Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Elijáš

1. Elijáš olašuje dobu sucha 1Kr 17,1-7
1 Elijáš Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl Achabovi: "Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo." 2 I stalo se k němu slovo Hospodinovo: 3 "Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu. 4 Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou." 5 Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu. 6 A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil. 7 Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v zemi nenastaly deště.

příběhy Elijášovy zachycují neúprosný boj vyznavačů Hospodinových
s ctiteli Baalovými,
k němuž došlo za vlády Achabovy.
Pohanský vliv začal do Izraele vnikat vinou královny Jezábel,
původně týrské princezny
(Týr měl jako ochránce boha Baala
konkrétně Baala-melkarta,
což byla jedna z variant pohanského přírodního náboženství)
a izraelský lid začal pohanským vlivům nebezpečně podléhat.
(přírodní náboženství: spoléhání na sílu
- na plodnost – obojí v sobě spojuje např. býk
- na pravidelný řád
sz víra – spoléhám na Hospodina
on je Bohem nad svým lidem, i nad vztahy v lidu, i nad lidskými srdci
on je Bohem i nad přírodou, nad světem)

S Elijášem dochází k prvnímu radikálnímu pokusu o očistu náboženského života.
(Dalšími budou Ámos, Izajáš, Jeremjáš.)

Elijáš nabude později podoby až nadlidské,
bude spolu s Mojžíšem, prostředníkem staré smlouvy,
stát v doprovodu Mesiáše na začátku nového věku
(Mt 17,3 Proměnění na hoře).

Elijáš se v příběhu objevuje nečekaně, bez přípravy.
(bez uvedení původu, rodu, z kterého pochází
Jeho jméno je vyznavačské, znamená „mým Bohem je Hospodin“,
a dojde potvrzení ve vrcholný okamžik Elijášova života,
kdy zvítězí na Karmelu nad pohanskými proroky
a přesvědčený izraelský lid bude volat: „Jen Hospodin je Bůh“
Zde na počátku svých příběhů rovnou oslovuje krále Achaba.

Elijáš byl „z přistěhovalců“ – byl zde bez domovského práva,
zcela odkázán na ochranu starousedlíků,
je tedy pravděpodobné, že pocházel ze sociálně nejslabší vrstvy,
možná byl dokonce neizraelského původu.
A tento teď předstupuje před krále a odvolává se na Hospodina.
„Jakože živ je Hospodin.“, před nímž stojím,
totiž v jeho službách a vyřizuji jeho příkazy.

„Nebude rosa ani déšť“, vyřizuje Elijáš.
Vy se klaníte Baalovi, který podle pohanské víry vládne nad přírodou.
Hospodinovi v té době směšování víry a pohanství ponechali roli jen ve správě lidu.
Elijáš teď Baalovi upírá právo disponovat deštěm
a říká, že nad vším vládne jedině Hospodin.
Není možné žádné současné uctívání Hospodina a Baala.

Jakub říká, že to jsou slova modlitby, která zde jsou klíčem k oblakům:
Jk 5:17 Eliáš byl člověk jako my,
a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.
18 A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
Elijáš se modlí podle horlivosti pro Hospodina
způsobil to tedy Eliáš svými modlitbami? přiměl modlitbami Hospodina?
anebo se modlil v souladu s Boží vůli a proto se to stalo?
jsou tedy lidské modlitba potřebné, nutné, aby se to stalo?

Achab pochopil Elijášova slova jako kletbu
(dovídáme se z následujícího Achabova slova 18,17: ty uvádíš do zkázy Izraele)
představuje si, že Elijáš magicky přivolal sucho.
Proto je pochopitelné, že se pokusí Elijáše dostihnout a přinutit,
aby kletbu odvolal,
nebo zlomit jeho moc tím, že jej usmrtí.
Ale Hospodin Elijáše zachrání, vyvede a ukryje.
„Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu.“
to znamená do málo osídlené krajiny,
zatímco Achab ho dá hledat po všech okolních obydlených zemích (18,10)

A u potoka Kerít Hospodin proroka Elijáše sám živí.
Podobně jako živil Izraele při putování pouští.
Zde pomocí havranů.
To činilo vykladačům problémy,
vždyť jde o ptáky nečisté (Lv 11,15)
a jinde jsou nástrojem Božího trestu (Př 30,17)
Biblické podání však chce zřejmě zdůraznit jedinečnost Božího zásahu
proti všemu lidskému očekávání.

Elijášovo slovo o suchu se naplnilo,
nedostavil se déšť, nezačalo období dešťů.
I potok Kerít vyschl.
Hospodin najde prorokovi jiný úkryt.

2. Elijáš u vdovy v Sareptě 1Kr 17,8-16
8 I stalo se k němu slovo Hospodinovo: 9 "Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou." 10 Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil." 11 Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba." 12 Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme." 13 Elijáš jí řekl: "Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, 14 neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«" 15 Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. 16 Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.

v Sareptě je Elijáš na půdě fénické, mimo pravomoc Achabovu.

O Elijáše tady pečuje jedna vdova.
Vdovy, podobně jako sirotci, byly podle Mojžíšova zákona pod zvláštní Boží ochranou.
A tady o tu vdovu pečuje Hospodin tím, že ji přiděluje službu,
a tím ji zachraňuje.

už Ježíš to uvádí jako příklad Boží péče o mimoizraelské národy
L 4:25 Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. 26 A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské.
Izraelci propadlí modloslužbě jsou horší než někteří pohané

Zastihuje ženu ve chvíli, kdy sbírala dříví.
Elijáš žádá ženu o vodu. Taková žádost je na Východě běžná,
pocestný totiž nemá okov, kterým by nabral vodu z hluboké studny nebo cisterny.
Zdá se však, že Elijáš sebou nosil misku, „nádobu“,
(jako později žebraví mniši).
Dále Elijáš žádá o pokrm, a tato žádost už je neobvyklá –
očekává od pohanské ženy skývu chleba a tedy pohostinství.
Žena se však dovolává Hospodina, aby ji Elijáš uvěřil, že nic nemá.
Ona v něm pravděpodobně poznala cizince, Izraelce,
a dovolává se jeho Boha, při všem, co je jemu svaté,
že nemá, čím by ho pohostila.
(touhle ženou má být Elijáš nakrmen?
je to skoro stejný zázrak jako krmení od havranů)

Elijáš odpovídá: „Neboj se.“
Je to výzva, která často uvádí Boží oslovení. „Neboj se.“
Pak žádá vdovu, aby upekla nejdříve podpopelný chléb jemu,
ačkoliv poukázala na to, že to, co má, postačí sotva jí a jejímu synovi
„nejdřív“ proto, aby tím prověřil její víru
a žena prorokovi uvěří

vdova uposlechne,
dá přednost skutku milosrdenství
před strachem o sebe a své dítě
a zaslíbení se splní
Mt 8,10 „takovou víru jsem nenalezl u nikoho v Izraeli“ – Ježíš o římském setníkovi, kterému uzdraví sluhu


„mouka ve džbánu neubude a olej v nádobě nedojde“ – to je jeden z příkladů pravdy
- že o to, čeho se zřekneme podle Boží vůle, nepřijdeme
oběť prvotin: Nu 15:20 Bochánek připravený z prvotin vaší obilní tluče odevzdáte jako oběť pozdvihování. Odevzdáte jej jako oběť pozdvihování z humna. 21 Z prvotin své obilní tluče budete dávat Hospodinu oběť pozdvihování po všechna svá pokolení."
„pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ (Kaz 11,1)
„hledejte nejprve Boží království a všechny věci vám budou přidány“
sycení zástupů

Ž 37:19 (bezúhonní) v čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.

I. Zavolal na ni: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil."

II. Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba."

III. Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno,
mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje.
Hle, sbírám trochu dříví.
Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna.
Najíme se a zemřeme." (co byste řekli vy + pocit)

IV. Elijáš jí řekl: "Neboj se.
Jdi a udělej, co jsi řekla.
Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej.
Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna,
neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele:
»Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«"

V. Šla a udělala, jak Elijáš řekl. (co byste řekli vy + pocit)

3. Elijáš křísí vdovina syna 1Kr 17,17-24
17 Po těchto událostech onemocněl syn té ženy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat. 18 Tu řekla Elijášovi: "Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?" 19 On jí řekl: "Dej mi svého syna!" Vzal jí ho z klína, vynesl jej do pokojíka na střeše, kde bydlel, a položil ho na své lože. 20 Pak volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?" 21 Třikrát se nad dítětem sklonil a volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!" 22 Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo. 23 Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: "Pohleď, tvůj syn je živ." 24 Žena Elijášovi odpověděla: "Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé."

17 ztráta dítěte musela být pro vdovu zvlášť bolestná
18 ona vyčítavě mluví k Elijášovi: co ti bylo do mých věcí, muži Boží?
připomíná to úzkostné volání nečistých duchů před Ježíšem
(např. L 4,34 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží.")
Ježíš svou přítomností narušuje pokojné žití démonů
to, čeho si běžně ani nevšimneme a považujeme za normální
zde vdova pocit, že Elijáš svou přítomností na ni soustředil Hospodinovu pozornost
že si připomněl její hřích
a potrestal ji za něj tímto způsobem
Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synovi přivodil smrt?

ona už dříve počítala se svou a synovou smrtí
v. 12: Najíme se a zemřeme.
když však nastala, je z toho rozrušená
- je něco jiného mluvit o neštěstí v odstupu a něco jiného je prožít.
jeden z přátel říká Jobovi
Job 4:3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.

19 Elijáš se pouští do zápasu o víru vdovy
nejprve si vyžádá mrtvé dítě
bere je z matčina klína
odnáší mrtvé dítě do pokojíku, kde bydlil
a klade je na své lůžko
(toto jednání připomíná událost v 2Kr 4,32-37
32 Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku. 33 Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu. 34 Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo. 35 Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči. 36 Elíša zavolal Géchazího a řekl: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: "Vezmi si svého syna." 37 Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.
(z pohledu Mojžíšova zákona je to jednání povážlivé,
protože podle něj dotyk mrtvoly znečišťuje
Elijáš má jaksi jiný vztah k nečistotě
vzpomeňme, že byl u potoka Kerit krmen od havranů, nečistých zvířat)

20 Elijáš se modlí
ukazuje se, že nejde o to, aby se projevila nadpřirozená moc Elijášova
ale o to, aby zasáhl sám Hospodin

cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo?
působíš zlo i těm, kteří mi činí dobro?
druzí se mně budou bát, budou se bát mi pomoci, jestliže vnesu do jejich domů smrt
Elijáš se obává, že se octne zcela na pokraji lidské společnosti, jako vyděděnec,
oddělen nejen od těch, proti kterým prorokuje,
ale i od těch, kteří jsou milosrdní

21 třikrát se nad dítě sklonil
(spočine svým tělem na těle dítěte – nechává do něj proudit svou životní sílu?)
patří to mezi prorocké symbolické úkony,
které zvěstují Boží stvořitelskou a spasitelskou moc

22 Hospodin vyslyšel, jde o Boží dílo, o doklad jeho moci
jen Bůh může nejen usmrtit, ale i oživit
Dt 32,39 Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím.
1S 2:6 Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud.


24 Elijáš zvěstuje svým činem, že Hospodin je vítěz nad smrtí

matka odpovídá vyznáním
nyní jsem poznala – to je často uvozovací formule vyznání
Joz 2,9 (Rachaba v Jerichu) Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku.
Ž 135:5 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
vyznání postaveno na vlastní zkušenosti

Hospodinovo slovo ve tvých ústech je pravdivé
i kruté sucho má být přijímáno jako dočasný trest,
po jehož dovršení se opět otevřou proudy života

ze sareptské pohanky se stává vyznavačka Hospodinova
zde se na jednom místě prolamuje Baalovo panství
dokonce dříve, než bude boj vybojován v Izraeli
4. Achab se setkává s Elijášem 1Kr 18,1-20
1 Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: "Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť." 2 Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi.

jdi a ukaž se: úkolem Elijáše před králem je nejen vyřídit slovo
nýbrž i osobně vystoupit jako jeho ručitel
a to i tehdy, když mu to přináší velké riziko
Elijáš jde, i když je to dle lidského rozumu cesta do jámy lvové, provokace
pravým svědkem je ten, komu záleží více na poselství než na sobě samém
tak je Elijáš předchůdcem Ježíše Krista,
který šel bez zdráhání cestou poslušné sebeoběti až na kříž


V Samaří se rozmohl hlad. 3 Achab si zavolal Obadjáše, správce domu. Obadjáš se velice bál Hospodina. 4 Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 5 Achab Obadjášovi řekl: "Jdi ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi; snad se najde tráva, abychom uživili koně a mezky a nemuseli porážet dobytek." 6 Rozdělili si zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.

krutý hlad postihl především Samaří
dolehl na pohanské ctitele Baala, boha deště a úrody
(podobně jako kdysi na Egypt, říši slunce, dolehla tma)
stísněný Achab se odhodlává k jednání
nejprve si zavolá správce domu Obadjáše
Obadjáš se od Achaba lišil především bázní Boží
Obadjáš byl takový „disident“: přes riziko uchovával pronásledované proroky
Achabův příkaz zní: obejít všechny prameny a všechny potoky a vyhledat trávu,
které bylo potřebí především pro koně a mezky,
tahouny válečných vozů a jízdní zvířata
sucho totiž ohrožovalo také Achabovu vojenskou moc
až na druhém místě mluví Achab o ostatních domácích zvířatech,
jejichž maso bylo potravou
proč jde Achab „sám“ – jako král bez doprovodu, proč místo sebe nevyšle posly?
možná šlo spíše o náboženskou pouť,
jejímž cílem bylo dosáhnout věštby či zvláštního poznání
Achab jde jednou cestou a Obadjáš druhou
Achab počítá s pomocí Baalovou, Obadjáš s pomocí Hospodinovou
Achab vyjde naprázdno
Obadjáš dostane místo zvláštního poznání nečekaný úkol

7 Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na tvář a zvolal: "Jsi to ty, Elijáši, můj pane?" 8 Odvětil mu: "Jsem. Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš." 9 Obadjáš řekl: "Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil? 10 Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není pronároda ani království, kam by můj pán nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli: »Není tady«, museli v tom království nebo pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli. 11 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« 12 Stane se, že já od tebe odejdu a Hospodinův duch tě odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník se přece od mládí bojí Hospodina! 13 Což mému pánu nebylo oznámeno, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Sto mužů z Hospodinových proroků jsem schoval po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 14 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« Vždyť mě zabije!" 15 Elijáš mu řekl: "Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes před ním ukážu." 16 Obadjáš šel tedy naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab šel Elijášovi naproti.

Obadjáš se setkává s Elijášem
padá na zem na projev nejvyšší úcty
uctivě oslovuje Elijáše „můj Pane“
zdráhá se však jít se vzkazem k Achabovi
1) vždyť Elijáše pronásledovali, že by se teď objevil on sám od sebe?
2) bojí se, že Elijáš mezitím znovu zmizí a že ho rozlícený král zabije
Obadjáš poukazuje na to, že už udělal pro Hospodina hodně – skryl jeho proroky
jako by ho to už mohlo chránit před dalšími Božími nároky
teprve další Elijášovo ujištění ho přiměje k tomu, aby šel uložený vzkaz vyřídit
Achab se s Elijášem setkali na místě, které určil Elijáš


17 Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: "Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?" 18 Ten odvětil: "Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. 19 Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou."

Achab obviňuje Elijáše, že přivodil na Izrael neštěstí
podle jeho víry může člověk ovlivnit božstvo, ví-li jak na to
Elijášův výklad je právě opačný
1) Hospodinu nelze vnutit vlastní vůli, Elijáš jen vyřizuje Boží vůli
2) sucho je Boží trest, který přivolal na Izrael Achab svými hříchy
je překvapivé, že se Achab nesnaží Elijáše rovnou zabít
zabránila tomu nabídka Božího soudu čili „ordálu“
takový soud je zároveň znamením, kdo má pravdu, čí nárok je oprávněný
Elijáš se tady vydává do nebezpečí horšího, než byl královský soud
kdyby ho král i popravil, ztratil by svůj život, stal by se mučedníkem
prohrál-li by však na soudu Božím, ztratil by i nárok na pravdu, ukázal by se jako lhář
jevištěm ordálu má být Karmel, posvátné místo ctitelů Baalových
aby tím mocněji vynikla svrchovanost Hospodinova,
když bude Baal potřen na svém vlastním území
(Karmel je pohoří 20 km dlouhé a 550 m vysoké, vybíhající od Středozemního moře k JV)


5. Elijášův zápas na Karmelu 1Kr 18,20-40
20 Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. 21 Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo. 22 Elijáš dále řekl lidu: "Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. 23 Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. 24 Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jmého Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč." 25 Elijáš vyzval Baalovy proroky: "Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!" 26 Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: "Baale, odpověz nám!" Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. 27 V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!" 28 Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. 29 Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.

Achab svolal všechen lid
Elijáš se na Izraele obrací s výtkou: „Jak dlouho ještě budete poskakovat na obě strany?“
myslí se zde na rituální tanec, kdy chtěli uctívat zároveň Baala i Hospodina
Elijáš tady stojí jediný proti 450 prorokům Baalovým
pravda však nezávisí na množství
obě strany předložily svůj spor svému božstvu
nejprve Baalovi proroci měli přednost ve výběru býka (obětní zvíře muselo být bezvadné)
oni vzývají svého boha
snaží se ho přimět proléváním vlastní krve, sebezraňováním
křepčili kolem oltáře až upadali do extáze
(obojí se dodnes děje v různých náboženstvích)
Elijáš se Baalovým prorokům posmívá
jeho slova obsahují zřetelné narážky na baalovský mýtus:
1) třeba je zamyšlen – týrský Baal byl nazýván „filosof“,
připisoval se mu vynález purpuru, lodi atd.
2) třeba má nucení – má tělesnou potřebu, je zaměstnán sám sebou a nemá čas na své ctitele
(to je tedy výsměch)
3) odcestoval – podle bájesloví si Baal udělal někdy cestu do cizích zemí, do zámoří
4) možná spí – ve starém Egyptě se každé ráno zpívaly hymny, aby probudily bohy
o neúspěchu baalovců rozhodne poledne, vrchol dne,
které je také symbolem vrcholu přírodních sil
v zoufalství však prodlužují své úsilí až k třetí hodině odpolední
(to byla doba, kdy Izraelci přinášeli obětní dar Hospodinu)
Baal však zůstal bezmocný, zdůrazňuje to trojí výpověď:
Neozval se však nikdo,
nikdo neodpověděl,
nikdo tomu nevěnoval pozornost.


30 Tu řekl Elijáš všemu lidu: "Přistupte ke mně!" Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. 31 Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. 32 Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. 33 Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. 34 Nato řekl: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!" Potom řekl: "Udělejte to ještě jednou." Oni to udělali. Znovu řekl: "Udělejte to potřetí!" Udělali to tedy potřetí. 35 Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop.

Elijáš začíná výzvou: „Přistupte ke mně!“ – tedy: „Odstupte od Baala!“
lid uposlechne, protože Baalovi přece došla lhůta
Elijáš si dokonce může dovolit, aby opravil pobořený Hospodinův oltář
takto i obnovuje celistvost Izraele
usiluje obnovit jeho úplnost, nedotčenost
vymezil příkopem prostor kolem oltáře
pak vše polévá vodu – ty rity jsou nejasné


36 Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. 37 Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě." 38 I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. 39 Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!" 40 Elijáš jim poručil: "Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!" Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil.
6. Elijáš vyprošuje déšť 1Kr 18,41-46

41 Poté řekl Elijáš Achabovi: "Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!" 42 Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. 43 Pak řekl svému mládenci: "Vystup a pohleď směrem k moři." On vystoupil, pohleděl a řekl: "Nic tam není." Elijáš pravil: "Opakuj to sedmkrát." 44 Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«" 45 A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. 46 Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.

Elijáš porazil Baalovy proroky na hoře Karmel
lid se znovu přiznává k Hospodinu, pohanství je v tuto chvíli poraženo
41 Elijáš vyzve Achaba k jídlu:
pravděpodobně šlo o výzvu k ukončení půstu, který asi byl v době sucha vyhlášen
Kraličtí však mají vysvětlení jiné, týkající se toho jednoho dne:
„nebo celý den až do večera tam ztrávili, a při tak hrozném a divném divadle,
že i na jídlo zapomněli“
půjde o radostný hod díkůvzdání, že Hospodin se prokázal jako vítěz
Kaz 9:7 Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.

Elijáš už slyší hukot deště, ačkoliv tomu ještě nic nenasvědčuje
bude to průtrž deště jako průtrž Božího požehnání
Ž 65:10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči: 11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.

42 zatímco Achab vystupuje k jídlu,
Elijáš vystupuje k modlitbě
ačkoliv Bůh zaslíbil déšť, Elijáš si ho musí zároveň vyžádat
Zach 10:1 Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů.

nyní vystupuje na vrchol hory Karmel, na místo velmi opuštěné
doposud byl činný „na veřejnosti“, velmi akční,
teď se o samotě modlí – a tak se to také u Elijáše střídá
ti, kdo chtějí pro Boha mnoho vykonat,
musejí umět bojovat také o samotě na modlitbách

všimněme si jeho postoje, je neobvyklý, jde o soustředění

43 sedmkrát posílá mládence, aby se podíval do dálky, zda se už blíží déšť
z hory Karmel je daleký výhled nad Středozemní moře

šestkrát služebník vystupuje na vrchol a nevidí nic
nepřináší svému mistrovi dobré zprávy
a Elijáš se modlí dále, trpělivě,
nejde se sám přesvědčit, jestli má služebník pravdu
posílá služebníka znovu a znovu, zatímco sám je soustředěn v modlitbě

7 je tady číslem plnosti a zároveň trpělivosti
Mt 18:21 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."
sedminásobné vyhlížení a vracení je jakýmsi rituálem

44 až naposedmé uvidí mládenec vystupovat obláček veliký jako lidská dlaň
(velká požehnání Boží často začínají malými, skromnými znameními)

a z posečkávání se stane zběsilost

45 je varován Achab, aby před prudkým deštěm ujel
Achab ujíždí ve vozíku

46 Elijáš se už také dal na útěk, pěšky
podkasal si bedra, běžel ještě před Achabem
oba do Jizreelu (ne do Samaří) – 17 km od pobřeží, z kterého vybíhá pohoří Karmel

Elijáš jako jakýsi „maratónský běžec“ – karmelský běžec
svým během zvěstuje těm, kdo ho potkali, a těm, kdo ho uvidí vbíhat do paláce
že je po Božím hněvu, přichází Boží požehnání
a že král, který přijede, je teď zavázán k nové poslušnosti Hospodinu

7. Elijáš opět na útěku 1Kr 19,1-8
1Kr 19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. 2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" 3 Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. 4 Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!" 6 Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. 7 Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!" 8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. 9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval.

1 Elijáš skvěle zvítězil na Karmelu nad Baalovými proroky
2 ale královna Jezábel chystá pomstu
a dokonce se zavazuje slavnostní přísahou, že ji dokoná
řecký překlad Septuaginta tady přidává slova: „jestliže ty jsi Elijáš, já jsem Jezábel“
řekli jsme si, že jméno Elijáš znamená: „mým Bohem je Hospodin“
jméno Jezábel znamená: „můj otec je Baal“
3 Elijášovi se zdá, že vše bylo marné, a znovu se ocitá na útěku
tentokrát jeho útěk směřuje na jih, do Judska
ke ctitelům Hospodina
nezůstává však v Jeruzalémě – tamní královský rod byl s Achabem rodově spřízněn
odchází ještě jižněji, až do Beer-šeby
svého mládence zanechává zde, na poslední výspě zaslíbené země
sám jde umřít do pouště, do samoty
4 uléhá pod trnitým keřem
jako si Jonáš přál umřít pod skočcem
Jo 4: 5 Jonáš totiž vyšel z města (Ninive), usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil."

osamělé stromy a keře byly častými místy azylu
jeho přání zemřít je lidsky pochopitelné
podobně jako Jonáš považuje Elijáš Boží vedení za nespravedlivé
vždycky věrně plnil Boží příkazy a nikdy nezískal nic než protivenství
nyní je u konce svých sil
zklamal? „nejsem lepší než moji otcové."
je bezradný, zoufalý
raději smrt než takový život
5 pak únavou usnul
probouzí jej Boží posel
6 přináší mu pokrm, v jehož síle bude moci vykonat 40-denní pochod až na horu Choréb

tento pokrm je obdobou many
Ex 16:14 Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15 Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.
Ž 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.

či obdobou pokrmu mesiášského věku, který přemáhá smrt i touhu po ni
J 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."

čtyřicet dnů pouti připomíná
Mojžíšův pobyt na Boží hoře
Ex 34:28 A byl tam (na hoře Sinaji) s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
a Ježíšův pobyt na poušti
Mt 4:1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
8. Elijáš na Chorebu 1Kr 19,9-18
1Kr 19,9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?" 10 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 11 Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13 Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?" 14 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 15 Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. 16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. 17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. 18 Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila."

4. Achab se setkává s Elijášem 1Kr 18,1-20
1 Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: "Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť." 2 Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi.

jdi a ukaž se: úkolem Elijáše před králem je nejen vyřídit slovo
nýbrž i osobně vystoupit jako jeho ručitel
a to i tehdy, když mu to přináší velké riziko
Elijáš jde, i když je to dle lidského rozumu cesta do jámy lvové, provokace
pravým svědkem je ten, komu záleží více na poselství než na sobě samém
tak je Elijáš předchůdcem Ježíše Krista,
který šel bez zdráhání cestou poslušné sebeoběti až na kříž


V Samaří se rozmohl hlad. 3 Achab si zavolal Obadjáše, správce domu. Obadjáš se velice bál Hospodina. 4 Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 5 Achab Obadjášovi řekl: "Jdi ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi; snad se najde tráva, abychom uživili koně a mezky a nemuseli porážet dobytek." 6 Rozdělili si zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.

krutý hlad postihl především Samaří
dolehl na pohanské ctitele Baala, boha deště a úrody
(podobně jako kdysi na Egypt, říši slunce, dolehla tma)
stísněný Achab se odhodlává k jednání
nejprve si zavolá správce domu Obadjáše
Obadjáš se od Achaba lišil především bázní Boží
Obadjáš byl takový „disident“: přes riziko uchovával pronásledované proroky
Achabův příkaz zní: obejít všechny prameny a všechny potoky a vyhledat trávu,
které bylo potřebí především pro koně a mezky,
tahouny válečných vozů a jízdní zvířata
sucho totiž ohrožovalo také Achabovu vojenskou moc
až na druhém místě mluví Achab o ostatních domácích zvířatech,
jejichž maso bylo potravou
proč jde Achab „sám“ – jako král bez doprovodu, proč místo sebe nevyšle posly?
možná šlo spíše o náboženskou pouť,
jejímž cílem bylo dosáhnout věštby či zvláštního poznání
Achab jde jednou cestou a Obadjáš druhou
Achab počítá s pomocí Baalovou, Obadjáš s pomocí Hospodinovou
Achab vyjde naprázdno
Obadjáš dostane místo zvláštního poznání nečekaný úkol

7 Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na tvář a zvolal: "Jsi to ty, Elijáši, můj pane?" 8 Odvětil mu: "Jsem. Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš." 9 Obadjáš řekl: "Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil? 10 Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není pronároda ani království, kam by můj pán nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli: »Není tady«, museli v tom království nebo pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli. 11 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« 12 Stane se, že já od tebe odejdu a Hospodinův duch tě odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník se přece od mládí bojí Hospodina! 13 Což mému pánu nebylo oznámeno, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Sto mužů z Hospodinových proroků jsem schoval po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 14 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« Vždyť mě zabije!" 15 Elijáš mu řekl: "Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes před ním ukážu." 16 Obadjáš šel tedy naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab šel Elijášovi naproti.

Obadjáš se setkává s Elijášem
padá na zem na projev nejvyšší úcty
uctivě oslovuje Elijáše „můj Pane“
zdráhá se však jít se vzkazem k Achabovi
1) vždyť Elijáše pronásledovali, že by se teď objevil on sám od sebe?
2) bojí se, že Elijáš mezitím znovu zmizí a že ho rozlícený král zabije
Obadjáš poukazuje na to, že už udělal pro Hospodina hodně – skryl jeho proroky
jako by ho to už mohlo chránit před dalšími Božími nároky
teprve další Elijášovo ujištění ho přiměje k tomu, aby šel uložený vzkaz vyřídit
Achab se s Elijášem setkali na místě, které určil Elijáš


17 Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: "Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?" 18 Ten odvětil: "Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. 19 Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou."

Achab obviňuje Elijáše, že přivodil na Izrael neštěstí
podle jeho víry může člověk ovlivnit božstvo, ví-li jak na to
Elijášův výklad je právě opačný
1) Hospodinu nelze vnutit vlastní vůli, Elijáš jen vyřizuje Boží vůli
2) sucho je Boží trest, který přivolal na Izrael Achab svými hříchy
je překvapivé, že se Achab nesnaží Elijáše rovnou zabít
zabránila tomu nabídka Božího soudu čili „ordálu“
takový soud je zároveň znamením, kdo má pravdu, čí nárok je oprávněný
Elijáš se tady vydává do nebezpečí horšího, než byl královský soud
kdyby ho král i popravil, ztratil by svůj život, stal by se mučedníkem
prohrál-li by však na soudu Božím, ztratil by i nárok na pravdu, ukázal by se jako lhář
jevištěm ordálu má být Karmel, posvátné místo ctitelů Baalových
aby tím mocněji vynikla svrchovanost Hospodinova,
když bude Baal potřen na svém vlastním území
(Karmel je pohoří 20 km dlouhé a 550 m vysoké, vybíhající od Středozemního moře k JV)


5. Elijášův zápas na Karmelu 1Kr 18,20-40
20 Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. 21 Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo. 22 Elijáš dále řekl lidu: "Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. 23 Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. 24 Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jmého Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč." 25 Elijáš vyzval Baalovy proroky: "Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!" 26 Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: "Baale, odpověz nám!" Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. 27 V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!" 28 Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. 29 Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.

Achab svolal všechen lid
Elijáš se na Izraele obrací s výtkou: „Jak dlouho ještě budete poskakovat na obě strany?“
myslí se zde na rituální tanec, kdy chtěli uctívat zároveň Baala i Hospodina
Elijáš tady stojí jediný proti 450 prorokům Baalovým
pravda však nezávisí na množství
obě strany předložily svůj spor svému božstvu
nejprve Baalovi proroci měli přednost ve výběru býka (obětní zvíře muselo být bezvadné)
oni vzývají svého boha
snaží se ho přimět proléváním vlastní krve, sebezraňováním
křepčili kolem oltáře až upadali do extáze
(obojí se dodnes děje v různých náboženstvích)
Elijáš se Baalovým prorokům posmívá
jeho slova obsahují zřetelné narážky na baalovský mýtus:
1) třeba je zamyšlen – týrský Baal byl nazýván „filosof“,
připisoval se mu vynález purpuru, lodi atd.
2) třeba má nucení – má tělesnou potřebu, je zaměstnán sám sebou a nemá čas na své ctitele
(to je tedy výsměch)
3) odcestoval – podle bájesloví si Baal udělal někdy cestu do cizích zemí, do zámoří
4) možná spí – ve starém Egyptě se každé ráno zpívaly hymny, aby probudily bohy
o neúspěchu baalovců rozhodne poledne, vrchol dne,
které je také symbolem vrcholu přírodních sil
v zoufalství však prodlužují své úsilí až k třetí hodině odpolední
(to byla doba, kdy Izraelci přinášeli obětní dar Hospodinu)
Baal však zůstal bezmocný, zdůrazňuje to trojí výpověď:
Neozval se však nikdo,
nikdo neodpověděl,
nikdo tomu nevěnoval pozornost.


30 Tu řekl Elijáš všemu lidu: "Přistupte ke mně!" Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. 31 Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. 32 Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. 33 Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. 34 Nato řekl: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!" Potom řekl: "Udělejte to ještě jednou." Oni to udělali. Znovu řekl: "Udělejte to potřetí!" Udělali to tedy potřetí. 35 Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop.

Elijáš začíná výzvou: „Přistupte ke mně!“ – tedy: „Odstupte od Baala!“
lid uposlechne, protože Baalovi přece došla lhůta
Elijáš si dokonce může dovolit, aby opravil pobořený Hospodinův oltář
takto i obnovuje celistvost Izraele
usiluje obnovit jeho úplnost, nedotčenost
vymezil příkopem prostor kolem oltáře
pak vše polévá vodu – ty rity jsou nejasné


36 Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. 37 Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě." 38 I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. 39 Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!" 40 Elijáš jim poručil: "Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!" Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil.
6. Elijáš vyprošuje déšť 1Kr 18,41-46

41 Poté řekl Elijáš Achabovi: "Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!" 42 Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. 43 Pak řekl svému mládenci: "Vystup a pohleď směrem k moři." On vystoupil, pohleděl a řekl: "Nic tam není." Elijáš pravil: "Opakuj to sedmkrát." 44 Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«" 45 A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. 46 Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.

Elijáš porazil Baalovy proroky na hoře Karmel
lid se znovu přiznává k Hospodinu, pohanství je v tuto chvíli poraženo
41 Elijáš vyzve Achaba k jídlu:
pravděpodobně šlo o výzvu k ukončení půstu, který asi byl v době sucha vyhlášen
Kraličtí však mají vysvětlení jiné, týkající se toho jednoho dne:
„nebo celý den až do večera tam ztrávili, a při tak hrozném a divném divadle,
že i na jídlo zapomněli“
půjde o radostný hod díkůvzdání, že Hospodin se prokázal jako vítěz
Kaz 9:7 Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.

Elijáš už slyší hukot deště, ačkoliv tomu ještě nic nenasvědčuje
bude to průtrž deště jako průtrž Božího požehnání
Ž 65:10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči: 11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.

42 zatímco Achab vystupuje k jídlu,
Elijáš vystupuje k modlitbě
ačkoliv Bůh zaslíbil déšť, Elijáš si ho musí zároveň vyžádat
Zach 10:1 Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů.

nyní vystupuje na vrchol hory Karmel, na místo velmi opuštěné
doposud byl činný „na veřejnosti“, velmi akční,
teď se o samotě modlí – a tak se to také u Elijáše střídá
ti, kdo chtějí pro Boha mnoho vykonat,
musejí umět bojovat také o samotě na modlitbách

všimněme si jeho postoje, je neobvyklý, jde o soustředění

43 sedmkrát posílá mládence, aby se podíval do dálky, zda se už blíží déšť
z hory Karmel je daleký výhled nad Středozemní moře

šestkrát služebník vystupuje na vrchol a nevidí nic
nepřináší svému mistrovi dobré zprávy
a Elijáš se modlí dále, trpělivě,
nejde se sám přesvědčit, jestli má služebník pravdu
posílá služebníka znovu a znovu, zatímco sám je soustředěn v modlitbě

7 je tady číslem plnosti a zároveň trpělivosti
Mt 18:21 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."
sedminásobné vyhlížení a vracení je jakýmsi rituálem

44 až naposedmé uvidí mládenec vystupovat obláček veliký jako lidská dlaň
(velká požehnání Boží často začínají malými, skromnými znameními)

a z posečkávání se stane zběsilost

45 je varován Achab, aby před prudkým deštěm ujel
Achab ujíždí ve vozíku

46 Elijáš se už také dal na útěk, pěšky
podkasal si bedra, běžel ještě před Achabem
oba do Jizreelu (ne do Samaří) – 17 km od pobřeží, z kterého vybíhá pohoří Karmel

Elijáš jako jakýsi „maratónský běžec“ – karmelský běžec
svým během zvěstuje těm, kdo ho potkali, a těm, kdo ho uvidí vbíhat do paláce
že je po Božím hněvu, přichází Boží požehnání
a že král, který přijede, je teď zavázán k nové poslušnosti Hospodinu

7. Elijáš opět na útěku 1Kr 19,1-8
1Kr 19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. 2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" 3 Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. 4 Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!" 6 Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. 7 Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!" 8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. 9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval.

1 Elijáš skvěle zvítězil na Karmelu nad Baalovými proroky
2 ale královna Jezábel chystá pomstu
a dokonce se zavazuje slavnostní přísahou, že ji dokoná
řecký překlad Septuaginta tady přidává slova: „jestliže ty jsi Elijáš, já jsem Jezábel“
řekli jsme si, že jméno Elijáš znamená: „mým Bohem je Hospodin“
jméno Jezábel znamená: „můj otec je Baal“
3 Elijášovi se zdá, že vše bylo marné, a znovu se ocitá na útěku
tentokrát jeho útěk směřuje na jih, do Judska
ke ctitelům Hospodina
nezůstává však v Jeruzalémě – tamní královský rod byl s Achabem rodově spřízněn
odchází ještě jižněji, až do Beer-šeby
svého mládence zanechává zde, na poslední výspě zaslíbené země
sám jde umřít do pouště, do samoty
4 uléhá pod trnitým keřem
jako si Jonáš přál umřít pod skočcem
Jo 4: 5 Jonáš totiž vyšel z města (Ninive), usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil."

osamělé stromy a keře byly častými místy azylu
jeho přání zemřít je lidsky pochopitelné
podobně jako Jonáš považuje Elijáš Boží vedení za nespravedlivé
vždycky věrně plnil Boží příkazy a nikdy nezískal nic než protivenství
nyní je u konce svých sil
zklamal? „nejsem lepší než moji otcové."
je bezradný, zoufalý
raději smrt než takový život
5 pak únavou usnul
probouzí jej Boží posel
6 přináší mu pokrm, v jehož síle bude moci vykonat 40-denní pochod až na horu Choréb

tento pokrm je obdobou many
Ex 16:14 Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15 Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.
Ž 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.

či obdobou pokrmu mesiášského věku, který přemáhá smrt i touhu po ni
J 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."

čtyřicet dnů pouti připomíná
Mojžíšův pobyt na Boží hoře
Ex 34:28 A byl tam (na hoře Sinaji) s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
a Ježíšův pobyt na poušti
Mt 4:1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
8. Elijáš na Chorebu 1Kr 19,9-18
1Kr 19,9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?" 10 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 11 Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13 Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?" 14 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 15 Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. 16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. 17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. 18 Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila."
7. Elijáš opět na útěku 1Kr 19,1-8
1Kr 19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. 2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" 3 Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. 4 Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!" 6 Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. 7 Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!" 8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. 9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval.

1 Elijáš skvěle zvítězil na Karmelu nad Baalovými proroky
přišel do Jizreelu s velkou nadějí
zdálo by se, že teď už jen dokončí obnovu víry v Hospodina

Achab zase říká: „to udělal Elijáš“
neříká: „to učinil Hospodin“

2 a královna Jezábel chystá pomstu
a dokonce se zavazuje slavnostní přísahou, že ji dokoná
řecký překlad Septuaginta tady přidává slova: „jestliže ty jsi Elijáš, já jsem Jezábel“
řekli jsme si, že jméno Elijáš znamená: „mým Bohem je Hospodin“
jméno Jezábel znamená: „můj otec je Baal“

3 Elijášovi se zdá, že vše bylo marné, a znovu se ocitá na útěku
tentokrát jeho útěk směřuje na jih, do Judska
ke ctitelům Hospodina
nezůstává však v Jeruzalémě – tamní královský rod byl s Achabem rodově spřízněn
odchází ještě jižněji, až do Beer-šeby
svého mládence zanechává zde, na poslední výspě zaslíbené země
sám jde umřít do pouště, do samoty

4 uléhá pod trnitým keřem
jako si Jonáš přál umřít pod skočcem
osamělé stromy a keře byly častými místy azylu
Jo 4: 5 Jonáš totiž vyšel z města (Ninive), usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil."

jeho přání zemřít je lidsky pochopitelné
podobně jako Jonáš považuje Elijáš Boží vedení za nespravedlivé
vždycky věrně plnil Boží příkazy a nikdy nezískal nic než protivenství
nyní je u konce svých sil
zklamal? „nejsem lepší než moji otcové."
je bezradný, zoufalý
raději smrt než takový život

v Bibli máme vícekrát přání o smrt, ale je dvojího druhu
a) apoštol Pavel – touží ve víře
Fp 1:23 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24 ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.
b) podobně jako Elijáš prosí i Job – ve stísněnosti
Jb 7:13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«, 14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními, 15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení. 16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.

tady se modlí o svou smrt prorok, pro kterého má Bůh připravený neskonale lepší úděl
on bude vynesen na ohnivém voze do nebe, nezemře, tak je Bohu blízký
jaký protiklad
snad zde můžeme vidět názorný příklad, jak Bůh vyslýchá naše modlitby
neplní to, co si Elijáš přeje, a přece jeho modlitbě dopřává sluchu
je zřejmé, že jeho přání je bláhové a že je dobře, že je Bůh neplní
dává mu mnohem lepší naplnění, než on si dovede přát
a tak ho ve skutečnosti vyslýchá a odpovídá mu

Elijáš měl srdce jako lev, když káral Izraele a posmíval se Baalovým prorokům
a zde je naopak jeho srdce zničené strachem z Jezábel tak, že si přeje zemřít
ale Hospodin ho nebere za slovo

5 pak únavou usnul
probouzí jej Boží posel

6 přináší mu pokrm, v jehož síle bude moci vykonat 40-denní pochod až na horu Choréb

tento pokrm je obdobou many
Ex 16:14 Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15 Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.
Ž 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.

či obdobou pokrmu mesiášského věku, který přemáhá smrt i touhu po ni
J 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."

čtyřicet dnů pouti připomíná
Mojžíšův pobyt na Boží hoře
Ex 34:28 A byl tam (na hoře Sinaji) s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
a Ježíšův pobyt na poušti
Mt 4:1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

Elijáš jde k Chorebu, k pohoří, kde byl Mojžíšovi dán zákon
na jižní polovině poloostrova Sinaj
Choreb a Sinaj je pravděpodobně synonymním zároveň označením pro jednu ze zdejších hor
8. Elijáš na Chorebu 1Kr 19,9-18
1Kr 19,9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?" 10 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 11 Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13 Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?" 14 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." 15 Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. 16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. 17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. 18 Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila."

9 místo je posvěcené zjevením Hospodinovým za Mojžíše
připomeňme si je, pomůže nám to k pochopení dnešního příběhu
Ex 33:18 I řekl: "Dovol mi spatřit tvou slávu!" 19 Hospodin odpověděl: "Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." 20 Dále pravil: "Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu." 21 Hospodin pravil: "Hle, u mne je místo; postav se na skálu.

Ex 34:5 Tu sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo jméno. 6 Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, 7 který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." 8 Mojžíš rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl se

je možné, že slovem „jeskyně“ zde vypravěč myslí totéž,
co je v Ex označeno „skalní rozsedlina“

ve spánku dostává zvěstný sen, ve kterém ho oslovuje Hospodin
podobně promlouvá k Samuelovi
(1 S 3:3 Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. 4 Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: "Tu jsem." 5 Běžel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, lehni si zase." Šel si tedy lehnout. 6 Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase." 7 Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. 8 A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. 9 I řekl Élí Samuelovi: "Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." Samuel si tedy šel lehnout na své místo. 10 A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší." 11 Hospodin řekl Samuelovi: "Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší. 12 Onoho dne uvedu na Élího všechno, co jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do konce. 13 Oznámil jsem mu, že jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil. 14 Proto jsem o Élího domu přísahal: Dům Élího nebude nikdy zbaven viny ani obětním hodem ani obětním darem." 15 Samuel ležel až do jitra. Pak otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se bál oznámit Élímu to vidění.

k Šalomounovi
1Kr 3:5 V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: "Žádej, co ti mám dát.")

Hospodin začíná otázkou
tím dává Elijášovi příležitost, aby promluvil
Elijáš může vylít své srdce

10 jeho řeč je zprávou o bídě lidu
ale také nepřímou výčitkou Hospodinu, že nechal věci dojít tak daleko
rozboření oltářů (1Kr 18,30)
porušení smlouvy (18,21)
pobití proroků (18,4)
to všechno se stalo v nedávné době

11 Elijáš nedostává vysvětlující odpověď
místo ní se však v bdělém stavu setká s Hospodinem

jde o něco naprosto ojedinělého
a je jinak doloženo jen u Mojžíše

stává se svědkem několika jevů
každý z nich býval pokládán za průvodní jev Božího zjevení
ničící vichr
zemětřesení
oheň
všechny připomínají situaci sínajského zjevení Mojžíšovi
Exodus 19:16 Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl.
Exodus 20:18 Všechen lid pozoroval hřmění a blýskání, zvuk polnice a kouřící se horu. Lid to pozoroval, chvěl se a zůstal stát opodál.
zde však žádný z těchto jevů není vlastním projevem a zjevením Hospodina
to si má Elijáš (a s ním i my čtenáři) jasně uvědomit
proto je ke každému z nich připomenuto: „ale Hospodin v tom nebyl“

12b vlastní zjevení a projev Hospodina je v „hlasu tichém, jemném“
tedy ve slovu
ono může být v hluku a lomozu světa přeslechnuto,
a přece je jedinečnou nezničitelnou silou,
která nenásilně a nepozorovaně působí
boří staré a vytváří nové

13 Elijáš stojí u vchodu do jeskyně
podobně jako Mojžíš se sklání k zemi (Ex 34,8), aby nehleděl na Boha (Ex 3,5n)

13b Hospodin opakuje otázku, kterou dal Elijášovi ve snovém vidění
14 a Elijáš odpovídá stejně jako prve

15 tentokrát však Hospodin uzavírá rozhovor jinak
nechlácholí zemdleného proroka
posiluje ho tím, že ho pověřuje novými úkoly
posílá ho zpět na místa bojů a nesnází, obtíží a nejistot
tam má konat dílo, ke kterému je poslán

v pověření je zároveň ujištění
že Hospodin neztratil vládu nad poměry v Izraeli
ale že se naopak připravuje k jednání

i když je dům Achabův ještě mocný
a Jezábel může beztrestně pronásledovat a zabíjet Hospodinovy věrné
Hospodin má již vyhlédnuty vykonavatele soudu a spravedlnosti
(Chazael bude králem nad Aramem
Jehúa bude králem nad Izraelem
Elíša bude následovníkem Elijáše)

Elijáš také slyší pro sebe překvapivou zprávu
on se domníval, že už zbývá sám jako jediný Hospodinův věrný
teď slyší, že zbývá 7.000 věrných, kteří se Baalovi nepodrobili
sedm je číslo plnosti, sedm tisíc vyjadřuje dostatečné množství
uprostřed všech bouří světa přetrvává pozůstatek Božího lidu
Isaiah 1:9 A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.

Žádné komentáře: