Ukřižování

Ježíš:
Bože, odpusť jim, protože nevědí, co činí.
Kdo je má matka? Kde je má matka?
Bože můj, Bože můj, proč jsi na mě zapomněl?
Žízním.
Je dokonáno.
Bože, do tvých rukou poroučím svého ducha.

I. Bože, odpusť jim, protože nevědí, co činí. (L 23,34)
ti, kdo Ježíše křižují si buď myslí, že jednají dobře (židé)
nebo že musí konat tak, jak konají (vojáci)
nebo jsou ke zlému jednání dotlačeni (Pilát)
vztah k druhým

II. Kdo je má matka? Kde je má matka? (Mt 12,48 ; srv. 19,26)
věty ze 2 situací: matka se sourozenci si přicházejí pro Ježíše, aby nedělal ostudu
a Ježíš řekne, že jeho pravými příbuznými jsou ti, kdo činí Boží vůli
vidí, že matka mu nerozumí
- zde matka stojí pod křížem, je s ním, a Ježíš ji hledá svým zrakem, hledá její pochopení
Marie vyzrála

III. Bože můj, Bože můj, proč jsi na mě zapomněl? (srv. Mk 15,34)
cílové, účelové „proč“ – k čemu to bude?
i Ježíši je zřejmé, že zde jde o ztroskotání
i když se mu přítomnost Boží ztrácí, k Bohu se obrací, modlitba mu zůstává
postupně se koncentruje na vztah k Bohu
vztah k Bohu I - obrací se na Boha

IV. Žízním. (J 19,28) Je dokonáno. (J 19,30)
volání žíznícího je u Jana odůvodněno záměrem naplnit Písmo (Ž 69,22; 22,16)
„když jsem žíznil, dali mi pít ocet“
Ježíš možná zároveň vyjadřuje žízeň po plnění Boží vůle
vztah k Bohu II – žízeň po Bohu

V. Bože, do tvých rukou poroučím svého ducha. (L 23,46)
podle Mk se tento výkřik stal o deváté hodině dne
kdy z jeruzalémského chrámu troubívaly pozouny zvoucí k večerní modlitbě
a Ježíš takovou typickou modlitbu říká
Ducha, kterého dává Bůh a který nese život, vrací teď Ježíš zpátky Bohu
v jeho umírání se naplňuje jeho důvěřivá poslušnost
vztah k Bohu III – celostné odevzdání se Bohu