s tím mám: jazykově znamená "lidový" totéž co "vulgární", (latinsky vulgus = lid). V Ostravě však "lidový" znamená "hrozně (a někdy odporně) vulgární".
23. Dobíjím svůj modlitební kredit četbou Balthasara. (Ta formulace se mi líbí pro svůj moderní zvuk i pro dvojvýznamovost pojmu "kredit". - Vy, kdo máte aspoň kousek klasického vzdělání, a slyšíte za pojmem "kredit" především význam "víra, důvěra", nedejte se mást dnes často slýchanou větou: "nemám žádný kredit" znamená prostě: "nemám už žádné předplacené minuty na svém mobilním telefonu.")
22. Když se vás zeptám, jak se vám daří, odpovíte většinou, že dobře. Když někdy mluvíváme o tom, jak se daří církvi, odpovíte většinou, že špatně. Nějak to nesedí dohromady.
21. Pivovar Radegast rozjíždí novou reklamní kampaň. (Pro připomínku ta předchozí: obrázek chlapů v hospodě, a pod tím hesla: "je dobré přinášet bohu přátelství oběti" - a lijí to do sebe -, "je dobré uctívat boha přátelství hudbou" - totiž cinkáním půllitrů -, "je dobrévystavět bohu přátelství chrám" - půllitry na sebe -, "je dobré přivítat boha přátelství ve svém domě" - chlapi si nesou točené domů -.) A co nás čeká teď: půllitr a pod ním nápis: "navěky stejná chuť" nebo "stvořen z toho nejlepšího". Takže se zdá, že zdejším lidem nechybí náboženské cítění. Spíše zdravý rozum.
20. Často mám pocit, že se poslední zjevení musí do světa už už provalit. Vždyť tolik lidí mimovolně šeptá: „Ježíš.“ (A já se někdy neudržím a ptám se jich: „Kde ho vidíte?“)
19. Naší Sárce už je sice šest let, ale skulpturu v Husově sadu naproti kostelu stále vnímá především jako průlezky. Jednou nás tam přistihl nějaký estét a ptá se mne:
"Co je to za hloupost, že po tom ta vaše dcera leze?"
"Já nevím, co je to za hloupost."
"Ne, ta socha, to není hloupost. Hloupost je, že po ní vaše dcera leze. Ta skulptura zobrazuje spojení muže a ženy."
"No ale to pak k tomu přece dítě patří."
"To byste ji tu ovšem musel nejprve 9 měsíců nechat."
"Máte pravdu, Sárko pojď, půjdeme raději domů."
18. Stárnoucí lidé, kteří už nemohou chodit do kostela, rádi poslouchají bohoslužby v rozhlase. Vysledoval jsem zvláštní věc: poslechnou si vděčně kterékoliv bohoslužby. Přestanou jim např. vadit rozdíly mezi evangelickými a římsko-katolickými. Možná to tak Bůh zařídil, aby nás připravoval na království nebeské.
17. Některým dnešním lidem připadají bohoslužby v kostele nudné. Ale například na estrády televize Nova se dívat vydrží. Tak tomu prosím nerozumím.
16. Když jsem se díval do seznamu členů sboru, kolik je těch, kdo neplatí žádný salár, říkal jsem si: takovou víru bych chtěl mít! Takovou důvěru v církev - že obstojí v tomto světě i bez peněz!
15. Historka jen pro silné žaludky. Se zápletkou, kterou bych si sám nevymyslel. Přišlo za mnou jedno cizí mladé děvče s prosbou o radu. Vyspal se s ní nahodile jeden spolužák, a když ona s ním následně chtěla navázat bližší vztah, tak on ji odmítl, že by ji nemohl ani představit svým rodičům, jelikož on pochází z evangelické rodiny a ona je nevěřící. Tak si ta chuděra našla v telefonním seznamu číslo na nějakou evangelickou církev a přišla s prosbou, abych ji vysvětlil, co to vlastně znamená, když je někdo evangelíkem. Chtěla to vědět, aby se tomu chlapci dovedla přiblížit.
14. Když slyší o Božích zázracích, řekne evangelík zpravidla: Ale....
Evangelikál řekne: Ale-luja. Oba leckdy příliš rychle.
13. Opravený návod, jak se dostanete na naší faru: to musíte jet na Stodolní*, a tam se doptejte na cestu ke kostelu.
(*vysvětlení pro přespolní: tato zastávka se jmenuje podle vykřičené ostravské ulice)
12. Chodí mi každý den SMS s biblickými verši, jednou také tato z Ž 19,9: "Hospodinova ustanoveni jsou prima, jsou pro radost srdci." Háček nemusíte doplňovat a taky to sedí.
11. Potkal mě (nebo se mi nestačil vyhnout) jeden bratr ze sboru a povídá: „Tak mám výčitky svědomí, když tě vidím.“ A já mu na to: „Slyšel jsem, že už několik měsíců žiješ na hromádce.“„No to taky, ale hlavně jsem ti nevrátil tu knížku, co mám od tebe půjčenou.“
10. Náš kostel plný lidí. To není sen. Dávali Bacha.
9. Mezi ostravskými chrámy přibyl jeden vskutku velkorysý - Futurum/Carrefour. Tímto jej neinzeruji, ale ani nezavrhuji - spíše se zájmem pozoruji. Vždyť v tomto případě jde o dost kultivované znázornění, jaký je asi ráj srdce typického Ostraváka.
8. Média byla letos v postním období plná nechtěné reklamy na půst. Pokračovaly zprávy o BSE a zazníval nový refrén: "slintavka a kulhavka". Leckdo si při tom možná ochotně odepřel maso.
7. Neteř (8 let) žadonila po rodičích v supermarketu, aby jí cosi koupili. Když je dlouho nemohla přemluvit, tak si postěžovala: "Ale Ježíš přece říká: Proste a dostanete!"
6. Koloběh lidové církve: Babičky přemlouvají dcery, aby nechaly pokřtít jejich vnoučata. Dcery nevědí, proč by to měly udělat. Možná až budou babičkami....
5. Naše dvouletá příbuzná, když chce nejhůře pohrozit psovi, který ji vylekal a štěká na ni, kývá na něj prstem a říká: "Bůh tě vidí, Bůh tě vidí."
4. Víte, jaký je rozdíl mezi naší církví a církvi Slezskou evangelickou? Především ten, že utíráme lavice v kostele zásadně vodou bez Jaru, zatímco členové slezské církve vodou s Jarem. V tom se obě církve zásadně neshodnou. A pak jsou tady ještě některé další, už ne tak citlivé odlišnosti: Slezská církev má například na rozdíl od naší biskupy, zpívá liturgii a podobně.
3. Jedním z nejoblíbenějších časopisů naší dvouleté Sáry se stala Strážná věž. Jsou v něm prima barevné obrázky a spousta usměvavých postaviček.
2. Kostelník našel po bohoslužbách v kostele zapomenutou procházkovou hůl. Jeden bratr přišel ráno s ní a odešel bez ní. Vida, jak někoho bohoslužby povzbudí. (Uzdraví?)No a jindy zase někdo zapomněl – věřte nebo nevěřte - v kostele dětský kočárek.
1. Stavil se u nás v kanceláři pán, katolík, a říkal, že jeho manželka byla kdysi pokřtěná u nás ve sboru, a on by potřeboval potvrzení o jejím křtu. Oba už zestárli, musí myslet na poslední věci, a tak si chtějí nechat zpětně církví legalizovat sňatek, aby se (a teď cituji) „mohli dostat do nebe“. V tu chvíli jsem se usmál, v přesvědčení, že tímto úslovím jen tak vylehčuje náš úřední hovor. On však pokračoval: „Už k tomu mám vyřízeno skoro všechno.“ - Když se mě onehdy někdo z evangelíků zeptal, jestli mi na katolické církvi opravdu nic nevadí, tak tento příklad by mohl být aspoň trochu nápovědí, který rys římské církve mi připadá dodnes zvrhlý.
------------------------------- PODPÁSOVKY--------------------------------------------
1. Jak mě ten zlý pokouší. Na stole Páně máme mikrofon značky PROEL. Místo prostředního "O" se mi ovšem na mysl stále vnucuje "D".
2. Starý dědek ve vedlejší ulici ještě loni pokřikoval na kolemjdoucí ženy: "Pojď si se mnou zašu... ." Nyní balkon zeje prázdnotou. Kdepak je letos? V "obcování svatých" asi ne.
3. Řemeslník tušil, že v modlitebně se sprostě mluvit nemá, a tak, když mu zvonil telefon, vždy spěšně vyběhl na ulici před vchodem a až tam chrlil ta svá citoslovce: "K...., p..., vy..... ".
4. Čekám na vrátnici, a když si mě dlouho nejdou vyzvednout, chce se mě vrátný zastat a volá telefonem: "Chlapi je tu ten farář kur*a."
5. V písni o domech na skále a písku zpíváme: "Komu z nás bude stát až Pán přijde účtovat..."
257. "Až vám řeknu výsledky vašeho vyšetření, možná si budete chtít zajít do kostela. Ale slibte mi, že až pak přijdete domů, dáte si ještě pro jistotu pořádného panáka."
256. Pane Bože, chraň památku svého věrného mučedníka Jana Husa. Češi o něm chtějí natočit film! 14-03-24
255. Svícny v našem kostele jsou různě nakřivo. Takoví biblisté ovšem zase nejsme, aby nám to vadilo. (Podle Zjevení 2,5 je posunutý svícen znamením Božího trestu.)
254. V zimním období jsou bohoslužby ve vytopeném sále. Jen pohřby v kostele. To abychom si připomínali, že jednou budeme jako nebožtík tuzí my všichni.
253. V kostele dlouhé roky nebyli, až teď, při pohřbu své maminky. A tak jim farář v kázání pěkně vyčinil. Blbec.
252. "Plakala jsem před soudkyní, že nemá žádné právo mě rozvést, platí přece ´Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj´, ale ona na mě jen nevěřícně zírala."
251. Farář žasne: v ostravském divadle hrají operu Jenovéfa, která je oslavou manželské věrnosti, a lidé tomu nadšeně tleskají.
250. Strávil nějaký čas v tibetském klášteře, má na to. Chtěl jsem mu připomenout, že může kdykoliv přijít do kostela, ale to by bylo laciné.
249. On, velký manažer, schopný zařídit pro své děti cokoliv, si teď asi připadá velmi ponížený, když slyší, že mu syna pokřtít nemůžu, že by musel slíbit, že ho povede k životu v církvi. A tak odchází plný skrývaného hněvu na církev. -Stěžoval si pak u tebe, Bože?
248. Opakovaně maluje ukřižovaného Ježíše, a nepoznává, že tvář maluje svou vlastní. „A proč nemá trnovou korunu?“, ptám se svého přítele malíře. „Jakou trnovou korunu?“ „Že tys evangelium ani nečet´?“ „Nepotřebuji, já mám vnitřní zření.“
247. Už mi doklaplo, co že mi většina dnešních kázání připomíná: je to prostě bulvár. Třebaže se to odehrává v kostele a leze se kvůli tomu na kazatelnu. Důslednosti, s jakou se jde k podstatě, se to nejvíce podobá Blesku. Musí to být poutavé, in-formační hodnota je však zpravidla mizivá.
246. My ovšem i ten kult plodnosti zmršíme! Sex se zdá hrát v dnešní společnosti skoro vševládnou roli, a přesto porodnost klesá.
245. Někomu to připadá jako
antropologie veskrze současná, když v rámci valentýnské akce "Srdce na
správném místě" nabízejí spodní prádlo se symbolem srdce našitým v
rozkroku. Takové kulty však byly v pohanství všech dob. A dokonce i
přikázání "miluj boha celým srdcem a celou myslí a celou silou" chápaly
právě takto.
244. Hráli jsme v kostele badminton.
Košíček nám však nesměl zůstat na lustru. To by lidem v neděli vrtalo
hlavami a nedávali by pozor.
243. "V úterý 7. ledna navštívili
vedení obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Tři králové." Nějak podobně to
kdysi asi stálo taky ve zpravodajství z paláce Herodova. - Jestli se
mudrcové starosty na něco ptali, tu uvedeno není. A nepíšou ani, jestli
se pak šel uklonit Ježíši.
242. Evangelikálové pořádají hudební festival V Jeho přítomnosti. Mohl by být zajímavý i pro Jehovisty. (A to není jen slovní hříčka - hebraisté nám povrdí, že se Boží jméno skutečně dá zkrátit na první dvě slabiky.)
241. Tuto zimu sněžilo v Izraeli více než v Česku. - Zažil Ježíš někdy sníh? V jakém krásném podobenství by to asi použil?
240. "Kořenem všeho zla je láska." Předčitatel se z těch slov až zakuckal, než dodal poslední dva: "k penězům."
239. Sám jsem překvapen, že mezi posledními Střípky je jich mnoho o relativizaci umírání. Že by byl před námi nějaký převrat v této oblasti? Ať je jim, Pane, vzkříšení!
238. Ve virtuálním pietním prostoru vzpominej.cz můžete uspořádat rozloučení s vašim zemřelým. Konečně způsob bez toho protivného mrtvolného pachu.
237. Ach, ta má opovážlivost! Vánoční prezidentský projev znám jen z obrázku, neposlouchal jsem jej. Přesto si dovolím tvrdit, že když se MZ nechá 26. prosince natáčet za rozžatým adventním věncem, už toto vypovídá cosi nepěkného o něm i o stavu naší země. 13-12-28
236. Osobní slova o zemřelém mi poslali ve slovenštině. Když se snažím nahlas slovensky číst, působí to prý zábavně. Že bych je na pohřbu použil tak, jak jsou?
235. Po době měděné nastává zdá se doba železná. - Všechny dosažitelné měděné předměty už byly z veřejného prostoru rozkradeny. Teď jsem viděl smutný rozlomený betonový podstavec, z kterého někdo odnesl železný kříž.
234. Celou šířku biblické záložky (BTM Zal 14) zakrývá fotografie velké ovce, před ní je ovečka malá a biblický verš: "Mně v Boží blízkosti je dobře." Copak asi má ten obrázek říct?
233. "Bratře faráři, já už se do kostela nedostanu. Snad aspoň při svém pohřbu."
232. Adventní období jsme zrušili - vlastně proměnili v kolektivní fázi Vánoc, s všeobecným nakupováním, podnikovými večírky a "vánočními" koncerty.
231. Jdete po městě, a potkáte někoho, o kom jste bylo přesvědčeni, že zemřel. To je mimořádný zážitek!
230. Nám upálili Jana Husa. My letos pálíme františka. 13-12-14
229. Ostravská výslovnost slova Bůh zní jako rána kladivem. - Šla přes náměstí a nějaký evangelista to přes mikrofon do lidí mlátil: buch, buch, buch...
228. Líbí se nám, když na adventním věnci přibývá hořících svíček, je to znamení rostoucí naděje. Když nám však vzplanul adventní věnec celý, bylo to až příliš.
227. Jak může někdo na závěr pohřbu vybrat hudbu Dobytí ráje? Co si tak představuje? To už se neví o andělovi s plamenným mečem?
226. Někteří křesťané brojí proti vánočním stromkům, prý je to zvyk původně pohanský. Udivuje mě, že neprotestují tím spíše proti betlémské hvězdě (kterou má stromeček často na špici), když Bůh k mudrcům promluvil jazykem astrologie.
225. Pivnici s hernou nazvali nepokrytě „U slabé vůle“. Kéž bys tam byl o to více ty, Bože. - Anebo jsi byl už při vymýšlení názvu, aby byl zřetelnou výstrahou před pokušením?
224. (Ve střípku 196 jsem se mýlil.) Prezidentu MZ se už během několika měsíců podařilo národ přepnout do jiné jeho oblíbené role - bořičů model, a tak odteď už bude především předmětem posměchu
223. Na radiu Proglas četli nešpory z breviáře jeden kněz šišlavý a druhý notně nachlazený. Snažili se zachovat důstojnost, ale tím to bylo celé ještě humornější. Věřím, že i pro tebe, Pane.
222. Za další věc jsem papežovi vděčný. Jezdí po Římě autem, které má najeto 300 tisíc km. Tak to se ani já nemusím za tu naší rachotinu tak stydět.
221. Vyposlechnuto na ulici: "Nedej bože vole, aby to ještě nakonec nekoupil." Uctívači dobytka a podle jeho obrazu.
220. Na rohu Bezručova sadu a ulice 30. dubna velké graffiti "BŮH!" Doufám, že jde o sprejerovo vyznání víry a ne o jeho podpis.
219. Psycholog ji po několika sezeních poradil, aby od svého manžela odešla. Já jsem ji řekl, že si myslím, že má u svého muže zůstat. Co však je mé slovo proti radě odborníka...
218. Reakce Američana, když se doví o Janu Husovi: "That´s great! That´s really great!" - Mohli by si jeho svátek na nějakou dobu půjčit, aby si ho užili. Když my to už jinak než jako den volna neumíme...
217. Upozornila mě, že slovo "varhaničení", které jsem považoval za krásně české, zní, jako bych o té činnosti mluvil s podezíravostí, jako o "varhan ničení".
216: Protiví se mi, když nás firmy obvolávají podle jakýchsi seznamů. Tentokrát mě však pobavili: "Dobrý den, volám v zastoupení společnosti Lux. Dovolala jsem se správně k panu Církvovi?"
215. "Dvě slova se mi pořád pletou, prostituce a restituce."
214. Až se jednou proflákne, čemu skutečně věří lidé v církvi, to bude nářez...
213. "Sháněli jsme vás. Bouchali jsme na dveře kostela (?!), ale asi jste nebyl doma."
212. Slyším dva české buddhisty, jak si o komsi povídají: „Čistil si karmu a dělal skvělé pokroky. Pak to však vzdal a řekl, že je prý slabý.“ – Z dalších slov pochopím, že se stal katolíkem.
211. Když s ní mluvím, položí mi každé 3 minuty otázku, proč Bůh dopustil koncentrační tábory. Vymyslel jsem už asi 150 odpovědí, ale pořád to ještě jaksi není ono...
210. Říkala: "Bohužel nevěřím v Boha."
209. Církev je v krizi - v té míře, v které je závislá na civilizaci, která je v krizi.
208. Marie Ježíšková - pěkné (skutečné) české jméno.
207. Na mnoha místech v Ostravě stojí sloupky na odvětrávání důlního metanu, jinak by Ostravaci asi vedli v počtu pokusů o nanebevstoupení.
206. Televize skýtá velké možnosti. Při dnešních bohoslužbách (přenášených ČT2) si budu představovat, jak nás leckdo sleduje v pohodlném křesle, před sebou čaj s rumem – venku i v kostele je totiž teplota těsně nad nulou. 13-03-29
205. Přišel jsem do Diakonie s pobožností, ale klienti se dívali na inaugurační mši nového papeže. Prosili mě, abych jim to nevypínal. Holt, papeži je těžké konkurovat. 13-03-19
204. Seděl na lavičce a četl si Služebnický džihád. Nastoupil s mou mámou do autobusu. - Pak jsem jí volal, dojela v pořádku.
203. Tak to budou mít čeští katolíci hodně co vysvětlovat. Novým papežem se stal jezuita. Přičemž většina Čechů si ze školy pamatuje jen to, že jezuité byli zrušeni, a jediným, na kterého si vzpomenou, byl Koniáš se špatnou pověstí. 13-03-14
202. Uvěřil v Boha na smrtelné posteli. Jeho přibuzní mu to však neuvěřili.
201. Ve střípku 197 jsem měl pravdu. Dnes svůj inaugurační projev zakončil MZ modlitbou. A tak na chvíli přerušuji svůj půst od politiky a modlím se za něj. 13-03-08
200. Pokud se nechcete nechat zcela pohltit sledováním politiky, pak tradiční liturgická čtení pro dny střídání prezidentů jsou:
čtvrtek 7. března - L 11,14-23 o vyhánění démonů;
pátek 8. března - L 18,9-14 o farizeovi, který si zakládal sám na sobě.
199. Odcházení VK: kdo je neschopen přiznat, že udělal nějakou chybu, prostě není velká osobnost. Howgh
198. Jako nejsou evangelické bohoslužby moc pro televizi, římskokatolické nejsou pro rozhlas. Např. o tom mnohém lomození by si mohl neznalý posluchač myslet, že v kostele každou chvíli upadne nějaký rytíř v brnění.
197. Zeman na svém oficiálním portrétu neví co s rukama. Jako by se i on, neznaboh, chtěl za národ tak trochu modlit. 13-02-19
196. Národ ztratil se zbožností i uměřenost. Nejprve se baví odhalovaním ubohosti všech prezidentských kandidátů. A pak si posadí jednoho z nich na hrad a udělá z něj modlu.
195. Astronomové až teď začínají zjišťovat, že vesmír je poháněn jakousi temnou energií. Ovšem Bible už tohle ví tisíce let. A taky to, že je nezměřitelná, viditelná jen ve svých následcích.
194. Ostrava je drsná. Scientologové tu vydrželi jen 5 let.
193. Mohli si vybrat mezi biblickým programem a bowlingem. Vybrali si variantu zážitkovou. Časy se mění, dnes se takto nazývá ta druhá z nich.
192. Události ČT byly o ničem, proto jsme přepnuli na TV Noe, kde je vysílání technicky sice ubožejší, ale s hlubokým obsahem. Za pár minut ovšem jako by se televize přepla sama: začalo vatikánské zpravodajství, a zase to bylo o ničem.
191. Prosincové číslo české mutace jindy a jinde asi seriózního magazínu National Geografic obsahuje rozhovor s kardiochirurgem Pirkem. Šéfredaktor, odchovaný naivním materialismem, to zdůvodňuje takto: Vždyť k předvánočnímu období patří „i větší otevřenost srdcí. A kdo jiný by měl rozumět zákoutím srdce než ten, kdo zná jeho tajemství do nejmenších podrobností?"
190. Zaměnil jsem v bance při podepisování pořadí svého jména a příjmení. Úřednice to porovnáním s podpisovým vzorem zjistila a povídá mi ironicky: „Alespoň základní věci života bychom měli umět dělat stále stejně.“ Ptám se jí: „A to vaše vnitřní předpisy nepočítají s tím, že člověk může projít nějakou konverzí?“
189. Hned za kostelem na Slezské Ostravě je mohyla, na ni jména obětí fašismu a nad nimi nápis „Hrdinové neumírají“. Tady se skrytě naznačuje něco více než jen vzkříšení…
188. Vánoční stromek je na ostravském náměstí postavený už 9 dní před začátkem doby adventní. A to je fajn. Jen ať se ta doba většině lidí vtiskne do mysli jako doba předvánoční. A řeči o Adventu kéž by ponechali těm, kdo touží po něm. 12-11-23
187. V české verzi muzikálu Jesus Christ Superstar vítá Herodes Ježíše Krista, ale ptá se ho, zda je Mesiáš. Nedovzdělaný překladatel Prostějovský zřejmě považuje slovo Kristus za Ježíšovo příjmení, a neví, že v v řečtině znamená totéž co hebrejský titul Mesiáš. (A má dcera, která tento skvělý muzikál nacvičuje, to teď musí zpívat takto svoločsky!)
186. Bruntálský děkanský kostel jsme našli v neděli ráno zavřený. Herna U kostela má otevřeno non-stop.
185. Snesu i hodně černý humor, a Salesiánům v tomto velmi rozumím: právě teď pořádají Putování schránky s ostatky Dona Bosca.
184. Hleděl na mě s upřímným zděšením: „Tak ty jsi křesťan a dokonce farář, a tobě fakt nevadí, že tvé dceři ve škole vtloukají do hlavy, že jsme se vyvinuli z opice?"
183. Jak jsem při pastorační návštěvě vnesl do domácnosti kus vzájemného porozumění: „Pořídili jsme si pískomila, ale je pořád nějaký nervózní.“
„To asi proto, že nemá žádný písek.“
„A on má mít písek?“
„Vždyť proto se jmenuje pískomil.“
„Aha. My jsme si mysleli, že proto, že rád píská.“
182. Hlučín: v supermarketu na náměstí mají nade dveřmi kříž. To je skvělá reklama. Chci věřit, že znamená: tady vás nepodvedeme.
181. Jen si to představte: Bylo loni někdy kolem Všech svatých. Děti ze hřbitovní kolonie sáňkovaly na prvním sněhu, když se zešeřilo, ozdobily si dráhu mezi hroby spoustou svíček...
180. Výzkum náboženství právě dosáhl svého nepřekonatelného vrcholu - je k mání lexikon Kdo je kdo v nebi.
179. Soudě aspoň podle teplých září a tím i dozrálosti vína, Hospodin v posledních dvou letech českým zemím mimořádně žehná. 12-09-17
178. Aha, tohle mi nikdy dříve nedošlo: když se navzájem zdravíme, jsme tak trochu jako Ježíš, který uzdravoval na potkání.
177. Církevní restituce nám byl čert dlužen! 12-09-04
176. Nebrali to jako modlitbu, když hulákali přiopilí při kytaře: "Za co, Pane Bože, za co trestáš tento prostý lid..." A tak Boží odpovědí byla, myslím, jen trapnost té chvíle.
175. Na evangeliích se mi nejvíce líbí, že jsou plná příběhů víry. To je však zároveň věc, která mi nejvíc chybí v současném evangelictví.
174. Holčička nakreslila postavičku a pod ní napsala "Satan Klaus". Ve filmu Poslední skaut.
173. Mluvím s mužem, který se vinou nemoci už nedostane do kostela: „Vidím, že dnes máte velmi dobrou náladu.“
„Ano. Navštívili mě živí.“
Je v těsném společenství se zemřelými, kteří ho přivedli ke křesťanské víře. Zatímco většinu žijících lidí kolem sebe vnímá jako mrtvé.
172. Vejdu do vazební věznice a vrátný (který tam je jen krátce) už mě telefonem ohlašuje: "Přišel Svědek Jehovův!"
171. "Kdyby mi aspoň Bůh dal nějak vědět, jak dlouho tu ještě na světě budu" (je zajímavé, jak jsou i dnešní zbožná přání stejná jako ta stará, zde to připomíná Žalm 39,5, a humorné, když se spojují s našími současnými starostmi) "- jestli mám investovat do nových zubů." - (Opravdu humorné? Vždyť ona do toho má dát svůj půlroční důchod.)
170. Hádanka: v jakých filmech se hlavní hrdinka nezdráhá stokrát opakovat "Oh my God"? - Možnosti:
1. v katolických - protože jsou velmi zbožné;
2. v bollywoodských - protože hinduisté uctívají stovky bohů;
3. v pornofilmech.
169. My evangelíci, kteří jsme proti uctívání ostatků, jak se zachováme teď, když se prý našel kus Husova roucha? Odhadl bych nás tak na 80% uctívání - a co hůře: nebude se tomu říkat "adorace" (jenž měla patřit k pokorné zbožnosti), nýbrž "senzace" (což je vybuzení vlastního ega). 12-07-10
168. Chtěla mi projevit sympatii: "Můj vztah k církvím je velmi kladný. Vadí mi jenom tehdy, když kecají lidem do života."
167. Mají svůj Facebook, ale Bůh na něm není. V konkurenční Book of books už dávno prohlásil: "Nemůžeš spatřit mou tvář" (Ex 33,20).
166. Z Rathova projevu v úterý po poledni jsem slyšel jen začátek, o tom, že "vazební věznice je peklo". Pak už jsem musel jít a jako kaplan "sestoupit" do toho ostravského. 12-06-05
165. S vírou v horoskopy jsem zápasil kus života. Teď mě však Pán Bůh toho úkolu postupně zbavuje. V mnoha moderních horoskopech se totiž u jednotlivých znamení uvádějí jen pozitivní charakteristiky - a takový popis lidských vlastností se snad ztrapní sám.
164. Když pouštím počítač, připadám si jak v pravoslavném chrámu. Ty ikonky na ploše jsou stále pěknější a barevnější.
163. Kolega z P.: „Půjčili jsme kostel Rómům k bohoslužbám, šel jsem si aspoň za dveře poslechnout, jaké jsou, a tam stal chlapík a hned mě zval dovnitř, nevěděli, že jsem zdejší farář, ale velmi spontánně mě vtáhli mezi sebe a hned jsem tančil... – Zažil jsem ve vlastním kostele věci nevídané.“
162. Povídá mi: "Náš Kryštof (pětiměsíční) dnes při bohoslužbách celou dobu poslouchal. A to jsem doufal, že ho uspí aspoň kázání..."
161. (z křestní přípravy:) "Ptala jsem se, jestli rozumí slovům, že Ježíš zemřel pod Pontským Pilátem, a ona odpověděla, že si myslí, že Pilát je hora v Izraeli."
160. Firma nám darovala elektronické vyzvánění na kostele. A to skýtá mnohé možností nastavení. – Proto se zvoní jen do desáté večer, aby to nerušilo lidi v okolí. – Dále ovšem ti technici kombinují tradice, a vbíjejí je podprahově do hlavy polovině Ostravy: někde zjistili, že se nemá zvonit od Velkého pátku do nedělního velikonočního rána, proto se nezvoní. Ale přišlo jim vhodné nastavit vyzvánění až do silvestrovské půlnoci.
159. "Pane faráři, víte, že po bohoslužbách vešli do kostela ještě nějací Turci?...", a hned mi popisoval, jak probíhal bazální mezináboženský dialog: "... My jsme se jich ptali: Vy jste ti dobří, nebo ti špatní muslimové? A oni nám říkali: My jsme ti dobří. My pijeme i alkohol."
158. „Lhůta je krátká. Ti, kdo vlastní, jako by nevlastnili. Neboť podoba tohoto světa pomíjí.“ – Na tato slova apoštola Pavla si vzpomenu často, pokaždé když nám ukradnou okapy na kostele.
157. Dnes se při bohoslužbách četly pašije. A jedno 13-leté děvče úpěnlivě plakalo. 12-04-05
156. Slovně jsou "Velikonoce" stále ještě "nejvýznamější křesťanské svátky", jak praví heslo Wikipedie, které se vygooglí na první pozici. Ale vizuálně? Vyhledávač obrázků na vás vychrlí usměvavých zajíčků, pomlázek, kraslic. - Není to však případ jen bezbožného Česka, stejně dopadnete i se slovy Easter a Ostern.
155. "Požehnaná várka Pilsner Urquell dnes vyjela z Plzně do Vatikánu jako velikonoční dar." (ČTK 26. 3. 12) - Dobře, připadá mi to jako blbost, ale pohoršovat se nebudu. K nedělnímu obědu mám Plzeň taky rád. Budu ovšem zvědavý, jestli se papeži letos při Urbi et orbi nebude plést jazyk (nebudou plést jazyky). - Týden po Velikonocích slavil papež 85. narozeniny, a jak psali zase v novinách, "na bavorský způsob" - uvařili mu k tomu speciální várku piva bavorského. Prostě fajnšmekr. - 12-04-16
154. Dřevěný kříž s Ježíšem stával za Opavou nejprve u staré cesty. Nová cesta je však vedena po náspu. Proto když tam přijíždíte, vidíte nejprve jakoby dřevěný patník, a pak na vás z příkopu vykoukne ztrápená tvář.
153. Jdu kolem budovy Charity, a z kanceláře v přízemí na mne z velkého nástěnného kalendáře civí nahá ženská. I připomněl jsem si pěkně, že církev má dlouhou tradici záslužné práce mezi prostitutkami.
152. V mobilu mám kontakty i na lidi, kteří už nežijí. Někdy jsem v pokušení posílat těmto adresátům esemesky.
151. Sedám k internetu, a sleduji, jak mě pozvolna zaplavuje ten svůdný pocit všemohoucnosti, vševědoucnosti, všudypřítomnosti!
150. Kdo říká, že dnešní doba je těžká, měl by si hodně číst Zjevení Janovo - a pak se umět aspoň trochu zastydět.
149. Nacvičovali vánoční hru o příbězích biblických praotců a jejich rodin. Farář nechal děti, aby dialogy říkali svými vlastními slovy. A teď s rozpaky poznává, že tak vlastně nechtěně nahlíží, jak spolu doma mluví rodiče těch dětí.
148.I Češi se hojně modlí a rozjímají, dokonce veřejně – na hřbitovech. (Tohle byl můj zážitek z odpoledne Štědrého dne. Tentýž den večer při Půlnoční však bylo naopak rozjímání málo, spíš hluk a roztěkanost.)
147. Nejobjevnější, co jsem našel v nekrolozích za Václavem Havlem: „Jsou velcí lidé, kteří si zaslouží, abychom jim odpustili i jejich chyby.“ – Ale přece jen, místo mnohého toho sepisování a čtení by někdy stačilo pomodlit se Otčenáš. Ten je v tomto směru ještě mnohem objevnější. 19-12-11
146. Letos (srovnej se Střípkem 122.) je před ostravskou radnicí 7 andělů s troubami. Šest na sloupech před budovou, sedmý na průčelí. Kdopak tuší, že to není symbol Vánoc, nýbrž Posledního soudu (viz Zjevení 8,6)? 28-11-11
145. "Bůh celý svět stvořil dobře."
"Ale mami, dobře je za 3. A když já donesu domů trojku, tak jsi na mě nazlobená."
144. Zadáte-li Googlu vyhledávat "malý úd", mezi 22 milióny odkazů naleznete na pěkném 5. místě mé kázání. Ale apoštol Jakub by se hodně divil, do jaké společnosti se to dostal - všechny ostatní přední odkazy totiž řeší úplně jiný problém, než měl na mysli on.
143. Na úvodní straně najdete foto: "Sv. Václav rozmlouvá se starostou J. H." - Spiritistický časopis? Ne. Oficiální Zpravodaj Moravské Ostravy a Přívozu, říjen 2011.
142. Pane Bože, prosím, to že lidé nečtou Bibli, si neber osobně. Oni totiž nečtou žádné knihy.
141. Když jsem si na lavičce na náměstí četl, přisedl si ke mně, dal se se mnou do řeči, a vytáhl ze mne taky, že jsem farář. To ho tak neskutečně rozčílilo, že zase rychle vstal, rozhazoval rukama a před kolemjdoucími po mně řval: „Neříkejte mi, že jste farář! To jste mě tedy fakt naštval! Jak tu tak můžete sedět a číst? To nevíte, co máte dělat? Kdybyste byl opravdový farář, tak se tady postavíte místo mě a všem to řeknete: Lidi, žijete jako hovada!“
140. Tři mladí lidé autem vrazili do stromu a zabili se. Jejich smutní přátelé zavěsili na strom dřevěný kříž a kolem stromu po celá léta udržovali výzdobu z plyšových hraček. Dnes už tu ovšem zbyla jen jediná, modrý medvídek, přibitý na kříž.
139. Příjemný letní večer, a přátelé rozjímají pod slunečníkem u vína: „Tak kdypak se zase takto sejdeme?“ - „A kdyby se někdo z nás nedožil, jednou přece budeme spolu popíjet víno pod nebeskými slunečníky.“ „Ale přece ani tam nebudou všichni lidé!?“ „Jasně, budeme rozděleni na dvě skupiny, ta druhá bude grilovat a popíjet ve sklepě.“
138. Když chce někdo v Česku vyjádřit při odchodu svou naštvanost, místo běžného "Na shledanou" řekne "Sbohem". Pěkné.
137. J. A. Komenský složil píseň Ó nebeř Ducha svého. Od té doby se však semlelo mnoho věcí, a tak ji my dnes zpíváme ve verzi Ó sešli Ducha svého.
136. "Chodím do kostela ráda, hlavně se pomodlit," povídá mi.
"A co bohoslužby?" ptám se.
"Ne, ty mě neruší."
135. Na ulici mě obtěžoval houf dotěrných jeptišek. „Poslední zvonění.“
134. Měním pneumatiky, a servisman se mě ptá: „Tak dneska je ta královská svatba, co?“ „Víte, mě to moc nezajímá“, odpovídám. Chvíle mlčení, a pak on u dalšího kola: „Budete se večer dívat na hokej?“ „On je nějaký hokej?“ – ani jsem nevěděl, že začíná mistrovství světa. – "Měls mu říct, že jsi farář", říká mi k tomu teď kamarád. Odpovídám: "Myslím, že i sám došel k něčemu podobnému - že jsem asi spadl z nebe." 11-04-29
133. Jak jsou odporní ti všelijací prodejci, kteří lidem něco vnucují, vždy se slovy, že je to velmi výhodná nabídka. Třeba by něco z toho pro mě i výhodné bylo, ale mně se už nechce nad tím přemýšlet. Jsou mi tak protivní!!! – Zde pak ovšem má vlastní naštvanost je mi podobenstvím pro věci, které bych jinak nepochopil: proč jsou mnozí lidé tak iracionálně nenávistní vůči církvi.
132. „Ježíšmarjá, já tu roli prožívám pokaždé naplno, a hlavně Kamila Střihavku vnímám opravdu jako Ježíše,“ odpověděla Bára Basíková, když se ji rozhlasový moderátor zeptal, zda ji, když zpívá roli Máři Magdalény pokolikáté, už hlavou neběží vlastní a běžné starosti. Mluvila tónem, jako by měla copyright na to citoslovce, kterým svou větu začala. 11-04-09 ČRo 2, 11:40
131. Vezl jsem do Ostravy stopaře, mluvili jsme o ledasčem. Překvapilo ho, že jsem farář.
„A kde, prosím vás?“
„V tom červeném kostele naproti Baníku.“
„Fakt? Že jsou v Ostravě kostely, to jsem si všiml, ale že jsou tady i živí křesťané, to jsem netušil.“
130. Před opravenou budovou pošty ve středu Ostravy opravili i malou kapličku, v podobných barvách i architektonickém slohu. Vypadá to trochu jako detašované pracoviště: o pozemské vzkazy se stará Česká pošta a. s., o nebeské sv. Alžběta.
129. Pane Bože, máš tady další reklamaci z pyšného českého nebe - Ondřej Soukup: „manželství je příšerná instituce“.
128. Tak jsem se s jedním článkem tohoto blogu zase dostal na přední místo v googlovském vyhledávání. Ovšem nedopatřením. Ti, kdo do vyhledávače zadali „smirovani“, se určitě spíše než o "smiřování" zajímali o „šmírování“.
127. Byli jsme s manželkou na bazénu, a potkali jsme tam Poláka, velmi hovorného. Ptal se mě i na to, jaké mám povolání. „Farář“, povídám. To slovo neznal. „Pastor“, snažím se dále. „Kněz?“ ptá se on, jestli porozuměl, a když přibližně přitakám, on dodává: „Máte pěknou hospodyni."
126. Zapnu počítač a často na něm chci něco rychle udělat. Ale ono to vůbec nejde. Počítač se nejprve dlouhou dobu zabývá jen sám sebou a nebere mě na vědomí. Stahuje aktualizace, kontroluje svůj vlastní systém a kdoví co ještě. Vždycky, když se nad tím ztrácím trpělivost, zároveň si uvědomím, že to tak máš asi, Bože, i ty s námi lidmi, když nás chceš k něčemu použít.
125. Děti v kostele: zepředu farář předříkává Otče náš, a vzadu se ozývá: Mamí! Mamí!
124. Církevníka nejvíce potěší akce, na kterou přijde mnoho lidí. Ale to je hrozně málo!
123. Povídá mi: „Věřím, že Kristus za mě zemřel.“ Ptám se ho: „A rozumíš tomu?“
„No, že mě vykoupil z mých hříchů.“ „A rozumíš tomu?“
„No, že pro mne prolil krev.“ „A rozumíš tomu?“
„Ne.“
- Ukázal se jako celkem rozumný, seskočil z toho kolotoče brzy. Jiní zvládnout i mnohem více otáček, až se jim točí hlava.
122. Ostravští radní si dali na průčelí radnice obrovského anděla. Určitě ho museli dobře přišroubovat. Protože jinak vánoční andělé směřují spíše za lidmi na okraji společnosti, prostými a bezmocnými. 10-12-14
121. I fundamentalistická Strážná věž maluje ukřižovaného Ježíše s rouškou kolem pasu. - Hádat se o Boží jméno, to se jehovisti nestydí, ale lidská nahota, to už by bylo příliš.
120. „Z policejních statistik je zřejmé, že právě o Dušičkách dochází k nárůstu krádeží věcí ze zaparkovaných vozidel u hřbitovů, ale vyskytují se také krádeže volně odložených tašek poblíž hrobů.“ – Co je za tím? Dušičky? Anebo duchové? Anebo – podobně jako v Mt 28,52n - jsou to dokonce těla, která vycházejí z hrobů a toulají se po městě?
119. "Pane faráři, jsou u vás tuto neděli bohoslužby?" "Ano, jistě, v církvi jsou bohoslužby každou neděli už skoro dva tisíce let."
118. Z nabídky práce: „Hledáme do týmu lidi, kteří se nebojí vysokých výdělků…“ Hle, osvícená firma, která ví, jak obtížný je osobní boj s mamonářstvím.
117. Kam ďábel nemůže, tam pošle ženu. A takovou Zlatu Adamovskou pak nechá napsat větu (o klinice plastické chirurgie Laser Esthetic): „Vždy jsem obdivovala lidi, kteří chtěli změnit svět k lepšímu; dnes již vím, kde k lepšímu změní vás!“
116. Tomáš Halík každé léto v poustevně píše a píše, jeho sláva roste a roste. A my si sobecky užíváme jeho knížek. Ale pomyslete soucitně taky na něj, jakému pokušení pýchy se kvůli tomu vystavuje.
115. Na naší ulici má vyrůst Českobratrská Business Centrum. But it´s not our business.
114. Je to velký kazatel, a tak mi záleželo, aby byl dobře slyšet. Šli jsme mikrofony raději předem spolu vyzkoušet. – Když pak začal kázat, prvním rozmáchlým gestem mikrofon odsunul, aby mu nepřekážel, a my jsme pak dlouze sledovali jen jeho pantomimu.
113. Té podobnosti jsem si poprvé všiml až na návsí jedné jihomoravské obce. Je tam socha Panny Marie v modrém plášti, nad hlavou má kruh zlatých hvězd. A pod tím tabulka: Památka opravena za přispění Evropské unie, a na tabulce byla modrá vlajka EU s kruhem zlatých hvězd.
112. Každé mé kázání má tisíc slov. To je špatně. Vím, že lepší by bylo říct jen pár pádných!
111. K tomu, abyste dostali v české věznici lepší stravu, stačí, když napíšete, že jste muslim.
110. Klejete při práci, když vám něco nejde? A pomáhá vám to? - Je to zajímavé, že to fakt funguje, že ten Zlý přiskočí velmi ochotně.
109. Vypadá to trochu jako tajný exodus: například na takové Jamajce už je větší hustota českých bratří (1,1 %) než v Česku.
108. "Pane faráři, vy mě svou nadějí úplně děsíte. Jsem ze života tak unavený, že po smrti bych už chtěl jen spát a spát a spát."
107. Zaslechl jsem na ulici dvě ženy, jak spolu mluvily o "Armádě spásy". Zajímavé! To pojmenování už přešlo do běžného užívání a nikomu nepřipadá divné.
106. Povídám o duchovních darech, o tom, že podle Bible každý křesťan nějaký má. Pak se ptám přítomných: "Myslíte si, máte nějaké duchovní obdarování?, a oni vesměs odpovídají: "Myslím si, že žádné zvláštní nemám. Víte, já jsem takový obyčejný." - Toť evangelická skromnost. Vypadá to jako pokora. - Ale to by pak nemohli zároveň očekávat, že všestranně obdarovaný je farář.
105. Duše upřímná, odchází z fary a povídá: "Tak, a teď spěchám domů na Komisaře Rexe." Pak se však zarazí, a dodává: "Ale vás mám, pane faráři, stejně raději než jej." - To, že jde o velké vyznamenání, jsem pochopil už z tónu hlasu. Teď se ještě budu muset podívat, o co jde.
104. Pane faráři, mně se tady ve věznici líbí. – Aspoň tu mám čas mluvit s lidmi. A lidi jsou tu lepší než ti venku, kteří se pořád za něčím honí a o něco hádají. – A navíc tu můžu se spoustou lidí mluvit o Bohu, a taky s farářem. Kdybych to udělal venku, tak by mě měli za blázna.
103. Mnohého evangelíka nejvíce nakopne, když mu někdo řekne, že někde jinde věří lidé silněji; ale nakopne ho to většinou k tomu, aby se vysmíval, že to není pravda. – Můj přítel muslim mi kdysi řekl, že Bůh stvořil mnoho náboženství proto, aby spolu soutěžila ve víře.
102. Dnes vytáhli obvinění z jednoho citlivého zanedbání i na papeže. - Donedávna inkvizici velel, teď zakusí její moc jako oběť. - Bože, smiluj se nad tím nebohým hříšníkem. 10-03-25
101. Zajímavý film Most (USA/Česko) jsem viděl v českém znění s ruskými titulky. Okamžik, kdy obsluha mostu zpozoruje blížící se neštěstí a po česku si uleví: „Do pr….“, titulky přeloží hodně nepřesně: „Ó, Bože - Tímto se ovšem zakrývají naše národní specifika...
100. A tak jsem dnes, na Popeleční středu, sebou krabičku s popelem skutečně přinesl (viz 98) - nejdříve dětem do hodiny náboženství. Krabičku jsem mezi ně poslal, aby si sáhli. Vysvětlil jsem jim, že si dneska katolíci v kostele dělají popelem křížek na čelo - a všichni chtěli takový křížek na čelo udělat. - A mělo mě napadnout, co udělá D., když jim povím, že ve Starém zákoně si sypali popel na hlavu...
99. Ten člověk, co bydlí v protějším domě, to konečně vyřešil - svítí si po celý rok vánočním stromkem. A my blbečkové uklízíme vánoční stromek na začátku roku, a těšíme se na něj až v prosinci.
98. "Za týden je Popeleční středa, a já vám budu tady na biblické hodině o tom vykládat."
Ona (napůl ironicky): "A to donesete i ten popel?"
"Nosit ho sem nebudu. Ale nemysleme si, že my evangelíci popel nejsme."
97. Pohřeb končil u hrobu a kněz se modlil: "Bože, postav k tomuto hrobu jako stráž svého svatého anděla." A já se v duchu přidal: "Bože, díky za některé katolické obřady."
96. Bilancování na konci roku je přece lidským výmyslem, proč k tomu dělat bohoslužby? Kdykoliv mohu volit, zda svůj život posoudím sám, nebo budu souzen Bohem, volím milosrdenství Boží. 09-12-30
95. Tak mě mé podvědomí škádlí, že mi často při bohoslužbách připomene, jaký prý je rozdíl mezi modlitbou v kostele a v kasínu: že v kasínu je modlitba upřímná.
94. Předvánoční nabídka: "Nabízíme malované betlémy". Před Velikonoci však na stejné tabuli nebude: "Nabízíme kříže", nýbrž "Nabízíme kraslice". - Takhle si svůj život malujeme. 09-12-22
93. Před 40 léty učil Barth, že křesťan by měl mít ke čtení v jedné ruce Bibli a v druhé noviny. Asi by byl překvapen, jak za tu dobu noviny zestárly.
92. Bože můj, proč pořád za mnou posíláš lidi, kteří jsou údajně pohoršení objevem, že stárnoucí Luther psal hrozné protižidovské spisy? Proč zrovna za mnou, 4 lidi v poslední době? To nemůže být náhoda. O čem mne chceš poučit? - A proč jim připadá, že věc zlehčuji, když jim odpovím jen, že vůči našeptávání ďábla není imunní nikdo, ale opravdu nikdo?
91. „Dívali jsme se doma na televizní noviny, a já jsem měla z těch zpráv dojem, že je svět plný ďábla. Při tom mi manžel hrubě přikázal, abych mu přinesla z kuchyně pivo. Připadalo mi, že v tu chvíli vstoupil ďábel taky do něj. Místo piva jsem donesla nůž a zabila jsem ho.“
90. Mohu jen citovat, sám bych ironii takové ráže vymyslet nedokázal: v USA prodávají trička s nápisem "Modlete se za Obamu. Žalm 109, verš osmý." ("Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.") 09-12-09 (Následně jsem náhodou objevil, že to není nápad až současných amerikánských evangelikálů, že stejně se už vysmíval Francois Villon svému biskupovi, Velká závěť, sloka 6) 09-12-18
89. Velký teolog a inkvizitor Benedikt XVI. poklekne před pražským Jezulátkem a předá mu zlatou korunku. - No comment.
88. V sobotu přiletí bé šestnáctka. (Někteří mu drze říkají Papa Ratzi.) 09-09-24
87. Vzpomíná na to, jak byla poprvé v kostele, a jak ji pobavila modlitba: "Bože, dej nám pokoj."
86. Pane Bože, snad se nezprotivím tvé vůli, když tě poprosím, abys povolal ostravské misionáře ze všech končin světa k misii domů do Ostravy. A jestli můžu mít ještě jednu připomínku, tak jenom ty, kdo jsou ochotni k těžké službě.
85. Moderní návod k sebezpytování: Co skrývají temná zákoutí tvého harddisku, adresáře méně či více skrývané?
84. Správně kroutíme hlavou, když se dočteme v nějaké historické knize, že lidé kdysi dávno přinášeli v chrámech lidské oběti. Ale když se dočteme v novinách takovou pitomost jako např. že „o víkendu si 3 lidské oběti vyžádaly severomoravské silnice“, přejdeme to bez rozpaků.
83. Argumentovala rezolutně: "Těmhle léčebným metodám by se měl křesťan vyhýbat, ty pocházejí z Číny." A dolila mi čaj, očekávajíc reakci na svá slova. Řekl jsem jen, že čaj pochází z Číny taky.
82. Dnes zemřel M. Jackson. Tak to se máme na co těšit. - Všímám si, jak se rozmáhá nový způsob vyrovnání se smrtí: že z pohřbu uděláte zábavnou show. 09-06-09
81. Mám vůbec na dnešní křesťanství? Chce být lehké a optimistické. A mě ten ďábel stále děsí.
80. Svatodušní neděle, farář říká: Duch svatý, to je "Bůh v akci". Pár lidí se uchichtlo. Asi tomu rozuměli: "Bůh ve výprodeji".
79. Farář kázal o pravdivosti mluvení, a vyprávěl vtip o tom, jak poznáte, že politik lže: když otevře ústa. - Nezasmál jsem se, spíše mi zabylo smutno. Uvědomil jsem si, že většina lidí by stejné dovedla povědět i o farářích.
78. Starší paní: "To víte, pane faráři, že mi tady pořád hraje televize. Co bych taky měla doma sama celý den dělat?" - Chtěl jsem říct: "Třeba se za nás modlete", ale neměl jsem odvahu. - To ať se pak za nás modlí všichni svatí.
77. Většina lidí mimo církev má více jasno v tom, co je církev zač, než lidé v církvi.
76. "Zařizují nám v parlamentu Velký pátek jako státní svátek. Ale ten svátek by si potřebovali křesťané projednat především ve svém srdci."
75. V Ostravě je fakt někdy drsno. Modlila se při ekumenickém shromáždění: "Děkuji ti, pane, že ty zachraňuješ lidi tím, že je vytrháváš ze spárů církví." Ke komu se to modlila?
74. Bože, děkuji ti, že za mého mládí ještě nebylo porno na internetu.
73. Říkala mi: "Vy jste farář, vy té víře více rozumíte." - Nepochopil jsem ji.
72. Ti advenťáci mluví při bohoslužbách daleko zaníceněji než my evangelíci. Pak mezi sebou však o úplně stejných blbostech jako my.
70. Doposud vypadaly televizní přístroje jako neforemné krabice. Ty dnešní, ploché, však už i tvarem připomínají domácí oltáříky.
69. „Spěchala jsem, ale když přiběhnu k semaforu, svítila červená déle než obvykle.“ – Dodnes máme sklon hledat zlý úmysl – staří by řekli démony – za vším možným, i tam, kde nejsou.
68. Přemýšlím, proč vlastně více hoteliérů nerozhlásí, že na louce za jejich hotelem kdosi spatřil Panenku Marii.
67. Sleduji naši kočku a říkám si, že někteří lidé mají k Bohu vztah jako kočka k „páničkovi“ – vzpomene si, jen když něco potřebuje, zavolání jako by neslyšela. – Někdo jiný má zase vztah jako pes – oddaný za všech okolností. – Jaká je zralá víra člověka?
66. Teď v neděli při bohoslužbách křičelo malé dítě. Vypadalo to, že si náramně užívá dobré akustiky kostela.
65. A v supermarketu Albert mají tento týden akci: "Minerálka jen za 9,90 Kč". - Svět se zbláznil, to prý je výhodná cena za vodu, která ještě stále teče ze země zadarmo. - "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá." (Izajáš 55,1)
64. - Měli bychom vždycky v neděli dát na kostel velkou ceduli: „DNES AKCE!“
– Ale lidé už dneska slovu „akce“ rozumějí blbě.
– A tak bychom tam třeba připsali: „MILOST SE 100% SLEVOU.“
– No ale lidi už jsou dneska velmi skeptičtí, když se něco nabízí zadarmo.
63. Ve sborovém časopise máme teď doplňovačku a v ní taky: "Nejlepší přítel člověka (na tři)." Vsadil bych se, že většina členů tam doplní "pes".
62. Poslouchám Mozarta. Zemřel v pouhých 35 letech, ale to už psal hudbu natolik geniální, že ji dodnes nikdo nepřekonal. Jakou by asi psal, kdyby se dožil 60? Až závrať mě jímá při té představě. - Ježíš zemřel podle tradice v 33 letech. Přinesl geniální pojetí Boha a sám jím žil. Svůj život dokonal naprostým spolehnutím na Boha v utrpení a umírání. Jaké to bude jednou, až s Bohem budeme naplno i my ostatní? Jímá mě závrať na druhou, na třetí...
61. Život je hořký. V reklamě na pivo Radegast se k tomu říká: Bohudíky. V evangeliu se vypráví: Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal.
60. Když jdete na Lysou horu, najdete před posledním stoupáním velký dřevěný kříž s nápisy: „Na památku obětem Lysé hory. Existuje jistá naděje, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. (Skutky apoštolů kap. 24 : 15. verš.)“ Když jsem šel kolem já, říkal jsem si: „opravdu je to v Bibli takto?“ A skoro jsem měl tendenci křížem cloumat: „ta-ko-vá-na-dě-je-pro-vše-chny-je-la-ci-ná“. Neměl jsem na výletě žádné stání, a doma jsem se na to do Bible hned podíval. Prozradím hned, co jsem zjistil: i ČEP se takového překladu obává, překládá, že „spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu“. Kraličtí však z řečtiny slova apoštola Pavla překládají věrně: „Maje naději v Bohu, že bude vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.“ – Když půjdu tam tudy příště, bude to pro mne jako duchovní občerstvení na cestě vzhůru.
59. "Své děti jsem vždy vychovával k tomu, aby chodily do kostela", povídá mi jeden otec. "´Nemusíte být tak fanatičtí, abyste věřili tomu, co se tam povídá,´ říkal jsem jim, ´ale slušný člověk by v neděli do kostela zajít měl.´"
58. Sucho? Neúroda? Kobylky? Epidemie? – V Kauflandu jsou regály stále plné, a tak nám nic nehrozí.
57. Jistě jsou to např. dvě varianty jak prožít nedělní ráno: Když napíšu „kostelovou“, považuje to Microsoft Word za chybu, a opravuje na „postelovou“.
56. Ano: žijeme si dobře. Ale: žijeme dobře?
55. Průvodce z věže ostravské radnice ukazuje na jednu ze šachet, vysvětluje, z jaké hloubky se černé uhlí těžilo, a přidává rázovitý komentář: „Tak hluboko Buh schoval praci, ale Ostravaci ju i tam, k…., našli.“
54. Jsem nepoučitelný! Kolikrát jsem se zajímal, když jsem zahlédl, že někde v novinách píšou o křtu. Ale vždycky to byl švindl, jen polévali šampaňským nějakou plastikovou krabičku.
53. Římsko-katolická církev mluví lidem do mnoha věcí, i intimních. Například na WC v budově fary na náměstí Msgre. Šrámka mají nápis: „Nepoužívejte pisoáry.“
52. Podle nejnovějšího výzkumu veřejného mínění, kdy měli lidé seřadit povolání podle toho, jakou důvěru k ním mají, vypadá konec tabulky takto: … 22. kněz, 23. poslanec, 24. uklízečka. U Farářských střípku přímo počítám, že mě budete brát s nadhledem…
51. Sestra si čte v tramvaji Českého bratra (anebo Kostnické jiskry). A jehovisti prý i lidem na autobusové zastávce v pět hodin ráno strkají lidem do ruky svůj časopis „Probuďte se!“ Krásně bláznivý svět.
50. Vrazil do mě v zástupu lidí neznámý člověk a řekl: „Ježíš.“ Aniž by mi ruku podal. Co byste si o takovém pomysleli?
49. Anděl Slezský říkával, že Vánoce máme mít v srdci každý den, aby se v nás Kristus stále znovu rodil. A hypermarkety nás chtějí naučit skoro témuž. Už 23. října byly v Tesku všude tabule „Přejeme Vám radostné Vánoce.“
48. Táhne trhan kárku se šrotem, a když jde kolem mne, řekne: „Pane, to je peklo“. Nic po mně nechtěl, jen to ze sebe dostat, a táhl dál.
47. Zaslechnul jsem na ostravské ulici:„Člověk se vyviji. Než se odpoutal od čtyřech noch, než vynalezl uhli, než poznal, že buch není…“
46. Množí se dřevěné kříže podél cest. Vypadá to, jako by v zemi byla občanská válka.
45. Ulice Českobratrská začíná u Zimního stadiónu, který neexistuje, a končí u Dolu Petr Bezruč, z kterého už dnes zbyl jen přízrak. Ještě že tu stále je evangelický kostel. Jinak bych měl obavu, že žijeme v neskutečném městě.
44. Volala mi nějaká paní, že byla v našem kostele na koncertě a asi tam zapomněla svou kabelku. Poprosil jsem ji, aby zavolala za 10 minut, že se do kostela skočím podívat. A ona na to, že se mezitím bude modlit, aby tam ta kabelka byla. Chtěl jsem se ji zeptat, jak si vlastně představuje, že modlitba funguje. Místo toho jsem však zdvořile spěchal do kostela. A povedlo se.
43. Procházíte Husovým sadem. Jehovistka vám nabídne Strážnou věž. A hned vedle další kamelotka taky zadarmo noviny Metro. O jehovistech už většinou víme své. Ale Metro si lidé ještě ochotně berou. Tento způsob manipulace nám nevadí.
42. Když jsem jel onehdy v neděli ráno do Suchdolu, křičel na mne ďábel přes autorádio: „Nedělní blesk – jediné, co se dá číst v neděli“. Vypnul jsem ho (kéž by to vždycky šlo tak snadno!) a jel klidně dál, číst a kázat Boží slovo.
41. I farář sleduje VyVolené? – diví se někteří z mých přátel. Vnímám to však jinak. Myslím, že mnohé věci z „reality show“ by měl slyšet právě jen farář (či zpovědník).
40. Zase jednou mě církev, která má za hlavního pastýře Vlka, pobavila: během letošní národní pouti sv. Václava měli i televizní diváci možnost kontaktu na kněze: Boleslav2005@seznam.cz.
39. Vyprávěla mi jedna paní, proč přestala (snad jen dočasně!) chodit do kostela: „Náš pan farář kázal tu neděli o tom, jak Pána Boha šidíme, jak mu dáváme málo z toho, co bychom měli. Málo úcty, málo peněz. Připadalo mi, že mluví přímo o mně. Měla jsem z toho až slzy v očích a šla jsem pak za ním. Pověděla jsem mu, že chci odevzdat Bohu všechno, co mám. A on se na mě laskavě usmál a řekl, že si to nemám tak brát.“
38. „Pane faráři, já už ani nemůžu na bohoslužby, mě tak bolí nohy, že pak ani nedojdu domů.“ „Ale do hospody pořád chodíte, a to je skoro stejně tak daleko.“
„No jo, ale z hospody mě vždycky domů někdo dovede.“
(chvíli přemýšlím: celý život do kostela chodil, musíme mu nějak pomoci, přece nebudeme v obětavosti zaostávat za nějakými kumpány…)
„Kdybyste chtěl, mohl bych vás po bohoslužbách zavést domů autem.“
„Pane faráři, s vámi to není ono, vy byste si se mnou doma nedal ani skleničku.“
37. „Maminko, a půjdeme zase někdy do kostela?“
„A tys už tam někdy byla?“
„S tatínkem jsme se byli podívat na betlém.“
„Ten tvůj táta je úplně ztřeštěný, on tě taky vezme všude.“
36. V televizi jsem zaslechl název obce Bezvěrov. Se zájmem se hned dívám do mapy, zda je v té vesnici kostel. Co myslíte?
35. Některým evangelíkům se nelíbí růženec natolik, že se nemodlí.
34. Papežův pohřeb: dřevěná rakev, na ní symbol kříže a písmeno M (jako Maria). Prostá, ale na můj vkus přezdobená.
33. Stává se občas, že se někdo považuje za dobrého evangelíka, a přitom není ani dobrý člověk.
32. Kdo přestane přijímat potravu, je v ohrožení života, a když přestane dýchat, umírá. Na tělesné rovině je nám to zřejmé. Všimněme si však, že totéž platí i o životě duchovním: u toho, kdo nečte Bibli a kdo se (už) nemodlí.
31. Je pozdní dopoledne a já koštuji už čtvrté víno. – (Je totiž velký problém vybrat v Sudových vínech nějaké aspoň trochu dobré pro večeři Páně.)
30. Skoro každý kulturní člověk ví, že Superstar je Džízs Kraist. To, co teď znovu údajně hledá Česko, připomíná spíše SuperNovu – hvězdu, která náhle mnohonásobně zvětší svůj jas, ale za cenu ztráty vnitřního obsahu.
29. Náš kostel ve středu města: většina lidí na něj kašle. A mnozí ho občurávají.
28. Jdu navštívit jednu matrikovou evangeličku na ostravské sídliště. Zvoním dole u zamčených dveří do paneláku. Otevře se okno v 5. patře (paní asi špatně chodí a domovní telefon nefunguje):
„Haló, co chcete?“
Křičím: „Dobrý den, můžu s vámi mluvit?“
„A kdo jste?“ (Dobře se ptá, sídlištěm procházejí různí podvodníci.) A mně nezbývá než hulákat: „Já jsem farář.“(Měl jsem dojem, že v tu chvíli se poodhrnula nejedna další záclona.) A tak jsem se aspoň představil skoro celému sídlišti najednou.
(Taky mohla ještě dále volat: „Co říkáte? Neslyším vás.“)
27. Jedu takhle přes Ostravu tramvají, a ženský hlas z reproduktoru ohlašuje název zastávky u hejtmanství jako „..rajský úřad“. Hned jsem se zasnil. Vydrželo mi to až na Mariánské náměstí.
26. Na budoucnosti České republiky se prý budou muset domluvit křesťané a Rómové. Mívají totiž nejvíce dětí.
25. "V té Českobratrské je ale pěkný bordel", zaslechl jsem jednu ženu před sborovým domem na Husově náměstí. Až mi zatrnulo… Než jsem si uvědomil, že nemluví o církvi, ale o ulici. Za rohem v Českobratrské byla zrovna dopravní zácpa.
24. Ostravský lid přes léto stále častěji slaví na ulicích, a mně se to líbí. Raduji se s radujícími, pláču s plačícími (Ř 12,15). Snad jen jediný problém s tím mám: jazykově znamená "lidový" totéž co "vulgární", (latinsky vulgus = lid). V Ostravě však "lidový" znamená "hrozně (a někdy odporně) vulgární".
23. Dobíjím svůj modlitební kredit četbou Balthasara. (Ta formulace se mi líbí pro svůj moderní zvuk i pro dvojvýznamovost pojmu "kredit". - Vy, kdo máte aspoň kousek klasického vzdělání, a slyšíte za pojmem "kredit" především význam "víra, důvěra", nedejte se mást dnes často slýchanou větou: "nemám žádný kredit" znamená prostě: "nemám už žádné předplacené minuty na svém mobilním telefonu.")
22. Když se vás zeptám, jak se vám daří, odpovíte většinou, že dobře. Když někdy mluvíváme o tom, jak se daří církvi, odpovíte většinou, že špatně. Nějak to nesedí dohromady.
21. Pivovar Radegast rozjíždí novou reklamní kampaň. (Pro připomínku ta předchozí: obrázek chlapů v hospodě, a pod tím hesla: "je dobré přinášet bohu přátelství oběti" - a lijí to do sebe -, "je dobré uctívat boha přátelství hudbou" - totiž cinkáním půllitrů -, "je dobrévystavět bohu přátelství chrám" - půllitry na sebe -, "je dobré přivítat boha přátelství ve svém domě" - chlapi si nesou točené domů -.) A co nás čeká teď: půllitr a pod ním nápis: "navěky stejná chuť" nebo "stvořen z toho nejlepšího". Takže se zdá, že zdejším lidem nechybí náboženské cítění. Spíše zdravý rozum.
20. Často mám pocit, že se poslední zjevení musí do světa už už provalit. Vždyť tolik lidí mimovolně šeptá: „Ježíš.“ (A já se někdy neudržím a ptám se jich: „Kde ho vidíte?“)
19. Naší Sárce už je sice šest let, ale skulpturu v Husově sadu naproti kostelu stále vnímá především jako průlezky. Jednou nás tam přistihl nějaký estét a ptá se mne:
"Co je to za hloupost, že po tom ta vaše dcera leze?"
"Já nevím, co je to za hloupost."
"Ne, ta socha, to není hloupost. Hloupost je, že po ní vaše dcera leze. Ta skulptura zobrazuje spojení muže a ženy."
"No ale to pak k tomu přece dítě patří."
"To byste ji tu ovšem musel nejprve 9 měsíců nechat."
"Máte pravdu, Sárko pojď, půjdeme raději domů."
18. Stárnoucí lidé, kteří už nemohou chodit do kostela, rádi poslouchají bohoslužby v rozhlase. Vysledoval jsem zvláštní věc: poslechnou si vděčně kterékoliv bohoslužby. Přestanou jim např. vadit rozdíly mezi evangelickými a římsko-katolickými. Možná to tak Bůh zařídil, aby nás připravoval na království nebeské.
17. Některým dnešním lidem připadají bohoslužby v kostele nudné. Ale například na estrády televize Nova se dívat vydrží. Tak tomu prosím nerozumím.
16. Když jsem se díval do seznamu členů sboru, kolik je těch, kdo neplatí žádný salár, říkal jsem si: takovou víru bych chtěl mít! Takovou důvěru v církev - že obstojí v tomto světě i bez peněz!
15. Historka jen pro silné žaludky. Se zápletkou, kterou bych si sám nevymyslel. Přišlo za mnou jedno cizí mladé děvče s prosbou o radu. Vyspal se s ní nahodile jeden spolužák, a když ona s ním následně chtěla navázat bližší vztah, tak on ji odmítl, že by ji nemohl ani představit svým rodičům, jelikož on pochází z evangelické rodiny a ona je nevěřící. Tak si ta chuděra našla v telefonním seznamu číslo na nějakou evangelickou církev a přišla s prosbou, abych ji vysvětlil, co to vlastně znamená, když je někdo evangelíkem. Chtěla to vědět, aby se tomu chlapci dovedla přiblížit.
14. Když slyší o Božích zázracích, řekne evangelík zpravidla: Ale....
Evangelikál řekne: Ale-luja. Oba leckdy příliš rychle.
13. Opravený návod, jak se dostanete na naší faru: to musíte jet na Stodolní*, a tam se doptejte na cestu ke kostelu.
(*vysvětlení pro přespolní: tato zastávka se jmenuje podle vykřičené ostravské ulice)
12. Chodí mi každý den SMS s biblickými verši, jednou také tato z Ž 19,9: "Hospodinova ustanoveni jsou prima, jsou pro radost srdci." Háček nemusíte doplňovat a taky to sedí.
11. Potkal mě (nebo se mi nestačil vyhnout) jeden bratr ze sboru a povídá: „Tak mám výčitky svědomí, když tě vidím.“ A já mu na to: „Slyšel jsem, že už několik měsíců žiješ na hromádce.“„No to taky, ale hlavně jsem ti nevrátil tu knížku, co mám od tebe půjčenou.“
10. Náš kostel plný lidí. To není sen. Dávali Bacha.
9. Mezi ostravskými chrámy přibyl jeden vskutku velkorysý - Futurum/Carrefour. Tímto jej neinzeruji, ale ani nezavrhuji - spíše se zájmem pozoruji. Vždyť v tomto případě jde o dost kultivované znázornění, jaký je asi ráj srdce typického Ostraváka.
8. Média byla letos v postním období plná nechtěné reklamy na půst. Pokračovaly zprávy o BSE a zazníval nový refrén: "slintavka a kulhavka". Leckdo si při tom možná ochotně odepřel maso.
7. Neteř (8 let) žadonila po rodičích v supermarketu, aby jí cosi koupili. Když je dlouho nemohla přemluvit, tak si postěžovala: "Ale Ježíš přece říká: Proste a dostanete!"
6. Koloběh lidové církve: Babičky přemlouvají dcery, aby nechaly pokřtít jejich vnoučata. Dcery nevědí, proč by to měly udělat. Možná až budou babičkami....
5. Naše dvouletá příbuzná, když chce nejhůře pohrozit psovi, který ji vylekal a štěká na ni, kývá na něj prstem a říká: "Bůh tě vidí, Bůh tě vidí."
4. Víte, jaký je rozdíl mezi naší církví a církvi Slezskou evangelickou? Především ten, že utíráme lavice v kostele zásadně vodou bez Jaru, zatímco členové slezské církve vodou s Jarem. V tom se obě církve zásadně neshodnou. A pak jsou tady ještě některé další, už ne tak citlivé odlišnosti: Slezská církev má například na rozdíl od naší biskupy, zpívá liturgii a podobně.
3. Jedním z nejoblíbenějších časopisů naší dvouleté Sáry se stala Strážná věž. Jsou v něm prima barevné obrázky a spousta usměvavých postaviček.
2. Kostelník našel po bohoslužbách v kostele zapomenutou procházkovou hůl. Jeden bratr přišel ráno s ní a odešel bez ní. Vida, jak někoho bohoslužby povzbudí. (Uzdraví?)No a jindy zase někdo zapomněl – věřte nebo nevěřte - v kostele dětský kočárek.
1. Stavil se u nás v kanceláři pán, katolík, a říkal, že jeho manželka byla kdysi pokřtěná u nás ve sboru, a on by potřeboval potvrzení o jejím křtu. Oba už zestárli, musí myslet na poslední věci, a tak si chtějí nechat zpětně církví legalizovat sňatek, aby se (a teď cituji) „mohli dostat do nebe“. V tu chvíli jsem se usmál, v přesvědčení, že tímto úslovím jen tak vylehčuje náš úřední hovor. On však pokračoval: „Už k tomu mám vyřízeno skoro všechno.“ - Když se mě onehdy někdo z evangelíků zeptal, jestli mi na katolické církvi opravdu nic nevadí, tak tento příklad by mohl být aspoň trochu nápovědí, který rys římské církve mi připadá dodnes zvrhlý.
------------------------------- PODPÁSOVKY--------------------------------------------
1. Jak mě ten zlý pokouší. Na stole Páně máme mikrofon značky PROEL. Místo prostředního "O" se mi ovšem na mysl stále vnucuje "D".
2. Starý dědek ve vedlejší ulici ještě loni pokřikoval na kolemjdoucí ženy: "Pojď si se mnou zašu... ." Nyní balkon zeje prázdnotou. Kdepak je letos? V "obcování svatých" asi ne.
3. Řemeslník tušil, že v modlitebně se sprostě mluvit nemá, a tak, když mu zvonil telefon, vždy spěšně vyběhl na ulici před vchodem a až tam chrlil ta svá citoslovce: "K...., p..., vy..... ".
4. Čekám na vrátnici, a když si mě dlouho nejdou vyzvednout, chce se mě vrátný zastat a volá telefonem: "Chlapi je tu ten farář kur*a."
5. V písni o domech na skále a písku zpíváme: "Komu z nás bude stát až Pán přijde účtovat..."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)